Pořád a na všechno.

Moje slova. Já na trhy nechodím, místo toho se projdu parkem se psem, shora vidím na náměstí, kde se trhy konají, potom si doma udělám svařák, je mi fajn a nemusím nadávat.

Volalo mi neznámé číslo, zved to syn. Na dotaz, zda čerpá nějakou půjčku odpověděl: "Já čerpám houna. Jezdím s hounocucem." Na druhé straně zavěsili.

Počkejte, až zestárnete. A vlastně ani ne. Já si ve dvaceti letech koupila šaty, a zapomněla je na háčku pod půltíkem v bufáči.

Neutočím, neurážím. Taky jsem dřív platila. Přeji vám, abyste se nedostala do podobné situace.

Já souhlasím. Lidi jezdí jako hovada i tam, kde je obytná zóna. A když to pomůže naplnit obecní kasu, proč ne, je to jedině dobře. Pokud dodržuji přikázanou rychlost, nemám důvod se rozčilovat.

Přijď si zahrát na chudinku k nám. Taky neplatím zdravotní, platí je za mě stát. Ale starám se o maminku, která ochrnula vinou doktorů už 36 let, 24/7. Kdybych ji strčila do ústavu, nemusela bych tou chudinkou být. Několik let jsem žila opravdu z ruky do huby, obracela každou korunu a škemrala, opravdu tenkrát škemrala, aby nám nějakou korunku dali. Zajímalo by mě, kolik jsem státu ušetřila, když jsem si nechala maminku doma. Péče v ústavech je mnohonásobně vyšší i v této době, než kolik jí na tu péči dají. A ze zdravotního pojištění jsem čerpala jenom doplatek na brýle, to už dneska taky neexistuje. A to nemluvím o tom, kolik stojí zdr. pomůcky, který musím kupovat.

Já vždycky ochutnám, co Elišce koupím. A po pravdě musím říct, že sušená kachní prsa nemaj chybu. Jen bych si je musela dosolit, protože psům do pamlsků této kvality sůl nedávají.

Jednou, před lety, jsem si půjčila u Providentu. Neměla jsem jinou možnost. Zůstala jsem doma s maminkou, která ochrnula a po roce se vrátila z nemocnice. Nebudu popisovat v jakém stavu. Já sama s malým dítětem, na mateřské. Než jsem vyřídila příspěvky na péči a další dávky, zůstala jsem bez prostředků. V bance se se mnou vůbec nebavili, nemáš příjem, nemáš nárok půjčku. Maminky důchod v nedohlednu. Žádost na sociálce, vyřízení minimálně tři týdny. Úřednice se ještě divila, že nemám našetřeno. Arogance, kam jsem jenom přišla. Takhle se stát stará o své lidi? Naštěstí je to za mnou, zvládla jsem to.

Nechápu, proč asistenční pes nemůže cestovat s majitelem v letadle.

Já za tu cenu mám z Temu svetrů deset, jsou krásně měkoučké a hřejivé, můžu je střídat a nechodím v jednom, který se okouká. Takže mi vydrží stejnou dobu jako ten váš jeden. A na vytírání podlahy jsem si nakoupila hadry a mopy za zlomkovou cenu, co se prodává u nás. Porovnejte si např. cenu prachovek od Viledy, na Temu jsem si koupila sadu deseti i s teleskopickým nástavcem za 10Kč.

Musí se taky dívat na složení výrobku. Pokud si koupí 100% polyester, je jasné, že v něm bude zdechat. Pokud si koupí čistou bavlnu nebo 95% bavlny a 5% elastanu, bude to o něčem jiném.

Proč se nedokážeme dneska takhle semknout?

Já nechávám oblečení v tašce vedle popelnic, tam si rovnou vyberou a druhý den odnesu zbytek do kontejneru.

Moje slova.

Že jo? Není nad to, když se k vám přitulí. Já měla trochu problém, když jsem si pořídila afgánku, ale vyřešila to větší postel a vešly jsme se obě.

Konečně mi svítá naděje, že jestli se dožiju důchodu, neskončím pod mostem. Pečuji o ochrnutou maminku 36 let.

Nejenom živit, ještě se musí myslet na veterinární péči.

Podle mě je to blbost. Zrovna nedávno jsem řešila dědictví, když mi zemřel syn. Jelikož bydlel u mě, měl jenom nepatrný majetek, dědické řízení se zastavilo pro nemajetnost a nedědil nikdo. Notář si zjistil všechno sám, takže když jsou po zemřelém dluhy, přesahující hodnotu majetku, dopadne to stejně.

Máte pravdu, ale odpovídala jsem na to, jak jsem si to zasloužila. Všechny vaše argumenty beru, ale na druhé straně jsem státu ušetřila nemalé peníze za to, že mám maminku doma. Péče v sociálních zařízení mnohonásobně převyšuje částku, kterou bere maminka na péči, než kdyby byla v ústavu.