Může jít o bezproblémové těhotenství, ale nikdo nezaručí, že se nemůže něco zvrtnout. Jistě, 95 žen ze sta by mohlo rodit pod třešní a všechno bude v pořádku, ale těch 5 může mít komplikace. Stojí za to riskovat, že zrovna budu mezi těmi pěti? Ohrozit dítě jen proto, že doma mám víc pohodlí?

Plány jsou pěkná věc, ale ne vždy se plní. Prvorodičky absolutně neví, do čeho jdou a mohou mít načteno co půjde.

Zabíjet pro zábavu je nechutná zvrhlost.

Koloběžku jsem objevila před 15 lety, lehce po třicítce. To jsem byla ještě za exota, dcery se za mne trochu styděly. Manžela jsem k tomu zblbla také, jednou měl u sebe dcerky odolný telefon, spadl a mobil to odnesl. Dcera se chytala za hlavu. "Můžu já někde říct, že mi táta rozbil nerozbitnej mobil, když spadnul z koloběžky?"

Myslím, že to není úplně o věku, ale o sebevědomí. Když člověk ví, že to ustojí a zábavu si může dovolit. Ale je fakt, že si to dnes užívám mnohem víc, než ve dvaceti. Skvělý parťák na blbnutí byla moje maminka.

Zajímavé to určitě je, jen nějak nechápu k čemu budou ty potvory dobré.

No knedlík z Německa asi nebude. Babička před válkou pracovala jako chůva v rodině a občas vařila. Ten "chlapeček" za ní jezdil s rodinou až do stáří a vždycky si odsud vozili směs na knedlíky, protože prý se v Německu nepoužívala hrubá mouka.

A co se týče zajíčka, babička vždycky říkala, že na Velikonoce musíme mít něco nového z oblečení, aby nás zajíček nepokakal. A samozřejmě nám nechával na stole nadílku čokolády. Takže jsme nic nehledali, ale symbol to pro nás byl. Možná se do Ameriky dostal s přistěhovalci z Evropy.

Já se na ty změny těším. Světlo mě teď budí, užiju si večer hodinu navíc venku. A zimní čas? Pospat si tu hodinku, když už je chladno a ten bezva pocit, když týden všechno s přehledem stíhám taky stojí za to 😁.

Na tohle stvoření je vážně někdo zvědavý??!

Porovnávala jsem s těmito charakteristikami osm lidí a pokaždé vedle jak ta jedle😁

Do knížky pro děti je to prasárna. V sedmi letech to kluky fakt ještě nezajímá a dobré tři roky ještě nebude. Autor je úchylný.

Celý život jsem toužila žít v domku a před kuchyňským oknem mít pískoviště. Děti venku, já si myju nádobí a uklízím, občas pro kontrolu juknu z okna. Místo toho jsem řešila jestli uklízet, když děti z druhé strany systematicky zabordelují být a nebo se sebrat a jít s nimi ven. Výsledek stejný. Já nic neuklidím, ony nebudou roztahovat hračky. Musím říct, že bych také neměnila. Byly chvíle, kdy jsem potřebovala něco zařídit a vyrazila jsem do města bez deti,. Byl to skvělý pocit, protože to bylo něco jiného, než ta rutina. Nemusela jsem dávat pozor, jestli mi neskončí před auto, někde se nezapomenou. Říkala jsem tomu zaplácat si křídly, ale po pár hodinách už mi moc chyběly. Za sebe - také bych neměnila.

Pominu náročnost péče o dítě po narození, ale těhotenství není jen o rozhodnutí odnosit. Nese sebou spoustu nepohodlí a i v dnešní době představuje pro matku riziko smrti, i když nízké. Zdravotní komplikace, které ho mohou provázet, to všechno jsou věci, které si MUSÍ žena rozhodnout sama. Stejně tak se musí sama vypořádat s následkem potratu, pokud ho podstoupí. Jistě, je to i partnerovo dítě, ale pro něj se tvoření nového života skončí pěknou chvilkou.

No, tak jsem čekala kdovíjakou nehoráznost ze strany řidiče, ale dítě nemá na sedačce co stát. Ani v botách, ani bez bot. Za prvé kvůli bezpečnosti, za druhé na sedačce se sedí. Je jednodušší to děcko učit od začátku, než mu pak vysvětlovat, že před týdnem mohlo, dnes už nemůže.

