Nejhorší na Fialově vládě je to, jak podupala důvěru svých vlastních voličů, a to již krátce po svém zvolení. Jsou věci, které jí nemohu odpustit, protože mi způsobily nemalé potíže, stres a ponížení. Naprostá arogance a nechuť k jakékoli empatii s občany, papalášství, nedostatek národní hrdosti a sebevědomí a ponížené plnění všeho, co nařídí Brusel. Zbytečná honba za násilnou digitalizací, vyhozené miliardy a ublížení drobným a starším živnostníkům (hlavně Piráti v čele s Bartošem a posedlým úředníkem Vrbou. Tady platí, že s čím kdo zachází, tím také schází, nebo že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě). Pro tupou aroganci neschopnost komunikovat s lidmi. To jsou hlavní příčiny neúspěchu u občanů (nikoli špatný marketing), které ovšem nechtějí znát.
Je opravdu nehorázné nutit zákazníky, obzvláště seniory, aby šli s nákupem k samoobslužné pokladně. Nedávno jsem to samé zažila ve frontě před pokladnou v DM. Vlítla mezi nás jakási úřadující prodavačka a oznámila, že ti, co platí kartou, si mají jít k samoobslužné pokladně. To bych raději vrátila zboží a odešla. Tento nátlak k digitalizaci všude a za každou cenu se mi hnusí, bohužel se rozlézá jako mor. Kam se poděla svoboda rozhodování? Z možnosti se stává povinnost, která některým z nás spíš znepříjemňuje život.
Digitální šikana, kterou ve formě EET zahájila Babišova vláda, má nyní pokračování (jen v jiných digitálních nesmyslech) za Fialovy vlády. Ať se malý živnostník podívá nalevo či napravo, všude mu nějací úředníci nařizují, co musí a co nesmí, a těch příkazů a omezení již bylo tolik, že to postupně umořilo celou armádu lidí, kteří šli s elánem do podnikání. Špatná vláda, která si vůbec neváží pracovitých občanů a cíleně je ničí. Doba je i tak dost složitá na to, aby naši politici vymýšleli další šikanu namířenou k OSVČ. To jim nestačí ty tisíce živností, které svou autoritářskou politikou už v ČR zničili?
Bezohlednost pejskařů nemá hranic! Bydlím ve čtvrti Prahy, kde je les a hezká příroda, ale abych se bála jít na procházku. Při každé procházce na mě skočí odněkud nevychovaný pes a nezáleží už na tom, jestli je na vodítku nebo běhá sám, vždy je bez náhubku, motá se mi pod nohama nebo štěká, aniž bych mu zavdala jakýkoli důvod k běsnění. Přiznám se, že z toho důvodu nemám psy a ještě víc jejich majitele vůbec ráda, neboť dokážou ostatním jen znepříjemňovat život. Když teď vidím v dálce psa, raději změním směr chůze a obcházím celý blok, abych se s ním nemusela potkat. A tak si kladu otázku, pro koho mají sloužit sídliště: pro obyvatele měst, nebo pro psy? Poslední dobou si připadám, jakoby psi a jejich páníčkové, kteří jsou mimochodem čím dál drzejší a arogantnější, řídili mé kroky, kudy smím chodit, aby tam bylo pro mne bezpečno. Situace se stále zhoršuje navzdory faktu, že roste počet případů pokousání či dokonce zabití dětí či dospělých vinou psů a jejich bezohledných majitelů. Myslím, že je načase tento problém brát vážně a ne nad ním jen donekonečna mávat rukou. Také nevím, proč by měl každý člověk povinně milovat psy, když místo nich miluje daleko mírumilovnější zvířátka, např. kočky, želvy nebo rybičky, které se neprojevují tak agresivně.
Naprosto nechápu všechny ty stížnosti na Českou poštu. Vždy jsem byla a jsem spokojená s jejími službami, je pro mne naprosto nepostradatelná např. při přijímání a odesílání balíčků. Naopak s různými zásilkovnami jako GLS, PPL a pod. jsem již problémy měla. Řidič pošty, který rozváží balíčky do ruky, je u nás (Praha 4) naprosto spolehlivý a výdej balíčku na poště netrvá při zadání kódu ani minutu. Na poště si navíc mohu koupit hezkou knížku či omalovánky pro vnučku a s chováním úředníků až na jednu výjimku jsem spokojená.
Myslím, že to, jak stát za každou cenu nutí všechny občany užívat vymožeností digitalizace, je doslova obludné a vůči některým (hlavně starým) lidem až surové. Digitalizace se pro mnohé stává strašákem a nepřítelem, místo aby ji vítali. A vše tkví v tom, že se již nenabízí jiná alternativa (pro některé občany navyklá a přívětivá), jak vyřizovat věci denního života. Digitalizace jim nepomáhá, ale překáží na každém kroku. I technický pokrok je třeba rozvíjet ohleduplně a s rozumem. To, co se poslední roky děje, je už digitální posedlost. Posedlost, jež způsobuje izolaci jednotlivce a narušení mezilidských vztahů.
Určitě dám přednost bílé halence v ženském střihu než bílé košili na knoflíky. Připadala bych si jako chlap. Stejně tak k elegantním letním šatům nosím letní sandálky a ne tenisky, které považuji výhradně za sportovní obuv. Současné módní nápady jsou podivné a mladé ženy pomalu ztrácí schopnost rozlišovat sportovní módu od elegantní.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Je tomu již 39 roků a také si občas vzpomenu na své zkušenosti z porodnice, kde jsem strávila 11 hrůzostrašných dní, a troufám si říci, že nejtěžších dní ve svém životě. Celé prostředí, chování sester a podmínky po porodu, které byly značně nedůstojné, ve mně zanechaly traumatické vzpomínky, které nelze vymazat. Už tehdy mi bylo jasné, že toto trauma nikdy nevymizí z mého vědomí. Velká škoda přivádět na svět nový život za takto nepříjemných okolností.
2 odpovědi