Dobrý den, dnes je 4 a 3/4 roku, kdy odešel můj manžel. Je to těžké, ale člověk si časem najde své místo na světě. Nejprve musí přijmout realitu, což dlouhý proces. Potom svého člověka "pustí" tam, kde už ho nic nebolí a uvědomí si, že on je tam a já jsem tady, ale to neznamená, že nejsme spolu. Pořád vím, co by řekl na to či ono, jaký by měl názor, co by poradil dětem. A dále je důležité se nějak zabavit, prací, dětmi, úklidem, zahradou, čímkoli. Každý to ale může mít jinak. Jenže žít se prostě musí...IH
Každý se může svobodně rozhodnout, jak chce svůj život prožít a nikdo, ani rodiče, by ho za to neměl odsuzovat. Mít děti není povinné.
Za mne ale mít děti je ta nejpřirozenější věc na světě, jde to samo, když běží život tak jak je to přirozené. Já osobně jsem šťastná, že mé děti mají/chtějí mít děti. Další rozměr toho mít děti je to, že člověk má vnoučata, a to je další level života, o kterém se v tomto tématu vůbec neuvažuje. Já osobně nevím, co bych si bez svých dětí v životě počala. A to mám život naplněný i náročnou prací, širší rodinou, psy, sportem, cestováním i koníčky. Ale děti jsou vždy na 1. místě, jsem na ně pyšná❤️.
A o mne se nikde nepíše? Byla jsem oporou 12 let svému muži, sdílela jsem s ním každou infuzi i každou návštěvu lékaře včetně účasti na oko - týmu a paliativní péči. Postarala jsem se do posledního vydechnutí doma tak, jak si to přál. Pořád jsem s ním. A to je podle mne ten pravý život. Ostatní radši nehodnotím. IH
Já jen nevím, jestli si každý uvědomuje, že "POTOM už není NIC", jen tma, prázdno a vzpomínky. NIC dalšího už NIKDY není. Myslím si, že každý by měl jednat tak, aby později nelitoval ani jedné hodiny, kdy udělal něco jinak, než měl. Já nelituji ani jedné minuty. A dnes už je jedno, kolik mne to stalo sil a že to náročné bylo. Jsem šťastná, že jsem své nejbližší doprovodila až na kraj světa, držela je za ruku a řekla jim, že budeme pořád spolu a že jsou do konce mého života v mém srdci a že každý den na ně budu myslet, dokud se nepotkáme. Pořád jsou se mnou.
Jde o to, aby si člověk uměl své jednání sám před sebou obhájit a nelitoval promarněný čas.
Asi vztah mezi panem Radovanem a jeho ženou nebyl opravdový. Pan Radovan, pokud mohl, využíval svou ženu, když mu dál neměla co dát a měl by dávat on, utekl. Sobec, nic víc. Manželka pana Radovana vsadila na nesprávného parťáka pro život. Vím o tom své, doprovodila jsem svého muže na kraj světa a nic mi nebylo za těžko. Všechno jsem s ním absolvovala, každou infuzi, každou návštěvu u každého doktora. Vím, že tam na mne čeká a já se někdy těším, až se setkáme.
0
Sledujících
2
Sleduje
0
Sledujících
2
Sleduje
Chápu ji. Jsou už spolu, určitě její poslední myšlenka byla, že se těší na Elišku. R.I.P. ❤️.
1 odpověď