Zajímavé, že v cizině to jde. V létě ještě ani tma nebyla.

Vůbec nechápu, proč opravy Barrandovského mostu neprobíhaly nonstop i v noci. Taková zátěž pro město a večer už tam nikdo nepracoval. Taky se tady staví spousta nových domů, ale kapacita silnic zůstává stejná.

První by se měly postavit tratě do přístavů jako Rijeka a Rotterdam. Odtud přijíždí nejvíc zboží. Když mohou podkopat Alpy (myslím, že má ten tunel asi 35km), tak proč ne naše příhraniční hory. Jak jen to za Rakouska dělali, že vedla železnice do skoro každého města?

Pěkná ostuda ve světě. Už tak jsme pozadu za světem v OZE. Takhle se to nezlepší. Vláda chce asi radši dotovat uhlí. Opravdu modernizace!

V dnešním globalizovaném světě je euro jedna z mála volně směnitelných měn na celém světě. Místo aby jsme byli šťastní, že máme možnost být v tomto exkluzivním klubu, tak budete z nostalgie lpět na národní měně a zbytečně platit za výměnu. To je jako kdybyste v dnešní době chtěl, aby se v Česku používali jen pevné linky, když jinde používají chytré telefony. Svět se prostě změnil, vyvíjí se. Když nechceme být zaostalí, tak je pro nás nejvýhodnější platit měnou, která je světová.

A tak raději platíte ve zboží zbytečně kurzové rozdíly a zbytečné náklady na změnu eura na koruny? Právě pro chudší lidi by to byla výhoda.

V tom může euro spíš pomoci. Budete jednodušeji vidět rozdíly v platech a můžete tlačit na zaměstnavatele nebo jít jinam

Ve světě českou koruna nikoho nezajímá. Mezinárodní měna je euro nebo dolar. Zbytečně jen všichni platíme za kurzová rizika. Měli bychom být šťastní, že máme možnost být v exkluzivním klubu zemí platících eurem.

V Hloubětíně jsou prakticky využité všechny prostory. Mě je jen líto toho výtvarného zpracování, které bylo krásné a mělo styl. Po roce 1990 ho neopravili, ale stylové prvky odstranili a to je škoda. To je jako když u starých domů omlátíte římsy a sochy. To je můj názor.

Obchodní centra jsou už stejná na celém světě. Záleží, jakou má konkrétní centrum vánoční výzdobu. Za mě zatím nejlepší byly výkladní skříně obchodního domu v Basel

Spíš nechápou původní záměr architektů, nemají cit pro architekturu. Využití by mohlo být stejné, jen mohli zachovat stylové prvky, které byly zajímavé a na svou dobu velmi moderní.

Stavěla se i zajímavá sídliště, třeba Ďáblice nebo Hloubětín. Škoda, že už jsou některé velmi pěkné prvky zničené. Současní majitelé veřejných budov nevyužívají tehdy velmi promyšlené uspořádání. Je mi to líto. Hlavně obchodní dům v Hloubětíně, který byl ve stylu Bruselu.

Moji synové začali až ve 35 letech řešit rodinu a děti, nebojte se, kluci moc nespěchám...

A jak vzrostla minimální a medián?

Jsem v invalidním důchodu, nedosahuje ani 10 tisíc. 30 let jsem tvrdě pracovala, vychovala dvě děti až z toho mám vážné zdravotní problémy a jsem nyní odkázaná na manžela, když to chcete vědět. Celý život se vzdělávám. Když mi to zdraví dovolí, ráda bych alespoň občas ráda pracovala. Práce mě vždycky bavila. Letos jsem ale měla takové zdravotní problémy, že jsem se z nich ještě úplně nevzpamatovala. Když je mi trochu lépe a jsem schopná pár hodin týdně pracovat, tak je hodinová sazba cca 120 korun. Lépe placenou občasnou práci jsem zatím nenašla. Taky mám už v vnoučata a tak si alespoň pomáháme v rodině.

Sehnat dnes v Praze školku není vůbec lehké. Přibývá spousta nových domů i ve staré zástavbě, ale na školy a školky se nemyslí. Přitom má úřad městské části 3 roky na to, aby zajistil dost míst ve školkách a šest na dost míst ve školách. Dřív nebyla mateřská a já si musela najít domácí práci, abychom alespoň tak tak vyšli. Platy byly malé těsně po škole nebo po vojně, můj manžel byl vysokoškolák a tehdy jsme tomu s kamarády říkali "inženýrská bída". V dělnických profesích měli muži totiž mnohem větší mzdy. Vedlo to jen k velkému finančnímu stresu. Jsem ráda, že mladí si zajistili dříve bydlení a něco naspořili, aby tu dobu s dětmi lépe zvládli. Dříve jsme většinou měli děti kolem dvaceti, ale museli jsme bydlet u rodičů. Po dlouhém shánění jsme našli pronájem, kterých bylo v té době minimum. Teprve když jsme měli alespoň jedno dítě, bylo možné získat družstevní byt přes zaměstnavatele. To ale také nebylo snadné, přednost měli lidé z venkova, pražáci museli počkat déle. Lehké to nebylo tehdy ani dnes není. Mladým se nedivím, že chtějí mít děti ve větším klidu nebo raději čekají.

To je dáno také tím, že ženy, jako má babička, byly s dětmi doma hodně dlouho, třeba do dvanácti let. S mým manželem v Nizozemsku a jeho sourozenci byla tchyně doma taky cca do dvanácti let. Pak se teprve vracely do zaměstnání. To si dnes může dovolit jen někdo a také se vám ta doba nepočítá do důchodu. V Nizozemsku dostanou všichni, i ženy, které byly v domácnosti základní důchod. V současnosti to není dost na živobytí, ale je to psychologické ocenění neplacené práce žen v domácnosti.

Já už mám vnoučata a teprve s nimi si jejich dětství užívám.

Je to také myšlení do budoucna. Při tak malých důchodech jste pak rád, že bydlíte ve svém a nemusíte platit nájem, zvlášť když zůstává často už jen jeden. Osamělí lidé v nájmu jsou v hrozné situaci, zvlášť v Praze

To přidejte!