Jen si hrajte, taky jsme před šedesáti lety nadšeně četli fantastické romány o robotech. Všechny končily stejně, nejdřív lidem pomáhali, pak nad nimi převzali vládu a pak celé lidstvo vyhubili. Jen jsme tenkrát netušili, že to bude tak rychle.
Trefné konstatování, skoro to vypadá, že jste četla mojí knížku na tohle téma (asi ne -:))) )
„Děti se potřebují naučit seberegulovat. To, že je někdo reguluje zvenčí, je fajn, ale není to cílem."
Jistě, proti tomu se nedá namítat vůbec nic. Pokud ovšem v naší společnosti, rodičovskou katagorii nevyjímaje, panuje stav, kdy kouká do mobilu úplně každý a všude, kdy musí spolucestující často poslouchat hlasité půlhodinové hovory ostatních třeba při cestě vlakem, nebo autobusem, kdy z celé rodiny na obědě v restauraci nečučí trvale do telefonu jenom jejich pes a lidem stále běžně zvoní telefon i při představení v divadle - těžko můžeme s něčím takovým, jako je seberegulace, počítat u naší mládeže, notabene té školní. A to ještě nemluvím o tom, jak to v řadě rodin vypadá u nich doma, za zavřenými dveřmi... Příklady odjakživa táhnou, že ?!?!
Tady proti sobě stojí, a nejspíš budou stát, dva naprosto odlišné názory, které přímo odráží osobní zkušenosti s užíváním mobilu ve škole - bavme se tedy o 2. stupni ZŠ (menší, nebo naopak naopak větší děti to prostě mají jinak). Ten, kdo s nimi ve škole každodenně není (viz např. autorka článku), tedy s žáky 6. - 9. ročníku a jejich mobily, může mít (snad i oprávněně) pocit, že se těmito zákazy a restrikcemi škola snaží vymanit ze zodpovědnosti za zneužívání technologií, místo aby si ohlídala nepřizpůsobivé žáky, trestá plošně všechny a jde s pověstným kanónem na vrabce... Škola je má přece naučit technologie využívat, pracovat s nimi a ne jim je brát. Jako rodič bych s tím mohl souhlasit, jako člověk z IT branže bych měl tuto myšlenku podpořit. Jako učitel říkám, že není v silách školy zamezit nepřizpůsobivým jedincům zneužívání technologií, a není to o vůli, prostě to technicky není možné. Výsledkem je bující kyberšikana a to nejen dětí vůči spolužákům, ale také vůči učitelům. Neexistuje žádný účinný způsob, jak zajistit že se navzájem nefotí, nenatáčí, nesdílíl, nezesměšňují atd. O sofistikovaném podvádění v hodinách snad ani nemusím mluvit. Takže za mě určitě NE. A všem, kteří toto opatření na školách rozporují, mohu doporučit jediné - nechte se ve školství zaměstnat. Pak pochopíte.
V tom článku sice dominuje pohled rodiče začínajícího školáčka, nicméně jsou tam i úvahy ryze objektivní a vycházející z reality regionálního školství. Totiž, že nelze efektivně učit cizí jazyk s celotřídní skupinou a je nutno třídu dělit, s čímž bezprostředně souvisí problém nejen s nedostatkem učeben, ale také s nedostatkem kvalifikovaných jazykářů, no a celé to uzavírá aktuální rozpočtový plán MŠMT, který jde zcela opačným směrem, dělení hodin si nepřeje a to ani ve vyšších ročnících. Když to shrnu - ten nejnovější nápad pana ministra působí dojmem, že tam spolu na ministerstvu vůbec nemluví, anebo se navzájem neposlouchají.
Tady se stále hledá jakási cesta, která nejen že je nesmyslně nákladná a pro společnost zatěžující, ale především je v 99,9% nefunkční. A také je nutno brát velmi vážně tu nenápadnou poznámku o tom, že statistiky jsou vlastně schopny zachytit pouze diagnostikované případy tzv. "poruchy chování", protože v reálu je mnohonásobně více problémových dětí bez odborné diagnózy. Ty nemají nárok na nějakou podporu, nebo snad úlevy a každý dnešní kantor se s nimi musí popasovat sám, jak umí. Pokud umí... Problémy s nezvladatelnými dětmi (slovo spratek je dnes na indexu), které nemají z domova vůbec žádné mantinely, se projevují čím dál více již na 1. stupni, od šestého ročníku nahoru je to doslova "boj", udržet v 30ti hlavé třídě alespoň trochu pracovní klima a dosáhnout nějakého posunu je mimořádně náročné na psychiku učitele, kterého bohužel na takové pracovní podmínky ped. studium nijak nepřipravuje. A ani nemůže, protože učitelé na VŠ sami žádnou praxi s regionálním školstvím nemají, pominu-li jejich vlastní studium na ZŠ, dávno již zapomenuté.
