Zrušit propadání v základní školní docházce, ztráta spolužáků- přátel je větší chyba v základním vzdělání než slabý prospěch.
Ministerstvo by mělo vypracovat Vyhlášku o povinnosti třídního učitele a ředitele školy okamžitě reagovat na zaostávajícího školáka a zajistit jeho doučování a spolupracovat intenzivně s rodiči takového školáka a nepřipustit propadnutí a opakování ročníku. Je mnoho zaměstnání, kde dospělý nepotřebuje pro úspěšný výkon takového zaměstnání dobý prospěch. Při opakování slabý školák čelí výsměchu, ztrátě kamaráda, kamarádky a to je pro úspěšnou výchovu k dospělosti velká chyba.
Propadání v základní školní povinnosti zrušit Ministerskou Vyhláškou
a umožnit dětem prožít 8 roků v kolektivu ve kterém dospívání probíhá lépe než při ztrátě kolektivu opakováním v jiné třídě bez přátel.
Co kdybych vám řekla, že přesně tohle už se dělá? Jakmile je dítě na propadnutí, píše škola podpůrné plány, vyhodnocení pro PPP, prosí rodiče, aby tam dítě objednali, zároveň učitel nabídne doučování či náhradní práci, konají se schůzky s rodiči v ředitelně, nabízí se schůzky se školním psychologem atd. atd. Někdy to zabere. A někdy narazíte na tvrdou zeď nezájmu - žáka i rodičů. Ono totiž je to hodně o tom, že každý je za sebe do jisté míry zodpovědný sám, dokonce i žák základní školy. Je to smutné, ale je to realita. A dokonce znám žáky, kterým naopak ten jeden opakovaný rok vyloženě prospěl a pomohl (to byly ovšem případy, kdy potíže byl prospěch, ne chování, takže do nového kolektivu zapadly ty děti celkem dobře). Vše je individuální a celoplošné úlevy proto nevidím jako dobrou cestu. Ty děti MAJÍ možnosti, které pro ně vyžadujete. Už teď. Na všechny děti (a jejich rodiny) si však neuvědomují, že tato možnost vyžaduje alespoň minimální úsilí.
Můžete prosím blíže specifikovat Vaší NUTNOU přípravu na výuku hodiny AJ ?
Výběr a zhodnocení cvičení. Budeme používat počítače, tablety, mobily nebo zůstaneme u klasiky? Podle toho je pak nutné rozhodnout se, jaká cvičení vyberu, nebo častěji - sama vytvořím. Kolik času na každé cvičení? Je hodina zaměřená na mluvení, psaní nebo čtení, případně tvorbu projektů? Jaký je vhodný projekt, aby se zapojili všichni žáci? Potřebuji se zamyslet kdo konkrétně v jaké třídě sedí. Bude skupinová práce? Pokud ano, jak nejlépe vytvořit skupiny? Bude samostatná práce? Tak to abych připravila dvě nebo tří úrovně daného úkolu. Odbourali jsme pracovní sešity, protože nám přišly pro děti příliš drahé, takže musím také sama vybrat slovní zásobu, nemohu spoléhat na PS. Co budu dělat pokud všechno stihneme a zbyde čas? Jak cvičení a práci poskládat, aby nebyla jednotvárná, ale přitom neskákala z místa na místo??? Budeme opakovat, nebo probírat něco nového? A když už mám tedy rozhodnuty všechny tyto věci, je třeba velmi často vyrobit pomůcky (při stahování musím obvykle také ještě upravovat, aby věci seděly na to, co potřebuji naučit já, ne jiný pedagog), ať už jsou to křížovky, pracovní a procvičovací listy, texty, písemky atd. Následně samozřejmě je musím vytisknout, v některých případech dochází na laminování a to všechno také zabere čas, zvlášť, když se o dvě tiskárny tahá celý druhý stupeň. A to je skutečně každý den. Věřím, že svou práci dělám svědomitě.
Jestli se musí učitel po dvaceti letech praxe připravovat na výuku, když dvacet let učí to samé je ostuda nebo výmluva. Jen hledáte argumenty pro obhájení Vaší neefektivity za účelem vyšších platů.
