Zase ty heterosexuální zvrácenosti! 🤣

Ten příběh je ze strany manžela docela jasný, jasně prý manželce řekl: nic k tobě necítím, rozvod jsem chtěl už dávno, vrátím se jen kvůli dětem (z čehož zní: abychom před nimi hráli divadýlko, ale ve skutečnosti mezi námi nic nebude). Diskutující si tu zatím vymýšlejí scénáře vycucané z prstu ve stylu, kdo z manželů za výskyt nevěry může (když podrobnosti vztahu neznají), a pan poradce pro změnu vymýšlí zcestné plány, jak získat manželovu neexistující lásku zpět. Proč nikdo nebere v úvahu to, co manžel skutečně řekl? Prostě buď spolu budou hrát divadýlko jen kvůli dětem (a nejspíš se rozvedou o něco později), nebo by se s krachem vztahu měla paní smířit raději už hned a nesnažit si vynutit něco, co už dávno mezi nimi není. Teď už je stejně jedno, kdo za to může, a my se to stejně nikdy nedozvíme.

V přepočtu 100.000 Kč měsíčně nejsou na USA kdoví jaké peníze, když navíc připočtu, kolik musí spotřebovat, aby si tuhle figuru udržela, zkrácený život a zdravotní problémy (za které si taky v USA tvrdě zaplatí), toto se jí absolutně nevyplatí.

Weiner byl pozoruhodná osobnost. Sám o svých zážitcích z koncentráku mluvit nechtěl, takže o jeho statečnosti víme především z vyprávění jiných, hlavně ze zmíněné knihy Miloše Picka. Nejzajímavější byla asi chvíle, kdy se Weiner při útěku z pochodu smrti neozbrojený postavil dozorci se zbraní a natolik ho vykolejil, takže jeho skupina získala čas na útěk. Další informace máme od Arnošta Lustiga - Weinerovi se podařilo uprchnout z pochodu smrti společně s kamarádem, budoucím spisovatelem Arnoštem Lustigem. Jejich útěk byl inspirací pro Lustigovu povídku Démanty noci a pro stejnojmenný film.

Po válce propadl Weiner poválečné euforii a nekritickému obdivu režimu. Žil asi rok pracovně v Číně a vydal několik ryze propagandistických publikací (např. Vítězství čínského rolníka). Od 60. let velmi statečně a neskutečně riskantně bojoval za socialismus s lidskou tváří. Režim ho považoval za natolik nebezpečného, že ho údajně ještě jako umírajícího v nemocnici odposlouchával. Každopádně si nemyslím, že by Weiner někdy přestal být přesvědčeným komunistou. Jen se ohromně statečně vymezoval proti stalinismu a bojoval za reformy.

Je to logické, čím více lidí a čím větší populační boom, tím více vzniká budoucích důchodců. Snaha o zvyšování porodnosti jen aby se problém se zcela nefunkčním důchodovým systémem mohl odložit o pár let je cestou do pekel.

Otázkou je, proč jsme tedy vychováváni, abychom bez přemýšlení uposlechli autority, a jsme za to již od dětství odměňováni.

To moc nesedí. My máme ve dvou asi 70.000, bydlení cca 20, a stejně jezdíme jednou či dvakrát ročně na dovolenou i mimo Evropu, nakupujeme převážně značkové věci, párkrát do měsíce restaurace, divadla, koncerty, na koncerty taky i do zahraničí. Ty peníze jim nějak nepochopitelně mizí. Nevěřím že by takový rozdíl udělalo jen bydliště v Praze. Leda by do té rekonstrukce dávali tak 40.000 měsíčně. A stejně by neseděly ty výdaje za kulturu.

Věk dožití se stále prodlužuje. Znám třeba manželský pár kolem 70, který se stará o rodiče 90+. Přitom sami ještě chodí do práce (mají živnost) a občas hlídají vnoučata. Zajímalo by mě, jestli oni sami se při takovém životním zápřahu mají šanci těch 90 dožít, asi ne.