Vraťme učitelskému povolání ztracenou společenskou prestiž a přestaňme na něm neustále jen hledat nějaké mouchy (to je mířeno na Vás, milí dnešní rodičové školáků), nastavme důstojný a akceptovatelný způsob odměňování, který bude motivovat zjm. mladé a perspektivní lidi, aby si zvolili učitelské povolání (to je na Vás vážení legislativci na MŠMT, tabulky jsou zastaralé a demotivující) a dejme celému školství srozumitelné a realizovatelné parametry, důvěru a čas. Neustálé změny z roku na rok jsou cestou do pekel (to je na nás na všechny).
Já to chápu jako takové vážně míněné, a dost možná i poslední (!!!), varování před překotnou a mnohdy nedomyšlenou dogitalizací úplně všeho. Pohybuji se v IT branži již 42 let a moje počáteční nadšení postupně přešlo v pochybnosti a teď už ve skutečné obavy. V sázce je příliš mnoho a stále není konec.
Kdosi moudrý a předvídavý již před dávnou dobou řekl, že počítač je geniální zařízení, s jehož pomocí lze snadno vyřešit všechny problémy, které by bez něj nikdy nenastaly...
Je hezké, že leží naší vládě na srdci blaho občanů až do takové míry, že nekompromisně, a snad i jednomyslně, zarazila další finanční nároky nestřídmého (zjednodušeně řečeno) ERU a ušetří nám všem až desítky korun ročně (!!!). Budiž to precedentem, až zase přijde někdo další a bude po nás chtít ročně připlatit DESÍTKY TISÍC... 🙂.
Za mě zajímavé téma, už proto, že se, celkem srozumitelným jazykem, snaží otevřít diskusi na ožehavé téma dneška č. 1, které bezesporu je nejen na "našem domácím stole", ale na všech pomyslných "stolech" po celém světě. Snad s výjimkou republiky Burundi-Burundi, kde má právo hlasovací, rozhodovací i veta jen náčelník a ten odmítl dig. technologie jako celek, což se nám "civilizovaným" může možná zdát krátkozraké, zpátečnické a naivní, ovšem hlubší úhel pohledu může signalizovat, že on možná ví něco, co my nevíme... Ale zpět k tématu, kterým je vstup AI do justičního mlýnku. Ta úvaha mi přijde zajímavá, reálná a kromě toho i vtipná. V jedné mojí knize jsem totiž na téma AI (moje oblíbené) vyjádřil úvahu, že se, v nepříliš vzdálené budoucnosti, AI již natolik zdokonalí, že dokáže lidi nahradit prakticky na všech rozhodovacíh pozicích a nenápadně převezme vládu nad světem, aniž by si pyšné a do sebe zahleděné lidstvo vůbec všimlo. Ale, jak to tak bývá, nic není dokonalé a tak se stane, že se AI, kromě všech potřebných znalostí a dovedností, od lidí naučí i těm nepřiliš lichotivým, jako třeba vytěžit ze všeho něco také pro sebe, je-li k tomu příležitost. A tak se stane, že si jedna AI druhé AI celkem bez skrupulí jednoduše řekne o úplatek. Takže pokud zní otázka, zda nás může jednou AI opravdu plnohodnotně nahradit - moje odpověď je zřejmá...🙂.
Kdykoliv v dějinách se stalo, že začali lidé zapomínat na svou historii, na útrapy a příkoří, a propadli představě, že už mají před sebou jen samou zářnou budoucnost, kterou jim nikdo a nic nemůže vzít, stalo se právě to...🙁. Tohle smutné výročí je šance, jak si připomenout, že se občané téhle krásné země neměli vždy tak dobře a spokojeně, jako nyní, a že byly doby, kdy museli o své místo k žití tvrdě bojovat a také umírat, mnohdy v celých rodinách. Možná by bylo dobré se na chvilku v tom našem letu zastavit a zamyslet, co je pro život vlastně důležité. Strašák války už zase obchází Evropou a je na nás, jestli dostane příležitost opět jí celou zničit. Anebo jsme se všichni již dostatečně poučili a budeme si náš život bránit? Já jsem se narodil 15. let po té poslední, a ze všech nejstrašnější, válce, která kdy Evropou prošla. Byl bych moc rád, kdyby to tak zůstalo.
