Jsem na tom podobně, Teslu Y LR jsem pořídil, protože už mě nebavilo se spalováky parkovat v servisu. Nedělám si ale iluze, na českých silnicích budou mít elektroauta se svojí váhou problémy s podvozky a koly, Tesly také s brzdami, pokud používáte to jednopedálové řízení, kdy se brzdy prakticky nepoužívají a tím ztratí funkčnost (a získají rez).

Vždycky, když se mě někdo ptá na dojezd a životnost baterie, musím se smát. S nafťáky jsem měl potíže s bateriemi neustále, teď nic nemusím řešit. Dojedu všude, kam potřebuju. Filozofie nabíjení je dost jiná než u tankování, prostě to není tak, že jednorázově "dočerpáte" celou nádrž a pak jedete až na dno jako se spalovákem, ale nabíjíte po částech tak, jak můžete a potřebujete - tu doma, tu u Lidlu během nákupu, tu na ulici během schůzky ve městě. Otrokem se rozhodně necítím, naopak jsem mnohem svobodnější, protože na rozdíl od předchozích aut si užívám jízdu a nestarám se o to, kdy se rozsvítí další kontrolka "závady motoru."

Také mne baví ty neustálé stížnosti na dotace. Nikdo kupodivu neřeší, jak moc jsme dosud dotovali špinavou energetiku v přímých dotacích (na provoz uhelek a jejich záložní kapacity, na provoz dolů, rafinerií, plynovodů a další infrastruktury, na které se různě podílel stát) a nepřímo každý rok v nákladech na zdravotní péči a ušlý zisk z předčasně ukončených životů kvůli znečištěnému prostředí (podle studie Karlovy univerzity jde asi o 50 miliard Kč ročně). Děti našich dětí nad tím jednou budou kroutit hlavou, jako už se dneska dá podivovat nad tím, jak kdysi bylo normální kouřit v místnosti plné lidí.

Osobní ekologická zodpovědnost měla smysl tak před 30 lety. Dnes je nás na planetě 7 miliard a je nutné provést systémové změny. Fakt: 70 % emisí produkuje 10 největších korporací. Aby od sebe odvedly pozornost, přišly s osobní uhlíkovou stopou a přenesením odpovědnosti za celou planetu na jednotlivce, což je nemožný úkol. Jednotliví lidé tak mají pocit, že nemají šanci nic změnit a rezignují na to, požadovat změny po ostatních (tj. po těch velkých firmách). Je to chytrý tah s miliardovými PR rozpočty (a vymysleli ho stejní lidé, co desítky let odváděli pozornost od škodlivosti koukření). Nenechte se na něj chytit! Fosilní průmysl ve skutečnosti potřebujeme mnohem méně, než nás přesvědčuje.