„První je snaha domluvit se s dítětem, vysvětlit mu, co dělá nesprávně, a přimět ho, aby se chovalo správně. Poté může následovat poznámka do žákovské knížky či pohovor s rodiči. A když to nepomáhá, jsou tu výchovná opatření...“

Tolik citát. K tomu zbývá dodat asi jediné - šedá je teorie, zelený je strom života. Myslím, že každý, kdo se ráno znovu a znovu postaví před třídu "náctiletých" a dočká se odpoledních hodin bez újmy na zdraví, tedy zjm. tom duševním, zaslouží metál, nikoliv kritiku a osočování. A nejvíce bývají halasní a agresivní ti rodiče, kteří sami doma nezvládají ani toho svého potomka, a to mají na své straně všechny myslitelné výchovné prostředky a jsou v poměru 1-1, max. 1-2. Učitel musí zvládnout poměr 1-25(až 30) a na své straně nemá NIC.

Ty rozhořčené komentáře chápu, ale asi nejde jen o ty "neziskovky", tady se dlouhodobě buduje neblahý stav, kdy parlamentní politika už dávno není tou službou lidu (za jeho peníze), ale velmi výnosný byznys, který si daňoví poplatníci nedobrovolně vydržují. A když se podívám zpět do minulých období, docházím k závěru, že velikost, barva a název politické strany na to nemá vůbec žádný vliv. Je to schéma jak přes kopírák - oblbnout voliče, zabrat křesla a vytěžit z těch čtyř let maximum možného pro sebe, svou rodinu, přátele, známé a kamarády. Všimněte si, že občané, tedy ti voliči, v mém výčtu vůbec nefigurují, to jsou jen ti, co mají tento byznys platit ze svého, jiná úloha jim nepřísluší.

Já jsem prožil školní léta v "předcermatí" době a pamatuji si, že v rámci jakési přípravy na zkoušky jsme měli jedno, nebo dvě odpolední praktika z matiky s naší učitelkou, která nechala na nás, jaká témata tam přineseme k nějakému rozboru. A to bylo vše, následovaly přijímačky, které někdo udělal a někdo ne, nikdo se z toho nehroutil, ani nelétaly špunty, život šel dál a všichni to tak brali. Dnes se z toho udělala nesmyslně otázka takřka bytí a nebytí, všichni mají oči navrch hlavy a mozek doslova zavařený, společnost vytváří obrovský tlak na ještě nedospělé jedince a do toho Cermat se svým sítem, o které nikdo nestál (snad kromě býv. ministryně Valachové) a které si ještě navíc platíme. Doslova ostudný je doučovací byznys, který tahá obrovské peníze z kapes rodičů a který tiše podporuje Cermat zařazováním úloh, které nejsou standardní součástí výuky na ZŠ. Jaké jsme měli štěstí my i naše děti, že jsme tohle divadlo nemuseli absolvovat.

Obávám se, že většina stávajících, či budoucích, majitelů elektromobilu dost naivně naletěla na sliby a dárečky, kterými v minulosti byli (a do jisté míry stále ještě jsou) potencionální zájemci zahrnováni. Realita bude samozřejmě docela jiná, ale když už bude autíčko doma, těžko to pak řešit. My jsme takhle skočili před lety na sliby významně snížené sazby za to, že si pořídíme topení na elektriku, říkalo se tomu "noční proud", ale běželo to i přes den a cena byla, oproti běžné taxe, sotva třetinová. Úžasně výhodné a ekologické - tak jsme si to zakoupili. A co se nestalo? Netrvalo to dlouho a rozdíl mezi nízkým a vysokým tarifem kamsi záhadně zmizel, zbyly vysoké účty za topení a pocit státem řízené klamavé reklamy, která nikdy nebyla myšlena vážně. A vy, milí elektroautíčkáři, na tom budete úplně stejně, všechny slibované výhody se nakonec kamsi vypaří a dovolání není. Tak se na to raději připravte, ztráta parkování zdarma je v podstatě jen bezvýznamný začátek...

Problém je opravdu systémový a to bez ohledu na formu "podnikání", jestliže může být jednatelem jakékoliv společnosti fyzická osoba, která má na sobě exekuci a bydliště na nějakém úřadu, jestliže může podnikat firma, sídlící na virtuální adrese kdesi v činžáku, společně s dalšími 1500 firmami, jestliže stačí, v případě potřeby, vyhlásit úpadek a druhý den založit fitmu novou, pak se těžko něčemu divit. Snad jen tomu, že ani desítky let po odchodu všemocné strany z vedoucí pozice se nepodařilo nastavit zákony tak, aby fungovaly, byly vymahatelné a neobejitelné. Těžko uvěřit tomu, že to nejde, pravdu má spíš ten, kdo říká, že těm, co jsou u moci, takový stav vyhovuje, jiné vysvětlení prostě není. Smutné.