Každý učitel se skutečně i po mnoha letech připravuje na výuku, protože oproti vašim představám se výuka neustále přizpůsobuje mnoha faktorům. Kupříkladu vím, že nemohu udělat stejnou hodinu na stejnou látku ve třídě X.A a X.B, i když teoreticky jsou to paralelky. V X.A mi totiž sedí 5 dětí s IVP, celá třída má pomalé tempo a cvičení nestíhají. Zatímco v X.B je tempo rychlejší, ale děti jsou náročnější na zvládání v udržení pozornosti atd. Jednoduše je jedno, jestli už jsem stejný ročník stejnou látku učila dříve, musím vzít v potaz individuální žáky, situaci, dokonce i náladu děcek. Nebo si představte, že jste měl připravenu hodinu, ale nepovedla se. Tak ji logicky pro příště musíte upravit, změnit. V dějepise se mi navíc stává, jelikož se stále zajímám a vzdělávám, že nacházím nové zajímavé informace, chci použít jiné metody atd. Mimochodem příprava dějepisné prezentace na jedno téma mi zabere klidně i 10 hodin, protože ji prostě chci ji pěknou a kvalitní. A pak ji kolikrát znovu musím upravit. Jinak učím AJ a tam je příprava NUTNÁ pořád, zvlášť nyní když jsme upustili od předražených pracovních sešitů. Váš argument je hloupý. Navíc ti, kteří nejvíc kafrají o učitelským platech a začínají tyto hloupé diskuze, vůbec nejsou učitelé. Ti většinou jen reagují.
Zase špatně. On ani ten dějepis nelze jen číst. Je potřeba mít vhled i tam. Třeba, co se dělo v Evropě v době púnských válek? Co třeba v Americe v době, kdy u nás byla založena Karlova univerzita? Nejde jen o informace a vyprávění, jde o celosvětové dění a vývoj lidstva, ve kterém jsme stále účastníci a který nás stále ovlivňuje.
Dějepis je navíc předmětem, který je nenahraditelným v rozvoji schopnosti často opomíjené, protože není komerčně zajímavá: empatie. Dobrý učitel dějepisu ukáže mezi všemi těmi daty a pojmy hlavně lidský příběh, podpoří hledání paralel, vzbudí v dětech vědomí vlastní minulosti (a ideálně přiměřené národní hrdosti). Dějepis je důležitý, i když spoustu lidí jej vnímá jako něco zbytečného.
žádnej absolvent nemá na začátku vysokej příjem a i v korporátu se musíte vypracovat a tvrdě na kariéře dřít... já před patnácti lety začínal na 17 čistá a nikoho nezajímalo vzdělání nebo moje složenky... nejsme západní bohatá země a průměrnej Čech fakt není Rotschild
Pan Kamiš: "když má nějakej začínající učitel čtyřicet, jinej má šedesát".
Pan Kamiš o hodinu později: "žádnej absolvent nemá na začátku vysokej příjem"
Obávám se, že teď už se se mnou budete přít jen z principu. A na to já opravdu čas plýtvat nebudu. Pěkný den.
když uvedou, že průměrnei plat učitele je 50 měsíčně, tak nepředpokládám, že do toho zahrnou i ministra školství... a je to tak, když má nějakej začínající učitel čtyřicet, jinej má šedesát
Tak teď jste mne pobavil. Já začínala na 23 tisících. Žádný začínající učitel nemá 40 tisíc. Ale kolem 100 tisíc může mít třeba rektor univerzity a ten se do toho průměru počítá.
průměrnej plat na základce je přes 50 měsíčně tak z nich nedělejte žebráky, drtivá většina zaměstnanců má měsíčně o víc než deset tisíc míň
Promiňte, ale jako člověka, který učí letos devátým rokem, stále mne zaráží, jak lidé mohou této fantasmagorické myšlence věřit. Reálný plat učitele na ZŠ se v HRUBÉM pohybuje kolem 35-38 tisíc. To je fakt. A já to nemám z žádných nablblých tabulek, ale ze skutečných výplatnic.
