Toaleťák. Pořizuji pouze role s velkým návinem. Pravidelně bývají za 9,90Kč. Velká drahota. Bohužel žádný vyhledávač ani porovnívač vás na akci neupozorní, protože žádný neuvádí VÁHU role tak, aby šlo poznat co se vlastně přesně nabízí. Nakupuji pouze dvouvrstvý a překládám jej po předchozích špatných zkušenostech raději hned na 4 x, (Vlhčí stolice a delší nehet, snad raději bez dalšího, podrobnějšího komentáře). Po použití překládám na polovic, a používám, v případech kdy je to možné, ještě podruhé. Mimo to mám vedle ještě relativně výhodně pořízený kvalitnější papír, který občas používám především na finalizaci. Tento článek mi bohužel připomíná volební program, který má o kolečko ..., stejně jako soudružka aportérka.
Testovací použití nabídkových letáků, kterými schránka přetéká, tištěných na papíře z dovozu, pro nulovou savost bohužel zklamalo na celé čáře. Autorčin článek poslouží mnohým nejspíše pro zasmání, mne ale nutil spíše k pláči.
Problém spočívá v tom, že na jakýkoliv panující systém se postupně stále dokonaleji adaptujete. Čili naučíte se jakž takž přežívat. Samozřejmě takový systém jaký tehdy byl, nebyl nic dobrého. Při změně systému obvykle nejste schopni se dostatečně rychle adaptovat. Lehce se adaptují zvláště mladí a především ti nejmladší, pro které se nový systém rychle stává přirozeností. Čím více máte odžito, tím spíše máte tendenci jet ve starých kolejích. Tak to ovšem nefunguje. A s pokročilejším věkem je ta adaptace stále těžší a těžší. To je to na co starší, a především ty nejstarší generace narážejí a s čím bojují. To je celé. Určitě by nedávali přednost tomu co bylo, jen s věkem jim přibylo povinností, odpovědnosti, a všechno se do podstatné míry změnilo. Tedy postupy, úřady, obchody, prakticky jakoukoliv činnost chcete vykonávat, tak neustále narážíte na to, že nic nejde tak jak jste zvyklí. K tomu ještě přistupuje snaha všech stran vás pumpnout, a to nejraději do posledního haléře. A někdy těch posledních haléřů už opravdu moc nezbývá.
Krajíc chleba v samoobsluze za 3Kč, špekáčky za 21Kč/100g, kde žijete? Pan autor zřejmě v tomto svém článku píše především o vlastní osobě. Jinak tu ledničku do které se dávaly kostky ledu, tak tu mám ještě doma. Autor cestuje spíše po Africe, a životní úroveň nadpoloviční většiny jeho spoluobčanů je pro něj jak se říkávalo španělskou vesnicí. (I když pan autor zřejmě zná ty španělské vesnice daleko lépe nežli ty české.)
Manželství by se správně v dnešní době už mělo uzavírat na dvakrát. Tedy ve skutečnou právní platnost by přicházelo teprve po oboustranném souhlasu, potvrzeném po uplynutí 10 až 14 měsíců od uzavření Neubylo by plno zbytečných rozvodů? Co by pak psali o celebritách? Co s těmi tříměsíčními manželstvími. Někdo jede na dovolenou, jiný se ožení, jiná se vdá. Má to vůbec smysl?
Nesmysl vyplývající z domněnky, že kdo si nemůže sednout, odvede více práce. I v případě, že čekám na zastávce pouhých pár minut, nemohu stát. Pokud si nesednu, musím chodit. I jen pár kroků pomáhá. Někdo, díky svým fyzickým předpokladům, to zvládá, řada dalších nikoliv. Prodavači jsou čím dále tím méně kompetentní. Nikdy neprošli všemi úseky, znají v lepším případě pouze ten, na kterém se vyskytují, a zpravidla ani ten nijak zvlášť. Nalézt na oddělení prodavače bývá často zázrak. Firmy opovrhují jak vlastními zaměstnanci, tak zákazníky. Ždímat, ždímat, ždímat - do posledního haléře. Ze zaměstnanců se snaží dostat maximum práce, ze zákazníků maximum prostředků.
Když jdu brzy ráno kolem obchodu, a večer vidím stejné osoby stále na stejném místě, polije mne vždycky studený pot. Pro mne nepředstavitelné. Samozřejmě nejde paušalizovat, není to všude, a ani to není všude tak hrozné, ale paušálně, podle mého názoru jde o příšerný nešvar. Obvykle to probíhá tak, že někde nějaký chorý mozek něco vymyslí, podobně jako halové kanceláře, a taková úprava se pak lavinovitě šíří, až se prakticky stane normou. Mnohdy teprve po letech přijde někdo jiný, zamyslí se nad tím, provede, nebo nechá provést průzkum, a celá věc se s velkou pompou zruší. Těm, kteří někdy i řadu let zbytečně trpěli, a zničili si zdraví, bohužel už nikdo nepomůže.