Pro mě žádné velké překvapení. Znechucení celé řady voličů naší politickou scénou je snadno rozpoznatelné už hodně dlouho, určitě to přesahuje aktuální volební období a "jedou" v tom všechny politické strany, které se u nás vystřídaly u moci za posledních 15-20 let, bez ohledu na jejich velikost. Naše politická scéna se za tu dobu měnila v jakési panoptikum, od figur směšných a nedůstojných, přes postavy tragikomické, až po agresivní a halasné štváče a tribunové křiklouny. Ať se podíváte kamkoliv, nikdo nejen že nenaplnil sliby, které dal občanům před volbami, ale ani se o to nepokusil. Jednoznačně převládá touha po uchopení moc za každou cenu, vše se řídí hesly "slibem nezarmoutíš" a po zvolení "po nás potopa". Politická korektnost, občanská morálka, stavovská čest a obyčejná lidská slušnost jsou zakázané pojmy, na výsluní se hřejí šikulové, slibovači, odkláněči, výběrčí, křiklouni a tuneláři, schopní čehokoliv, internet se jimi jen hemží. Je těžké se v jejich prohlášeních vyznat, mění se ze dne na den, a je nemožné najít v nich cokoliv smysluplného. Spoléhají se na povrchnost a pohodlnost voličů, že nebudou (neumí, nechtějí, nesmí...) ověřovat jejich výroky a konfrontovat je se skutky po jejich zvolení. A ono jim to vychází, asi takoví opravdu jsme. Nebo ne? Uvidíme u voleb...

Naše zdravotnictví je, jaké je, pro někoho skvělé, pro jiného katastrofa, záleží na osobních preferencích, štěstí, náhodě a mnoha dalších faktorech. Systém v tom ale hledat nelze. Mě kupříkladu vadí text:

"Na dotaz, jak se v tom má člověk vyznat, Jojko odvětil, že je to přehledné a každý si může úhrady pro ordinaci zkontrolovat v aplikaci své zdravotní pojišťovny. To radí i mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Viktorie Plívová a odkazuje na aplikaci Moje VZP."

To je přímo ukázkový alibismus, po operačním zákroku v nemocnici jsem se podíval na výpis mojí ZP a našel jsem tam asi 10 nesrozumitelných kódů a jakýchsi částek. A k dovršení toho všeho je u každé položky otázka, zda klient s tímto výkazem zdravotnického zařízení souhlasí... A jako s čím mám souhlasit? Že položka XZAA00123 je v hodnotě 7.165 Kč? Dělají si z pacientů/klientů jen legraci a celé je to záměrně zahalené mlhou, aby do toho nebylo moc vidět...

Tak nevím, dočetl jsem a pokud to není celé myšleno jako vtip, pak "pánbůsnámiazlépryč", to bych považoval za velmi strmý pád kamsi, kde jsem doufal, že se nikdy, jako společnost, neocitneme. A kdo ví, co bude za pár let...🙁.

Je to tak, dnešní děti mají dětství bohatší a relativně bezpečné, možná i zdravější, ale zážitek z pozdního příchodu domů z pobytu venku, navíc okořeněný zatím nezveřejněnou čtyřkou z matiky v žákajdě, umožňující popustit uzdu fantazii co z toho všeho doma bude 👹, je jim odepřen. Dnešní rodiče je mají pod drobnohledem nepřetržitě. Je mi jich líto.

Asi na každém, kdo prošel válečným a poúnorovým obdobím v našem státě, by se dalo najít něco, z dnešního pohledu neakceptovatelného, tedy s výjimkou dětí samozřejmě. Ta doba byla extrémně složitá politicky i vojensky a ta dnešní se jí začíná až příliš podobat. A stejně jako dnes, i tehdy se lidé snažili jí nějak proplout a hlavně přežít, aniž by se zabývali tím, jak na ně budou nahlížet příští generace. Nesuď, abys nebyl souzen, tím bychom se měli řídt. Prvorepublikové, stejně jako protektorátní filmy mám rád a na jejich protagonisty nahlížím s obdivem a velikým respektem, i po těch 80-90 letech. Jestlipak to jednou bude možné říct také o naší generaci a její tvorbě...

