Sebereflexe nula...

Pokud vím, tak o Jiřím Brdečkovi nemá jeho dcera žádné iluze. Bylo to tuším v jeho monografii, kde líčila jeho časté pozdní návraty domů bůhvíodkud a věčné ztrácení dokladů a klíčů někde po hospodách a milenkách...

No, tak asi hodně štěstí. Uvidíme, kolik děl se podaří prodat.

Tak zrovna Harry má právo nosit vlčí mák, kdyby už nic jiného.

Podpora a propagace, paragraf 403, odst. 2b. Trestní sazba 3-10 let, jde o organizovanou skupinu.

Ano, přeháníte. Co tam máte dál?

Američani, a rodinně založení? Ale nepovídejte. Stačí si pustit nějaký ten sitcom nebo film. Kdykoliv má jednou za rok na víkend přijet tchyně na Díkůvzdání nebo na Vánoce (jindy se nevídají vůbec a často od sebe žijí stovky kilometrů), je to zdrojem velkého veselí. Déle se totiž Američani ve svých obrovských třípatrových domech s deseti pokoji spolu nesnesou...

Ony se tu věci za posledních deset, patnáct let hodně změnily.

Přestože já tu stále působím exoticky (jsem vysoký a tlustý běloch), o mém synovi se to říci nedá. Bydlíme v obyčejné rezidentní čtvrti, není to žádné Hiroo nebo Ebisu, které jsou prolezlé diplomaty. Můj syn chodí už dva roky do normální školky (není to žádná soukromá) a neměl nikdy žádné problémy, ani s dětmi, ani s učitelkami. Na jednu stranu sice mluví plynně japonsky a má i japonské křestní jméno, na stranu druhou ale vcelku bez problémů zapadá i jeho nepálský spolužák, který cizí původ prostě neokecá.

Mezi studenty nižších středních a středních škol je vidět celá řada míšenců, je to poměrně snadno poznat, protože mnoho z nich má očividně afroamerické kořeny po jednom z rodičů. Přesto je vídám v hloučku japonských kamarádů a nezdálo se, že by se jich někdo stranil.

Určitá nedůvěra, která panuje vůči mě, se dá pochopit. Nedaleko od našeho bytu je velká policejní stanice a tím pádem do hospod v okolí chodí hodně policistů, včetně kriminalistů. Když se s nimi nad pivem sejdu a zapředu řeč, všichni potvrzují, že většinu zločinů, které řeší, mají na svědomí cizinci.

Pokud jde o ty české školy, podle mě jsou pohoda až moc. Manželka kluka ve třech letech přihlásila do přípravky Kumon. Během několika krátkých měsíců se naučil číst hiraganu a katakanu (tj. okolo sto písmen) a nyní, když mu jsou čerstvě čtyři, už umí japonsky slabikovat líp než já. A umí už i číslice, napočítá do sta. Nijak ve stresu přitom není. Podle mě by české děti klidně snesly větší zátěž.

To je blbost. Bydlím v Tokiu a přestože je to velkoměsto, pro děti je tu daleko bezpečněji než třeba v Praze, Brně, Ústí nebo Liberci.

Tomu individuu je pětadvacet? Vypadá tak na pade. Navíc čtyři děti... asi slušnej oddíl.

No to by ale byla hrozná škoda...

Jinak vidím, že informujete velmi jednostranně a tendenčně. UNRWA je tunel na peníze, které přes ni tečou rovnou Hamásu. Existují o tom nezvratné důkazy a uznávají to dokonce i úřady OSN, které jsou jinak užitečné jak hrábě do kapsy: Odkaz  .

Nechci být krutý, ale kontrast mezi sošnou Thajkou a podpůrnými (pravděpodobně americkými) tanečnicemi, které vypadají jako prodavačky z Walmartu, bije do očí.

Kdepak, změnili jsme se jen my... a to velmi nedávno, cca za posledních sedm osm let.

Ty zdroje jsou opravdu legrační, jeden web pro ezodebily vedle druhého.

Předpokládám, že stejně chápavá bude autorka i k mužům, kteří křičí na své ženy.

Kritici jsou holky prodejné.

Další z dlouhé řady M-She-U propadáků. Kolik vám zaplatili? Tohle má k nezaujaté recenzi hodně daleko.

Přirozený důsledek deprofesionalizace a decentralizace médií. Je vcelku ironické, že trendu, který popisujete, napomáhají nejvíce právě bloggerské platformy, jako je i Médium. Nezlobte se, ale věděl jste, do čeho jdete. Jestli jste chtěl dělat novinařinu za peníze, měl jste jít do tištěných médií. Pokud by Vás tedy přijali. Tady na Médiu jste přece žádným pohovorem nebo testem formálního vzdělání procházet nemusel, že ne?

Reálně dostane nejspíš flastr za loupež. Za nebezpečné vyhrožování jsou max dva roky, za výtržnictví tři, ale za loupež až deset. Kdybych si měl vsadit, řekl bych bůra natvrdo.

Není to úplně přesné. Jak píšu výše, chobotnice se servíruje bez hlavy, je to trochu vidět i na tom obrázku. Živá rozhodně není, nicméně po smrti se ještě nějakou dobu hýbe; pokud jste někdy doma zabíjel kapra, víte, že sebou dokáže mrsknout, i když už pět minut nemá hlavu ani vnitřnosti.