Jistotu komunismu by měl hlavně v tom, že by měl plat 2000 Kčs a manželka ženský plat o polovinu menší. Zuby by měl zadarmo a proto by už v padesáti nosil klapačky. Zadarmo! Bydlel by v paneláku s umakartem a na dovolenou by jezdil trabantem pouze do Jugoslávie, jinam by ho nepustili. Zlaté časy, o kterých toho už moc nevíme, nebo nechceme vědět !

Důchodci nejsou všichni stejní. Slyšet jsou hlavně ti, co nejvíc křičí. Běda tomu, kdo řekne, že se má v důchodu dobře, nic ho nebolí a sluníčko ještě pořád svítí. Když máme trápení, tak rosteme do extrémních výšek. Tak proč nenaříkat?

Je mi 80 let. Vím, že nesmím prosit své děti o pomoc. Musím dělat všechno pro to, abych byla co nejvíc soběstačná. Sama jsem si zrekonstruovala bydlení. aby bylo jednouché, žádné zbytečné věci, vymalovala, pořídila jednoduchý účelný nábytek. Nejvíce se bojím demence, protože nemám dcery, jen syny. Kdo by se o mě postaral? V podstatě mě nejvíc mrzí, že mladší generace námi pohrdá, ponižuje nás, nepovažuje nás za svéprávné a ještě schopné lidi, dokonce si myslí, že už nic nepotřebujeme. Tak rádi bychom třeba na výlet, na koncert, na výstavu, ale jsme často imobilní, nejde to. Prý bychom neměli ani jezdit autem, možná ani volit atd...

Když se Rusové snížili k něčemu takové, už jim teče hodně do bot. Jsou to záchvaty agonie.

Šoupněme rodiče do domova nebo LDN, a konečně si udělejme luxus. Oni , ti rodiče, luxus nepotřebovali ???. Natož "oprav dům po babičce" za státní peníze. Ani babičky nerozumí, proč nemůžou být doma. A v luxusu.

Je to přirozený tlak na lidi všeobecně a je to správně. Lidé se musí buď neustále učit nové věci, nebo platit a chodit stát frontu na poštu, na úřad, k lékaři, nosit hotovost po kapsách a riskovat ztrátu či škodu. Ohrožení jsou také pošťáci. Musíme se všichni přizpůsobit a ne žít postaru. Je to pomalé, drahé, nepohodlné a nebezpečné. I ve vysokém věku jsou lidé schopní se přizpůsobit, a naučit se , pokud nejsou zrovna dementní. Těmto lidem musíme pomáhat , bývají zbaveni svéprávnosti a mají opatrovatele.

Já bych se ráda oženila se svým zrcadlem. Ach jo, chce to změnit zákony, abych byla konečně šťastná a mohla si založit rodinu. Ani to dneska pořádně nejde, musíme změnit vládu.

Fakt nerozumím, co si mám myslet o domácnosti, kde se musí vyjít s 500 Kč/týden. Životní minimum je pro jednotlivce 4860Kč, a existenční minimum je 3130 Kč. Úmyslně se lže, nebo se utrácí a pak nezbyde na živobytí? Jsme národ zoufalců, stěžovatelů nebo je to náš originální způsob žebrání?

Co budeme s těmi stokorunami dělat? Navrhuji je poslat chudé vládě na přilepšenou. Ať se taky radujeme společně a nerozdílně! Budu zvědavá, jak naše chudinká vláda, která si chce beztak přidat, aby mohla vůbec vládnout a dostane od nás tu úchvatnou valorizaci bude reagovat. A tři koruny na jedno dítě? Myslím, že vláda jen za projednání tohoto požadavku dostala o něco víc.

Utrpení, které jsme zažili kdysi dávno a způsobili nám lidé, na kterých nám záleželo, se časem vypařuje. Stane se nedůležitým a díváme se na všechno z jiného úhlu. Změnil nás čas a ten nám dovolí odpustit a problém přehlídnout. Nevím, jestli je to správně, mám strach, že nakonec nezbude v našem životě nic důležitého. Snad jen hlouposti, nad kterými ani nemusíme přemýšlet.

Vychovala jsem čtyři syny, všechny jsem dávala do jeslí a do školek, protože jsem musela do práce . Dnes mi to nemá právo nikdo vyčítat. Bylo to normální a žádoucí. Nikdo nad tím neuvažoval tak, jako dnes. Bylo to velmi, velmi náročné. Dnes by to nikdo nejspíš nezvládl Všechny čtyři děti ráno na kole značky Ukrajina , v zimě na sáňkách , do jeslí a školek, pak 8,5 hodin v práci a pak je zase všechny vyzvednout, nakoupit a domů, kde čekala běžná domácí práce a noční vstávání k malým dětem Byli jsme silně vyčerpané . Mužům se to dělat moc nechtělo, a také to bylo normální. Byli přece živitelé rodiny, protože měli o pár set korun vyšší výplatu, tak muži jezdili do práce MHD a s prázdnýma rukama A teď máme poslouchat výčitky, jak jsme byli špatní? Něco jako, že jsme své děti nemilovali? Je to sprosťárna , kterou si vůbec nezasloužíme.