Všechny ty uvedené problémy, se začleněním cizojazyčných dětí do našich škol, existují, to není žádná novinka, je jich stále víc a s postupujícím časem se situace bohužel moc nelepší, v řadě škol spíš naopak. V tom článku se vyjadřuje kdejaký odborník, ale nikde jsem tam nezaznamenal názor a zkušenosti učitelů, pro které tyto děti nejsou čísla v tabulkách, ale skutečné tváře, se kterými přijdou každý den do styku. A oni jsou jediní, kteří o tomto problému opravdu něco vědí. Jakékoliv nápady na řešení by tak měly vycházet výhradně z jejich zkušeností.

Bohužel, stále více je zřejmé, že největší hrozbou pro demokracii je demokracie sama, zvláště v případě, že sama sobě zakazuje použít na svou obranu stejné prostředky, jaké s úspěchem používá ten, kdo na ni útočí. Takový střet nikdy nelze vyhrát a agresor si toho je dobře vědom, protože k tomu, aby ho mohl někdo vystavit funkční a smysluplné sankci za jeho chování, které je samo v ostrém v rozporu s mezinárodním právem, by nejprve musel, v souladu s mezinárodním právem, ostatním dát svůj souhlas...🙁. V takovém případě máme tedy jakési mezinárodní právo, ale jinak nemáme v podstatě NIC. Napadá mě slavná věta z Pelíšků, ale v tomto případě asi soudruzi opravdu žádnou chybu neudělali, kdo tedy?

Také mám na tu dobu docela hezké vzpomínky, jako dítě sice nic moc (vedoucí našeho oddílu o nás neměl zájem a za cokoliv nás tělesně trestal), ale přežil jsem to a nezanevřel, takže v roce 77 jsem už byl podruhé na táboře v Lučkovicích (kousek od Blatné), jako instruktor (tehdy se říkalo "praktikant"). Měl jsem asi veliké štěstí na vedení tábora, které se skládalo z trenérů fotbalu a ti neměli vůbec v plánu nějak to ideologicky směřovat. Neměli jsme ani pionýrské kroje, ani nástupy s vlajkou, zato mraky her, aktivit na hřišti, v lese, na říčce, vícedenní puťáky a celotáborové soutěže. Fantastické tři týdny, nabité zábavou pro všechny zúčastněné, jednou nám dokonce, jako všem vedoucím, připravily nejstarší dva oddíly kluků a holek "noční hru", a my jsme na ní fakt šli. Loučení bývalo smutné a slzavé, nebyly mobily, ani maily a tak alespoň vyměnit adresy a čekat na dopis. Řadu táborů jsem pak i vedl sám, jako oddílovou akci pro náš turisťák, měli jsme fantastickou partu dětí i vedoucích a máme všichni na co vzpomínat. Dnes mají děti úplně jiné možnosti, mohou cestovat, nebo třeba zažít tábor s koňmi apod., ale tehdejší atmosféru, jako jsem poznal já, už nikdy nezažijí. Nedovolí to přehnané hygienické požadavky, ochranitelští a bojácní rodiče a nedostatek nadšenců, kteří by se jim věnovali. Vše sotva na pár dní a za hodně peněz, na tři týdny z domova, bez mobilu a internetu, by nikdo už nevyrazil. Ani neví, o co přichází...🙂.

Nejsem nijak zkušený pacient (naštěstí), ale mám také již za sebou pobyt v jedné veliké pražské nemocnici, kde jsem před lety absolvoval menší operační zákrok. Ten se povedl na výbornou a následoval týden rekovalescence na lůžku, s tzv. "bezezbytkovou" stravou. Pod tím jsem si zpočátku neuměl nic představit a musím konstatovat, že ani moje bujná fantazie by na tu realitu nestačila. Jíst se ale musí a tak jsem si nechal od ošetřujícího lékaře přesně vyložit, co všechno nesmím, a pak následoval již naprosto konkrétní seznam pro přítele na telefonu (syna), který se promptně dostavil i s batohem povoleného proviantu, kterým jsem naplnil ledničku na pokoji, to byla obrovská výhoda privátu. S takovým zázemím jsem rehabilitoval nadmíru výtečně a dělal radost nejen ošetřujícímu personálu, ale také svému tělu. Chápu, že to asi nelze aplikovat jako obecný návod... 🙂.

Já bych si dovolil malou rekapitulaci - jak v tom rozhovoru zaznělo, byl jeden agresivní hoch, kterého vzali "pod křídlo", zapojili do nějakého soc. programu, probrali domácí situaci s rodiči, vyškolili jeho učitele a z bitkaře se stal beránek, co chodí po škole a namísto ran teď rozdává úsměvy na všechny strany. Trochu mi tam chybí časová osa, tedy jak dlouho ta celá proměna trvala, a pak by asi bylo zajímavé nějak vykalkulovat, kolik se tedy na té "přeměně" jednoho chlapce podílelo celkem lidí. Jako příklad, že to za určité konstelace jde, to beru, ovšem nedovedu si představit takto postupovat u všech problémistů, kterých je (čistě mezi námi) na každé škole celá řada, mnohdy i několik v jedné třídě. Kde na to chcete vzít tu armádu lidí a čas to stihnout vše naráz, tedy v rámci jednoho školního roku? Problémem totiž není výskyt šikany a problémových agresivních dětí, ti byli na školách vždy od věků, problémem je jejich stále se zvyšující počet...

