Zní jako normální pohodový chlap a otec od dětí. Jeho fotbalové výkony bohužel hodnotit nemohu, moc to nesleduji.

Hra "tag" má i české jméno. Říká se jí "honěná."

"Stovky vědců a návštěvníků"? Vždyť je v knize i ve filmu šlo spočítat na prstech dvou rukou.

Toužil jsem po hodinkách, a dostal jsem ponožky a vodu po holení. Z CA a DM.

Nevím, jestli má opravdu tolik lidí problém s porozuměním textu reportáže. Jde pouze o státní zaměstnance, pouze v Tokiu a to volno je NEPLACENÉ. Regulérně si tím zkrátíte úvazek na 0,8.

Jako sice jo, ale to jdete tak čtyři roky s křížkem po funuse.

Žiju v Japonsku. Na seriál jsem se ptal mnoha Japonců, včetně mé manželky (ročník 77, takže seriál mohla teoreticky vzato vidět v televizi). Nezná ho nikdo.

Po nějaké době tady jsem si uvědomil, proč. Japonsko už tehdy bylo filmovou velmocí, podobně jako třeba Spojené státy. Televize měla desítky kanálů a podobných seriálů se točily přehršle. To, co pro nás byla unikátní podívaná, je pro Japonce jen jeden ze stovek dávno zapomenutých seriálů.

Škoda. Nezbývá mi, než se zamyslet, kolik podobných děl skončilo v propadlišti dějin.

Kdybych si měl tipnout, řekl bych, že si to prostě zjednodušila.

Zakroutit andulce krkem je bezpochyby daleko milosrdnější, ale chce to trochu otrlou povahu. Hodit ji do lázně ze Sava v lednici a zapomenout na ni je "snazší". Jistě, v prvním případě to má zvíře za sebou během dvou vteřin a ve druhém umírá hodiny, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.

Tohle byl pravděpodobně dost blbý článek i v angličtině, a překlad beze snahy o zasazení do českých reálií mu rozhodně nepomohl.

Tři sestry - Fyzické osoby

Dohodly se dvě fyzické osoby,

že vztahy pohlavním stykem ozdobí.

Bez dohody jsou tu totiž rizika,

zapůsobí chemie i fyzika.

Zapíše se, kdo má dáti a kdo dal,

a zda kdo dal, námitky už nepodal.

A jak zpíval Werich, než jel za moře,

jednou jsi dole, jednou nahoře.

Osoby se tedy přesně dohodly,

aby měla každá svoje pohodlí.

Smlouva byla jasná v každém ohledu,

dohodli se na notářském dohledu.

Styk se ale stejně nikdy nekonal,

ačkoliv je všechno podle zákona.

Jedné osoby se zmocní panika,

když ta druhá nečekaně zaniká.

Jistěže to nikoho nenapadne. Gayové jsou éteričtí andělé, kteří jsou nad pozemské starosti, strasti, nedostatky a zlozvyky dávno povzneseni.

Zní to, že u téhle paní je ta obezita ještě tak ten nejmenší problém. Fascinuje mě, že si i v téhle fázi myslí, že je ve všem vlastně nevinně.

Přečtěte si, prosím, povídku Harrison Bergeron od Kurta Vonneguta. Jen abyste věděl, kam bychom to s takovou dopracovali.

Nic nového pod sluncem. V Boleslavi jsme byli na výletě do muzea Škodovky před třemi lety a už tehdy, za COVIDu, to byla dost džungle.

Z Prahy jsem zvyklý na bezdomovce v parcích, ale snad v životě jsem neviděl, aby opilí bezdomovci okupovali všechny lavičky na hřbitově. Městem korzovaly hordy cosi pořvávajících snědých jinochů, o slovanský jazyk nešlo, takže předpokládám, že to byla rumunština. Před jednou jsme skoro utekli. Podotýkám, že jsme tam byli s ročním dítětem v kočárku.

