souhlasím napůl...pětileté dítě cítí frustraci, vyjádří emoce a je vyzváno ke zklidnění. Jenže ono toho není nejspíš vůbec schopno, nikdo se nedokážeme z frustrace okamžitě uklidnit, nejsme jogíni. A přijde kvůli tomu i o pohádku, to už mi přijde nespravedlivé.. Výchova se dá pojmout všelijak, jakýkoliv fanatismus všemi směry je špatně. Stačilo jít s dítětem na chvíli ven, aby nerušilo, nechat ho vyplakat v podporující náruči (vyjádřit, že chápu emoci, ale neustoupím) a pak se vrátit. Tito rodiče naučí své děti akorát žít bez vyjádření emocí, ve strachu a udělají z nich poslušné roboty.
Dnes už mi úplně uniká, co znamená být žena.. není to dáno pohlavím, vzhledem, schopností rodit děti...vždyť je to celé na hlavu. Chápu, že egsistují lidé, co v tom mají čurbes, kým jsou, ale jedná se o jednotlivce, proč se to cpe globálně všem? Děti a psychicky nemocní, nebo přecitlivělí lidé se v tom ztrácí. Chaos...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ježíš to kdyby se nějaké opravdu kamarádce stalo, tak sedačku neřeším. Kdyby známé, tak by náhrada byla asi fajn. Těžko říct, nemám doma žádné drahé kusy nábytku...právě proto, aby mi nebylo lito event nějakéo zničení. Nejsem otrokem věcí
1 odpověď