Tak nějak, alkoholu, tedy i piva ubývá, podobně je tomu i u limonád, ale energetických nápojů a drog přibývá. Začínám mít dojem, že se ta šikmá plocha na kterou nás přivedl, vy víte kdo, že se čím dále tím více naklání. Jen jsem zvědav, kdy se stane dokonalou vertikálou.
Znáte ten vtip? Před rokem jsme stáli ...
V současné době vnímám negativně ony dámské sedánky například v knihovnách, kde každý hlasitější zvuk ruší podstatně více než třeba v tramvaji, nebo dokonce fastfoodu s hracím koutkem. Podobné koutky nevhodně začleněné do knihoven nepovažuji právě za nejlepší nápad. Pokud dítě umí číst, zabaví se obvykle téměř samo. Pokud neumí, zabaví jej jeho doprovod, nejčastěji matka, i když jsme v tomto směru poslední dobou svědky výraznějšího zlepšení. Pánové se poslední dobou pochlapili, a mnozí tomu dokonce doopravdy přišli na chuť. Pokud se osoba doprovázející dítě věnuje něčemu, či spíše někomu jinému, dítě pozvolna rozvazuje, baví se po svém, tak jak je zvyklé třeba na hřišti, a pravděpodobně ve snaze získat si pozornost doprovázející osoby řádí postupně čím dál tím víc. Všechno je o tom zda se doprovod dítěti věnuje, nebo ne. Povšimněte si, že opravdu dětné rodiny mají vše zavedeno tak, že nejstarší z dětí má na starosti vždy to nejblíže mladší. Tak nějak to funguje například u rodin, které mají deset dětí. Bohužel stačí jeden nevychovaný doprovod s jediným dítětem, a taková dvojice dokáže nejbližšímu okolí znepříjemnit pobyt prakticky v jakémkoliv prostředí, v tramvaji, v restauraci, stejně jako v knihovně, tam často dvojnásob.
Pokazit dobré, následně zrušit, nahradit jiným svinstvem navíc často za nesmyslnou cenu.
Rumové pralinky byly vždy čokoládové. To čím výbornou kvalitní hořkou čokoládu nahradili už navždy odradilo každého, který to jednou ochutnal.
Za socíku existoval zlepšovací návrh, kterým byla nahrazena podstatná část drahého materiálu ve vláknech žárovek. Myslím, že šlo o wolfram. Co se stalo. Životnost nové žárovky poklesla, a tím pádem vzrostla spotřeba dejme tomu na trojnásobek. Nastal nedostatek na trhu. Už bylo téměř rozhodnuto o výstavbě několika nových továren na výrobu žárovek. Na poslední chvíli se hlavička moudrá zamyslela nad tím proč z ničeho nic stoupla spotřeba na trojnásobek, obsah wolframu se vrátil na původní úroveň, a výstavba těch továren se zrušila.
A toto je identická situace. Vedení ohlo hřbet, a pokusilo se vygenerovat zadarmo nadbytečný bezpracný zisk. Ještě, že v těch pralinkách něco z té náplně nechali. Přinejmenším to po rumu ještě nedávno vonělo. Fungovalo to rok, snad dokonce několik let. Samozřejmě ten, kdo inovovaný, tedy ošizený výrobek jednou koupil, už po něm nikdy více nesáhl. Takto se už novodobí úderníci postarali o likvidaci řady výrobků, a bohužel v některých případech, dokonce i celých úspěšných oborů.
Montovna? Bláhové naděje, tímto způsobem nám tu zbude jen skládka odpadu.
Ale určitě bude zelená, přinejmenším po letech se snad nakonec doopravdy zazelená, jen nevím jak to bude s těmi jedy vespod.
S těmi jsou někdy, některé skládky krapet na štíru.
Tak nadějný titulek, a nakonec obrovské zklamání. Omlouvám se, se souhrnem uváděných postojů polemizovat nelze. Autorem je snad agent provokatér. Cítím z toho krutý přístup nezodpovědného dítěte. Při čtení se mi vybavuje vysíláni okupačního rádia Vltava z Drážďan v české řeči v roce 1968. Autor je buď najatý, nebo totálně ...
Vzpomínám si, jak nám v první třídě obecné školy paní soudružka učitelka vyprávěla pohádku o Leninovi. Myslím si, že autor by se v její roli dokonale uplatnil. Takto se podepisovaly souhlasy s trestem smrti pro Horákovou. Velice nebezpečný jedinec, schopný se uplatnit, a bohužel pravděpodobně i prosadit v jakémkoliv režimu. Jeden by zaplakal.