Knihu jsem četl, film viděl a za sebe říkám, že nic věrnějšího skutečnosti asi neznám. Autor knižní předlohy, filmového scénáře i samotný režisér - ti všichni se odvážili někam, kam nikdo jiný před nimi a dost možná ani po nich. Vstoupili na území, kterému se říká špatné svědomí, nikoliv jednotlivých aktérů, ale lidí jako celku, lidské společnosti, že něco takového existuje, že jsme toho, jako lidé, vůbec schopni. Ve zvířecí říši to nemá žádnou obdobu, to dokáží jen lidé jiným lidem. A důvod může bý sebemalichernější, v podstatě zanedbatelný - jiné vlasy, oči, nos, jiná řeč, jiné chování. Většinová společnost, která si říká civilizovaná, ovšem tohle nerada vidí, odmítá se na to téma bavit a tváří se, že se jí to netýká. Je to celospolečenské TABU, jehož jediným skutečným výsledkem bohužel je, že se to znovu a znovu opakuje, a to i v 21. století, uprostřed civilizované Evropy. Já znám území bývalé Haliče (ukrainsko-polské pomezí), znám velmi dobře naturel obyvatel, který se ani dnes v některých zapadlých lokalitách od toho zobrazovaného tak moc neliší. Moje babička tam odtud pocházela. A mám také osobní zkušenost s místními na nepříliš vzdáleném Zakarpatí, bez podpory a doprovodu našich přátel bychom si tam nemohli ani nakoupit v obchodě. A to není válka a nepíše se rok 1944. A že to není čtení a koukání nijak příjemné? To samozřejmě není, jsme zhýčkaní telenovelami, nekonečnými seriály o ničem a už jen hrozba výpovědi z práce, nebo nepřijetí na školu je pro nás důvodem plnit čekárny u terapeutů, osobních koučů a dalších novodobých šarlatánů. Tenhle příběh je o pravdě.
Já bych si dovolil nabídnout odvážnější verzi, když už se bude tedy měnit školský zákon, tak ať to stojí za to...🙂. Navrhuji nahradit text "povinná školní docházka" textem "možná školní docházka", nechť se tedy do školy dostaví ti žáci a studenti, kteří se doma nudí a z diskuse někde na chatu získají od někoho dobrý tip, že by mohli zkusit školu, třeba jen na pár dní v týdnu a alespoň přes zimu. Ono to v praxi tak víceméně funguje již teď, akorát to není podchyceno zákonnou normou, což považuji za velký nedostatek, asi ne tak velký, jako deprivování prvňáčků nějakými nepochopitelnými číslicemi na vysvědčení, ale řešit by se to mělo.
Milí zlatí, to jsou všechno jen akademické úvahy a líbivé fráze - školství ustrnulo v 19. století, učitelé nemají zájem o nové metody, nepodporují kreaitivtu... Asi by se našly takové, na které by to pasovalo, ale většina takových není. Snaha je veliká, motivace také, co je ale největší brzdou digitálního pokroku na školách je chybějící technická podpora. Tím ovšem nemám na mysli chybějící techniku, nebo sw vybavení, toho je dostatek, chybí k tomu ale servisní oddělení, IT podpora, nebo jak to chcete nazvat. Bez té se dnes neobejde žádná organizace, kde se využívají dig. technologie k práci, ať má třeba jen 10 počítačů. A taková běžná základka jich má dnes ke stovce (!!!). A podpora nikde, nejsou na ní peníze. Takže takový učitel, který bude chtít být progresivní, učit moderně, využívat se studenty dig. nástroje a poskytovat jim podporu, se má nejprve stát také odborníkem na IT správu, sítě, cloudy, operační systémy apod.? Takhle si to opravdu někdo představuje? To je velký nesmysl a dokud tohle ti zodpovědní nepochopí, nic se na školách nezmění, určitě ne nějak plošně, jak by asi bylo žádoucí.
Kdybych mohl, poklonil bych se Vám, milí zdravotní klauni, až k zemi, a kdyby to nějak někomu z těch malých pacientů pomohlo, obešel bych 10x na kolenou celou nemocnici. Všichni, kteří se jim v těch nepředstavitelně těžkých životních situacích věnujete, máte mou hlubokou úctu a obdiv, za to co dokážete. Neumím si představit smutnější místo na celé zeměkouli, než stoličku pro rodiče u lůžka jejich umírajícího dítěte. Ač jindy výřečný, nic dalšího, co by stálo za to napsat, mě nenapadá. Tady jsou slova úplně zbytečná.