Nikdo nechce být starý a nemocný, ale pečovat na stará kolena o ještě starší rodiče, koupat je, spravovat další domácnost navíc, případně se ještě starat o rodiče manžela (to jsou už 4 nemohoucí lidé na 2 pečující.... a 3 domácnosti, včetně té vlastní), to není jako se starat o malé, pár kilo těžké dítě. Je třeba se celý život smiřovat s tím, že stáří bude hezké pro málokoho, a eventuálně se smířit i s tím důchoďákem.

Vypíchla bych dvě věci, jednak jsou tu lidé, kteří děti opravdu nechtějí, těch je dle článku třeba 1 z 10. K tomu se připočtou lidé, kteří v průběhu života zjistí, že ani nemohou, nebo nestihnou najít partnera, a hned už máme třeba 2 bezdětné z 10, takže 20%. Je třeba vzít v potaz, že určitá míra bezdětnosti je normální, a to i historicky, etapa minulého režimu v tomhle byla výjimkou, ne standardem. No a zadruhé mám pocit, že u nás není pořád zažité, že ženy chtějí a mnohdy i musejí pracovat, jeden člověk hypotéku obvykle neutáhne. Místo toho, aby se vytvářely podmínky pro pracující, tak se vymýšlí, jak ty zlé bezdětné potrestat, nebo se všelijak šachuje s almužnou jménem rodičovská, která ten problém pro pár s hypotékou ale vůbec neřeší. Chybí nějaký systém péče, který by nekončil ve všední den po 16. hodině.

Proč ne, pokud to udělá chytře a podaří se jí z odložených peněz i investovat. Škola ještě není záruka úspěchu ani práce. Kdežto možnost cestovat a bydlet v cizině už se nemusí znovu naskytnout. Kvalitní značková kabelka nějakou hodnotu sice mít bude, ale ta časem neporoste, spíš naopak. Každopádně by neměla ten čas promarnit, mohla by volný čas využít k nějakým online kurzům, třeba grafika, studium dalších jazyků, jazykové certifikáty, ideálně i nějaký drobný přivýdělek na počítači, ať si udrží pracovní návyk. Promyslela bych, jak bude někdy v budoucnu vypadat můj životopis, kvůli tomu bych zvážila OSVČ, ať to nevypadá, že nedělala nic. A odvádět odvody vyšší než minimum, pokud chce v ČR slušnější důchod. A co že to vlastně dělá ten její veleúspěšný přítel? Nemohl by ji něčemu z oboru přiučit?

Jsou to influencerky, takže mají možná víc peněz než jejich manželé. Takže vlastně jen pohádka o tom, že údajně nepracují a jsou závislé na manželovi. V realitě by to bylo horší, musely by žít v neustálém strachu, že pokud se je manžel rozhodne vyměnit časem za mladší (vždyť samy sobě nastavily laťku vysoko, s tím každodenním perfektním makeupem a figurou, ale stáří a nemocem se nevyhnou), tak skončí na ulici, bez nároku na důchod, v USA možná i bez nároku na zdravotní péči.

Rodiče měli být potrestáni za nedbalost a ohrožení dítěte a uhradit ZOO škodu za gorilího samce v plné výši. ZOO měla být potrestána za naprostý nedostatek zabezpečení a nový, bezpečný výběh postavit povinně. Rodiče i ZOO jsou vinni rovným dílem, jedno bez druhého by se nemohlo stát.

Nesmysl. Vyjádřím se hlavně k tomu k antikvariátu ...bot. Ano, všimla jsem si, že velká část titulů je tam o něco dražší než jinde. Jenže já nakupuji knihy ve větším množství, minulý měsíc jsem u nich objednala 20 knih, kdybych měla každou z těch knih hledat v jiných online antikvariátech, abych tu ušetřila 50 Kč a támhle výjimečně možná 100 Kč, a pak všude platit poštovné kvůli jednomu ks a běhat několikrát do zásilkovny, tak by to byl nesmysl. Sílu botu vidím tudíž v obrovské nabídce, člověk si nastaví hlídacího psa a když se mu více titulů sejde, ve finále na tom ušetří. A není nad to mít knihu fyzicky v rukou 😄

Tak to je pán hodně naivní, pokud ho v tomto jeho právník překvapil. Od čeho je potom kauce? Ať ji stanoví přiměřeně vysokou, bojí-li se o majetek. Chyba taky byla byt zařídit, to je jasné, že se pak strachuje. Stačí linka do kuchyně a sporák, spořádaný člověk už stejně svoje spotřebiče a nějaký ten nábytek má... po odstěhování nájemníka se akorát vymaluje a majitel nemusí mít obavy, že by něco načichlo. Třeba v městských bytech se za ta léta vystřídají desítky lidí a nějak fungovat to musí, nehledě na to, že jsou to kuřáci a mají zvěřinec.

