Podrobněji o verbování tzv. agentů geopolitického vlivu dnes ve videu na YouTube s názvem "Hryhorij Omelčenko: Tramp - ahent KDB-FSB. Je dokazy!" (kanál "Specprojekty Serhija Mamajeva") hovoří ukrajinský generál Hryhorij Omelčenko, který se služebně zná s tím Kazachstáncem A.Mussajevem. Trumpovo krycí jméno "Krasnov" údajně souvisí se skutečností, že hotel, kde byl D.Trump v Moskvě ubytován, se nachází blízko Rudého náměstí (Krasnaja ploščaď), event. se zjevem hezkého člověka (krasávčik). Zmiňováni tam jsou však i další politici jako Merkelová, Sarcozy, Orbán, Fico, psychologické analogie dvojic Hitler-Stalin, Putin-Trump apod. Do verbovačky Trumpa měla být v USA kromě velvyslance Dubinina zapojena i jeho dcera, jež tam působila na rezidentuře jako důstojnice sov.rozvědky. Gen.Omelčenko prý svoje poznatky již v r.2018 poskytl pracovníkům Velvyslanectví USA v Kyjevě.

V této dosti rozjitřené debatě si vybavuji pár argumentů, ku příkladu:

1)Když biskup vkládá ruce nad hlavu kandidáta na kněžství, novokněze, tak mu klade otázku, zda on (kandidát, novokněz) jemu (biskupovi) a jeho nástupcům slibuje úctu a poslušnost. Novokněz tedy odpovídá kladně, načež světící biskup dodá: "Nechť Bůh dokoná dobré dílo, které v tobě započal."

2)Svatý stolec (zjednodušeně Vatikán) není ze státoprávního či ústavněprávního hlediska nějakým uspořádáním s demokratickým režimem, je to instituce (spíše) teokratická, tedy chápáno z hlediska dogmatického definování, s uplatněním práva církevního (kanonického). Třeba i pravoslavné církve mají své kanonické právo.

3)Odvolací dopis je sice dvouřádkový, zřejmě však formálně i věcně (v dané fázi řízení) postačující. Zůstává ale otázka, jak se v jiném článku zmiňuje msgre.Halík, zda před samotným odvoláním byla vůči důst.p,Váchovi uplatněna nějaká výtka či možnost nápravy.

4)Otec Vácha je titulárně prezentován např.jako evoluční biolog. Nevím, zda třeba ve svých kázáních či jiných projevech na půdě církevní uplatňuje myšlenky nebo učení Richarda Dawkinse (též evolučního biologa). Trochu by se to podobalo, jako když by nějaký kněz věřícím v chrámu kázal, že náboženství je projevem kolektivní neurózy nebo dokonce opiem lidstva.

Nekopu za žádnou ze stran sporu, ale něco tady nepasuje, uznávám právo každého na jeho názor či postoj, ale při tom nářku je třeba stát u správného hrobu, ujasnit si, zda svými názory nepatřím do jiného, liberálnějšího společenství či církve.

Aby toho nebylo málo, v nemalé části ukrajinského politického spektra dnes nastalo zděšení nad rozhodnutím Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO) ohledně (zřejmě mimosoudního) zavedení sankcí proti bývalému ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi, který je jednak představitelem výrazně proevropské strany "Evropská solidarita" a také reprezentuje aktivní opozici vůči straně prezidenta Zelenského. Je známo, že Petr Porošenko byl a je zastáncem euroatlantické orientace Ukrajiny, její nezávislosti a důrazného odklonu od spolčování s Moskvou, nemluvě o jeho podstatné zásluze při vytváření Pravoslavné církve Ukrajiny, plně nezávislé na Ruské pravoslavné církvi, resp. Ukrajinské pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu.

Za pozornost stojí článek "Absolventů moskevské školy MGIMO mezi českými velvyslanci přibylo, Polsko se jich zbavilo" z roku 2018, na který se "knihoMolka" odkazuje. Tam se totiž uvádí, že se členové Klubu českých absolventů MGIMO, který vznikl v roce 2004 a sdružuje necelých tři sta lidí, pravidelně scházejí na ruské ambasádě v Praze a že se poslední setkání za podpory Ruského střediska vědy a kultury (Zastupitelství Rossotrudničestva v ČR) a za účasti zástupců ruské ambasády konalo v březnu 2018. Tato informace byla tedy uvedena v r.2018, tak jen doufejme, že se tam taková "přátelská setkání" nekonají ještě i dnes...

