Je to proste blb. Ted jsou nestastni jeho rodice i strojvedouci. Copak nevidel ze prijizdi k zeleznicnimu prejezdu. Asi nevidel,protoze byl tak trochu mimo ,protoze mel jine zajmy nez sledovat cestu po ktere jede. Takto se chova spousta cyklistu,oni ted jedou a my ostatni pomalu abychom jezdily ci chodily ve skarpach. No a kolobezkari,to uz je kapitola sama pro sebe.
Vím že to sem nepatří, ale koloběžkáři také síla. Jela jsem už za tmy, přede mnou světlo. Říkala jsem si co to je, jestli autu svítí jen jedna strana a ono koloběžka. Já měla na tachometru 85 a pořád stejná vzdálenost. Bez helmy, vepředu dvojité světlo. Litovala jsem protijedoucí. Jinak chlapec ať se z toho dostane co nejlépe.
Dětičky byli,jsou a budou zlé a je to čím dál horší.
Děti mají příklady jinde. My jsme měli také ve škole postiženého spolužáka. Byl asi o dva roky starší než my, ale byl v naší třídě se sestrou. Nikdo se mu nesmál, pomáhali jsme mu všichni. A brali jsme ho jako každého jiného. Ale je pravda, že to je už skoro 60 let. Také jsme nebyli svatoušci, ale učitelé si to s námi vyříkali hned a doma nikdo nežaloval, protože by dostal znovu. A na rodičovských schůzkách si učitel nikdy nemusel stěžovat, protože neměl proč.
Já myslím, že se paní ke svému muži chová tak, jak jí dovolí, aby se k němu chovala. A nejspíš se takhle panovačně k němu chová po celou dobu. Každý by měl mít tolik hrdosti na to, aby se sebou takhle jednat nenechal.
To je těžké. Každý jsme jiný. Můj tchán vyrůstal jenom s maminkou, tatínek mu umřel, když mu bylo osm. Za války nic lehkého. A jak byl zvyklý, že rozhoduje maminka,/ mimochodem moc hodná, měla jsem štěstí, že jsem ji poznala/, tak ani své ženě nikdy neřekl, že to ne. Až po pěti letech od její smrti jsme měli debatu a vzpomínání, mi řekl, že si babičku neměl brát. Ale až do její smrti jí sloužil a skákal, jak ona řekla. Vydržet to s tou paní skoro 65let, to je na svatozář.
Proč se musí dětem neustále umetat cestička? Někteří mají potřebu ty děti neustále kontrolovat místo toho, aby fungovali jako mediátoři a nastavovali mantinely a vedli dítě k zodpovědnosti. Ve 3. by dítě mělo být na takové mentální úrovni, aby bylo schopno rozlišit, jestli ten úkol chce dělat nebo ne a mělo by být schopno doma rodičům vysvětlit, že ten úkol je dobrovolný. Notabene, proč se teda pan velký policista nezeptal paní učitelky jak to je? Musí hned dávat děcku odposlech, jakoby hned předpokládal, že učitelka lže?
Třeba se chtěl tatínek s maminkou také něco naučit a styděli se jít osobně.
Souhlasím. Je třeba vždy myslet ne to, jestli to zboží musím mít nebo jestli ho chci mít za cenu kterou obchod chce. Vánoční kolekci si nekoupím ani za stovku protože je prostě nekupujeme. Vždy si řeknu "musím to mít ? Chci to mít "?
Já kolekce nekupuji už asi 20let, co děti odrostli. A stromeček se nám líbí i tak. Ani salonky /mašličky/, za ty peníze ani omylem. Nejsem lakomá, ale platit papír se mi opravdu nechce. Ale každý si to udělá po svém a jak mu to vyhovuje. Tak krásné prožití Vánoc a hodně zdraví v novém roce.
Chacha - máte tady čerstvou zkušenost s mladým, technicky zdatným panem doktorem 😆. Takový cestovatel, po ukončení medicíny stihl do 32 let vystřídat asi 5 působišť. Tady se uvedl tak, že přestal (zakázal sestře) brát v ordinační době telefony, bez objednání přes sestru emmy nechtěl vzít ani akutní stavy a na návštěvy za ležáky odmítl jezdit. Vydržel tu měsíc! Mládí a technika vpřed! 🤣🤣🤣
Jo, tak to taky znám. Pan doktor se rozvášnil, že nestudoval proto, aby se staral o staré. Jeho otec také lékař, ale úplně jiný.
Já mám jiný příklad. V týdnu jsem jela brzy ráno 3:40h lesní silnicí mlha opravdu nebylo vidět na krok a do toho mrholilo. Zapla jsem mlhovky, za mnou se objevil jeden pan řidič, kterému se nelíbily moje zadní mlhovky a tak na mě začal troubit, pouštět dálkové, blikat no prostě byl na ránu. Ještě že ta cesta není dlouhá. Za chvili jsem ji projela a uhnula panu řidiči s cesty.
No to je fakt radost. Mně se stalo, jela jsem do práce, za mnou tranzit. Neviděla jsem ani jeho světla, jak byl nalepený. Po chvíli mě to přestalo bavit, tak jsem mu zapnula mlhovku, pustila všechny čtyři blinkry a občas mírně přišlápla brzdy. A to byl fofr, jak rychle se vzdálil. Na nejbližší křižovatce on odbočoval ve svém pruhu. Koukli jsme se na sebe, usmáli se , zamávali a jelo se dál.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Prodavačům strachu nesmíme dát šanci. Za to od prodavačům plynu a elektřiny se máme nechat okrádat.
8 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vždyť energie se zlevnily až o 25%, tak jaké zdražování ? Jeden by se za břicho popadal.