Dobrý den, to je jednoduché.
Zajděte si na terapii, abyste si dovolila říct i neříct. Jakmile se zbavíte strachů z obojího, bude Vaše volba svobodná.
Ono je ve finále jedno, co uděláte, vždycky z toho budou nějaké následky. Důležité je, abyste byla v pohodě sama se sebou.
A pak je tu ještě jedna věc k zamyšlení. Babička si se svým majetkem může dělat, co uzná za vhodné.
Protože je prostě JEJÍ 😉
Dobrý den, článek mne velmi pobavil, děkuji.
Pokud máte nastaveno, že lidé se mají (a musí) vyvíjet, tak je takový seriál samozřejmě k nevydržení.
Pokud jste schopna se nad to povznést, tak si ho můžete užít.
Za mne jsou všechny postavy velmi lidské, se vším, co k tomu patří.
Zkuste se oprostit od těch "musí to tak být" přesvědčení a pak se na ty konkrétní díly podívat znovu, jestli Vás to pořád ještě tak vytáčí.
Třeba tím sama dojdete k nějakému růstu osobnosti 😉
🌹
Dobrý den, jsem přesvědčena, že se zákazem bití si řada rodičů položí otázku, jak to tedy řešit jinak. Někteří jen plynule přejdou na jinou formu násilí (z jakéhokoliv důvodu) a jiní se začnou vzdělávat a tzv. snažit.
Vyroste další generace a zase se to kousek posune.
Je dobré mluvit o násilí, o jeho formách, o jeho skrytých podobách, o jeho přítomnosti v našich životech, protože "tak to bylo odnepaměti".
Ale také je třeba nebrojit proti lidem, kteří se zrovna hned teď posunout nedokáží.
Rozumějte, když si každý budeme vychovávat své dítě, jak nejlépe umíme, budou všichni "nejlépe možně vychovaní".
Tak ona je otázka, co je jí stalo.
Jestli byla vždy lesba, ale protože byla třeba vázaná nějakou smlouvou plnit nějakou úlohu, tak prostě držela hubu a krok.
Jestli nebyla vždy lesba, tak mohlo jít o nějaké trauma, napadení (mužem), kvůli kterému se 'přiklonila k bezpečnějšímu'.
Ale to jsou jen spekulace.
Jako rodič můžete v zásadě jen jednu věc. Sledovat, co Vaše děti zajímá, a když se něco takhle vyhrotí, tak s nimi o tom mluvit. Co si myslí ony. Co si myslíte Vy. Co říkají kamarádi...
Jen tak to dítě jen nezkopíruje, což je právě to, čeho je třeba se bát.
Můžeme v případě takto dopředu hlášeného nebezpečí požádat občany o sousedskou výpomoc a udělat brigádu.
Jistě, z právního hlediska je to vstup na cizí pozemek, zajímalo by mě ale, jestli by to majitel skutečně žaloval, když jde o veřejný prospěch, který v konečném důsledku je i pro něj přínosný, protože to prostě někdo udělal za něj. 🤔
Nejsem příznivcem nutit dítě někam, protože "taky jsme to tak měli a ostatní to zvládli, to dáš, nebuď xxx".
Zároveň nejsem příznivcem ani toho, dítě příliš chránit.
Ano, byly situace, kdy jsme jeli do nemocnice. Bylo to třeba.
Ale kdybych měla pořád hlídat, aby se něco nestalo, tak vlastně nedělám nic jiného a na život na nějak asi nezbyde čas.
Jsou situace, kdy dítě něco dělá, a já si říkám: "dýchej, mlč, usmívej se". To beze sporu.
Mé znalosti z fyziky rozsáhlejší než znalosti nadšeného dítěte, mi totiž umožní dopočítat seznam toho, co by se mohlo stát, kdyby noha položená v úhlu o 3 stupně víc vlevo...
Na druhou stranu, ta zlomená klíční kost byla po pádu z 30 cm.
Nelze počítat se vším. 🤷
Dobrý den, to je sice hezké, že jste schopna vidět patologii rodičů, kterou oni nebozí nevědouce předávají další generaci, nicméně schází pochopení pro to, že jsou, jací jsou, protože oni to tak povětšinou mají, protože jim bylo předáno, nikoli protože by se rozhodli, že "dnes s tím fakanem veřejně zatřepu zipem, protože by o tom mohl napsat někdo článek a pak bych byl teoreticky trochu slavný". 😉
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Dobrý den, velmi by mne zajímalo, proč se článek nazývá Respektující výchova dětí a její následky, přestože autor myšlenkově volně navazuje na článek o popisu situace, která s respektující výchovou nemá nic společného.
Navrhuji změnu názvu na Zkusme si uvědomit následky bezbřehé volnosti.