Když to teče přes jez, tak hotovost zapřu a pak se poměrně dobře bavím, když přijdu a sedí už s útratou a řekne s očekáváním: představ si, neberou karty... Řeknu: To máš blbý. Tak jde hledat bankomat. V některých městech jde hodně daleko, to je tak na dva fernety či dvě piva pro mne, než se ho s hospodským dočkáme.

Těch 10 let bude poté, co vyleze. Ale naprosto s vámi souhlasím, nic to nemění, že 8 let za 10 let zneužívání dětí je nesprávné a nespravedlivé. Jen doživotní zákaz práce s dětmi, protože vyleze někdy v 52, to bude ještě plný síly a do důchodu mu bude zbývat tak 15 let (pokud jej nepustí po půlce, protože projeví další lítost a požádá si).

To mi připomíná situaci, kdy se z Limasolu vypravoval kontejner s obilím. Viděli při nakládce vniknout myš. Asi 3 lidé z přepravní firmy seděli u počítače a počítali, jak se případně myš, byla-li březí - namnoží za dobu přepravy, měla-li těsně před vrhem mláďat, kolik to namnožené sežere, vykaká, pohlavně dospěje, porodí.

V přístavu dalším čekala trestná výprava, připravená ty houfy zlikvidovat. Nebyla ani jediná. Zřejmě si myš udělala jen krátký nákup a nenastoupila.

Ale kolegy jsme i o půlnoci mohli probudit a hned dokázali říci, jak dlouho je myš březí, kolik mláďat porodí a kdy zase porodí ta mláďata. V množství myších hovínek neměl nikdo úplně jasno.

Asi možná na základě vašeho komentáře to opravili (nebo si to po sobě autor/ka přečetl/a.)

Přítel preferuje karty, nebo placení telefonem.

A chce jet autobusem, řidiči nefunguje terminál - tak buď jde pěšky, protože ho řidič nevezme, nebo za něj zaplatím. Chce si koupit mléko u farmáře, kam se peníze hážou do mlékomatu - nenakoupí. Nenakoupí ani z lednice, protože se háže hotovost do kasičky. Tedy, nakoupím já. Vybije se mu telefon, neberou ve stánku s pivem karty, nenakoupí si nikde. Tedy, nakoupím já.

Jak říkám, přítel preferuje karty a dobře dělá.

Fandím - chránila jste své dítě (či dítě tchýně) před svým vnoučetem. Vnuk mě mydlil tlapkama jako důkaz lásky. Trpaslík si troufl na medvěda (moje dcera, jeho maminka, je ale drobounká, tu občas majzl taky).

Říkám mu, babička je velká, babička to necítí. Tak přitvrdil - a na otázku, chceš to od babičky vrátit? Klidně vrátím, ale babička je velká. To nebude sranda, to bude bolet. Zarazil se (tříleťák) a poctivě řekl, že to vrátit nechce. Už měl trochu víc rozumu.

Ale je rozdíl interakce mezi babkou a vnukem (bácnout de fakto z lásky, jiné by bylo, kdyby mě kopal) a rozdíl, když si trpaslík myslí, že to dá dospělému sežrat.

Na chvíli byl taky lampa.

ale to je praktické!

Třeba byl nahej jen ve chvíli, když ho chytili. Chystal se prát si věci.

Jedna věc mě zaujala. Ne v článku, ale v životě. Dcera cestuje s plným kočárkem a s druhým trpaslíkem za ruku a vždy jsem byla svědkem, že musí žádat o uvolnění prostoru dveří, aby vjela, uvolnění prostoru pro kočárky, posunutí batohů, - jak to tak člověk pozoruje, má pocit, že dost lidí pije blbou vodu.

Tedy, starší lidé tak 70+ ji spíše pomáhají, předjímají. (I když byla těhotná, jedna paní 70+ se zvedla se slovy - já jsem jedna, mohu stát, vy jste dva, více ohrožení. To až dojme.)

Ale v případě, kdy si beru trpaslíky já sama (jedeme přibližně ve stejnou dobu), tak mi místo uvolní všichni, vyskočí i další řada lidí, kam s kočárem nemohu, pomohou mi do vozu, nabídnou pomoc z vozu.

Přemýšlely jsem, proč to tak je. Nevypadám (snad) nijak nemožně, že to nezvládnu. Snad nemám ani šílenej výraz.

Pak nás napadlo, že mladá matka s dvěma dětmi je něco běžného a lehce otravného (a má sedět doma), ale babička s dvěma dětmi a s kočárkem, to je živej hrdina. Té se prostě musí pomoct.

Po ženě? Myslím, že Luisa, Cimrmanova sestra, by si most zasloužila.

Ale že by nikdo nic nevěděl, nebylo se mu svěřeno, nechce se mi věřit. Asi mlčení bylo snazší a nikdo si nechtěl pálit prsty.

Bude mluvit o tom, že si myslel, že je jen sukničkář. Pak je otázka, na jakém základě s ním rozvázal pracovní poměr. Zřejmě se dohodli, jiná možnost není (asi nepadla výtka, výstraha, není o ní zmínka). Co měl za argumenty, že Cimický dohodu vzal, co věděl, že ustál tlak těch, kteří Cimického drželi, to se nikdy nedozvíme.

Ale protože si pacientky netroufly stěžovat, neměl na nic důkazy. Nenapadlo ho se ptát a pátrat mezi pacientkami, zda problém není hlubší. A bez důkazu mu zbývala jen ta dohoda o ukončení pracovního poměru. A pokud by o něm rozhlašoval, co si myslí, co tuší, pravděpodobně by - opět bez výpovědí poškozených - byl žalován Cimickým pro pomluvu a poškození dobrého jména a soud by prohrál.

