Takovecj pávlivejch piitomců je jak když naseje. A to můůžou klidně mít i sběrný ddvůr kousek za barákem.

Ale proč n edělat lidem okolo naschvály, že jo:

A proč jako by tam nutně musel být: Ukrajina členem NATO není.

Tohle není o nedostatku lidí, to je o jejich práci, o tom, že to zkrátka "odfláknou", někdy až tak, že si člověk připadá, že mu snad těch pár peněz i závidí.

Ale jak už tu někdo níže psal - žádnýá trest jim za to nehrozí - a v tom je ten "zakopanej pes".

Někde se uzas člověk nestačí divit, co vše přiznají, a přitom si i zdravej říká, že kdyby on mohl ta, jak ten údajně nemohoucí nemůže, mohl by si výskat.

Naše máti si tehdy usmyslela, že bude mít "vzorné děti".Což mimo jiné znamenalo i to, že budou ze školy nosit jen samé jedničky. Nebyla jsem hloupá, ale ne pokaždé se zdařilo. Tak následovaly nadávky nejhrubšího zrna, facky, pohlavky -prostě padni kam padni. Že prý mne radši "vykope z domu" než takovou vostudu, protože pokud nebudu mít "samý", můžu tak leda "utírat kravám p zadky" .Přitom vyznamenání jsem měla.

Za trest se učit dopředu, ze všech předmětů, ona mne z toho pak večer, až bude mít pro práci, vyzkouší (klidně třeba až po desáté večer), prý "abych potom ve škole nebyla tak blbá". Copak u takového zeměpisu a dějepisu, cizlhího jazyka to í šlo, naučit se nazpaměť podle knížky, horší byla matika. Ale máma tomu sama taky moc nerozuměla,ale trvala na tom, že je to tak, jak to chápe ona. Nejhorší bylo počítání podle vzorců s písmeny a tzv. "dosazování" - máma nemohla pochopit, že se za písmena dosazují různé hodnoty a podle toho jsou pak různé i výsledky.

To je takovej problém vyměnit zámek? I kdybych si na to měla zjednat zámečníka.

Jedním slovem zvěrstvo. Copak je dítě věc?

To vůbec není žádná ostuda,ale moudré rozhodnutí. Držím palce, ať je pomoc účinná.

Pokud je bydlení stále ještě Vaše, máte štěstí. Jsou i tací, kteří darovali a pak skončili sami pod mostem.

Pokud se jim nelíbí společné bydlení, mohou jít oni, v tom jim přece nikdo nebrání aby si tedy sehnali jindelepší.

A co čápice? Musí se ustýskat...

Konec války - válka znamená miliony zmařených životů - a to podle autora článku je už jenom kýč?

Co je to za člověka, který tohle může napsat?!

A to ještě všichni pamětníci nevymřeli, co teprv, až už nebude nikdo, kdo tu dobu zažil na vlastní kůži.

Můžeme tisíckrátmít "něco" proti současnému Rusku, ale na našem osvobození se Rusové podíleli a nemalou měrou.

Jenom - jenom to byli jiní lidé, než jsou ti dnešní.

Prostě se to tenkrát stalo, a jak se říká, odestát se nemůže.

Padlí nemohou za to, jak se chovají nebo budou chovat jejich potomci - a to ať jde o kteroukoli stranu.

Dát jim hadr, kbelík a nechqat je měsíc uklízet školoní chodby namísto uklizeček.

A důkladně to kontrolovat.

K tomu navrch týden denně deset příkladů z matiky, na známku, z češtiny napsat sloh proč že šikanujju druhé, taky na známku.

A ještě stokrát napsat "Jsem ostudou školy" a dát to doma podepsat.

Ale ne jako Hurvínek - že za trest to napíše a dá to Spejblovi stokrát podepsat 🙂

Tak já mám na základku jenom ty nejlepší vzpomínky.

Byla jsme dobrá třída, dobrá parta, která držela za všech okolností při sobě.

Jo,béčáci a céčáci - tam byli i pěkní hajzlíci, protekční a tak - u nás naštěstí ne.

My byli tenkrát doslova "všichni za jednoho a jeden za všechny" - devět holek a dvanáct kluků.

A běda, když někdo z jiné třídy se někomu z té naší byť jen chtěl začít posmívat, natož pak něco horšího! Nikdo z nás s ním neztratil slovo a v nejhorším dostal naložíno, ode všech. Při výslechu učiteli jsme svorně tvrdili, že "my všichni" a "jeden každý", tak byla tenkrát poškole celá třída (už jako deváťáci). Naštěstí v suterénu, tak jsme z té zamčené třídy utekli oknem, zase ale všichni do jednoho.

Potom jsme za trest museli do školy v sobotu vyplet záhony kytek. Ale my každému říkali, že je to naše dobrovolná brigáda a že se o ty kytky budeme starat napořád- a taky to tak bylo.

Ale jo, vždyť všecko se vyrábí v Číně.

Třeba jeden nejmenovaný internetový obchod nabízí přesně to samé zboží jak Temu, jenom je třikrát dražší.

Ať mi nikdo neříká, že český e-shop si to zboží vyrábí doma na koleně.

To večerní až i už odpoledn í nejedení je pěkná hloupost.

Naší máti to dokonce doporučili doktoři, jíst naposled nejdéle ve čtyři odpoledne.

No jo, jenže ona měla cukrovku II, oni to věděli, ale i přes to jí takhle "masírovali".

Výsledek? Diabetický kolaps, záchranka dorazila v poslední chvíli, a dali nám co proto, že takhle to nejde ani u zdravého, natož u člověka s diabetem.

Batůžek jsem nosila z nutnosti, protože třetí ruku člověk zkrátka nemá a pokud musí mít dvě berle...

Ale přešla jsem na kabelku křížem přes rameno. Tu mohu mít , narozdíl od batůřku, stále pod ohledem. A pokud zvolíte kvalitní pevnější variantu, je vyhráno.

A určitě to nemusí být pouze černá nebo hnědá barva nebo jen "koženkový či kožený pytel". Do takovové například "krokodýlky" přiměřené velikosti se vejde větší peněženka, klíče, brýle, mobil a další nezbytnosti úplně v pohodě a ještě zbude místo i pro nákup pár drobností.

A nebojte se barev, i "stará bába" o berlích může mít klidně malinovou, modrou nebo i červenou. :-)

To jsou je netáhla, co chtějí dělat pouze z domova.

A každá práce z domova dělat nejde.

Nemakačenka jsou napříč všema věkovejma skupinama, zrovna tak jako dříči.

Vě+tšině dnešních mladých je ale nejprv potřeba amputovat ty přirostlé mobily k uchu a ruce - pak by to s nima v práci snad i šlo.

Poiku si pořídím ten domeček na nářadí plastový, může kidně vypadat jak minichaloupka, na které chybí už jenom ten perník 🙂 A když to okolo pěkně osá a musí být prd po tom, že ho na zahradě máte.

Tak u nás by to letělo z okna - to radši kus suchýhio chleba, než tohle.

Syn je ročník 85 a v nemocnici jsme museli novorozence ukládat na bříško a sestry to chodily kontrolovat. Tak nevím ...