(Zbývá 835 znaků, ale já s nimi na tohoto autora nehodlám plýtvat. Život je příliš krátký.)
Ano, za těch pár vámi uváděných stovek, dostanou zpět maximálně pár desetníků. Ono těm kapitalistům časem dojde, že by ti dole, měli být spokojení, a neměli by je nenávidět. Rozhodně na tom časem sami vydělají. Krátkozrakost autora nelze korigovat čímkoliv co je k dostání v oční optice, snad jen růžovými brýlemi.
Tak jsem počítal. Odkládejte 1000Kč měsíčně. Pro mlaďocha nářez. Co, do penze se to zhodnotí. Počítejme spolu. 2% inflace za 50 let, počítejme, že by dělal od 20 do 70, NEPŘETRŽITĚ. Co z té jeho první tisícovky na konci zbude? No, bohužel nic. A to je situace, kdy centrální banka udrží ta SVATÁ, 2% inflace. Současnost znáte. Za váš život nastane až třikrát skok, který krvavé úspory znehodnotí na hodnoty blízké nule. Ano je to správný postup, je ale nezbytně zapotřebí, aby stát, ANO STÁT, se o tento typ úspor staral, aktivně je využíval, ale také za ně ručil, a bez ohledu na jakákoliv budoucí znehodnocení DOTOVAL výsledné naspořené částky v plné výši. Mnozí zemřou daleko dříve. Přesto ti šťastní, kteří se 60 a více dožijí, mají nezadatelné právo, dožít v stále ještě v dostatku, v tom dostatku, který za život poctivě vytvořili, a do systému platili. To, že ten nebo onen nějakým způsobem. často na hranici legality získal mnohdy nemalé prostředky snadno a lehce, to nehraje roli. Všichni musíme dělat pro všechny, proč, protože to děláme sami pro sebe. Kdysi mne napadlo, že důchod by se měl rovnat příjmu, na který jsme dosáhli v práci. Protože to aktuálně jaksi nebylo tak úplně možné, představoval jsem si, že by se to každý rok o jedno jediné procento navyšovalo tak, že by po 100 letech se konečně důchod rovnal tomu co si každý vydělal, tato částka by se průběžně, každý měsíc přizpůsobovala tomu, jak se měnily příjmy celé společnosti.
Bohužel současný vývoj, škoda mluvit.
Spořte si na důchod, každý měsíc dostanete možná tak na dva rohlíky, aktuálně 2 x 2,90 = 5,80Kč denně. Smutné
Cituji: "Také se vám stává, že se v tramvaji tlačí nějaká babička nebo dědeček ke dveřím a vůbec je nezajímá, že také vystupujete? Vráží do nás, tlačí se,"
Vám se ještě nikdy nestalo, že jste se nedostali ke dveřím včas, řidič předčasně dveře uzamknul, (otevřené dveře zůstávají otevřené, ale po tom co zazní znamení, tak už ty, které do té doby nikdo neotevřel, nejdou otevřít - jsou prakticky uzamčeny. Musíte běžet k těm, které jsou dosud otevřené. Pokud to nezvládnete, převeze vás souprava do následující zastávky. To může mnohdy vést k jen těžko představitelným důsledkům. Před zastavením v zastávce nesmíte vstát, protože některá zastavení jsou tak tvrdá, že můžete skončit na zemi, což u těch opravdu starých může vést ke zlomenině krčku, a ta mnohdy život jednoduše ukončí. Nezbývá, než šplhat jako opice od tyče k tyči. Zůstat stát bez toho, že se doopravdy pevně držíte tyče prostě nelze.
Cituji: "něco si potichu (mnohdy i nahlas) mumlají." Pokud bydlíte sám, sama, zcela automaticky začnete myslet nahlas. Mladší generace se 24 x 7 pohybují ve společnosti, v práci, ve škole, ale ten, kdo tyto možnosti nemá bývá pravidelně po většinu dne sám doma, se postupnému přechodu do tohoto režimu prakticky nemůže dost dobře ubránit. Vede k tomu i to, že se nutíte hodně a hlavně také hodně rychle myslet, například při výběru zboží v samoobsluze. To, že mluvíte do jisté míry nahlas, si většinou vůbec neuvědomujete.
Jinak telefonisté od okamžiku, kdy se u nás objevilo neomezené volání, jsou bez ohledu na svůj věk příšerným opruzem pro všechny spolucestující. (Zbývá 15 znaků!) Více příště.
Především mimo téma. Budu si spořit určitou částku od 20 do70 let. Při cílové inflaci 2% - ve zkratce: 2% x 5Olet = 100% čili z prvního roku mi nezbude nic. Šlo by to zřejmě spočítat lépe, ale obávám se, že výsledek se příliš lišit nebude. Současnou 10 až 20% inflaci, kdy řada nejlevnějších potravin zdražila za několik málo posledních let na dvojnásobek, i více, (cukr), stejně jako energie, neberu v tomto okamžiku v úvahu. Pomíjím naše ,"ziskové" penzijní fondy, které zajišťují odpovídající penze leda tak vlastním zaměstnancům.
