"Strach z jaderné války"????? Prosím???? 😄 😄 😄 Tak tedy - ani mě, ani absolutně nikoho z mých vrstevníků široko daleko něco takového absolutně netrápilo, nenapadlo... Bezstarostné dětství, pocit bezpečí. Jasně, socialistickou propagandu včetně rádoby strašení o tom zlém západu jsme vnímali jako takový setrvalý "šum na pozadí", věděli jsme, jaké názory mají naši rodiče a co se raději nemá veřejně říkat. Ale v osobním životě jsme byli naprosto a úplně v pohodě. A ano, tráva skutečně byla zelenější. Například proto, že obvykle vydržela zelená až do srpna a září, zatímco teď kvůli klimatickým změnám (potažmo neustálému sečení a tím vysušování půdy) je šťavnatě zelená jen na chvíli v dubnu a pak už má barvu vyprahlé suché slámy.
Bohužel skutečný strach z jaderné války zažívají děti (moje vnoučata - a také jejich rodiče) právě TEĎ. Z tohoto úhlu pohledu vyznívá článek jako naprostý výsměch nebo krutá ironie. (Moje dcera tak trochu žasne, že moje dětství a mládí bylo v tomto směru jaksi bezstarostné - a že vlastně její dětství v devadesátkách bylo taky šťastné, navíc plné postsocialistických nadějí. Jedenáctým zářím - na začátku její puberty - to pro ni skončilo. Od té doby se už nikdy nedokázala na světě cítit úplně v bezpečí.)
??? Naprosto nechápu. Mám dojem, že teprve nedávno se takové sexuální útoky konečně ZAČALY podle zákona považovat za znásilnění (ano, i z popisu této konkrétní situace jasně vyplývá, že ŠLO O NÁSILÍ přes odpor, navíc zneužití dítěte samozřejmě má být za znásilnění považováno vždy). Jako že jde o v podstatě novinku (velmi správným směrem). A teď čtu, že přišla změna zákona a zase tedy návrat zpátky...?!? Nechápu, nechápu, brečela bych... To se za chvíli taky můžeme vrátit do sedmdesátých let a přestane např. mimo jiné existovat znásilnění v manželství (protože se svou manželkou, kterou vlastním, si i přes její odpor můžu dělat co chci, že ano...). Jak je tohle možné?? No a ta zmínka o jeho vstřícném (nebo jakém) rodinném zázemí - nemůžu si pomoct, navždy bych ho z rodiny vykopla, už nikdy by nesměl překročit práh blízkých té holčičky, ani se jen přiblížit, ani slovo, už nikdy NIKDY její "dědeček"...
Pardon, to je strašný nesmysl. Jasně, v pubertě se většinou jaksi probudí nějaký ten "šprajc" k autoritám a dočasně to bývá těžší (pro děti i pro dospělé okolo nich), ale božínku, znám tolik velmi, velmi empatických dětí. Kdysi jsem četla, že empatie se vyvine okolo osmi let - no já mám s některými dětmi intenzivní zkušenost empatie v ještě mnohem nižším věku. Není tak docela pravda, že empatie není vrozená, podle mého názoru to je někdy vrozený přirozený povahový rys. Samozřejmě že nejvíc je to o výchově vnímavými láskyplnými lidmi. Vždyť někdy člověk vidí vyloženě soucitná a empatická i batolata - to mě vždycky strašně dojímá.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
"Lze se při posuzování příčin smrti ODPROSIT od způsobu usmrcení?" Prosím? (Předpokládám, že tam má být OPROSTIT - mohli byste to opravit?)