Já nic, já muzikant, to všechno dělají ti ostatní. Pane ministře, tak se chová malé dítě, ne muž ve vašem věku a vašem postavení. Taky se tomu říká pštrosí metoda, tedy schovám hlavu do písku a nic nevidím, nic neslyším.

Může pan státní zástupce vysvětlit, jak je možné si neplnit pracovní povinnosti a ještě ho omlouvat. Zvláště v tak závažných případech, jako je týrání dětí. Uvědomuje si, že díky přístupu obviněného ty děti nepředstavitelně trpěly a byly ohroženy na zdraví a možná i životě, Nehledě ke skutečnosti, že si tyto děti ponesou psychické následky po celý život.

Co k tomu dodat. Každý má v životě dvě jistoty. Jednou všichni zemřeme a že budeme jednou staří. To si tito rádoby v chytráci neuvědomují. Oni by nebyli staří, pokud by ze života dobrovolně neodešli mladí.

Vy chytráci, když jsem před více než padesáti lety začala pracovat, tak umírající ve věku kolem 75 let byli opravdu staří, nemocní, upracovaní. Dnes je všechno jinak, doba se změnila, lidé jsou aktivní, a mnohdy i pracující a vydělávající ne takové chytrolíny, jako jsou tito pisálkové, i po osmdesáti letech. Asi by to chtělo občas pracovat tak, jako pracovali staří ve věku věku mladých a moudrých. Aby bylo jasno, proti mladým nic nemám, mám vnoučata, znám mnoho mladých slušných, ohleduplných a těch, kteří si uvědomují, že mladí, rádoby chytří se mají dobře i díky těm, dnes bohužel starým.

Pane Hřibe, jako správný rodák z krásného Valašska určitě víte, že se u nás neříká jdu, ale idu a ne všechny, ale všecky. Zdraví Vás rodačka ze Želechovic, žijící téměř 50 let v Praze a okolí. Není to zesměšnění, ale malá oprava ze srandy.

Myslím si, že paní stěžovatelka je ze stejného ranku, jako naše

sousedka z dob dávno minulých .Byla to stará paní, která byla v kostele téměř více, než doma, ale to jí nebránilo v tom, aby po nás, malých dětech, asi 4 a 6 let neházela kamením a nadávala nám do k..... luteránských. Není se co divit, že spousta lidí má velmi vlažný vztah k církvi, když je nám po staletí vnucováno, že jen katolická církev je ta pravá a správná. Chci podotknout, že nemám nic proti věřícím, kteří věří a jsou tolerantní i k ostatním, třeba neznabohům, každý má mít právo na to. čemu věří. Podle Bible máme všichni stejný původ u Adama a Evy. Nebo tomu tak není. P.S. Pana Váchu neznám osobně, ale velmi si ho vážím.

Ten film jsem viděla už dříve v kině. Po té jsem z něj měla těžké sny. Nebudu řešit vrahy či hrdiny. Byla to velmi těžká doba. Chápu syny otce, popraveného fašisty, matky, které komunisti zavraždili přítelkyni .Byli mladí a neviděli zde perspektivu. Měli pravdu, jen ti nevinní mrtví za nimi neměli zůstat.

Vážený pane doktore, opět jste mně rozbrečel nad příběhem nemocné holčičky, stejně, jako nad knížkou, kterou jste napsal s panem Moravcem .Kniha je zajímavá, poučná a nejen k pláči, ale místy i k smíchu. Celý život jsem pracovala ve zdravotnictví i když ne na urgentu, ale s chronicky nemocnými lidmi. Rozumím tomu, že někdy mají lidé pocit, že jin nerozumíte, nemáte soucit. Jenže ne vždy je možné sloučit empatii a profesionální přístup. A navíc, každý zdravotník je jen člověk se svým životem a emocemi, i když v mnoha případech na sebe musí zapomenout a pomoci. Prosím lidé, než si budete stěžovat, že vás pan doktor odbyl při záchraně vašeho blízkého, uvědomte si, že v tu chvíli nejde o vás, ale o zachraňovaného.

