Demokracie, tedy pojem, který se moc nesnese s přívlastky, snad s výjimkou "pluralitní", není tak úzký, aby mohl být ztotožňován jen s určitou stranou, skupinou stran, ideologií (liberální), způsobem vlády či "režimem". Je dobře, že někteří lidé přemýšlejí o různých možnostech změny systému a o tom, jak demokracii prohloubit, protože současná evropská postdemokracie je vyžilá a začíná se chovat jako starý reakční režim.

Pan Fendrych se pomalu stává parodií sebe sama, uvědomělý liberální žurnalista, ze kterého neustále stříkají hodnoty a geopolitiku považuje za dílo ďáblovo, stojí pevně na barikádě demokracie obléhané ze všech stran prokremelskými narativy a bude stát poslední sám, i kdyby se všichni přidali k Putinovi.

Rád bych po vzorně evropské politice naší vlády viděl nějaký výsledek pro naši zemi, kterého tím myjsmeevropanstvím dosáhli.

Proč se v Německu obviňuje z nacismu zrovna AfD?

Pokud někdo chtěl proti Německu bojovat včas, měl začít v roce 1938.

Pan Mitrofanov vymyslel novou nadávku "američtí bolšáni" pro americké velkokapitalisty. Nějak se nám to pojmosloví vymyká z ruky. Co ho to v tom Russssku za studií učili za dialektiku, zrovna bolševismus musel umět definovat i kdyby ho o půlnoci vzbudili!

A co teď s naším prozápadním směřováním, na který západ teď budeme směřovat?

Tak jestli v Praze demonstrovalo 200 lidí proti Trumpovi, tak to je prakticky odkecanej 😁.

Pro Olomouc bude nejlepší, když se tam nenahrnou davy turistů a bude tam jako doteď klid, mír a studentský život.

Tak nám zase Uršula ožila. Vždycky když nastane nějaká krize, napřed EU 14 dní neexistuje, a potom vystoupí s bombastickým plánem za nekonečné biliony Eur. Ty velkolepé plány se tam už trochu hromadí, green deal jsme pořád ještě neimplementovali, pořád se nám tu pálí uhlí, hospodářství jsme nenastartovali, migrační pakt nám nefunguje, o mírovém uspořádání po válce nic netušíme, tady plány ani nikdy nebyly, a teď bude Evropa obávanou vojenskou supervelmocí v čele s imperátorkou v zářivé zbroji.

To se musí babka doma užírat, Merz po tolika letech protivenství dosáhl cíle. Snad to nepromarní.

Pan Fendrych tu vychází z předpokladu, že české národní zájmy jsou totožné s ukrajinskými, respektive náš vitální zájem je pokračování války, byť s nejistou prognózou. Pokud si náš zájem definujeme jinak, například blahobyt a rozvoj v bezpečné Evropě, dojdeme k jiným závěrům. Potom se mnohem realističtější jeví výrok premiéra Fialy (blížící se starému Fialovi z doby jeho přebírání ODS), že si musí Evropa vyřešit své vlastní vnitřní problémy, ty které zahlédla ve Vancově zrcadle. Náš zájem týkající se bezpečnosti je jen jeden, aby se podařilo najít dlouhodobě stabilní mírové uspořádání s Ruskem, které předejde podobným tragédiím jako je válka na Ukrajině.

Tak konečně pan Mitrofanov změnil žánr, místo dotčených výlevů, které nemohly dělat dobře ani jemu samotnému, přesedlal na humoristickou notu. Závěr je opravdu vtipný.

Panu Fendrychovi asi někdo rozšlápl jeho oblíbené růžové brýle. Jaký je to bez nich najednou hrozný svět. Ještě včera jsme v Evropě řešili práva těhotných mužů a zelená budoucnost byla zalitá duhovou září a dnes je z EU rozpadající se, zaostávající, zpuchřelá a vyděšená byrokratická struktura bez vedení. Drobnou evoluční výhodu tu mají realisté, kteří věděli celou dobu, že jinak to skončit nemůže.

Jedna věc je nestarat se o svou suverenitu a chtít se za každou cenu zavděčit v mocenském centru, druhá věc je podílet se na potlačování suverenity sousední země. Naše vláda je čím dál tím hodnotovější.

Ono je hlavně pro budoucnost západní Evropy úplně irelevantní, jestli tu bude vládnout Babiš nebo někdo jiný. Krizi, ve které se "západ" nachází, zavinili dlouho vládnoucí politici jako Angela Merkel, kteří všechny symptomy krize zametali pod čím dál ušmudlanější koberec. Za výsledky jsou odpovědní ti, kteří celou dobu vládli, a za současný stav EU jsou odpovědní hlavně předsedové EK, německá kancléřka a francouzští prezidenti.

Autor trochu srovnává nesrovnatelné, silná diplomatická gesta státníků s lidovým buranstvím. Takové nepodání ruky pana Golanského a paní Berbockové v Sýrii je také nepodání ruky a příčinu má zcela odlišnou.

V pozici outsiderů země našeho typu udržuje právě euro, za tu dobu co eurozóna existuje je zcela zjevné, že u periferních ekonomik euro způsobuje divergenci. Jestliže euro nepomohlo ani takové ekonomice jako Itálie, která je od vstupu do eurozóny ve stagnaci, jak by mohlo pomoci české ekonomice. Slováci koneckonců o výhodnosti eura hlasují nohama.

Právě naopak, gospodin Mitrofanov, právě naopak 😀

Procestovat celý svět a vybrat si pět nejprofláklejších destinací s masovým turismem je trochu smutný výsledek.