Tohle je tak půl napůl. Na jednu stranu je samozřejmě v pořádku nechat dítě objevovat svět a klidně se i máchat v louži nebo hrabat ve špinavém písku, na druhou stranu fakt není OK mu místo jasně nastavených hranic ve stylu "ne, do šuplíků se neleze" a jejich důslednému vyžadování neustálým opakováním a dozorem (což ano, chápu, dá práci a čas, ale o tom je výchova) ustupovat a nechat ho v nich hrabat s tím, že nebezpečné věci z nich odstraním. Tím totiž docílím akorát toho, že dítě se naučí, že může hrabat kde chce, kdy chce a jak chce (v přeneseném slova smyslu může si dělat co chce) a nic se mu nestane. A až pak jednou zapomenu zamknout šuplík s noži a nebo se mé dítě dostane někam do cizí domácnosti, kde nezamykají třeba ani šuplík s léky, nebo chemikáliemi, bude to hodně ošklivé. Dítě má být odmalička vedeno k tomu, že něco se dělá a něco ne. Ne, že se dělá vše, co je zrovna dostupné a co se nedělá je někde bezpečně odstraněno z jeho dosahu.
Já tedy rozhodně nejsem moderní "mamynka", která nechá děti řádit vždy a všude bez ohledu na okolí, ale moje děti vytahovaly věci, hlavně nádobí ze šuplíků, protože hrnec s poklicí a vařečkou je přece nejlepší hudební nástroj, ponožky navlékaly panenkám, děti mých kamarádek vytahovaly věci ze šuplíků, vnoučata to samý. To je prostě dětská zvídavost. Když jsme šli do obchodu, v samoobsluze si dcery nikdy nedovolily vytahovat cokoli z regálů, to respektovaly, že se nesmí.V restauraci, kde byl dětský koutek, řádily, když seděly u stolu, nebyl nikdy problém. A nebezpečné věci, jako nože nebo léky, byly pod kontrolou, tam nesměly a chápaly to. Klíčky od skříní se dávaly na skříň, aby tam mrně nedosáhlo.Při bílení kuchyně šla dcera kousek za mnou s pastelkou a taky chtěla malovat, tak jsem jí dala do ruky štětec a pak holt musela do vany.Nevím, co by "milující babička" dělala, kdyby jí vnouček nosil po kuchyni brikety z kuchyňských kamen a byl zralý na pračku a vanu, to by jí asi hráblo. Místo toho, aby byla babička šťastná za zdravé vnouče, prudí.Být tou mladou paní, just bych nechala na návštěvě malýho se vyblbnout podle sebe, ať má baba vztek.
Šmajrá, to je zase debilní příspěvek. V lese se vyprazdňuju pravidelně, papír zaházím listím nebo mechem a neřeším, to se rozloží. Po tomhle příspěvku asi začnu přemýšlet, zda si v krosně nebo batohu nemám začít exkrementy nosit domů. To asi psala nějaká paneláková kačena, která zná hajzlíky jen z víkendových nákupů v hypermatetech.
komu asi mužou vděčit za to že znich udělali bezdomovce před slavnou sametovou revolucí jsme slovo bezdomovec neznali
Za to si může každý sám. Nikdo je nenutí žebrat, chlastat a otravovat lidi. Můžou jít dělat a bydlet na ubytovně, jenže to se jim nelíbí. Museli by totiž být střízliví a ráno nevyspávat, ale jít do práce. Je jí dost.
Právě že dřív to jaksi normální věc vůbec nebyla, a přece ani dnes není 🙂 Nebo vám přijde normální si obléknout v obchodě oblečení na sebe, než ho zaplatíte? Nebo když něco prodáváte na netu, pošlete to předem, aniž by vám to dotyčný kupující zaplatil? Asi ne, ne?
Už se mi stalo, že jsem nové boty po zkoušení rovnou nechala na nohou a nezouvala, s bundou, mikinou nebo tričkem to samé. A rohlík dítěti do ruky byl normální už před pětatřiceti lety. Nikdy žádný problém, ten tam vidíte jenom vy.
Proč to celé roky fungovalo a najednou se vše otočí? Žádost se pochopila, ale nepochopilo se jejich povyšování. Zvolen byl prezident a reprezentace nemusí být častá a zneužívána.
A proč tedy celá staletí orali zemědělci se zapřaženými zvířaty a najednou se to otočilo a měli traktor? Proberte se. On nás prezident nechce okrádat, ale nechce posílat svoje peníze manželce, jen chce, aby to byly JEJÍ peníze, které si určitě zaslouží.. Nebo jí závidíte, že si jí váží? Za mě - nádherné gesto, které vypovídá o tom, že pro něj je jeho žena rovnocenná partnerka, která mu v jeho práci pomáhá.
