Mnohokrát jsem v letadle zažila nepříjemné děti. Jsou hlučné, kopou do sedadla před sebou a dokonce jsem zažila situaci, kdy malé cikáně, které sedělo za námi, mělo ruku v kapse mého partnera. Ale jsou situace, kdy dítě za nic nemůže. Rodiče letí na dovolenou s několika měsíčním dítětem, v letadle ho přebalují a vyvětrat nelze. To je pak chuťovka.

Jsem už také důchodce. Pracovala jsem celý život a převážnou většinu tohoto času už po roku 1989. Nemohu s Váma souhlasit. Pracovali jsme poctivě a dnes tady o naší generaci píšete takové nehoráznost.

Myslím, že každá žena má právo volby mít a nebo nemít dítě. Já jsem dítě nikdy nechtěla. Ale pod nátlakem manžela a rodiny jsem k tomu svolila. Nikdy nezapomenu na ten příšerný zážitek z porodu. Už nikdy bych k tomu nesvolíla.

Měla jsem otce, který mi i v dospělosti určoval co mohu a co nesmím. Jako dítě jsem ho milovala a respektovala. Neznala jsem jiný přístup. Ale postupně jsem začala chápat, že je něco špatně. Otec nepolevil ze svých rozhodování o mém životě. Výsledek je ten, že ho bytostně nenávidím. Dokonce i v součastnosti se náhodně dozvídám, co všechno mi provedl. Mám dospělé syna. Naprosto respektuji jeho samostatný život. Nikdy bych mu neprovedla to, co udělal táta mě.

Žena by měla mít právo se rozhodnout, zda chce být matkou a nebo ne. Nikdo, žádná politická strana a nebo náboženství by o tom neměly

rozhodovat.

Osmnáct tisíc a půl příspěvků za dva dny. A z toho jen 4 negativní. Takhle rychle nečte a nevyhodnocuje ani Surman.