Jako miléniál souhlasím s poselstvím článku. Přestože mám vysokoškolský titul, ani 5 let po skončení vysoké školy jsem stále nenašla práci,která by odpovídala mému vzdělání nebo mě bavila nebo měla smysl nebo alespoň platila tolik, aby mi po výplatě zbylo pár tisíc na důchodové pojištění, nečekané výdaje nebo blbou večeři v fasfoodu týden před výplatou. Už jsem dávno zanevřela na to, že by jedna práce snad splnila všechny tyto podmínky, nežijeme přece v pohádce. I tak se neustále plácám v pracích, které nechci, ale vezmu je, protože potřebuji platit účty. Nikde mi zatím nedali více než 23 tisíc čistého a to bydlím ve velkoměstě, kde je více než 100 000 obyvatel. První rok dva jsem si říkala, že prostě jen nemám štěstí, že jednoho dne přijde TA práce, jen se musím stálé snažit, nepolevit, být trpělivá. Po 5 letech už jsem demotivovaná a mám pocit, že se jen točím v kruhu, ze které se do konce života nedostanu....nikdy se nedostanu tam, kam chci, nikdy nebudu finančně zajištěna, natož mít finance na svatbu, dovolenou nebo přestěhování se do většího bytu z garsonky.

Silně uvažuji, že od příštího roku odjedu do ciziny, kde si za rok vydělám tolik jako v ČR možná za 5-7 let.

Podotýkám, že své neúspěchy neházím na nikoho kromě sebe i když vím, že dělám maximum. Je to příšerná situace, nepřeji ji nikomu.

Je mi 29 let, to 5 let, co jsem dokončila vysokou školu. Práce jsem měla různé (ne v oboru, který jsem vystudovala,nikdy mi nedali šanci a covid v té době nedával nějak extra na výběr), ale vždy na HPP, s výplatou jsem začínala na 18 tisíc čistého, teď jsem na 24 čistého a je to nejvíc, co jsem kdy měla, přestože vím, že je to málo. Jak? Za celých těch 5 let, i když žiji se snoubencem a máme 2 platy, jsme nedokázali nešetřit na dovolenou v zahraničí nebo na kauci a 2 nájmy, abychom se mohli přestěhovat z garsonky, kde bydlíme 6 let. Šetříme, kde se dá...jídlo kupujeme jen ve slevě, 95% času jsme doma. Koníček máme tak 2x za měsíc, výlet do okolí možná 5x za rok. Zvládneme ušetřit max 5 tisíc a ty většinou jdou na nečekané výdaje jako je nedoplatek vody nebo rozbitý spotřebič. Představa, že budeme mít děti nebo domácího mazlíčka je nereálná.Týden před výplatou obracíme každou korunu 7x.Dospěla jsem do fáze, kdy nevěřím, že dokážu najít práci, ve které vydělám tolik, abychom konečně jeli na tu dovolenou k moři nebo se přestěhovali alespoň do 2+1 bytu. Začínám přemýšlet, že odjedu do zahraničí a sem se už nikdy nevrátím.

No a pak jsou tady tací jako já, kteří mají za sebou lékařské i fyzické testy do AČR a již rok čekají na umístění. Rok chci být vojákem AČR, a přestože AČR potřebuje tisíce lidí, nabídka umístění stále nikde.