Je mi skoro 80 let a plně si uvědomují, že nůžky mezi námi. lidmi se rozevírají. Pochopila jsem, že si mladá generace myslí, že nemáme vůbec nic, co bychom řekli, máme prázdnou a hlavu a podle nich se jen nudíme. Musíme proto poslouchat. Náš život je pro ně nepochopitelný a nezajímavý. I my bychom rádi jezdili na dovolenou, nemůžeme, Rádi bychom zašli do divadla, na výstavu, do lesa, zaplavat si, zalyžovat. Jak bychom to tak asi měli zvládnout? Rádi bychom si něco krásného přečetli, ale.špatně vidíme . Prý máme dokonce právo na bolest, tak trpíme. Mladí si myslí, že nerozumíme politice, nevíme ani koho máme volit, jezdíme na dálnici zásadně v protisměru a vraždíme při tom lidi. Doma máme zatuchlo a neumíme si ani poradit se šmejdy atd. Devastují nás představy a zevšeobecněné názory namířené proti nám. Myslí si, že jsme důvěřiví a snadno manipulovatelní a už nic nepotřebujeme, hlavně nepotřebujeme peníze. Je to jinak. Jsme myslící a cítící lidé, něco umíme a chceme se něco naučit, něčemu porozumět, něco objevit, zkusit si a porozumět novinkám, učit se jazyky, fotografovat, chceme malovat, psát básničky., jezdit na koloběžce, pracovat. Chceme být užiteční. Máme často víc optimismu a snů, než mladí, Jen o nich nesmíme mluvit, nikoho to už dávno nezajímá.. Umíme se radovat a chceme žít podle sebe, i když musíme často z různých důvodů improvizovat, nejčastěji kvůli zdraví, penězům a nepochopení okolí. Nechceme ustavičně bojovat proti předsudkům a nenávisti..

Jsme živí lidé !!dé:

Zvrátit , oddálit ekologickou katastrofu nemůžeme. Kdo a jak by to měl udělat? Nemůže to zařídit vláda ani ten, který se nemůže dostat včas do práce. Odpadky třídíme, nekácíme pralesy, platíme všichni obrovskou cenu za jejich odpustky a přesto je to aktivistům málo. Myslím, že ani neví, co chtějí a jak by se něco mělo změnit. Nenávist je sice silná zbraň, ale nic neřeší.

Máme svobodu slova, tak proč se zlobit nad omezeností některých lidí a vyvracet přesvědčení hloupým? I oni mají právo hlásat své nesmysly, pokud tím ovšem neohrožují někoho jiného. Tento problém se stává nepříjemným i v dalších současných tématech. Co když na vás někdo vystřelí, ať obhájíte válku na Ukrajině, covid, Santa Klause nebo placatou Zemi. A proč to vysvětlovat lidem, kteří to nechtějí slyšet? Má to smysl, když jste v koncích a nejde to vůbec nějak vysvětlit?

No jako že ryba k Vánocům nepatří? Jenže celý svět jí ryby, jsou přece tak zdravé. Jen nám Čechům se zase něco nelíbí. Už je to normálka. Maso se přece nejí, ani kapr. Musíme poslouchat, zvířátka jsou tak hodná. Co s nimi bude, když je budeme o Vánocích jíst ! Že se nestydíme-Jako by nám nestačil bramborový salát, brambory přece nejsou živé, nemají na rozdíl od kapra duši:

Mně se to stalo obráceně. Doktoři mě tvrdili, že dítě, které se má narodit, je mrtvé - Že cítím pohyby, je prý je převalování mrtvolky. Řekli to tak i otci. Narodilo se však živé a zdravé. Moc nepříjemný zážitek, nepřála bych to nikomu. Jenže tenkrát se člověk nesměl ozvat, natož žalovat doktory. Dnes je tomu "dítěti" přes padesát ale ty hnusné vzpomínky zůstaly.

Vánoce jsou hrozný!!! Cukroví nepeču, kýčovitá světýlka nenávidím, dárky nepotřebuji, neumím se tvářit, že zářím štěstím.

Se zubaři jsou problémy. Stará generace zubařů by opravdu měla přestat ordinovat. Vytrhat zdravé zuby jen kvůli pohodlnosti a svádět to na věk je barbarství. Jsem opravdu ráda, že moje zubařka je konečně v důchodu a přestože mám vysoký věk dojíždím do Brna, kde jsou schopni a ochotni mi moje zuby dát do pořádku. Přišla jsem jako ze středověku a jsem jim opravdu vděčná. Snažím se, abych nikdy neměla klapačky.

Jestli je něco nechutné tak je kritika "zvráceného umění" od lidí, kteří o umění nic neví. Názory si děláme teprve až máme dostatek informací a vzdělání a ne obráceně. Moderní umění není pro každého.

Copak někdo z nás vaří, pere, nakupuje? A to pivo, to je už hotová hrůza. Kdo by to proboha pil? Radějji budeme psát knižky o tom, jak na všechno máme lidi. Ó my se máme!!!