No, pokračujeme v praktikách pana Mináře, jen ne na Hradě, ale ve vládě. Myslíte si, že si vás obyčejní lidé myslí něco hezkého, pane ministře z KDU ČSL

Nechte vzdechů nad zavřenými obchody. Nebudu vzpomínat na dobu minulou. Byl někdo z těch největších remcalů během jakéhokoliv svátku v |Německu?

Tam jsou všechny běžné obchody zavřené. Že je svátek v pondělí, tedy po neděli, kdy je zavřeno, nikdo z Němců neřeší. Nakoupí si poslední otevírací den a hotovo. Chcete německé platy, životní úroveň, ale co takhle vše ostatní, co život přináší. To co vám nelíbí, už brát nechcete, jen ty prachy.

Které strany je předsedou pan Rakušan ?

Lidé, kteří si spojují osobní život herců s postavami jsou divní, nechápou, že ztvárnit nějakou postavu, kladnou či zápornou, je jen jejich práce.

Můj favorit je Oskar Hes, krásně tančí, má charisma, zvládá těžké choreografie. Jeho podoba a tatínkem je neuvěřitelná, zvláště poslední večer s těmi postříbřenými vlasy, na mně to dělalo dojem, jako by Richard obživnul

pro paní Konečnou, pan president se jmenuje Pavel, nikoliv Pávek, vám taky nikdo neříká např. Konečníková.

Nebyla jen vynikající lékařkou, ale měla i určitou osobní statečnost. Na jejím oddělení pracovali jako sanitáři tehdejší disidenti Jan Ruml, Vladimír Mynář, měl nastoupit pan Vondra, ale ten to nestihl, protože přišla revoluce.

Paní Mynářová je daleko známější jako manželka všehoschopného kancléře, než novinářka. Jasně, nemá paní Fridrichovou, pana Wollnera a další ráda, protože říkali pravdu o jejím hvězdném manželovi. Paní Brožová, kdyby neměla bývalého přítele Soukupa, taky se na obrazovce moc neohřeje. Takže dámy, kdo je lepší.

Už jsem toho zažila v životě mnoho, ale H-SYSTÉM mi hlava nebere Lidé si zaplatili nové domy či byty. Pan Smitka dal jejich peníze bůhvíkam. Takže si je lidé zaplatili znovu, aby mohli bydlet .Pak přišel pan Monsport a museli si je koupit už potřetí, nutno podotknout, že za pomoci soudů. A teď ještě musí zaplatit nájem. Z toho vyplývá poučení, že rozestavěné domy měli nechat zarůst kopřivami a lebedou. Plevel by určitě za místo nemusel platit.

Paní Benešová, gratuluji. Když jsme před mnoha léty s kolegyní slavily 50, tak nás jeden kolega přivítal v klubu, ve kterém není špatně a měl pravdu. Stejně to má každý takové, jaké si to udělá. kdo se chce hroutit, ať se hroutí. O Vás ale strach nemám.

Vážení, nemáte pravdu, že kočárky s okýnky byly jen z Tuzexu. Liberta je vyráběla taky. Můj nejstarší syn se narodil v roce 1978 a v té době se daly koupit běžně. Já jsem ho ale nechtěla, miminka se dívala lidem do rozkroku a ani se mi moc nelíbil. pro své děti, celkem tři, jsem měla pouze jednu tmavě modrou libertu a ještě. pak sloužila kamarádce na chalupě.

Se střední jsme se scházely po pěti letech. Vloni jsme se sešly po padesáti letech a domluvily se, že termín zkrátíme na tři roky. Už nám není dvacet. Pokaždé se všechny rády vidíme, probereme život, zasmějeme se. Taky máme chronické nechodiče. V prváku a druháku jsme měly třídního, asi o deset let staršího, než my,

studentky. Byl ze všeho vyplašený, jako my puberˇačky, styděl se s námi někam chodit. Dnes na něj s láskou vzpomínáme, jedna ze spolužaček je s ním v kontaktu a tak víme, že ani on na nás nezapomněl i když je to víc než padesát let.

Mé děti, když ještě neuměly pořádně mluvit, jí říkaly patra a už to zůstalo u nás navždy. Na ulici dělala krásný rámus, věděla jsem, že jsou děti před domem. A taky měli kluci popelářské auto i s popelnicí, ale to byla asi Liazka, ale to už nepamatuji. Tyto auta byly nelepší hračky i pro holčičky.