Já třeba si pod pojmem respektující výchova představuju, že se dítě podílí na rozhodnutích adekvátně svému věku a schopnostem. Jsem ochotná nechat ho rozhodnout o tom, jestli si vezme do školy nepromokavou bundu, nebo deštník. Jestli zítra k obědu uvaříme karbanátky s kaší a pozítří kuře, nebo naopak. Jestli si napíše úkoly po příchodu ze školy, nebo večer, pokud slíbí, že u toho nebude remcat. Ale respekt musí být vzájemný. Takže dělat jen to, co dítě chce, nemá s respektující výchovou v pravém slova smyslu nic společného, to je prostě jen otročina.

Mladší dcera je už od školky vedená k samostatnosti nejen doma, ale i v jezdeckém kroužku. V deseti letech je tam už za zkušenou koňačku, které je běžně svěřována počáteční výuka malých dětí. Takže už dlouho nevidím důvod dělat jí ochranku kdekoli, tím méně na cestách ze školy. Ale taky jsem za exota...

Z pohledu učitelky- mně nevadí, že chodí do školky dítě maminky na mateřské. Vadí mi, že přichází prakticky kdykoli během dopoledne. Vadí mi, že denně spí a obvykle zůstává až do zavírací hodiny. Vadí mi, když chodí na omezený provoz o prázdninách. A vadí mi, když chodí s kašlem nebo s nudlí. A nic z toho mi nevadí kvůli mně, ale primárně kvůli dítěti, které samo moc dobře cítí, že je maminkou bezostyšně odkládáno...

My letos měli apartmán "s výhledem do zahrady"...akorát zapomněli dodat, že se jedná o zahradu, patřící k jinému objektu, od které nás dělí koleje a hlavní silnice...

Jednu "zapomenutou" Hermínu máme doma. Bude jí deset. Voláme jí Míno, Mínko a když je (výjimečně) mooooc hodná, tak i Míninko 😉 Svoje jméno má ráda právě proto, že je neobvyklé a že je jediná Hermína v celé škole :)

Přijeli jsme právě z Polska, kde jsme byli už pětkrát...celý týden jsme nezažili nechutné vedro, ale denně jsme se koupali. Jediná nevýhoda našich polských dovolených je, že se vracíme šíleně unavení, protože na polském pobřeží se nabízí tolik aktivit a zajímavostí, že náš tradiční týden je prostě málo. Děti opálené, nejsme sežraní od soli, máme spoustu báječných zážitků.

Tleskám. Aplikuju tuhle výchovu nejen doma, ale i ve školce. "Krvácíš? Ne? Tak to nejspíš přežiješ..." A děti to berou. Tuhle přišla holčička, ze se kamarádka škrábla, a teče jí trochu krev...a jedním dechem dodala:"A my nemůžeme najít jitrocel!" Mají mozek, umí ho používat, jen je nechat.

Já koupila živou kytku, plastový květináč a černou fixku, kterou ten květináč děti každé dle svého vkusu pomalovaly. Sušené meruňky v čokoládě asi za 30Kč a každé dítě vyrobilo paní učitelce smaltovaný přívěšek- občas doma smaltujeme, takže vše potřebné tu máme. Jednoduché a přitom osobní dárky v celkové hodnotě kolem stovky na učitelku. Nejblbější dárek, který jsem za svou pedagogickou kariéru v MŠ měla dostat (ale naštěstí nakonec nedostala) byla kniha o výchově dětí. Tak vám paní učitelko děkujeme, že jste naše dítě naučila počítat do deseti a jíst příborem, ale za nás byste se teda ještě měla dovzdělat...

Já teda nevim, ale letos v dubnu měla Eiffelovka tři patra...do druhého se dalo jít po schodech, třetí opravdu jen výtahem ;)

Já teda za sebe-moje děti bych přetrhla, kdyby likvidovaly přírodu nebo týraly zvířata. Na slušném chování trvám, hulákat a skákat můžou doma na trampolíně. Co se týče školkových dětí, tak se snažím působit obdobně. V lese jsme na návštěvě, takže neřveme, nelámeme větve, nerveme kytky. Jako učitelka jsem celkem klidná, ale jakmile některé dítě ublíží zvířeti (stačí ploštice), jde ze mě strach. A chytrý telefon u nás doma až od deseti let ;)

A jak podle fotky hlavy poznam australaka od bocky? Jestli meli namysli blue merle, tak to muze byt klidne i bordera.

