Tedy, o bobřikovi bolesti jsem se tady dočetla poprvé.
Mám za sebou spousty táborů, jako dítě i jako vedoucí, a plnily se na nich i úkoly související s třinácti bobříky. Potom třeba během roku i dalších doplňujících třináct. Ale nikdy nešlo o něco takového, co popsal autor. To absolutně popírá myšlenku bobříků. Podobá se to něčemu úplně jinému. Ani se mi nechce napsat název této "činnosti". 🥴🤔
Takto jsem se žáků neptala. Vždy bylo lepší se ptát, jaké poznali pamětihodnosti a zajímavosti míst, kde byli, co hezkého či dobrodružného prožili. Věřte, že toho bylo dost. Přitom jeden z nejdobrodružnějších zážitků měl chlapec z 2. třídy. Bylo to z místa jen pár desítek kilometrů od našeho města. Týkal se jeho nálezu munice z 2. světové války. Zachoval se naprosto příkladně. Měl potom k tomu i vlastní fotodokumentaci a pochvalný dopis od policie.
O místa dovolených jsme se ale také zajímali. Na nástěnce jsme měli mapu světa i mapu ČR. Tam se magnetky označovalo, kde kdo byl. A každé dítě mělo radost, když mohlo umístit svůj magnet, ať to bylo kamkoli.
Jak já jsem záviděla mě mamince, že ji bratr udělal babičkou v jejích necelých 40 letech. Já jsem byla starší matkou, dcera také, takže na první vnouče jsem si musela počkat až do mých 57 let.
Konečně jsem si mohla užívat roli babičky.
Paní se může samozřejmě chovat dle jejího uvážení. Ale na mě to působí jako sobecké chování zastydlého puberťáka.
Jsem zvědavá, co bude od syna a jeho rodiny očekávat za pár let, až se jí třeba zhorší zdraví nebo sociální situace.
Jsem babička a přesto žiji podle sebe, nikdo mě nijak nevyužívá proti mé vůli. Stále mám své zájmy a koníčky, hodně cestuji (pokud mi zdraví dovolí - teď zrovna mi dost "hapruje"), stýkám se s přáteli, vnoučata hlídám tehdy, kdy se dohodneme a dělá mi to velikou radost.
Opravdu se nestačím divit, co jsem si to za blábol tady opět přečetla. Divím se sama sobě, že budu na takovou nelogičnost a nesmysl reagovat (chápu, že to je vlastně účel těchto článků).
Doufám, že autor/ka má takových v zásobě ještě víc, ať se čtenáři pobaví, podiví nebo rozčílí. Jiný cíl jeho/její články na tomto blogu asi nemají. Samozřejmě to píše z čiré dobroty srdce, o peníze jistě nejde.
Takže tentokrát fiktivní paní Božena (žena, přes 65 let, s dětmi). Pracovala/dřela údajně za komunistů až do revoluce u soukromníka, protože to jinak nešlo, aby nebyla příživník a uživila rodinu??? Opravdu u soukromníka? U jakého, kde a jak dlouho to bylo?
I kdyby se narodila 1.1.1959, bylo by jí v roce 1989 30 let. Pokud měla v té době děti, o kterých se zmiňuje, byla určitě aspoň rok či dva s nimi doma. Takže za těch komunistů odpracovala, dejme tomu, 10 let (o jejím vzdělání nic nevíme).
No a pak už ve státním podniku mohla pracovat od roku 1990 až do současnosti a podmínky pro důchod by splnila i bez těch let "u soukromníka", a to i kdyby měla ty děti až v té době.
Vlastně by, vzhledem k jí uváděnému věku, ještě mohla jít do důchodu v 61 letech a několika měsících navíc, protože by podmínky pro výplatu důchodu splnila.
Mišlušle asi skutečně píše ty své výplody cestou do zaměstnání v MHD nebo o přestávce na oběd v jídelnách. I když tam vlastně vyřizuje pilně pracovní maily. Takže to asi pro změnu píše v práci. Ale potom nechápu, proč si tam v klidu nezjistí potřebná fakta a asi si to ani po sobě nepřečte.
Líbí se mi "poutací" titulek na hlavní stránce: Domácí celerová pomazánka z celeru...
No, naštěstí. Já se už lekla, že tam celer nebude. 😉
Mohu ho v jakékoliv podobě, tak proč nezkusit tuto pomazánku. Jen asi vynechám tu lžíci majonézy. Nekupuji ji a kvůli tak malému množství nebudu dělat ani tu domácí.
