Super, máte smysl pro humor, a jelikož píšete o vnoučkovi, budete asi plus minus se mnou věkem. Já jsem taky kromě výmyku hrál celý život na celkem slušné úrovni hokej, ale ten výmyk. Ale udeřila jste možná hřebík na hlavu - spolužáci to neřešili. Já právě nevím, jestli není "trauma" dnešních dětí spíš výmluva nebo jen v jejich hlavě, nikoli postojem ostatních. Asi případ od případu, nicméně to nic nemění na mém názoru napsaném původně, že by se měly děti samozřejmě přiměřeně věku trochu duševně (i fyzicky) zocelovat. Tak nějak, aby věděly, že je něco za něco, peníze že nepadají z nebe (jen ze sociálky 🙂).

Jo, chápu, tohle jsem měl s výmykem. Jakmile jsem hlavou vzhůru, nedělá mi to dobře. To jsem taky rád neměl. Nebylo mi to jistě před ostatními příjemné, ale nebyl jsem sám. Možná se někteří šklebili, nicméně že bych měl životní trauma, to ne. Nikdo to mimo tělocvik neřešil.

Souhlas, někteří tělocvikáři jsou fakt blázni a chtějí dělat ze žáků vrcholové sportovce. Na druhou stranu ovšem stížnost na to, že nesnáším posměch spolužáků, není zcela na místě. Ten případný posměch by měl být určitou motivací k tomu, aby příště nebyl. Posměchu se u dětí nedá zabránit, jsou to děti, které bez pokrytectví řeknou, co si myslí. To je jako se známkami, abychom nedali dítěti špatnou známku za špatný výkon a nemělo "trauma", raději to budeme balit do slovního hodnocení. Dřív dítě dostalo za špatnou známku doma vynadáno, dneska "je blbá učitelka". To vede k psychické neodolnosti, a když ty děti narazí v životě na určitý faktický problém, běží si pro prášky, pro drogy, hroutí se atd. Určité zocelování od malička by dětem v hlavně jejich zájmu prospělo.

Podle mě dětem chybí pevné zázemí a naplňující práce. Pevné zázemí je myšleno v rodině. Rodina jako celek. Lidi, co spolu drží, po hádce se zase udobří, jsou tady jeden pro druhého a pokládají toto zázemí za velmi důležité. Místo, kde se děti vrací s důvěrou, pocitem klidu a sebevědomí, kde nejsou ponižovány ani přeceňovány, kde ví, že můžou cokoliv říct, s čímkoliv se svěřit, aniž by zažily ponížení, nepochopení. Místo, kde pořád nehrozí rozvod a střídání partnerů, samé příkazy a zákazy a pocit, že pokud nenaplní cíle a představy otce nebo matky, tak budou zatraceni. A naplňující práce. Něco předělat, hezky uklidit, něco vyrobit, důkaz, že něco umím, dám to. Společná práce s rodiči, s rodinou. Zážitky, kdy při práci se něco nepodaří a my z toho máme švandu - prostě pocit, že někam patřím, kde mi rozumí, a něco dokážu, stačí se podívat, co jsem už udělal. Podle mě to je důvod, proč se právě v částech světa, kde se míň myslí na honbu za prachama, dovolenou a lukrativním zaměstnáním a víc myslí na rodinu, trávení času v nějaké komunitě lidí, hledání smyslu ve fyzické práci a odpočinku, dožívají lidé vysokého věku a ještě v relativně dobrém fyzickém a duševním stavu.

Nechci tady diskutovat o možnosti volby genderu, pro mě za mě ať si každý klidně namaluje na obličej modré kostky a prohlásí, se za 4 marťanské pohlaví. Zde je prostě problém, který každý v diskuzi přehlíží a to je to, že se většině vnucují názory zcela minoritní části populace s tím, že všichni mají být jako oni. A v zájmu rozšíření této části se mimo jiné zaměřila tato minoritní část na "edukaci" dětí, že by měli být jako oni, tedy zvolit si pohlaví, tedy čím budou. To ale prosím není demokracie. Vzdělávání, pokud bychom o něm měli uvažovat, by se mělo soustředit na to, že tito lidé existují a jsou stejně hodnotní, jako ti druzí. Ale tím by to mělo skončit a ne tvrdit, že si naše děti mohou měnit pohlaví jak je napadne, nebo, že si to mohou vybrat, což se samozřejmě hloupost.

Sněhule opravdu neublížily.

Bohužel nemůžete ignorovat to co je venku, třeba počasí. Kdyby byly vánoce v létě, budiž. Ale zimu nesnáším.

Hvězdu po nás v tělocviku nikdy učitelé nechtěli. Aspoň do půli tyče vyšplhali všichni.

To už za nás budou pracovat stroje a lidé se budou hryzat nudou, protože nebudou muset nic dělat. Nebo alespoň tak to bylo popsáno v knize “Zpěv drozda” kdy lidé žili ze sociálních dávek, vše řídili stroje, ovšem tím, že lidé nemuseli pracovat, totálně hloupli, zapomněli umět číst a psát a nakonec se mladí lidé, znudění životem, zdrogovaní upalovali na ulicích, protože je život nudil. A samozřejmě se ani už ani nerodily děti, protože stroje s AI byly naprogramovány tak, aby fungovaly a sloužily lidstvu dokud bude existovat, ovšem také byly svým nekonečným bytím a službou tak unaveni, že lidem přimíchaly do potravin antikoncepci, aby postupně vymřeli a oni se mohly vypnout a odejít na odpočinek také. Zajímavá premisa, kdy vedoucí robot systému, s pozitronovým mozkem, závidí lidem jejich smrtelnost, ovšem i přes svou umělou inteligenci se drží svého programu sloužit lidem a každý den chodí na Empire State building s tím, že skočí a tak ukončí svou existenci, ovšem nikdy není schopný udělat ten krok do prázdna.

Takže nekádrujete, ale máte pocit, že politika je jediným tématem co znám. Aha. Kdybych byl jako Vy, mohl bych napsat, no jestli jediné o čem se bavíte jsou fíkusy, tak je jasné že vyjdete dobře takřka s každým, nicméně jsou složitější témata - a politika je jedním z nich, kdy prostě povrchní znalosti tématu nestačí. Pokud taková osoba není ochotná si přiznat že o věci nic moc neví a přesto má pocit, že může poučovat, jakákoliv debata pozbývá smyslu. A je jedno, jestli se bavíme o politice, o ekonomických prognózách, o umění, nebo o fíkusech. O těch kupříkladu moc nevím, tak se k nim nevyjadřuji.

Tak to Vám přeji. Já jsem ještě nepotkal voliče Babiše nebo Okamury, se kterým by se dala vézt debata. Je to jako s plochozemcem. Můžete přinést tisíc důkazů a nakonec stejně odseknou - mám právo na svůj názor. Jako dítě na pískovišti co si sebere hračky a odejde. Pokud jste ochotná tohle ignorovat, tak to možné bezpochyby je.