S rozdíly ve věku odchodu do důchodu nesouhlasím. Tzv. zátěžová povolání potřebují včasné přeškolování na kvalifikovanější práci na náklady zaměstnavatele tak, aby po 40. roce věku, nejpozději pak mezi 50 a 60 přešla na práci, která jim život zkracovat nebude. Počínaje 5O narozeninami každých 10 let další týden placené dovolené navíc, tedy 50/1 týden +, 60/2 týdny +, 70/3 týdny +, atd.
Obrovský pozor v tramvaji 22, varuje šéf protikapsářského týmu.
Nepomohlo by rozbití monopolu linky 22 na přepravu turistů k pražskému hradu? Ke hradu by mohla pravidelně zajíždět linka 12 (od Letné dále Sparta - Hradčanská - Prašný most - Brusnice - Pražský hrad - Malostranská - a dále po své trase. Ke hradu by mohly zajíždět i některé soupravy linky 17 (od Staroměstské na Pražský hrad a přes Brusnici na Letnou a dále po své trase).
22 bych od Karlova náměstí odklonil, pokud to jde, (nejsem si jist,) přes Palackého a Jiráskovo náměstí. Současně bych linku přečísloval. Možností je vícero. Nejvíce by pomohlo roztříštění přepravy z centra na hrad nabídkou vícero různých možností.
Vždyť v minulosti snad už každý kdo občas na této trase jezdil bezpečně znal nejméně polovinu skupiny kapsářů pravidelně cestující linkou 22 mezi Národní třídou a Malovankou. "Pracovali" obvykle celý den. Poslední roky už cestuji pravidelně jinudy a tak nemám přehled o současném stavu.
Zatím poněkud protismyslně vznikla posilová linka 23, která pouze zdůrazňuje využití trasy Národní - Pražský hrad.
Vážený pane Skácele, uvádíte zde pojem valorizace. Systém zachovává, (měl by zachovávat) hodnotu, která byla v okamžiku původního výpočtu důchodu "pevně" stanovena.
Valorizace upravuje výši dávky na základě změn, které od okamžiku původního výpočtu nastaly. Cílem ČNB je údajně 2% inflace, jde o dorovnání o nastalou změnu, při které původní vypočtená hodnota má vždy klesající tendenci. Proto se jedná při valorizaci o dorovnání o tuto hodnotu.
V praxi to znamená, že po valorizaci každý následující den hodnota dávky klesá. Každý měsíc hodnota dávky poklesne o 1/12 z oněch cílových 2%. Čili důchodce celou přiznanou hodnotu nikdy neuvidí. V každém následujícím měsíci dostane hodnotu vždy znovu poníženou o další 1/12 z 2%. Pokud inflace je vyšší než cílová 2%, jde vždy o 1/12 z této například v současnosti podstatně vyšší hodnoty. Každá další následující valorizace je tedy jen pouhým dorovnáním na hodnotu původně vypočtené částky.
Z toho plyne, že důchodce vypočtenou a přiznanou částku, tedy její hodnotu v okamžiku jejího přiznání nikdy neobdrží. Vždy dostane o něco méně. Při vysoké inflaci pak tak jako nyní dostane podstatně méně.
Proto užítí termínů zvýšení, přidání a podobných je jen pouhou mystifikací, a mělo by být trestné!
Vždy by mělo být uváděno kolik nyní po poslední úpravě dostává tzv. "průměrný" důchodce, (takový, kterému v okamžiku přiznání byl tehdy vypočten průměrný důchod.) Reprezentativní a ilustrativní by byl pro tento případ vždy vzat v úvahu takový důchodce, který dovršil 100 let. Na takovém příkladě by bylo názorně vidět kam systém v současnosti směřuje.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Až 3 cm nahoře, 3 cm dole, a nejlépe na každé straně dalších 5 cm nepotištěné plochy. Kapitola začíná v půli stránky, a občas končí na následující stránce v její první čtvrtině. Každá kapitola, dlouhá maximálně na 2 stránky to stereotypně opakuje dál a dál. Spousty vyplýtvaného nepotištěného papíru a kniha, která by se teoreticky mohla vejít pomalu do náprsní kapsy, má hned několik kilogramů. Zkuste si najít detektivku, která má tlouštku do 4 cm. A stejně jsou ty typy malé, hustě nahloučené a často nepříliš čitelné. Dále to okořeňují drobná šedě tištěná čísla stránek, a pokud text zhruba navazuje, tak je na nesmysl zaděláno.