Šmajrá, to je zase debilní příspěvek. V lese se vyprazdňuju pravidelně, papír zaházím listím nebo mechem a neřeším, to se rozloží. Po tomhle příspěvku asi začnu přemýšlet, zda si v krosně nebo batohu nemám začít exkrementy nosit domů. To asi psala nějaká paneláková kačena, která zná hajzlíky jen z víkendových nákupů v hypermatetech.

Zdá se mi to, nebo ten obhájce je taky Zahálka? Neviděla jsem ho už hodně let, ale ta podoba je zarážející.

A časem budou nabízet očkování třeba i v obchodech, jako dnes různá léčiva,

Párkrát jsem přes tu zatáčku jela, tam se opravdu musí zpomalit na 20, 30, jinak vás to vynese mimo silnici. Tady asi na věku nezáleží, ale je tam upozornění značkou před zatáčkou.

Proboha, co je to za čarodějnici? To je dobrej humus.

Dochovala jsem prastrejdu a pratetu, občas jsem ze strejdy byla na prášky a vynadala mu, za což se dodnes stydím. Ale jedno vím právě proto docela jistě. Jestli nastane čas, že už si třeba nebudu moci ani nakoupit a postarat se o sebe, poprosím mladší dceru, aby mi pomohla najít vhodný dům s pečovatelskou službou.Rozhodně nechci zůstat dceři na krku,

To jsou zase bláboly. No, tak jsme chodili do spádové školy. Ta hrůza, bydlet pět, deset minut od školy! A muset trávit volný čas s partou ze školy, když jsme všichni bydleli blízko sebe, společně jezdit na kolech, na kolečkových bruslích, na lyže, chodit se koupat, sáňkovat, bruslit na zamrzlých hřištích, která nám obětavě polévali vodou tátové, do kina, pást morčata, křečky a jinou domácí havěť na trávníku v ulici, blbnout na společných sušácích na prádlo u blízkých bytovek, šílené! Být jiskrou, později pionýrem, prostě teror! Vždytˇ jsme museli chodit po výletech a pochodech, učit se morseovku, zdravovědu, vázat uzly, ručkovat po laně, stavět stan, opékat si vuřty, učit se turistické značky, běhat podle buzoly, hrát vybíjenou a podobné nesmysly! A ty kroužky, co nebyly? Vím tedy jen o házené, volejbalu,biologickém kroužku, němčině, atletice, gymnastice, lidušce, tenisu, fotbalu, výtvarném kroužku a jistě bych si vzpomněla i na další, to vše, to neštěstí, zadarmo. Výběr dvou, tří druhů aktovek, penálů a bačkůrek? Tak možná pár let po válce. Nesměli jsme nosit pantofle, abychom si při lítání ze schodů nezlámali nohy, no prostě šikana! Ostatně obyčejné dětské rvačky s následným udobřením a zapomenutým "příkořím" byly vlastně taky šikanování. Evidetnně mám na dobu dětství za socialismu úplně jiné vzpomínky než autor článku.

Už ve škole nám říkali, že se člověk při bouřce nemá schovávat pod strom.😓

Jenom milión za totálně zničenou funkčnost ruky v zápěstí? Ženě je 38, čím bude starší, tím bude problém větší. Je to cca 2 000 na měsíc, to je při předpokládaném omezení hybnosti atd. směšná částka.

Bohužel se mi před lety stalo to, že jsem při dojezdu ke křižovatce napálila do auta před sebou, když se mi noha v pantoflíčku s podpatkem šprajcla mezi pedály.Od té doby už v nevhodných botách nikdy, raději se přezuju.

Škoda, že už nemám kotel na uhlí. S radostí bych autorovi článku ten popel přivezla a vysypala na záhon. A co třeba takové obaly na krájené uzeniny, které vám u pultu v obchodě zabalí do papíru, který má spodní stranu z plastové fólie, ten patří kam? A co odpad z vysavače, opravdu netuším, do kterého druhu odpadu ho zařadit. Ten článek je o ničem.

Tak boty taky ne? Jak to, že máme tedy k sušičce jako příslušenství speciální držák na boty i se zvláštním filtrem? Nehledě na to, že jsem je sušila i ve staré sušičce celá léta a nic se jim nestalo.

