Ona slavná "globalizace" není nic jiného, než obyčejný a krutý kpitalismus. Někteří vedoucí ekonomických nadnárodních společností to brzy pochopili a zařídili své obchody k největším ziskům, pokud možno bez odvodů ze zisku. Takže bezpracný zisk a na druhé straně bída s nouzí. To jsou ty "nůžky", stále se otevírající. Už teď si ekonomové lámou svoje šedé buňky jak pojmenovat situaci, do které se současný svět dostal. Jde o to, udržet obchodní války na "uzdě", aniž by přerostly ve války skutečné. Zatím žádné diskuze na úrovni mocností včetně EU, nepřinesly požadované řešení, a proto ta obava z třídních potyček, které mohou přerůst k nekontrovatelnému vývoji v jednotlivých společnostech. Říká se tomu, že si vlastně "řežeme větev pod sebou". Ptám se, kde že jsou ty hlavy pomazané Nobelou cenou za ekonomii? Neboť ti současní, co svět do tohoto ekonomického a politického světa poslali, ti naprosto zklamali.
Ani nevím, zdali mám o našem příběhu psát. Asi to nikomu nepomůže, ale když už jsem to nakousl, tak budu stručně pokračovat. Mě je 90 a moji paní 86 let. A protože máme určité problémy se zdravím, a kdo by v těchto letech neměl, tak jsme se rozhodli, po poradě s naši dcerou a vučkami, že si najdeme místo v nějakém pěkném domově důchodců na Jižní Moravě, a to z důvodů, že budeme mít rodinu blíže a také že prý bude lepší zdravotní starostlivost. Mohu vám všem říci, že za týden jsme se vrátili do svého bytu. Dvoulůžkový pokoj stál 60 tis. měsíčě, místnost neůtulná, koupelna nepraktická, jídlo studené v umělých krabicích. Každou chvilku nám na pokoj někdo doslova vtrhl a nechal za sebou otevřené dveře, dokonce nám přikázali kdy se budeme koupat, výhled z pokoje byl na svah, kde chodili zaměstnanci kouřit a bylo to cítit i v pokoji. A tak jsme v noci seděli místo spánku na polohovací posteli a plakali jsme a říkali, jestliže máme tohle zapotřebí když máme doma pohodlný byt. Už nikdy bych to nechtěl zažít znova. Za ten týden mě doslova zbělely vlasy.
Dnes k nám chodí 2x týdně sociální služba. Také to něco stojí, ale jsme doma a máme vše poruce. Máme opět své lékaře, a když je potřeba sociální služba nás k nim doveze. Prostě řečeno, domov vám nikdo nenahradí.
Z militantního Německa se mohou děsit všichni, kdo mají rozum a něco si z historie pamatují. TI, co mají vhlavě seno, těm je to jedno. Nacisté v Německu si mnou ruce, a už se těší, ž to zase jednou vezmou směrem na východ. Spoilková vláda to vzala za špatný konec. Je to vláda naprosto militaristická, která nemá s křesťanstvím vůbec nic společného. Mají církev jako dobrou zástěrku. Teď už jenom chybí nějaký ten vůdce. Ale on se brzy najde a bude vymalováno.
Kdo se jen trošičku vyjádří realisticky a má svůj názor, je ihned umlčen militantní skupinou osob, která bude na věčnost papouškovat naučené fráze. Tomu se unás říká demokracie. Kdo chce neustále válčit, tak není cynik, ale naopak je mírotvůrce a stále jen hledá peníze na zbrojení. Máme v našem režimu převrácené hodnoty. Už aby byly ty volby.
Kramfleky vždy byli oblíbeným jídlem pro chudší. Několik nastrouhaných syrových brambor se vždy našlo, k tomu jedna nastrouhaná cibule, majoránka a hodně kmínu, nejlépe drceného v moždíři a pár stroužků utřeného česneku; pekli se na plotně a vonělo to všude kolem. Babička na Valašsku je nestačila péci.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ten Miroslav Kanár je chudý na myšlení, ale bohužel, jsou i takoví lidé mezi námi, takže někdy čteme takové výplody blbosti, nevraživosti, vzteku. Ono je nejlépe vůbec takové komentáře nekomentovat, ale slušnému človku to nedá a musí. Jinak je to spodina lidstva a měl by se zahrabat někde do hnoje. Slušně řečeno.