Kašna na Staroměstském náměsti je kapitola sama pro sebe, očividně slouží jako umývárna pro sociálně slabší. Infrastruktura zaskočila docela i mě, nečekal jsem, že město, které jsem měl zafixované jako bohaté, bude mít zanedbaná nádraží, zastávky, autobusy a vůbec všechno.

Napsal jsem v tomto znění mail na zastupitelstvo, kde jsem se rétoricky ptal, zda by se do podobného města měl někdo chtít podívat dvakrát. Odpovědi jsem se nedočkal.

Vzhledem k tomu, že celosvětově bezmála 80 % obětí vražd tvoří muži, předpokládám, že i tady bude číslo hrozivé. Doufám, že se i tomuto fenoménu bude věnovat zasloužená pozornost.

"Švédská" "rodina" najímala "skandinávské" "mladíky". Tak, teď to je blíže realitě.

Zajděte někdy do Klementina, a půjčte si tam staré noviny. Třeba Národní listy nebo Národní politiku z třicátých let, potom třeba Svobodné slovo nebo Rudé právo z padesátých let, a pak něco z let devadesátých, a pak to srovnejte s aktuálními novinami. Zatímco deníky ze třicátých let se těm z devadesátých a ze současnosti podobají opravdu hodně a obsahují v podstatě jen špatné zprávy, podle periodik z padesátých let se očividně špatné věci najednou dít přestaly. Dočtete se jen o projevech soudruhů, trhání pětiletek a sociálních jistotách. Pohodovou atmosféru kazí jen odhalení "keťasů" (tj. překupníků jídla, považte!), udání sousedů (podepsaná!) ohledně zabijaček pořádaných načerno - a, aby se neřeklo, tak pár zpráviček ze světa na předposlední půlstránce novin, obvykle s nějakou vtipnou karikaturou západního politika. To bylo také jediné místo, kde šly v tehdejších novinách najít skutečné zprávy. Věřím, že to vaši otázku zodpovídá.

Čistě pro ilustraci; brány svatyně (které jsou obrovské, mají na výšku snad deset metrů) jsou obehnány hliníkovými zábranami, na nichž je v několika jazycích včetně angličtiny napsáno, že se jedná o kulturní památku a vysvětleno, jak moc je její poškozování zakázáno. Navíc je všude spousta kamer a doslova za rohem od svatyně je policejní stanice. Jde o největší svatyni v Japonsku, která má pro místní asi stejný význam jako chrám sv. Víta pro Čechy. Když tam dorazíte v létě, uvidíte, že tam je co čtvrt hodiny nějaká svatba (v Japonsku se svatby konají ve svatyních). Jinými slovy, je to nepochopitelný a neomluvitelný čin, za který turistovi navíc nejspíš hrozí jen plácnutí přes ruku v podobě pokuty. Tipnul bych si, že mu napaří tak tisíc dolarů a bude vysmátý. I když těch pár nocí v japonské vazbě si asi pamatovat bude, tipnul bych si, že ho šoupnou do nechvalně proslulé věznice Ayase...

Tak zrovna na kartičkách se toho člověk moc nenaučí, a to třeba ani na Magic: the Gathering, který je ještě o něco náročnější než Pokémoni. V zásadě vám stačí tak padesát slovíček, která navíc nejsou moc použitelná v každodenní komunikaci (kdy jste naposledy někomu řekli, že jeho slabinou jsou vodní Pokémoni?), a jste v pohodě. Ale jestli probíhá v angličtině celá konverzace, tak by to snad trochu efekt mít mohlo.

Myslím, že je jen dobře, že všichni nejsme stejní, a stejně glajchšaltovaní. Je dobře, že nám přijdou vtipné různé věci, a je to v pořádku - řekl bych, že si každý najde něco. Nikdy by mě nenapadlo označit sebe sama za "vyšší vývojový stupeň" a na lidi, kterým příde zábavné něco jiného než mě, pohlížet s despektem, že se holt ještě nedobrali tak daleko, jako já.