Velmi krásný článek. Je mi 81 let a taky se už raději stahuji do bezpečí bytu, jako spoustu starých lidí, ale přece jenom musím ledasco vyřídit a pokaždé zjišťuji, jak se zhoršuji zdravotně a jak mi to stále hůře chodí, Tady jezdí sice autobusy, ale ještě donedávna se dalo všude dojít pěšky za 30 minut nejdéle. Píšete, jak se mladí chovají ke stáří neuctivě, nemám až tak moc negativních zkušeností, když pominu svého syna, toho se raději (pokud vůbec se objeví jednou nebo dvakrát do roka ) neptám ani co čte, nemá cenu mi to říkat, protože bych tomu nerozuměla, naposledy mne urazil, že jsem " Babiška ". Když vám ale Váš obvodní lékař při ohlášení sestře, že jdete na preventivní prohlídku zahlaholí " á zase další, co chce být nesmrtelný " přes celou čekárnu, tak to zamrzí i jako vtip.
Jako byste popisovala múj život. Poté , co se manžel zamiloval a po 20 letech jsme se rozvedli, jsem na nějakou dobu uvěřila, že mám doprovod do společnosti a pozorného přítele. Nelituji, užila jsem si, ale začalo to být moc nákladné. Došlo mi, ale až postupem času, že je mi samotné líp, zejména, když se ukázalo, že po vcelku dlouhém soužití , si můj " přítel " ani nezapamatoval, kdy mám narozeniny nebo svátek. Ani tehdy, kdy potřeboval ubytovat, aby mohl pronajmout svůj byt na Veletrh. Od té doby neexistuji, ale díky bohu.
Paní Formáčková tu averzi vůči seniorům rozpoutala naše vláda kvůli vysokým důchodům jak sama píšete. A oni mají mizerné statisícové almužny. Jinak jestli si myslíte, že máte nesmyslně vysokou penzi tak založte spolek důchodců kteří se důchodů zřeknou! Pro velký úspěch vznikne nová politická strana!
Nic takového nenapsala
Na to lze odpovědět jedine: koho si dotyčná vybrala, takové manzelstvi má. Kdyby nečekala s výběrem partnera do 35-40, a pak musela vzít, co zbylo, dopadla by nejspíš jinak.
Navic o tom píšete, jsko kdyby to bylo normalni ve vetsine domacnosnosti, což je nesmyl. Mezi mladymi minimálně a i já jako seniorka znam ve svem okoli takových manzelstvi jen pár. Ono také velmi záleží, v jaké socialni bubline se kdo pohybuje, tento typ můžu se vyskytuje nejčastěji mezi dělníky.
Stejně, jako v rodinách bílých limečků, i tam, kde jsou platy stejné, nebo jen nepatrně nižší. Nevím jak to chodí dnes mezi mladými, ale v mé generaci to platilo. Na mateřské byla doma žena, proto má menší důchod, ale jinak byla vždy důležitější kariéra muže a žena si v při zaměstnání odpracovala doma druhou směnu. Braly jsme to v mé generaci jako úděl. Akorát nás o to víc mrzelo, že jsme přestaly vyhovovat jako partnerky a muži si našli mladší. Snad je to dnes jiné ?
U Slováků vždy, na rozdíl od Čechů, vítězily emoce nad rozumem, ale taky si nad totalitou dokázali udržet nadhled. Za Husáka jsme jezdili nakupovat knížky do Bratislavy, ty, které byly u nás na indexu a v Bratislave se víc mluvilo maďarsky než slovensky. Snad to není tím, že potřebují vůdce víc, než my.
