Máteli dvě skupiny lidí, kdy jedna je vůči té druhé po dlouhou dobu výrazně zvýhodněna, pak ve chvíli, kdy zvýhodněné straně vezmete její privilegia a postavíte obě strany na roveň, bude to strana, jež o privilegia přišla, brát vždy jako útlak. Problém nejsou články jako je tento. Problém je, že jistá skupina najednou už není tolik zvýhodněná, jako tomu bylo dříve a vnímá to tedy jako útlak, i když se jen narovnávají pomyslné misky vah.

To, co popisujete, je dusledek tehdejsi vychovy. Naprosto bezny rodicovsky narativ smerem k divkam byl "bud mila, vstricna, neodmlouvej, do niceho se nemontuj, usmivej se a budes se libit. A kdyz ae budes libit, vezme si te ten a ten" (hezkej, bohatej, ve strane, doplnte sami). A to, ze to zena dokazala, ze se teda fakt nekomu libila, bylo naplneni te vychovy. I kdyz se libila formou osahavani zadku a civeni na kozy. Vidim to na generaci svych rodicu a prarodicu, kdy zeny samy zakladaly vlastni sebehodnotu ne na tom, jestli jsou chytre, vtipne, vzdelane, pracovite, empaticke, jaou dobrymi lidmi a tak dale. Ale z velke casti na tom, jestli se muzum libi, jak vypadaji. Takze logicky byly oplzle lichotky vitany jako dukaz, ze vsechno je tak, jak ma byt. I dnes maji zeny velice rady, ze se libi. Ale rady to slychavaji od partneru, a s respektem. Ne aby na ne nekdo nahodne piskal v tramvaji a pak si dosel sahnout. Zena neni pes, aby na ni nekdo piskal. Neni pes aby drzela kdyz ji nekdo poplacava po zadku a jeste za to byla vdecna.

Clanek o zene, co si nemysli ze musi byt vzdycky na vsechny mila a jeste cestuje sama, tak sem sla podivat, co mistni muze v diskuzi nakrklo vic - ano, je to fakt ze slecna neni na ostatni muze mila! Tragedie. I kdyz par jednotlivcu ji tu samozrejme vyvestilo spatny konec, protoze si dovoli cestovat sama (v jejich hlave asi bez muze). Zajimave, ze diskutujici zeny, az na jednu vyjimku, pouze podporuji a rozsiruji merit clanku, a nemaji potrebu shazovat, inu muze asi proste stve, ze na nekoho z nich nebude mila.

Fakt je, ze ja nemam povinnost byt na nekoho mila a nikdo nema povinost byt mily ke me. Ale mily na sebe jsme, protoze pak je ten svet hezci. Jakmile ale nekdo prekroci hranici a zacne byt vlezly/dotykat se/stat moc blizko/ptat se na osobni veci po kterych mu nic neni, vsechna milost jde stranou a jasne se dozvi, ze tohle teda ne. Doma, i v zahranici.