Je velice složité, a také značně citlivé, vyjadřovat se se k událostem před 80. lety, jejichž více či méně pravdivou tvář známe jen z vyprávění a různých pohledů současníků. Ani oni ovšem nemuseli mít, a zpravidla ani neměli, zcela objektivní náhled na ty události, ono se stačí podívat dnes na nás, občany ČR - kolem to vře a bublá, doslova vše je v pohybu a náš známý svět se nám mění před očima, pro někoho k lepšímu, pro druhého k horšímu. Jaké asi poselství o dnešních událostech předáme dalším generacím? Těžko odhadovat, nejspíš značně rozporuplné, takže na tom budou s hodnocením stejně, jako my dnes s okolnostmi 2. sv. války a osobnostmi, které byly tehdy u moci. Je potřeba zůstat nad věcí a vzít v potaz, že se jedná o dobu, kdy odsouzený válečný zločinec Goebbels byl ještě titulován "Vaše excelence" a fašistickou zrůdu a masového vraha nazývali "Říšský kancléř her Hitler". Nepřipomíná Vám to dnešek až příliš nápadně...?

Jasně, pokud dnes společnost od učitelů očekává přístup po vzoru J.C. "Jak chcete, nedám si dnes odpoledne doutník, neplačte, sami jste si to zavinili...", nemůže očekávat nic jiného, než co je za takových okolností ve škole možné dosáhnout. Zklamání z výsledků je nutno přičíst na vrub tomuto trendu, na kterém se rovným dílem podílí rodiče a školská legislativa. Učitelé na vině nejsou, většinou nesouhlasí a velice by ocenili změnu tohoto neblahého celospolečenského nastavení požadavků na vzdělávání. A panu řediteli tleskám, stejně jako celému jeho sboru. Za výsledky a hlavně za odvahu 🙂.

Moc tomu řešení nerozumím - v ústavu je dlouhodobý problém s nezvladatelnými chovanci, což je ovšem záležitostí nastaveného systému práce s těmito dětmi, nikoliv budovy v Chrastavě, nebo kdekoliv jinde. Jestliže tady MŠMT jako řešení zvolilo uzavření budovy, napadá mě otázka, zda to bude stejným způsobem řešeno i v dalších zařízeních tohoto typu, protože není žádným tajemstvím, že se se stejnými problémy potýkají prakticky všechna. Jako systémové řešení mi to tedy zrovna nepřipadá...

Jaká škoda, že se toho nedožili pánové Kolben a Daněk, nebo třeba Tomáš Baťa, ti by mrkali na drát, jak se má ideálně vést společnost. K úpadku...

Pro někoho možná potvrzení jeho dávných pochyb, pro jiného šokující odhalení, pro mě osobně smutné bilancování, se kterým sice dlouhodobě tak trochu počítám, ale zároveň na něj nejsem vůbec vnitřně připraven ho přijmout. Po 43 letech v oboru IT by mě asi nemělo překvapit prakticky nic, což ovšem neznamená, že mě to nechává lhostejným. Nenechává, naopak mě čím dál víc znepokojuje, jak blahosklonně se ke všem těm digitálním novinkám všeobecně přistupuje, s jakou urputností, hraničící mnohdy až s agresivitou, se lidem doslova vnucují nové a nové vymoženosti, pro jakési vyšší blaho a ještě pohodlnější život, a s jakou naivitou jsou tyto radostně a zcela nekriticky populací přijímány, a to od ranného věku až po seniory. Kdyby se toho dožil Švejk, nejspíš by si zaťukal na čelo a zvolal: "Lidi, co vás to proboha napadlo, přestaňte blbnout, dokud je čas!" Ono by to asi stejně nebylo nic platné, i kdybychom ho třeba chtěli poslechnout, protože čas na nějakou změnu, pokud kdy vůbec byl, tak už není. Někdo nás naložil a někam veze, a my nevíme kam. Vyskočit za jízdy nelze, jen si zkuste být chvíli "OFF LINE", s někým takovým se již v tomto světě nepočítá. Tak se držte, ať nevypadnete (nebo nejste vyhozeni 🙂), čeká nás všechny pekelná jízda až na samotný konec.