Nebojte paní, on si chtěl jen hrát..

Jak jsem vyrozuměla, oni nevědí, kde je. Takže se tu někde pohybuje devatenáctiletý či dvacetiletý chlap, který se rád napije a když se napije, honí rád osamělou ženu a srazí ji v tmavé ulici na zem.

Když tu není, ani si nevyslechl rozsudek, trvalo to soudu rok, nemají rozsudek kam poslat, tak to je jako výkřik do tmy - úplně k ničemu.

Prsa ženy nepovažují soudy za intimní partie. Ono se za ně dobře chytá, ale to neznamená, že to intimní partie není.

Takže poškozená paní má zprávu od soudu - vždyť se ti vlastně nic nestalo, ubránila ses, nesahal ti ani do rozkroku, odsoudili jsme ho, tak cajk, ne? Udusil tě? Ne, tak vidíš. To se oklepeš.

Nechtěla bych zažívat násilí a nespravedlnost jako tato paní.

Je to smutný. Pojišťovna na něm vysoudila 3.3 milionu jako naklady na lecbu. To, ze je asi neuvidi, je jina vec.

Mame, ktera musela skoncit s podnikanim, musi pachatel zaplatit 500 tisic. To, ze je asi neuvidi, nebo uvidi az po pojistovne, je druha vec. Ale ten nepomer je strasny.

A ta sama pojistovna neproplati nic dalsiho, co by holku zvedlo?

JJ, vzpomínám na drsné chvíle, kdy člověk lovil bobříka trpělivosti - cesta autobusem kdysi z Británie, kdy dítě kopalo do sedadla, než jsem si vyměnila s rodiči místo (a najednou to šlo, být hodný, protože násilí z dlouhé cesty nebylo směrem k rodičům - ty by v životě do zad nekopal - ale ke světu), miminko v letadle, pro které to byl stres, asi i bolela ouška, ale po 2 hodinách vyčerpáním usnulo, pobíhající dítě v restauraci, se kterým jsem se dělila o jídlo a moje sukně o fleky, plačící miminko v rukách maminky při prohlídce zámku. Chce se to přepnout do zenu - pokud to neumím změnit, ono to pomine, v životě je už neuvidím. Dojím, doletím, doprohlížím, pořád lepší než srážka s meteoritem.

Přesně. Já mám třeba občas batoh na klíně a pak při výstupu musí ten k uličce uvolnit velký prostor, než sebe a batoh vysoukám. Přítel je taky velký a lépe je mu (a i přisedlému) k uličce, kdy může natočit nohy.

Porod a vojna je něco, co si člověk pamatuje, moc věcí to nepřebije. A tady by stačilo tak málo, třeba: víte, my bychom vás rádi úplně v pořádku, já vím, že doma je doma, ale nic raději neuspěchejme.

Nebo: lehký jste to neměla, trochu vám sice přidáváme tím, že dítě není s vámi, ale abyste nabrala dost sil a jak to půjde, budete spolu.

Nebo: nebojte, to kojení přijde - no a kdyby ne, tak dneska už jsou takové možnosti... Ale nebojte se ničeho, chce to čas a trpělivost.

Já pamatuju: (K sousedce na pokoji, na celý pokoj). Zavazujte nám pořádně tu zavinovačku, posledně nám vypadl na zem.

No, on nepije, protože nám řval, tak dostal před chvilkou od nás. Kdo má ten řev poslouchat a budí nám jiné děti (to se nosilo v přesné hodiny).

Tohle si pamatuje člověk slovo od slova.

Vyhořelý lidi prostě nehořej.

Moc hezky řečeno. Smrt není zlá, smrt je jen kus života čistého, co zlé je, to umírání je (Wolker). Měl s sebou kamaráda k tomu zlému, co ho doprovodil až do konce, nebyl v tom sám, ale s duší spřízněnou, co udělala nejvíc, co bylo v lidských silách.

Jeje, tohle jsou smutný věci.

Můj zeť má zbytek rodiny z žen, co ho nijak nepodrží.

Máma říkala, že ses neměl narodit.

Máma říkala, že tě chtěla potratit (a máma to párkrát vypustila z pusy taky).

Říkám mu, kdyby chtěla, tak to udělá, každá ženská si umí najít cestu, čili tě porodit chtěla, určitě tě měla ráda, když jsi byl malinkej, jen si to už nepamatuješ a ona taky ne. Pak ženský v rodině zestárly, mají nudnej, nebo blbej život a tak dranděj po tobě.

Jsou to jen slova, nejsou o tobě, ale o nich, psí hlas k nebi nedoletí.

Nic jim není dobrý (od 15 po internátech a pak po různém bydlení, bez peněz od rodičů), nikam to nedotáhl (podívej sestra: má dvě děti, aha ty taky, ale její děti jsou lepší. Druhá sestra studuje vysokou, podívej, jak je chytrá, to ty bys nezvládl - no, nedostudovala.) Špatně se oženil, píchají do vztahu.

A přitom je to tak slušnej kluk. Nese si batoh názorů nespokojených žen, přeci jen, je to jeho rodina. A i když neřekne, bolí ho, má jen vyženěnou paňmámu. Vděčnej za každý laskavý slovo, za cokoli.

Život je příliš krátkej na to, abychom trávili čas s někým, kdo je s námi nespokojený a kdo na nás je zlej.