No to se máte čím chlubit.

Co se týče věku, tak jsem čerstvý důchodce, ale pravdu máte v tom, že doma by asi koukali dost divně velice jemné řečeno.

Vidíte a já si zrovna řekla, když jsem fotku uviděla, že se musel ženám líbit, takže se manželce vůbec nedivím.

A v gotice si dokonce vlasy nad čelem dámy vyholovaly, aby ho měly vyšší.

Máme podobně zkušenosti, kdy zakoupení jízdenek Sokolov - Berlín s přestupem v Ústí nad Labem a zpět je hlavolam na celý dlouhý večer, a to přesně z důvodu popisovaných autorem - kupovat zvlášť na každý úsek, řešit pravděpodobnost zpoždění vzhledem k přestupu, důležitý je také čas v rámci dne a od toho odvíjející se cena a neposlední řadě i to, zda je lepší autobus do Prahy, a pak z Prahy. Jezdíme tak 2x za rok a pokaždé to vychází různě.

S článkem naprosto souhlasím, už asi před 25 lety jsem četla závěry studie (tuším, že byla francouzská), že digitalizace je super, ale že 30 % lidi to dávat nebude, kdy nejde jen o starší lidi, nýbrž i o mnoho mladých bez vzdělání.

Do bytu jsme po svatbě kupovali nabytek z Hikoru, když jsme si ho chodili obhlížet do obchodu, než nám ho dovezou, tak jsme si vyslechli od ostatních zákazníků, kteří netušili, že ho máme už koupený, že je to hrozný nábytek vhodný nanejvýš do dětského pokoje vzhledem k jeho subtilnejsimu provedeni než masivni stěny, apod., a pak se všichni divili, že máme něco jiného, co dobře vypadá.

A zvládali jsme to. Celé město jsme měli prolezlé a vyznali jsme se v něm. Dnes je to asi spíše strach z dopravy.

Mě by zajímalo, kdo namluvil reklamu s tancující skleničkou piva.

Obdobnou tabulku jsem si udělala v devadesátých letech, když vše začalo zdražovat, netušila jsem, že by mělo jít o nějakou metodu kakebo. Potraviny jsem měla rozdělené podle oblasti a zjistila jsem, že nejvíce lze ušetřit na pečivu, ne základním jako na chlebu, ale různé koláčky, apod.

Naprosto Vám rozumím

A ještě by bylo dobré, když je nutné lidi jmenovat, tak si je neplést - rozhodně tam nebyla Lucie Hunčárová.

Například jsem potkala v centru Prahy Japonce s ponožkami dokonce v žabkách.

Viděla jsem to na můj vkus až příliš často a přijde mi to velice směšné.

Tak to je opravdu nádherné

Existuje velmi úspěšná divadelní hra "Transky, body, vteřiny" právě o této atletce hraná v této sezóně v chebským divadlem.

Chodím do této zahrady velice ráda

Byla jsem v Egyptě 2x a stačilo - nelíbí se mi uzavřenou resortů. Žádné střevní problémy jsem nikdy neměla, což pročítám spíše tomu, že jsem nestláskala všechno dohromady, co tam měli. A totéž říkala delegátka při druhém pobytu, že většina střevních a břišních problémů spočívá v tomto resortu z neuvěřitelných kombinaci, co jsou lidé schopni pozřít.

Pokud vím, tak ve většině fabrik se pracovalo v tzv. úkolu a lidé si velice hlídali, aby toho udělali co nejvíce a měli tím pádem větší výplatu. Naopak když museli dělat nějaké hodiny v režijní mzdě, t.j. hodinové, tak vůbec šťastní nebyli, protože byla většinou nižší než co si vydělali v úkolu. To jen k doplnění, že opravdu ne všude se pracovalo v hodinové mzdě.

Měla jsem cca v roce 1974 tmavomodrou podprsenku z krajky jaké se šíji i dnes normálně z obchodu