Od kritiků kremelského režimu (jak současného, tak i toho sovětského), ale i třeba běžných Rusů nejednou uslyšíme názor, že všechna tato diplomatická zařízení, tedy vlastní ministerstvo, diplomatický sbor, vzdělávací akademie atp., představují jen krycí útvary moskevské Lubjanky, "legendárního" centra tajných služeb Ruska a dříve SSSR (ČK, NKVD, KGB, FSB). Tož asi tak!...

Není důvod, aby si ruská menšina stěžovala, neboť platí, jak správně ministr Rakušan podotýká, že na udělení našeho, tj.českého občanství není právní nárok. A pokud v naší zemi cizinec hodlá studovat, pracovat, podnikat nebo prostě pobývat a zároveň dodržovat naše zákony a žít v duchu euroatlantické kultury, může tak činit i bez získání českého občanství. A nutno pamatovat i na skutečnost, že jednou udělené české občanství nemůže být později odňato, což pro nás - ČR - představuje jisté bezpečnostní riziko, kterému musíme předcházet. Při vší úctě k těmto žadatelům o české občanství, kteří se prezentují jako ruští disidenti nebo kritici kremelského režimu, nutno bohužel konstatovat, že ani toto jejich námi vítané smýšlení nebo aktivity nemohou zaručit, že bychom později nelitovali svého kladného rozhodnutí u těchto žádostí. Nezapomínejme na záludnost kremelského projektu "Ruský svět" (Rússkij mir)!!... A pokud je někdo kdekoliv na světě pronásledován, azyl, resp.povolení k pobytu u nás získat může.

Ono se hned po volbách dalo očekávat, že squadra ANO bude v EP spíše debaklem, o soudružce Konečné a spřáteleného uskupení kolem ní ani nemluvě. Jako docela alarmující však vypadají nápady ohledně možného angažování jejich pana Vondráčka jako příštího ministra zahraničních věcí, protože z toho, jak se tento politik projevuje, bychom mohli očekávat směřování ve stylu "rebjáta, davájtě žiť drúžno", totiž "co jsme si, to jsme si" bez ohledu na to, kolik životů agresor zmařil a kolik škod způsobil. A ani by příliš nepřekvapilo, kdyby se tito (bohužel také) představitelé českého voličstva sblížili s pány Ficem a Orbánem a hodlali vybudovat něco na způsob jakéhosi novodobého Zalitavska...

Včera jsem náhodou na jednom ruském propagandistickém kanále natrefil na rozhovor s představitelkou té zde zmiňované Autonomní oblasti Gagauzsko (hl.město Comrat) Jevgenijí Aleksandrovnou Gucul(ovou). Její funkce se tam nazývá "baškan Gagauzska" a ona sama je zosobněním totální kolaborace s ruským režimem, používá naprosto totožnou argumentaci a narrativy jako ta nejhorlivější doupata kremelské propagandy. Ona se nyní potýká se závažnými obviněními z trestných činů korupce, nezákonného převozu peněz z Ruska do Moldovy, financování rozvratu demokratického uspořádání v Moldově apod. Soudní řízení jsou však stále odročována, jelikož se Guculová omlouvá z důvodu nemoci. Je také zařazena do sankčního seznamu USA. Ve zmíněném rozhovoru se ohlašuje z ruského Petrohradu, kde se prý těší do Ermitáže, a také se už už nemůže dočkat, jak prý režim demokratické prezidentky Sandu(ové) bude co nevidět svržen a sama Sandu(ová) stane před soudem, což prý pro ni - Gucul(ovou) - bude tím největším zadostiučiněním. No, nebudou to mít demokratické síly v suverénní Moldově (kdysi Multanech a dějepisně v Besarábii) vůbec jednoduché. Tak jim držme palce!!

Zejména bychom si měli zapamatovat, že odporné projevy a vyjádření této tragicky zvolené české reprezentace na mezinárodní scéně jsou obsahově identické s tím, co do světa vyřvávají kremelští slouhové, jakými jsou kágébácký pohůnek Lavrov, jeho hlásná trouba Máška Zacharovová, jejich nemožný "reprezentant" v OSN Něbenzjá, pak ještě takové aktivistky jako Margaríta Simoňján nebo Olga Skabějevová, lidově označovaná jako splachovací nádržka (slivnój bačók). Takovéto vzory si ti naši "zvolení" našli. Soudružka Konečná se navíc pochlubila, jak jí vadí rozpočet Ústavu pro studium totalitních režimů. No, aby ne, že? Co jiného bychom od takové představitelky mohli taky čekat?!...