Ano, nic těm zlým doktorům nedáme, ať si klidně odejdou do zahraničí, nebo ať studují něco jiného. Kdo vůbec potřebuje nějakého doktora? Na co se dožít třeba prvních šedin? Vždyť opravdoví hrdinové umírají mladí! Navíc je doktorů všude jako much, obvodního, očního i zubaře si vybírám zásadně nejen podle kvality a vzdálenosti od bydliště, ale i designu ordinace, krásy sestřiček a vzájemné astronomické shody v horoskopu. Holt si můžu vybírat. Vůůůůůbec nedojíždím hodiny tam a zpět 😉 Tak, těm zlým doktorům jsme to pěkně nandali a teď půjdeme brečet do vedlejšího článku, že jsme 10 let nesehnali zubaře.

Překvapil mě uvedený věk Vondráčkové, jen 21 let. Působí v té roli na víc let, jakoby vyspěleji. Ostatní princezny jsou oproti ní víc "dětské", ve smyslu nevinnější, jemnější (kromě Kuklové). Hodně asi udělalo i výrazné líčení Vondráčkové.

Nejde jenom o průvod, je to celotýdenní festival. Koncerty, výstavy. Je jasné, že když se někde sejde 60.000 lidí, budou mezi nimi i "exoti". Každoročně to jsou puppies, pár desítek jedinců, kteří jsou focení furt dokola. Ti jsou nejvděčnějším objektem fotografů, proč by támhle fotili nějakého Karla z Horní Dolní nebo seniory. Nechápu smysl, proč kritizovat, tak ať tam pánové nechodí. Jinak představa, že pokud budu držet pusu a krok, tak něčeho dosáhnu, je dost naivní. Ale dnes je být gayem v ČR očividně tak normální, že zmínění gayové v článku pro jistotu neuvedou ani své pravé jméno. A šikana LGBT samozřejmě neexistuje, jenom se v každém LGBT článku v komentářích dočtete, jak je půlka lidí pošle buď do blázince, nebo označí za nepřítele Evropy a posteskne si po středověkých praktikách, nebo jim rovnou vyhrožuje ublížením na zdraví, ale to je naprosto normální chování 🙂 Nikdo z nich samozřejmě neopomene dodat "Jsem tolerantní, ALE" 😄

Platím u Innogy asi 160 Kč za plyn a 500 Kč za elektřinu. Po ročním vyúčtováním nám zatím vždy vraceli přeplatek. Takže za mě Innogy v pohodě.

Bylo by vhodné, co se konkrétně kauzy Černického týče, kdyby autor článku věnoval pozornost také vyjádření samotných studentů a vyjádření ostatních vyučujících z UMPRUMU. Z jejich výpovědí vyplývá spíše to, že to právě kolem Černického se muselo chodit po špičkách, protože to on byl tou "sněhovou vločkou". Ostatně když má jeden profesor jako jediný problém se studenty a nikdo jiný ne, bude problém pravděpodobně právě v tom jednom profesorovi. Jenže novináři z toho raději udělají drama, moc dobře vědí, že téma generačního střetu teď frčí a Češi se na to chytnou a s radostí si zanadávají. Kdyby objektivně informovali, že jakýsi Černický se rozhodl neprodloužit pracovní smlouvu, protože svou práci nedává, nikoho by to nezajímalo.

Odkaz 1  

Odkaz 2  

Takže unikne plodová voda a lékaři položí ženu hlavou dolů, aby děcko nevyteklo, ačkoli o takovém postupu nikdo nikdy neslyšel (teda pardon, ve středověku možná ano), čímž se žena nemůže ani pořádně najíst, a doufají, že tak vydrží minimálně 10 týdnů. Inu zázraky medicíny 21. století.