Před nedávnem jsem byla u kamarádky, jejíž pěti letá dcerka měla narozeniny. Jako máma tří dětí jsem oslavenkyni dala dáreček, v němž byla plastelína, vodové barvy, omalovánky, fixy, pastelky a vystřihovánky s nůžkami. Ani jedno však holčička nedostala, jelikož kamarádka uznala, že na vše má v tabletu aplikaci a jen by zasvinila byt. I v pěti letech si děvčátko ale nedokáže poradit s očistou po velké potřebě. Na to už zřejmě aplikace nestačí. Nové technologie nezatracuji, v mnohém jsou nenahraditelné, ale nějak jsme pozapomněli na praktičnost ve výuce. Jak má učitel zaujmou dítě, které je zvyklé na světelné a zvukové efekty z IT technologií? Dle mého jen velmi obtížně. A to nijak nezatracuji a nehodnotím kvalitu učitelů. Jen si myslím, že světýlka na hlavě a trumpetku v ústech vytasí při výuce málo kdo, aby děti vytrhl z letargie a získal si jejich pozornost. A ani bych si nedovolila to po nich požadovat.

Nevím jak vy, ale já nevidím jediný důvod, proč by mělo dojít k rozvodu. Ne, že by nám manžel každou noc kálel do postele, ale v manželském slibu stojí: "Ve zdraví i v nemoci!" a tahle dáma dostála svému slovu. Ač to není vyloženě téma, které by stálo za publikování, tak pro mě je to z její strany jasný projev lásky a vzájemné podpory, ať se děje, co se děje!!!

Nemohu si pomoci, ale ve výrazu její tváře čtu jen obavu, smutek a zoufalství. Těžko říci, co je za tím vším humbukem a výstředností.

Všem rodičům vždy připomínám, aby si vzpomněli na své poslední nachlazení. Jak jste se cítili? Bylo vám fajn? Měli jste spoustu energie a chuť se do všeho nadšeně pustit? Ne, nebylo vám fajn. Uvařili jste si čaj a i když jste zůstali v práci, tak ten den nestál za mnoho. Kape vám z nosu, v hlavě hučí, možná pobolívá v krku. Den na nic. A teď si uvědomte, že jste malé dítě, které ráno s rýmičkou mamka odvedla do školky. Vždyť to nic není. To je jedno, že je vám na nic, chce se vám polehávat, vadí vám běžný třídní šum, nechcete si hrát, nechutná vám jíst a jako třešnička na dortu, musíte jít s ostatními na dvě hodiny ven, protože není možné, abyste zůstali ve školce samotní a bez dozoru. Tak co? Stále o nic nejde?

Už se těším, až umělá inteligence zaboduje 1. 9. ve školce u dětí mladších tří let. Pomůže s hygienou, převleče počůrané oblečení, nakrmí a převleče pocintané oblečení, utře sopílek a vezme do náručí a bude tišit stesk po mamince. Určitě na to bude nějaký skvostný program, kde již nebude třeba lidský faktor.

Pracuji ve školství třicet let, jako učitelka v MŠ. Nedovedu si představit, že bych si, i po tolika letech, nedělala na každý týden přípravu a jela stále to samé. Každý rok je jiné složení dětí ve třídě, každý rok se objeví dítko s jiným postižením, či jinou odlišností, kterou je třeba zohlednit. Co se prázdnin týče...tak ve školce není nárok na pololetní, Velikonoční, jarní, ani podzimní prázdniny. A i v období červenec a srpen je provoz omezen pouze na určitou dobu. Moje vyučovací povinnost je 30 hodin týdně a 10 hodin je určeno na přípravu materiálů a dalších pomůcek. Každé povolání má svá plus i mínus, ale s chutí bych všechny rýpaly poslala na prvních 14 dní v září do MŠ, aby si vyzkoušeli, co to obnáší zaujmout partu mrňousků, kteří zoufalé pláčou a jediné co chtějí je jejich máma. Ano, vybrala jsem si toto povolání, ano, budu je odvádět nejlépe, jak to dovedu, respektuji každé povolání, jako důležité a byla bych opravdu ráda, aby i učitelé byli takto respektování. Koneckonců každý má možnost studovat a přidat se k nám.