Ona ta situace se smýšlením obyvatelstva v Charkově a Charkovské oblasti je specifická. V mnoha případech je jejich rodným jazykem ruština, avšak mnozí z nich, zejména po ruské invazi v únoru 2022, spontánně přešli na ukrajinštinu. Nedávno se na lvovském kanále v YouTube "Hovóryť velýkyj Lviv" jistý politik řečnicky otázal, jak dlouho ještě budou lidé v Charkově hovořit rusky, když jim doslova na hlavy dennodenně shazuje bomby či posílá rakety ruský agresor, jehož rodným jazykem je právě ruština. Nebo zase na kanále "Yanina Sokolova" bývalý sov.disident a představitel židovského hnutí Jósyf Samujilovyč Zísels uvedl svůj odhad názorového rozvrstvení Ukrajinců: 30% - skuteční ukrajinští vlastenci s pevným prokyjevským a proevropským postojem, 20% - taková více méně 5.(prokremelská) kolona a příznivci projektu "Ruský svět", mezi nimi i tzv. "žduný", tedy ti, kteří vysloveně "čekají" na "osvoboditele" ze severu, no a pak velká skupina 50% - tj.ti, kteří se jsou ochotni přizpůsobit jakémukoliv režimu. No a v tom Charkově a oblasti bychom asi ještě museli onen Zíselsův (zprůměrovaný) odhad ještě "trochu upřesnit"...

A historie také dokládá, a to nad vší pochybnost, že kousek za Hodonínem, po mnoho století až do r.1806, procházela východní hranice Svaté říše římské (Sacrum Imperium Romanum), tak si to občas připomeňme a buďme na to i tak trochu hrdí...

A na tuto ceremonii se musel dívat beatae memoriae Josef kardinál Beran!!!

Sice jen z toho obrazu, ale i tak... (Co by asi řekl?...)

Nedávno Márk Féjgin na svém kanále "Feygin LIVE" v YouTube rozmlouval s Tarásem Berezóvcem a v debatě se mimo jiné i věnovali známé praxi korumpování evropských aj. politiků a činitelů podplácením z neomezené zásoby špinavých kremelských prachů, a to třeba i právě prostřednictvím oněch sedánků KGB, jak je o nich v článku p.Jandourka řeč. Zmíněn tam byl i jeden z té naší slavné opozičně smluvní české dvojice, který prý sice nebyl evidován jako přímý agent KGB, ale měl fungovat jako tzv. vlivový agent (v ruštině "agént vlijánija"), tedy osoba v kremelských zájmech jednající.

Pan Arestovyč donedávna téměř dennodenně vystupoval na dosti oblíbeném a sledovaném kanále YouTube "Feygin LIVE" pod vedením známého ruského opozičního politika a aktivisty Márka Féjgina, který dříve jako advokát zastupoval před ruskými soudy známé osoby, např. Naďu Savčenkovou nebo členku skupiny Pussy Riot, a nyní získal politický azyl v cizině. Na panu Arestovyčovi mně dosti vadila jeho zvláštní artikulace, těžko srozumitelná mluva, na což jej stále upozorňovali i posluchači (s rodilou ruštinou). Když se zničehonic přestal na kanále Márka Féjgina objevovat, ten své posluchače a diváky dosti zřetelně a lakonicky upozornil, že tento člověk - pan Arestovyč - se už na jeho kanále jako host nikdy neobjeví...

V ukrajinské TV "Prjamyj" hovořil jeden ukrajinsko-izraelský politolog a ohledně dalšího vývoje se vyslovil asi v tom smyslu, že buď se západní, tj. demokratické společenství dokáže semknout a společným úsilím režimy zla v Kremlu a Íránu bude schopno neutralizovat, anebo se současné již tak velmi ostré rozpory postupně přelijí do třetí světové... (Ano, všichni si jsou zároveň vědomi onoho "háčku", že zmíněné režimy zla - bohužel - disponují jadernými zbraněmi.)