Hmm, tak teď abych čekala jestli mě nebude žalovat náš obuvník. Téměř po roce, kdy měl zavřeno ze zdravotních důvodů, konečně otevřel a já ho radostí objala. Mně táhne na pade, ševci na osmdesát a sexuální podtext tam fakt nebyl. Tak budu spoléhat na to, že je to stará škola a má hlavu ještě v pořádku.

Předně - v Německu není neomezená rychlost všude, jsou to spíš úseky, kde se to smí. Další věcí je, na jakou rychlost jsou stavěná auta a dálnice. Tam věřím, že jsou ještě rezervy, ale důležitá je rychlost, s jakou dokáže reagovat člověk a tam už jsou limity omezené. Jistě, leccos se dá trénovat, ale pravidlo, že chybami se člověk učí mi v tomhle případě nepřijde použitelné. O tom jakou rychlost nárazu tělo vydrží ani neuvažuji.

Dehonestující chování okolí asi zažil kdekdo. Tlustý i hubený. To je něco, co vypovidatá o původci. O to se ale v případě pana doktora Pařízka nejednalo.

Chtěl ukázat na zdravotní problém. Maminka může hladit dceru po zádech, že je krásná a ti okolo jsou hloupí, ale nic to nezmění na tom, že dcerka s vanou sádla bude mít problém otěhotnět, lékař jí horko těžko bude provádět těhotenská vyšetření, miminku hrozí nebezpečí a když bude maminka potřebovat císařský řez, bude to těžší práce pro anesteziologa, pro sestřičky, které budou bezvládným tělem manipulovat a narkóza bude vyšším rizikem pro maminku i dítě.

Sama jsem v těhotenství nabrala téměř polovinu své původní váhy, neumím si představit, že bych do toho šla už s kily navíc.

Jistě, máme různé postavy, ale obezita je nemoc a ne normalita.

Rozhodně nejsem zastáncem násilí. Ale pokud si lehnu k někomu do postele, narušuji jeho osobní prostor a musím očekávat, že on naruší ten můj.

Určitě je možné jen tak přespat u kamaráda, ale pokud je to kamarád, známe se a víme, co od sebe očekávat. Jít spát k cizímu člověku prostě není bezpečné.

Je mi líto dnešních mladých lidí, protože se v životě mlátí jak nudle v bandě.

Je mi líto, že si neumí užít dvoření. Za nás se kluci snažili, než dostali holku na rande, museli se většinou trochu snažit (a také si toho potom více vážily) a holky poznaly, jestli o sblížení s nimi kluk opravdu stojí, nebo jen zkouší, jestli by mohl užít.

Přijde mi, že se hledají složitosti ve věcech, které jsou jasné a předvídatelné.

Předpokládám, že člověk pracující v útulku má zvířata rád a rozhodně tam není proto, aby jim mohl ubližovat. Určitě má zkušenosti, aby poznal životaschopnost. Cesta k veterináři by pro koťátka byla určitě větším utrpením, než když je rychle sprovodil ze světa. On ten strach z veterináře, injekce a následné umírání také není pro zvíře příjemné. Kdo musel nechat utratit svého mazlíčka, ví co mám na mysli. Přestože bych to sama nedokázala, souhlasím s ukrácením trápení.

Stejně tak mi přijde nesmyslné vozit domácího pašíka na jatka na porážku, když je pro něho mnohem méně stresující zabít ho doma.

Pěkný příběh, jen informace, že vracela láhve jako tříletá, protože se jí nelíbily v podobě povolujícího se odpadu mi přijde přitažená za vlasy

Rozhodnutí mít dítě není o penězích.

Chováme spoustu zvířat na maso a na tom využít jejich kůže mi nepřijde nic špatného. Jsem vlastníkem dvou kožichů. Jeden mám po mamince z králíka, je mu možná dvacet let, ale pořád je krásný. Druhý z berana na běžné nošení a na ten nedám dopustit. Nic teplejšího (kromě péřovky z kajčího peří) jsem v životě neměla a životnost těchhle kabátů, pokud se o ně dobře staráte, je úctyhodná.

Když budu počítat dvacet let, kabátů a bund za tu dobu vyměním 5-6 a kožich pořád slouží. Tak nevím, co je pro životní prostředí víc zatěžující.