.Mate to zidealizovane nic pekneho na tom nabozenstvi neni a nebylo.Bylo to vymyvani mozku to si priznejte. Zalezi vzdycky na tom jaci lide jsou a to plati v kazde dobe.Jestli jsou hodni nebo zli.A nema to nic spolecneho s kostelem,tam vetsinou chodi ti nejhorsi pokrytecti lide.Samozrejme ne vsichni ,to uznavam.
Inu, paní Luklová, já jsem z ateistické rodiny a k víře jsem dospěla až když mi bylo skoro dvacet let. Nemohu tedy souhlasit s tím, že na náboženství není a nebylo nic pěkného. Pokud výchovu dítěte k věcem, jimž věříte sama (a ne jen náboženským) rovněž neoznačíte za vymývání mozků, pak myslím, že toto označení výchovy k víře je rovněž nevhodné. O tom, že lidský charakter je nezávislý na příslušnosti k církvi (či nepříslušnosti), s vámi jistě souhlasím, ovšem to už jsme daleko od původní pointy mého komentáře a celého článku.
Upřímně doufám, že tento článek je ironie, protože jinak jej mohu považovat pouze za výplod hloupého člověka. Babička je překrásně napsané, pro nás Čechy zcela zásadní, literární dílo, zachycení momentu v čase, který již pominul. To, že se tehdy vnímali jinak a jinak se chovali je snad normální. Náboženství bylo živou věcí a to, že k němu děti byly vychovávané, nebylo žádné vymývání mozků, ale snaha o to, aby žily podle pravidel a zvyklostí, které byly považovány za důležité a pravdivé. Mezigenerační vztahy byly také jiné, je holý nesmysl porovnávat tehdejší situaci v chaloupce, kde se makalo od rána do večera, s dnešním možný soužitím mladých a starých. Nakonec: ani babička ani nikdo jiný v knize není svatý. Jsou to lidé. A už jen fakt, že Magdalena Novotná byla svou (pravděpodobně nevlastní) vnučkou tolik milována, je nejlepším svědectvím o tom, jaká byla dobrá babička.
Tento komentář byl smazán uživatelem.
Pokud jste z mého příspěvku nepochopil, že opravdu učitelka jsem, a musíte se ještě ptát, pak, ano, jsem. Pokud si myslíte, že pouze lidé "potrefení" se mohou ozvat, když s něčím nesouhlasí, pak si myslete, co chcete. Až budu nesouhlasit s článkem o důchodcích, i když nejsem důchodce, tak svůj názor sdělím. Tak by totiž diskuze měly fungovat.
Stejně, jako není každý novinář Ferdinandem Peroutkou, není každý učitel Janem Ámosem Komenským.
Já s vámi naprosto souhlasím! Znám osoby, které nám dělají špatnou pověst. I jako žačka jsem jich samozřejmě pár zažila. Ovšem já reaguji na konkrétní článek konkrétního člověka, zatímco on se v textu osopuje na všechny dějepisáře bez výjimky a k tomu přidává spoustu vyložených nepravd. Ať jmenuje konkrétní paní, ať tedy všichni víme, kdo to tak blbě dělá. Anebo ještě lépe: ať za ní v klidu zajde do školy, poptá se, třeba i sám něco navrhne atd. Jestli ono by to nebylo konstruktivnější než mít záchvat s vytučněným textem v hlavní roli.