Zakarpatská Ukrajina byla součástí ČSR. Na rozdíl od Slováků nás nikdy nezradili. Vraťte se na základku.
Než si ji ukrajina zabrala pro sebe.( to malé u není chyba). Moje prateta se tam coby bezdětná po smrti svého muže, bratra mého dědečka, vrátila, protože tam měla příbuzné. Bohužel se nedochovaly dopisy, ve kterých úpěnlivě prosila moji babičku, aby jí pomohla se vrátit z té bídy zpátky sem k nám. Už to nešlo, nepustili ji.
Ukrajinci opět dokazují že jsou naši bratři! Děkujeme Ukrajinští přátelé, moc díky. Samozřejmě proruSSští deZoláti v tom uvidí politické gesto nebo něco. No co už, oni zkrátka nechápou, že ne všichni jsou sobečtí jako oni.
Sláva Ukrajině! Ukrajina - náš bratrský národ! 🇨🇿🫂🇺🇦 Hurá!
Já osobně v tom vidím hlavně to, že komu z nich by se povedlo se sem dostat, bude vědět, že hasiči ani ostatní záchranáři ho do život ohrožující situace nepošlou a pak se vrátit zpět do vlasti, kde je můžou kdykoli poslat bojovat? Ani náhodou. A proč se ten "bratrský" národ tedy podílel na vojenské invazi do naší republiky? Ne sobeckost, ale vychc..ost by to byla.
Pokud jste se vdala za muže,který nechává vše na Vás,je to Váš problém....to ,,vesměs dělají víc domácí práce " dávno neplatí. Doba nabízí mateřskou i otcům,ženy můžou chodit do práce. Rovnoprávnost s výhodami nese i nevýhody,nemůžete pouze brát 🙂
Jasně. Takže nechám chlapa kojit, nakupovat, vařit, mýt nádobí, žehlit a budu řezat dřevo, zdít a nahazovat, rýt záhony a přehazovat kompost.Jako bonbónek nakonec si střihnu úklid kuchyně po jeho invazi. Odjakživa byli muži lovci a ženy strážkyně rodinného krbu. Ono je to totiž daný i tělesnou konstitucí.Proto byl dřívější odchod žen do důchodu spravedlivý.Pro vaši informaci - ten můj vytře(ale v rozích zůstane binec), vyluxuje(ale na stěnách zůstanou pavučiny), uvaří a chutně(ale ten chlív po něm uklízet je radost), umyje nádobí(ale spotřebuje šílený množství vody, protože neumí zapnout myčku), nakoupí(ale s přesnou trefou ty nejdražší nebo prošlý potraviny, protože si zapomněl vzít brýle), vypere(ale prádlo ze sušičky nechá na hromadě). Přesto jsem ráda, že nenechává domácnost jen na mě.Zato umí spoustu dalších věcí. Pravda je taková, že chlapi mají většinou víc síly a tudíž jsou životem míň "opotřebovaní".
Je mi 58 a pul. A jsem unavena, silene unavena. Cely zivot jsem pracovala, v ramci nenormovane pracovni doby. Nevim, co jsou to paragrafy na deti (mam 2), nemoc jsem lecila vylezenim s Aspiriny pres noc. Ani nespocitam, kolik mi propadlo dovolene, protoze proste nebyl cas si ji vybrat. Moje maminka i babicka mely narok na duchod v 56. Proc se vlastne vychova deti a druha smena zen v domacnosti prestaly zohlednovat v naroku pro odchod do duchodu? Ted jsem bez prace (pozice zrusena), i kdyz nejsem povalec a praci si aktivne hledam. Ale uz nemohu makat bez ohledu na zdravi jako driv a personaliste jsou si toho vedomi. Vek a pohlavi jsou velmi diskriminacni. Je to presne podle okridleneho rceni: do duchodu daleko a mladi v pr.... Co tedy delat?
Jsem na tom věkově, s dětmi i s ostatním úplně nachlup stejně.Jen mám to "štěstí", že mám částečnou invalidku. Ale i přesto je občas velký problém kvůli zdravotním potížím ráno vstát a jít do práce. Ani nevíte, jak Vám rozumím. Unavená, to jste vystihla přesně.
8
Sledujících
0
Sleduje
8
Sledujících
0
Sleduje
Také by měla sdělit, proč by ji měla pomáhat s výchovou, od toho babičky nejsou.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ale joooo, jsou. Alespoň v normálních rodinách.