Žijeme-li v právním státě, bude nutno - tak jak tak - s dopisem (písemností) postupovat v souladu se zákonem, nikoliv dle dojmů či názorů jednotlivců, ač by tyto byly sebeupřímnější a v dobrém myšleny. Takže - v obecné rovině a nakonec i z logiky věci dopis (písemnost) patří adresátovi, tedy tomu, komu je napsán a určen. Takovému adresátovi by měl být doručen či jinak zpřístupněn, pakliže tomu nebrání nějaké specifické okolnosti, např. nezpůsobilost k takovému úkonu, kdy úkon (převzetí, přečtení atp.) provede opatrovník. Není-li z písemnosti zcela zřejmé, komu je určena, adresována, pak je to zase na znalci, aby toto upřesnil. Jestliže vrah sepsal nějaké sdělení, dopis pro veřejnost, občanstvo, pak je tato veřejnost oprávněna k tomu, aby se s písemností seznámila. V době konání potřebných úkonů vyšetřování písemností disponuje policie, vyšetřovatel, dozorující st.zastupitelství atp. Dále nemůže být pochyb o tom, že s podrobnostmi sebevíc hrůzných případů, či právě proto, je po skončení vyšetřování seznamována odborná veřejnost (kriminalisté, psychologové, psychiatři atd.) nebo i veřejnost obecně.

Paní PhDr.Procházková ze své novinářské praxe dobře zná jak ruskou mentalitu, tak i přesně popsala dnešní pocity lidí v Ukrajině. Obyvatelé na území někdejších historických území jako Halič, Bukovina, Zakarpatí, Volyň se již v dobách SSSR odlišovali svými "pocity" od poddajného sovětského občanstva. Ono se již od počátku dnešního válečného konfliktu obyvatelům západní Ukrajiny ti ve východních oblastech (Charkovské, Sumské, o Luganské a Doněcké nemluvě) jeví z nezanedbatelné části jako tzv. "ždúny" ("ždún", resp. "ždunícha" - lidové označení těch, kdo spíše vyčkává, až jak to nakonec dopadne, anebo rovnou čeká na "osvoboditele ze země severských bratří"). Zkrátka řečeno - Lviv (Lwow, Lemberg, Leopolis) nebo Ivano-Frankivsk (Stanislawow) se přece jenom "tak trochu" odlišuje, dejme tomu, od Charkiva (Charkova), tedy ve smyslu ukrajinského vlastenectví...

Když nová paní ministryně připomíná, co asi nebylo úplnou náhodou, tak možná nebylo náhodou ani to, že kolem Hodonína kdysi vedla hranice Svaté říše římské, přičemž my se svým královstvím a markrabstvím jsme patřili právě do té říše...

Stát Ukrajina zcela oficiálně považuje Ruskou federeaci za zemi-agresora a Republiku Bělorusko za zemi-spolupachatele země-agresora RF. Ježto Česká republika a Evropská unie vystupuje ve vztahu ke státu Ukrajina jako země spojenecká, tak snad tito "udivení pánové a dámy-občané RF" pochopí, jaké důvody Raiffeisenbanku vedly k opatřením, jaká vůči nim podniklla. A pokud se toto pánům a dámám z RF jaksi nelíbí, pak se mohou zařídit podle jejich úsloví: "Čemodán + vokzál + Moskvá"... Poňátno ?! A to ještě mohou být rádi, že zatím jejich kremelskou diktaturu neoznačujeme jako Rašistickou federaci, kterýžto název již Ukrajina právně kodifikovala.

No, on pan ministr Blažek už tradičně oplývá zajímavými vlohami všelijaká ta nedorozumění a otazníky zlehčovat a relativizovat, což není hodno jeho vládní, tedy ministerské funkci. Pak tedy ještě musíme doufat, že se ve vládě netěší nějaké ochranné ruce ze strany pana premiéra Fialy, tam by se ale zase mohl pan Blažek obhajovat, že jen pokračuje v dobrých kamarádských vztazích z prostředí brněnského, jež je oběma politikům blízké, že, pane ministře Blažku?!...

Na jaře 2021 se Agáfja Kárpovna Lýkova (nar.1944) mohla přestěhovat do nového obydlí, jež pro ni bylo vybudováno za podpory známého ruského velkopodnikatele Oléga Děripásky v dosti složitých logistických podmínkách, kdy lze stavební materiál do této těžko přístupné lokality přepravovat pouze po řece. Obydlí této starověrecké poustevnice si může každý orientačně vyhledat na mapách, a sice v Chakásii (autonomní oblast), v rozsáhlých lesích Abakanského hřebene na západě sajanské rezervace - od Krasnojarska po veletoku Jeniseji na jih k Abakanu a odtamtud stále na jih. Na mapách Googlu je umístěno pár sférických fotozáběrů, pořízených nadšenci, kteří se do této krajiny odhodlají občas vypravit.