Četla jsem jednu její knihu, nevím, Hotýlek někde asi. Mám celkem ráda romantickou četbu i filmy, ale tahle byla hodně průměrná. Nebyla tam ani špetka nadsázky, nadhledu, či humoru. Existují spousty knih tzv. červené knihovny, které tohle všecko mají a určitě to není brak. Ale pokud díla paní spisovatelky mají svoje čtenáře, tak proč ne?

Mráz mi běhá po zádech. Zachránkyním palec vzhůru.

No, já nevím. Netroufám si hodnotit, ke všemu ani nejsem z Prahy, takže to není moje věc. Ale text je pěkný a satira to určitě není. Možná by bylo fajn, mít takové místní hymny všude. Vychovávalo by nás to nenásilně k vlastenectví, které nám velmi chybí.

Ani já, ani manžel si na tchýně naštěstí nemůžeme stěžovat, ale tady tyhle příběhy mě připomněly jednu s mojí babičkou, tehdy tchýní mého otce. Měla velmi malý důchod, ale dárky dávala moc ráda. Někdo dostal sadu dopisních papírů, jiný pastelky, jehly do šicího stroje, mýdlo... Nutno říci, že pro všechny byl dárek pěkný a hlavně praktický. Až jednou. Malý balíček s nápisem Rodina. Nedočkavě jsme rozbalili a uvnitř malá gramofonová SP deska. Na jedné straně Tichá noc, na druhé Purpura. Byli jsme nadšení, ale namítli jsme: Babi, ale my nemáme gramofon.

To je jedno, mávla rukou. Ten si přikoupíte.

Tak jsme si tu Purpuru u stromku zazpívali a od té doby každý rok.

Moje milovaná babičko, myslím na tebe často.

Často na Aničku myslím a držím jí palce. Je velmi statečná. Nemyslím si ale, že nás musíte několikrát týdně informovat o každém kroku jejím a rodiny. Silně to zavání záporným bulvárem a čtenáře to znechucuje. Přijde mi, že nemáte zrovna co uveřejnit a tak si řeknete. Dáme tam Aničku, to vždycky zabere. Aby jste se nespletli!

Zpátky k ní. Dobře si vzpomínám, že že v minulém režimu, pokud měl někdo zhoubnou nemoc, jako jedna z prevencí bylo vyhnout se slunci. A to hlavně nejezdit k moři. Tak nevím, razantně se to změnilo, nebo nám kecali.

Můj móóc oblíbený herec. Láska nebeská samozřejmě nemá chybu a všechny už notoricky známé hlášky nejen jeho, ale i ostatních herců známe zpaměti a těšíme se na ně. V Pirátech na vlnách se taky předvedl charismaticky, ale ukázal, že i vážné role zvládá výborně.

Milý Jene Kanyzo,

za chvilku se přiblížím vašemu věku a připadá mi, že vás znám celý život. Sympaťák se super hlasem okamžitě rozpoznatelným ( dnes to není běžné). Mimochodem, ve vašem hlasu zrajícímu věkem, slyším ty doutníky i vhisky. A to je přitažlivé. Když se vám už nechce hrát, co kdybyste zkusil k malování zpívání šansonů? Bylo by to pravdivé a syrové.

Přeji hodně zdraví!!!

Je dobrá! Gratuluji!

Tak tenhle hokejista mi utkvěl v paměti. Díky jemu a dalším jsem se naučila sledovat hokej a fandit. Říkalo se mu Velký Nedo a byl to chlap, jak se patří.

Paní Eva je čím dál hezčí. Na rozdíl od většiny zde komentujících, kteří by ji raději viděli v teplácích s vytahanými koleny a sepraném triku, navíc by mohla sedět na chalupě, přikládat do kamen a nikam nerajzovat, tak já jsem ráda, že naši ubrblanou republičku ukazuje ve světě elegantně a s dobrým vkusem.

Myslím, že známá začala být v seriálu Expozitura a tam byla s tmavými vlasy, slušelo jí to. Jako bloncka vypadala dost lacině a nelíbila se mě v nich. A tyhle rezavé jí velmi sluší.