Tak proč to píšete. protože toto je přesně v Číně, kde záleží jen na vás a od nikoho a tím méně od státu něco dostanete. Dokonce VŠ tam musíte platit a tak se všichni hodně snaží studovat a studovat obor, který je uživí. Byl rozhovor s mladou Číňankou a ta řekla, proč se všichni už od dětství tak strašně moc snaží a jedou na výsledek - Když nemáte peníze a dojdete do nemocnice, tak vás neošetří a nikoho to nezajímá, když máte hlad a nemáte peníze tak je to váš problém, ale v Evropě vás ošetří i bez peněz a stát vám na jídlo dá a to je ten rozdíl. Takže ano kapitalismus je větší v Číně než v Evropě. Stát vám v Číně na podnikání půjčí, ale musíte to vrátit. Něco menšího je i Vietnam, Singapur a Korejská republika a nejsou to státy v krizi, v dluzích a v těžkém úpadku.
Nebyla ani tak řeč o kapitalizmu, ale o demokracii, o té se v Číně nedá ani snít a o lidských právech, třeba na to ošetření, taky ne.
Historicky vzato, pokud by takhle fungovala reformovaná část západní civilizace před pár stoletími, tak by nebyl parní stroj, železnice, průmyslová revoluce, ani nynější x-tá revoluce ( výrobní, konzumní, komunikační a sebezničující v důsledku ignorování aktuální situace a dopadů na potomky ). Všechno to vzešlo z úspor seniorů, kteří je bohapustě "neprožrali". Tak do toho ! Po nás potopa !
Máte velkou pravdu
Taky jsem půjčila 50 tisíc, mohla jsem a byla to moje kamarádka z dětství z dobré rodiny, se kterou se mí rodiče přátelili. Pomohla jsem. Potřebovala dceři složit zálohu na byt ? Taky stále slibovala, že už dala příkaz bance, abych se dopátrala, že žádný účet nemá, aby jí ho nemohli obstavit. Dodneška jsem v pořadí na exekuci z důchodu, a ani nevím, jestli ještě žije, občas mne známí informují, že ji potkali a má se dobře. Už by jí mohlo táhnout na 90, byla starší, vozila mne v kočárku. Já se mám na stará kolena taky dobře, jen mne někdy napadne, kdy mi to exekutoři naúčtují, to marné vymáhání . Naposledy jsem se ptala na důchodovém asi před 3 roky, kdy asi přijdu na řadu a řekli mi, že možná za 200 let.Tolik exekucí bylo přede mnou, kolik je po mně ? Beru to už jako námět na povídku, a tiše závidím, jak může mít někdo naprostou absenci svědomí a být přitom úplně v pohodě. Ve mně pořád hrkne, když si vzpomenu, že jsem v minulosti i nechtěně nekomu mírně ublířila.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tento článek velmi dobře reaguje na předchozí. Paní je zřejmě velmi negativní a ten, kdo zpracoval její stesky si taky asi dost přidal, aby byl čtivější. Já jsem taky ročník 43 a snažím se, abych zatím nebyla žádná stařenka k politování. Taky jsem šla o chlup dříve do důchodu, aby se mi počítaly " lepší " roky a výdělky a taky mám méně než uváděný průměr 21 tisíc měsíčně ač mám vysokou školu. Nezaměstnaná jsem byla asi 14 dnů ( taky mne okamžitě skásnula VZP). Velmi dobře pamatuji co co stálo, za totáče jsme opravdiu obraceli každou korunu v malém bytě se dvěma dětmi. Ani zamlada jsme zadní hovězí moc nekupovali, přední na polévku a do omáčky si občas dopřeji i dnes. Teď jsem sama, dělím 10 a pochvaluji si, jak je jídlo levné a nemusí se nic shánět, vařím si a můžu si vybírat, abych ještě z důchodu ušetřila. Udělala jsem vše, abych si zavčas koupila byt, to mne osvítil " duch svatý ", abych bydlela bez schodů nebo s výtahem. I když mi moje děti musely " půjčit " a koupit si za " pakatel" majetek, který by jinak zdědily, a to se moc nelíbilo. To je dnes základ mé spokojenosti. Paní přeji, aby využila všech dobrých věcí, které dnes jsou a dříve nebyly a každý den byla za ně vděčná.