Nikdy jsem nejedla, ale jednou na Šumavě jsem na jídelním lístku četla šumavský knedlík, dala si ho německá rodina vedle nás a byl to kynutý knedlík, přelitý borůvkovým žahourem, sypaný tvrdým tvarohem a přelitý máslem. Vůbec to nevypadalo špatně...můj muž je na sladké, říkal, to si příště dám, ale už jsme na něj nanarazili....
Jsem důchodkyně, bývalá učitelka na OA, zvyklá přes 30 let mezi mládeží. První rok důchodu nestál za moc. Pak přišel ON, havanský psík Beník. Deset let jsme spolu, denně najdeme 5 - 6 km, říkám mu můj maratonský běžec. Těch přátel, co jsem díky němu získala. Dnes mne potkala malá školačka, zeptala se, zda může pejska pohladit, při loučení řekla, máte takové štěstí, že máte moc roztomilého pejska. Ano, mám rodinu a k tomu ještě malého parťáka, který má na mne čas kdykoliv, stále je v dobré náladě a dává jasně najevo, že jsem jeho favoritka...
Pokud u nás zaplatí důchodce za jeden oběd 110 Kč, tak moc neušetří. Doma za stejnou cenu uvařím oběd pro dva. Ale pravda je, že školní jídelny vaří chutně, s minimem polotovarů, cena ve srovnání s místní restaurací je stále ještě přijatelná. Polévka, hl. chod, nápoj a občas dezert nebo ovoce ... až mne přestane bavit vařit tak jedině školní jídelna...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Co na to říct, snad jen šťastná to žena ...