Hano, drž se této barvy.

Návštěvnost je opravdu velká. Včera jsme se téměř třičtvrtě hodiny snažily zaparkovat, nakonec jsme měly obavy, že nestihneme koncert v Besedním domě. Všechno dobře dopadlo a viděly jsme tisíce natěšených návštěvníků směřujících na Trhy, vyhlídkové obří kolo, nazdobenou vánoční šalinu a hlavně červené nápisy OBSAZENO na parkovištích. Byl víkend, logické.

Přijedu ochutnat svařák a znovu zažít obří kolo.

Páni, vypodobení pravé dámy odpovídá podle mne filmům z doby pravěku. Dnes je jednadvacáté století! Pravděpodobně jsem, pane Špačku, velká hříšnice, protože včera jsem se nezřízeně a zplna hrdla smála. Dáma, nedáma, cítila jsem se fantasticky.

Vždycky si ráda přečtu něco o Aleně. A pokaždé s radostí vidím, že je stále stejně normální, milá a krásná. Nedělá ze sebe žádnou hvězdu a podle mne je rodiči výborně vychovaná. Musí být pyšní na svou dceru.

Monice to sluší jako vždy. A synkovi také. Je to sympatická rodina, nerozmazlená a má navíc štěstí, že tatínek je na tom finančně velmi dobře. Je proto třeba provětrat jeho peněženku, neb jak je známo, peníze se mají pořád točit. Mít tu možnost, větrám pořád. Nechápu, proč to pořád někdo řeší.

To se moc často nevidí, aby spolu manželé dokázali překlenout dlouhá léta v životě. Jim se to podařilo a přeju oběma, ať si ještě užijí vzájemné souznění, lásku a zdraví.

Bez vašeho hlasu, pane Švehlíku, by ani ten Clint neměl tu pravou šťávu.

Díky.

No nevím, znám ji z doby kdy jsem ještě sledovala ZOO, ale svým napůl spícím výkonem mě nezaujala. Třeba to tak chtěl režisér. Pokud ani není členkou žádného dívadla (nevím), tak ať se rekvalifikuje na něco co by ji bavilo a dá se k ochotníkům. Nebude první ani poslední a žádná hanba by to nebyla. Mnoho lidí normálně pracuje a svoje touhy a přání si plní jako svého koníčka.

Pravděpodobně není jednoduché mít za otce úspěšného, energického, dobře placeného otce. Přeju Berenice aby si našla vlastní cestu a byla spokojená.

Bylo to super, pohádka pro dospělé. Herci výborní, hudba vynikající.

Bohužel, zvuk to pokazil. Polovině dialogů nebylo rozumět, mumlali a drmolili. Utlumené, pak to zase řvalo. Zvukaři, vrátit diplomy, nebo vyměnit aparaturu!

No, podle mne žádná rozumná žena nechce být závislá na manželovi, aby čekala zda jí dá na nové botičky nebo šaty. Ať už on má plat jakýkoli. A ke všemu aby jí platil zdravotní a sociální. V dnešní době hodně archaické.

Navíc, při jejím postavení všichni sledujeme, zda reprezentuje náš stát po boku manžela na úrovni světového trendu módy a vkusu ve srovnání se světem. Paní Eva to zvládá výborně a to něco stojí. Stát by měl manželkám prezidentům přispívat automaticky a pokud ne, měly by asi být zavřené doma a nikam nechodit jako manželky bývalých komunistických prezidentů. Dnes nemyslitelné.

Jednou jsem četla s Alenou rozhovor a od té doby jí fandím. Má to v hlavě řádně srovnané a díky výchově svých rodičů, dodržuje ve svém životě řád, který vštěpuje i svým dětem. Hodně mě pobavil příběh, kdy k nim bylo pozváno několik přátel i s dětmi, tehdy ještě malými. Úderem sedmé Alena vzala děti a i přes protesty ostatních je šla uložit ke spaní. Vysvětlila, že děti musí mít řád. Od té doby přítelkyně, když je děti zlobily, tak je strašily že půjdou bydlet k tetě Aleně. A hned se děti zklidnily.