Nám učitelkám vesměs nevadí dětem se zmíněnými činnostmi pomáhat. Dokonalost nikdo od tříleťáků neočekává. Jde spíš o snahu a chuť. Zkrátka když prcek v šatně nesedí jako švestka. Ráda a úplně automaticky mu srovnám kulicha, zastrkám triko, zapnu bundu a přehodím obrácené boty. Nicméně autorka si asi nedovede představit, jak to vypadá, když jí v šatně sedí třeba 20 děťátek, která čekají, až je někdo oblékne. Za druhé je faktem, že úroveň dovedností dětí klesá. Nebo se spíš zaměřuje jinam. Z 27 předškoláků si tkaničky zavážou 4, ale chytrý telefon mají zmáknutý do jednoho. A o úrovni řečové už vůbec nemá cenu mluvit...

Já teda Výměnu manželek nikdy nesledovala, ale tak nějak jsem nabyla dojmu, že bezzubost je podmínkou pro účast v castingu...?

Já jsem knihomol. Nejenže mě děti s knížkou denně vidí, ale ještě nedávno jsem jim každý večer četla. Starší dceři od roka, mladší v podstatě od narození. Navzdory tomu mladší dcera čtení odmítá. Doma máme plné knihovny, výběr dětských knížek opravdu velký. Samozřejmě společně navštěvujeme i obecní knihovnu. Ovšem i přesto má dcera ve třetí třídě při výběru knížky (do školy musí přečíst jednu za měsíc) jasná kritéria: maximálně 50 stránek, co největší písmena a hodně obrázků...ach jo. Doufám, že paní učitelka jí tuhle metodu výběru brzy zatrhne.

Já jenom doufám, že za zvýšením množství ryb se v naší škole nebudou skrývat perly, jako třeba dnešní "rybí file ve vaječné omeletě" ( kostka rybích zbytků plavající ve vodě, přelitá rozklechtaným vejcem). Luštěniny by taky byly bezva, kdyby z toho naše kuchařky nevyráběly věci, jako "smetanová čočka" (kteréžto docílí přidáním smetany a zeleniny pod svíčkovou), "chilli con carne bez chilli" ( slijeme libovolné luštěniny a přidáme mleté maso) nebo "cizrna s gombáši" (což je cizrna v tomatě a žampiony z plechovky). Díky omezení cukrů bysme mohli oželet těstoviny s cukrem, přelité rozpuštěnou Herou, nebo krupicovou kaši z minulého týdne, která byla jen o málo řidší nez před ní podávaná bramboračka...

Mně paní soudkyně na férovku řekla, že když chci víc peněz, mám si najít lepší práci. Tatínek vydělává kolem 50 tis./měs a na dvě děti platí dohromady 5000. Plus se tedy rád ohání tím, že jim "platí kroužky"...jedné dceři floorbal za 120 Kč na pololetí, druhé výtvarku za 260 Kč na pololetí. Jezdecký kroužek za 1250 Kč/měs platím oběma dětem já.

Mně se nejvíc líbí biomatky, které hystericky chrání kojence či batole před tou odpornou chemií, ze které určitě "dostane" ADHD nebo autismus. Pak mine třetí rok, a alterspratek, u nějž je krom neočkování praktikována též nevýchova, přeroste rodičům přes hlavu, takže se ho pokusí narvat do školky. Ale ouha, neočkovaný tam nemůže. Takže do něj úderem třetích narozenin nechají naprat všechny povinné vakcíny, které by jinak byly (nehumánně) rozložené do těch tří let...bezvadně promyšlené to mají :)

U nás naopak. Doma mají děti jasný režim, u tatínka si můžou dělat co chtějí, stejně jako jeho dvě děti, které má s novou partnerkou. Naopak tatínek si neustále stěžuje, že jako matka chci, aby si dvakrát denně čistili zuby, oblékali se adekvátně počasí a situaci, chodili spát v rozumný čas...považuje to za zbytečnou šikanu...Zajímavé je, že děti k tatínkovi přestávají jezdit rády. Otravují je rozjívení bráškové bez hranic, vadí jim, že se pořádně nevyspí, rozčiluje je nepořádek, který tam vládne.

A z nevychovaných dětí rostou nevychovaní dospěláci. Zrovna tuhle jsem měla příležitost k rozčilování se. Pravda, bylo to amatérské divadlo, ano, odehrávalo se to v kulturáku na malé vesnici, ale pořád nevidím důvod, proč se místní "smetánka" ( dámy z úřadu apod.) musela ztřískat vínem během první půl hodiny a následně hlasitě komentovat děj na jevišti, chechtat se zcela mimo vtipné scénky, vstávat a fotit, šustit pytlíkem s chipsy a tak dále..

U nás je dětem v rámci odpoledního klidu nejprve přečtena pohádka. Následně po celou dobu odpočinku hraje potichu magneťák s pohádkami na CD, aby nespavci nemuseli jen tupě zírat do stropu. Větším dětem jsou po obědě nabízeny místo odpočinku nebo spánku zájmové kroužky. Ale na to, aby si každé dítě mohlo vybrat podle nálady jestli chce odpočívat, kreslit si nebo lítat a řvát není většina školek vybavena ani personálně, ani odpovídajícími prostory...