Souhlasím s tím, že je hodně lidí, kteří příspěvky zneužívají. Ale ohánět se tím, že je dostávají i lidé, kteří mají ve svém vlastnictví "několikamilionový majetek" v podobě vlastního bydlení, je nehoráznost. Podle autora článku bych tedy měla nejdřív prodat svůj vlastní dům, přestěhovat se do nájmu a teprve, když mi dojdou finanční prostředky z prodeje, žádat o příspěvky?

Dodnes si pamatuju tu vlastní nelibost nad tím, že po operaci varixů a do punčoch navlečených nohou jsem si musela místo slušivých šatů obléct "jen" černé kalhoty, byť se stříbrnými nitkami, o absenci podpatků ani nemluvě. Fakt jsem si připadala jako vidlák. A to byl "jen" muzikál, žádné národní divadlo. Ale tyhle nové trendy se bohužel projevují všude. Na "obyčejné" vesnické bály jsem mívala dvoje dlouhé šaty, dnes bych si tam připadala jako exot. Džíny a tričko přece stačí?

Twl, dnešní "mamynky" jsou hvězdy. Dcery jsem měla po jednom roce, ráno vstávat ve třičtvrtě na pět, po snídani, když manžel odjel do práce, jsem uklidila prádlo a pleny ze šňůr od večera, připravila si oblečení pro děti na ven, předvařila si oběd,umyla nádobí z minulého dne, připravila snídani pro děti a vytřela. Když se vzbudily, šly jsme nakoupit, shánět věci na stavbu domu, na zahrádku, občas na hřiště. Když bylo hnusné počasí, hrály si spolu a já měla čas třeba něco pozašívat nebo ušít,háčkovat a plést. Po obědě šly spát a já uklízela a dovařila. Když přijel manžel z práce, najedli jsme se a většinou jeli makat na stavbu, stavěli jsme čtyři roky, víkendy od rána. Děti mně v podstatě vyrostly na dvoře. Když mě manžel ani řemeslníci nepotřebovali, vzala jsem kočárek a jely jsme ven za vesnici. Po příjezdu večer domů rychle vykoupat, nakrmit, dát do postýlek, vyprat a pověsit. Ani automatku jsem neměla, máchala a ždímala jsem ve vaně. V noci se naštěstí vzbudily každá tak jednou, dostaly napít, pak už nočník a bylo to. Ale mě budily karpání tunely tak dvakrát za noc, takže spát v kuse víc jak dvě hodiny byl luxus. Přesto tuhle dobu dodnes považuji za mateřskou DOVOLENOU. Nikdy by mě nenapadlo otravovat manžela, aby doma uklízel nebo vstával v noci k dětem.

Moje dcery měly to štěstí, že narozené v zimě a vychované na dvoře při stavbě domu, od půl roku uměly sedět na nočníku, plenku jen na noc nebo na procházku pro případ nehody. Uměly si říct. Chodily v létě v roce a půl bez plenek, uměly si už samy sundat kalhotky a vyčůrat se. Byla to makačka je to naučit, chválit a zase chválit, ale vyplatilo se.

To jsou zase kecy. Endiaron? Na co? Tak holt budu jíst dva dny suchý rohlíky a pít hořký čaj, pořád lepší, než do sebe cpát prášky. Paralen místo sirupu? Taky jsem jako dítě dostávala na horečku Acylpyrin rozmačkanej na lžičce s cukrem a musela jsem to spolknout, i když nerada.A že nejsou prášky "na rakovinu", je nesmysl. Pokud cytostatika nebo hormonální léčbu nemá určitá lékárna, ochotně vám zjistí, kde nejblíž je mají k dispozici. Nebo je objednají a do dvou dnů jsou. Ale to bylo i před pár lety, ne každá lékárna běžně disponuje všemi speciálními léky.

Učila mě. A klobouk dolů. Zdravím, paní učitelko. Za svobodna Karbanová. Moje mamka učila na stejné škole.

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kdyby raději těch 10 ztracených let prožila v normálním vztahu. v normálním životě a pořádně si zaš...la, nemusí tu dneska brečet nad rozlitým mlíkem, Nikdo ji nenutil, aby se nechala zavřít do nějaké komunity, může si za to sama. Blbost a naivita.

To jsou zase debility.Před třiceti lety chodily děti na nočník nejdýl v roce, v roce a půl, kluci teda až třeba ve dvou, dnes jim mamynky dopřejou klidně tři roky a ještě si myslej, že je to normální. Určitě by mě bavilo prát pleny do tří let. Jenže dneska už nikdo pleny nepere a pak si mamynky stěžujou, jak je výchova dítěte drahá.