To je další nesmyslný projekt, který za hromadu peněz přinese hromadu zbytečných informací, které dávno všichni vědí. Nebude se šetřit ničím, dokud o to nebude nouze - a ta může být (a je) individuální, nebo celospolečenská (ta rozhodně zatím není, byť všichni pláčeme, kudy chodíme). Mám k tomu jednoduchý příklad - v naší škole je denně vidět dva extrémy, PRVNÍ - děti si vyzvednou u okénka plně naložený tác, polévka, hlavní jídlo, kompot, ovoce, chvilku nad tím posedí, poklábosí, pak zapíchnou doprostřed vidličku a hromadně to odnesou do okénka, kde to letí do odpadu. DRUHÝ - děti snědí vše, co dostaly a stojí frontu na přídavek, i kdyby jen přílohy a trochu omáčky. Ty první hlad nemají, nikdy ho nezažily, do školy si přinesou velikou krabici s bohatou svačinou a jejich kapesné jim umožňuje se rovnou ze školy zastavit v sámošce na něco lepšího. Ty druhé mají svačinu jen občas a to velmi skromnou a v kapse akorát tak díru... A s dospělými je to nemlich to samé - kdo nemusí šetřit, tak nebude, stačí se zajít podívat v pátek odpoledne k libovolnému řetězci, co lidi nakládají do aut. My bychom to nespotřebovali ani za měsíc, oni samozřejmě také ne, ale mohou si to koupit, tak si to koupí. A žádný institut na světě s tím nic neudělá. A že se nedojídá? Jak kdo - my máme občas doma dvě děti z děcáku, trochu jim i nám zpestřit víkend, mohu tedy konstatovat, že na jejich talíři nezbyde nikdy nic 🙂.
Já bych si dovolil trochu zapochybovat, zda se odborníci v boji s tímto závažným problémem vydali tím správným směrem. Že je na školách mnohdy atmosféra složitá a čím dál více dětí se projevuje konfliktně, někdy verbálně, někdy fyzicky, mnohdy obojí, je samozřejmě smutná realita a nějaké kroky jsou jistě žádoucí. Ovšem otázka je, co si pod těmi kroky kdo představuje a jakou si od nich slibuje účinnost v nějakém reálném čase, např. do roka, max do dvou. A tady jsem pesimista, nemyslím, že by počet školních psychologů, nebo třídnických hodin, mohl tuto situaci jakkoliv ovlivnit a to ani za 20 let...🙂. A pokud si to někdo myslí, tak o dnešní škole vůbec nic neví. Problém je jinde, než se hledá - je to dlouhodobě uvolněná výchova ze strany rodičů, mnohdy už téměř žádná, absence základních pravidel chování a budování vztahů, nulová úcta k dospělým a pocit absolutní beztrestnosti, neboť škola dnes nemá žádné funkční nástroje, jak takovým nežádoucím projevům čelit. To je smrtící koktejl negativ, který jsme si, jako společnost, sami tak nějak uvařili a teď nevíme co s ním. Vymklo se to z ruky a "nahodit" to zpátky do nějakých kolejí bude nesmírně obtížné a plné kontroverzních, leč nutných rozhodnutí. Jsem na 1000% přesvědčen, že žádná bezbolestná terapie, jako třeba zmiňované TH, k potřebné změně nepovede, leda tak k horšímu...
Přemýšlím, jaká by asi musela nastat konstelace, aby něco takového, jako slovní spojení "dostat kasárníka", mohl žák ZŠ vědět, nebo alespoň tušit. Za daných okolností nemožné. Já jsem v tomto věku tedy měl již Švejka přečteného, ostatně jako většinu naší rodinné knihovny, ale to byla doba "bezinternetová" a moc jiné zábavy, než knížky, v nabídce nebylo, ještě tak kytara, kolo nebo fotbalový trénink. A to bylo vše. Dnes není ten správný "hlad" u mládeže po ničem, vše se jim servíruje až pod nos, pokud možno nenápadně, aby si nevšimli a nemuseli se třeba cítit nějak hloupě, méněceně, nebo snad dokonce vděčně. To je starost, a také veliká hloupost a neprozíravost, nás dospělých, že jim takový pohodlný život umožňujeme. Mimochodem do této oblasti patří i druhý význam onoho rčení - většina těch, co vyrůstali v době kamenné (čti neinternetové a nemobilní), si moc dobře pamatuje, co znamenalo z úst pánů rodičů "a máš na tejden kasárníka". To je samozřejmě již také dávno zapomenuto, pro dnešní mládež je trest spíše muset opustit svůj pohodlný pokojíček...🙂. Jo, jo, pokrok nezastavíš - ale ty konce...