1. Už dávno se neučí podle osnov. 2. Ten s vypíchnutým okem byl Václav I., ne Václav II. 3. I kdyby něco bylo "nepotřebného", berte to tak, že si děti cvičí paměť. Já taky nepoužívám NIC z toho, co jsem se musela učit v chemii a stejně si myslím, že je dobře, že jsem nějaké informace o ní dostala. 4. Pokud budou z prvního stupně vlastivědy znát alespoň jména Přemyslovců, budou mít mnohem jednodušší práci chápat kontext historie a jejich činů v sedmé třídě, až na ně zase narazí. V článku se jedná o první stupeň, kde memorování je VHODNÉ. Diskutovat pak můžou na druhém stupni. Tam to má být o souvislostech. 5. Jestli beru padesát tisíc korun, prosím, řekněte mi, kdo mi schovává těch 16, co mi zjevně každý měsíc chybí. 6. Nepochybuji o tom, že existují špatné učitelky, které už nikdy nic jinak, než když začínaly před lety učit nebudou. Ale představte si, že je nás dost a dost, kteří zapojujeme do výuky dějepisu nejen výklad a prezentace, ale také různé aplikace, vyrábíme hry, zadáváme samostatné projekty (ne jen referáty) atd. Ale ono je jednodušší všechny hodit do jednoho pytle, přivázat k němu kámen a hodit ho do řeky, že? Z celého článku mám hlavně pocit, že dcera pana Martínka chtěla po tatínkovi, aby se s ní něco doučil, a on chtěl zrovna dělat něco jiného. Jako učitelka musím říct, že NAPROSTÁ VĚTŠINA rodičů je zcela v klidu. Děti podporují, se školou komunikují, jsou slušní a já jsem za ně hrozně vděčná. A pak jsou rodiče typu pan Martínek, který umí psát články o ničem a ještě v nich mít faktické chyby. (Mimochodem, byl za učitelkou?) Pěkný den přeji všem
Do učitelského volná by měly být započítány i přestávky mezi hodinami.
Pak by to bylo mnohem víc než těch avizovaných 320 hodin dovolené ročně.
Jenže my učitelé o přestávkách nemáme odpočinek, ale dohledy a přípravu na další hodinu, odpovídáme na dotazy žáků, telefonujeme s rodiči, běžíme s nějakým dotazem do ředitelny či za kolegou, neobvyklé nejsou ani krátké porady, a samozřejmě je normální, že minuty odkrajuje i nutný "přetah" hodiny, aby se něco stihlo dodělat.
A samozřejmě si také rádi dojdeme ulevit na WC.
Už nějak nevím, jak vysvětlit, že "přestávku" a "prázdniny" mají žáci. Učitelé mají nepřímou pedagogickou činnost a dovolenou.
123
Sledujících
2
Sleduje
123
Sledujících
2
Sleduje
Nejhorší je, že když jsem byla v létě na semináři k zamýšleným změnám v RVP s jedním z tvůrců revize pro dějepis (pan J. Najbert - jeden ze signatářů otevřeného dopisu ministrovi proti této změně), tak o tomhle zamýšleném krácení ani oni ještě nevěděli. Takže je otázka: KDO do toho, proti názoru všech didaktických odborníkům takhle šlápnul??? Naopak se ještě v létě mluvilo o tom, že v novém RVP bude doporučeno, aby se s ohledem na badatelskou, projektovou a terénní výuku učily naukové předměty v dvouhodinových blocích. Já sama si v průběhu let na vedení doslova "vyskučela", abych aspoň v některých třídách měla výuku v dvouhodinovkách, upravuji podle toho výuku, můžu s dětmi dělat daleko zajímavější věci než dříve...a teď mi do toho NPI hodí vidle - a já budu zase stíhat tak akorát mluvit od katedry? Jak dělat terénní výuku přírodopisu? Jako že máme jít jeden týden do lesa - a druhý zpátky? Když jsem tohle četla, tak otevřeně říkám, že jsem dvě noci nespala - a naprosto vážně uvažuji o tom, změnit zaměstnání. Po 20 letech "vášnivého" učení... Ale představa, že budu muset něco dělat "blbě", když to umí dělat dobře - to asi nepřekousnu. Pokud to v této podobě opravdu vejde v platnost - a pokud to nepůjde nějak "očůrat" - tak končím. P.S. Pokud by učitelé naukových předmětů uvažovali o stávce - a i to už jsem slyšela - tak jsem všemi 10 pro. Protože tohle je vražda naukových předmětů a oborové didaktiky v přímém přenosu.
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zcela se ztotožňuji s Vaším názorem. Učím "teprve" deset let, ale je to práce, kterou jsem chtěla vždycky dělat, i navzdory úskalím a potížím, které se k ní vážou. Pokud toto projde, s největší pravděpodobností končím. Prznit to, co učím podle nejlepšího svědomí a s velkou láskou, odmítám. Pokud bude stávka, rozhodně jdu do ní.