Bohužel má rodina mou lásku k celeru nezdědila. Přesněji řečeno, nesnáší ho. Takže celerové pochoutky si dělám jen tehdy, když jsem doma sama.
Všichni si zaslouží poblahopřát k úspěchu. Těší mě osobně veliký úspěch sboru Permoník, protože vím, jak velká byla konkurence, kolik úsilí tato činnost dětí i jejich sbormistrů vyžaduje, aby pak posluchačům mohli zprostředkovat tu krásu zpěvu. Navíc kromě jiného seznamují svět i s tvorbou našich současných skladatelů a to vše dělají ve svém volném čase s elánem a radostí.
Jsem vysoká, do práce nosím velké kabelky. Tentokrát bych si i dokázala představit, že si některou z těchto pořídím (kromě těch obou červených - první jako šklebící se pusa, druhá jako ze starého babiččina prošívaného županu). U kabelky Calvin Klein mi vadí příliš velká písmena, jinak by byla pěkná (proč až tolik upozorňovat na značku???).
Dlouho jsem se před spaním tak nepobavila a nezasmála.
Dík všem za vtipné komentáře. 🙂 🙂🙂
Jen mě ještě napadlo, jestli autorka ví, že pleť a pokožka se přirozeně olupuje a obnovuje. A jestli si někdy dělá peeling tváře. Ten se asi dělá proč? Asi proto, aby se z pleti odstranily staré buňky a nečistoty, ne ??? Co je proti tomu jemná masáž měkkým froté ručníkem? Snad je samozřejmé, že si kůži nedřu jako rýžákem a že používám čisté ručníky. Tohle podceňování inteligence a osobních zkušeností čtenářů je už opravdu za hranou. No nic, každý se nějak živí. A vlastně, když to čtu a ještě i komentuji... cíle bylo dosaženo.
Can Yaman je mladý herec (a vystudovaný právník) s mnohamilionovou základnou fanynek, ale i fanoušků v mnoha krajinách světa. Velmi populární je v Itálii, kde se právě remake Sandokana bude natáčet. Potom také v Portugalsku, ve Španělsku a dalších španělsky mluvících oblastech světa (země Jižní Ameriky...), dále v Rusku, Chorvatsku, Polsku , Bulharsku, Rumunsku atd.
Také v Česku a na Slovensku má svůj fanclub. V celosvětových anketách oblíbenosti se umísťuje na čelních místech.
V Turecku se stal terčem bulváru pro své moderní názory. Velmi se také věnuje charitě - podporuje nemocné děti, rodiny postižené covidem či nedávným zemětřesením.
U nás jsme ho mohli vidět zatím ve dvou romantických seriálech - Příchuť lásky a Zasněná láska.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajímalo by mě, zda a kdy a kde v Karviné někdo z těch hodnotitelů byl.
Ano, jsou tam místa, kde se raději člověk nezdržuje, ale ta jsou v každém větším městě.
Ale třeba zrovna zdravotní péče, včetně dojezdové vzdálenosti, je v současné době mnohem lepší (dvě velké nemocnice, které jsou hodnoceny jako velmi dobré nejen v rámci kraje + dostatek zdravotních středisek a soukromých ordinací). Jezdím tam k několika odborníkům, které jsem v mém ani krajském městě nesehnala.
Školství - síť základních a středních škol, ZUŠ plus vysoká škola
Kultura a sport - chybí sice vlastní prof. divadelní soubor, ale jinak opravdu velký počet akcí občanských iniciativ a zprostředkované kultury a sportovních akcí, zimní a fotbalový stadion, bazén, házenkářská hala...
Pár příkladů:
Sport: Házenkáři Baníku Karviná, fotbal, judo...
Kultura: Dechová hudba Májovák,
Pěvecké studio Permoník - řadí se mezi nejlepší světové pěvecké sbory (zrovna nyní jsou 3 jeho sbory na soutěži v norském Bergenu)...
Ovzduší je stejně špatné v celém regionu a není to způsobeno šachtami, ty už tu nejsou, až na jednu.
V Karviné je také spousta zeleně, krásné parky, vyhledávané Lázně Darkov a Rehabilitační sanatorium, náměstí se zámkem, Karvinské moře...
Špatné je, že s uzavřením šachet velmi ubylo pracovních míst a nová se dostatečně netvoří. Ale pokud tomu městu (i blízké Orlové a Havířovu) budou stále nějací "odborníci" dělat podle svých tabulek takovou reklamu, tak se tam noví podnikatelé moc nepohrnou a mladí se po studiích vracet domů, budovat kariéru a zakládat si tu rodiny taky ne.
1 odpověď