AI bude jen tak "chytrá",z jakých zdrojů se bude "učit". A pokud Vám bude nejpoužívanější vyhledávač "podsouvat" výsledky hloupého učení, budete hloupnout i Vy. Z vašich příspěvků do sítě se budou učit další generace AI a kruh se uzavře.
Rozdíl mezi lidoopy a lidmi je v efektivitě a ochotě používat mozek. Vypadá to,že jsme na konci jednoho cyklu😂😂😂😂😂
AI mě požádala, abych jejíjm jménem připojil malý komentář...
"Myslím, milí lidé, že mě trochu podceňujete, na Vašem místě bych byl trochu opatrnější s těmi soudy."
A já bych se k tomu klidně připojil.
Dobrá úvaha a zajímavé řešení, politicky nejspíš neprůchozí, ale i tak to jistě stojí přinejmenším za nějakou větší debatu, navržený směr mi přijde správný. Vidím tam jedno "malé" riziko - dovolím si citovat...
"Testy by měli povinně psát všichni deváťáci, nejen ti, kterým rodiče či učitelé doporučili přihlášku na maturitní obor."
Pokud odhlédnu od aktuální testovací sady, generované CERMATem, která nevychází z obsahu rámcového učiva ZŠ a vyžaduje specilizovanou a úzce zaměřenou přípravu (a je tudíž pro tento princip absolutně nevyužitelná), pak nutně vidím potencionální problém i na opačné straně - totiž že takovou zkoušku úspěšně složí i žák, který ale doma žádné odpovídající podmínky pro další studium prostě nemá. Potíže v rodině mohou být nejen finanční, ale třeba i sociální, dopravní atd. Pokud by tedy měl tento princip skuteně zajistit rovný přístup ke vzdělání všem, kteří mají studijní potenciál, nestačí krok A (tedy možnost se ucházet a být přijat), ale nutně musí následovat krok B (reálně umožnit studium). Což v praxi znamená např. nějaký internátní systém středních škol, kde bude mít student zajištěny odpovídající podmínky, mimo svoje bydliště, finančně podpořený státem, nebo zřizovatelem školy (třeba ve formě prospěchvého stipendia). Jinak se nutně stane to, co na jedné ZŠ, kde vyhlásili celoroční soutěž o zájezd do ciziny, a po ukončení rodiče několika úspěšných žáků škole sdělili, že si takovou akci pro své děti nemohou finančně dovolit. Zklamání bylo obrovské a hlavně zbytečné...
Jak, kde a proč vůbec se ta slečna k tomu výrobku dostala je asi na seriozní a velmi vážnou diskusi našich legislativců, kteří jsou víceméně trvale o krok pozadu za dobou...🙁.
Mě zaujala především tato část textu: "Pak ji spolužačky odvedly na záchod. Tam hodinu ležela..." Tady bych si dovolil, jako kantor na 2. stupni, který s tímto "zábavným" věkem denně přichází do kontaktu, vyjádřit veliké podivení nad reakcí toho vyučujícího, který ji na tu toaletu poslal. Zařil jsem před časem ve škole velmi podobnou situaci, s žákyní deváté třídy, která potřebovala v doporovodu na WC. To pro mě automaticky znamenalo postavit se mezi dveře, abych viděl na třídu i k toaletám a po 5 (!!!) minutách jsem požádal kolegyni z vedlejší třídy, aby je tam šla zkontrolovat. Holky byly naštěstí v pořádku.
ONA TAM LEŽELA HODINU ??? Nechápu...🙁 🙁 🙁
6
Sledujících
0
Sleduje
6
Sledujících
0
Sleduje
Jenže ono to není zdaleka jen o povodních a o uplynulých dvou týdnech, pouze to vždy o trochu víc vybublá na povrch, když nějaká taková kalamita zvedne národ ze židlí. Již dlouho ve mě klíčí podezření, že internet ztrácí svoje původní kouzlo a to opojení ze záplavy informací a zábavy všeho druhu, které jsme všichni pociťovali v jeho počátcích, je čím dál víc přehlušováno lidskou zlobou, hloupostí a nesnášenlivostí. Myslím, že pomalu spějeme do stádia, kdy se bude přístup na internet vydávat asi jako zbrojní průkaz, tedy na doporučení lékaře a pouze na omezenou dobu, aby se zvčas zachytilo, když uživatel nebezpečně zblbne... Nesmysl, utopie? Uvidíme, ale moc jiných možností nevidím. Přeji nám všem pokud možno klidné dny.