Zní jako normální pohodový chlap a otec od dětí. Jeho fotbalové výkony bohužel hodnotit nemohu, moc to nesleduji.

Hra "tag" má i české jméno. Říká se jí "honěná."

"Stovky vědců a návštěvníků"? Vždyť je v knize i ve filmu šlo spočítat na prstech dvou rukou.

To není tak docela pravda. Vlastně to má k pravdě dost daleko: Odkaz 1   Toto je seznam zemí podle počtu sebevražd na hlavu. Top 10 je rovníková Afrika, jedinou čestnou výjimkou tvoří Surinam a Mikronésie. První "evropská" země je Rusko na 11. příčce. Finsko, např. je na 38. příčce, Spojené státy jsou na 31. a Japonsko na 49. Jinými slovy, obecnou příčinou sebevražd je a vždy bylo to, že žijete v hrozné, chudé zemi, zmítané válkou a nedostatkem čehokoli, nikoli to, že vás unaví pohodlný život.

Přesně tak. Žiju v Japonsku. Děti od druhého stupně výše na ulici přes týden nezastihnete jinak než v uniformách, a i děti z prvního stupně mají barevné čepičky. Můj syn svou první nafasoval v jeslích ve třech letech. V 90 % zaměstnání platí buď dress code, nebo máte rovnou uniformu. Nejlépe je to vidět mezi osmou a devátou ráno, kdy nastává každodenní "pochod tučňáků" do práce (české móresy, kdy se do kanclu dorazí před sedmou a odchází před čtvrtou, a ať si mě pak shání kde chtějí, se tu nepěstují). Platí přísný black tie dress code, tj. černé sako, kalhoty, polobotky, bílá košile a černá kravata; u žen buď normální nebo kalhotový kostýmek. Pokud sukně, tak pod kolena - pokud kalhoty, tak dlouhé, a to i když je v létě přes čtyřicet stupňů. Předpokládám, že tohle máte na mysli beztřídní společností.

Japonská společnost není tak úplně nastavená na podporu v nezaměstnanosti; je lepší mít jakoukoli práci, než žádnou. V podstatě tu také, až na několik velkých stanic v Tokiu, neexistují ani žebráci, a bezdomovce aby člověk pohledal. O podpoře jsem vůbec nemluvil, zmiňoval jsem nekvalifikovanou a nenáročnou manuální práci (např. obsluha v restauraci, nebo pokladní v supermarketu), kterou může po krátkém zaškolení vykonávat kdokoliv, kdo má ruce a nohy, a občas ani to ne. Naopak těžká a kvalifikovaná manuální práce je oceňovaná poměrně slušně, překvapilo mě, že třeba popeláři berou relativně slušnou mzdu, která sice není na vyskakování, ale dá se z ní vyžít.

Toužil jsem po hodinkách, a dostal jsem ponožky a vodu po holení. Z CA a DM.

Spíše je to tak, že tu, stejně jako ve většině vyspělých zemí (jako jsou Spojené státy, Spojené království nebo Německo), lze pohodlně vyjít z jednoho příjmu. Cokoliv, co domů přinese druhý partner, je spíše vítaný bonus. Jídlo už je tu levnější než v CZ, nájmy byly levnější už hodně dlouho, a mzdy jsou v normálních zaměstnáních vyšší dvakrát až třikrát.

Není to povinné a navíc se to týká jen státních zaměstnanců. Zrovna jejich produktivita asi nebude úplně problém a rozhodně nebude mít vliv na HDP. Očekává se, že tohle si budou vybírat spíše matky od dětí apod.

Nikdo, je to neplacené volno. Respektive spíše zkrácení úvazku. Ve článku se to jasně píše.

Už to není, co to bývalo. Za posledních patnáct let se Japonsko opravdu hodně změnilo.

Pokud máte jakž takž slušnou práci, tak více než v CZ. Slušná mzda průměrného kravaťáka je 80-100 000 Kč hrubého za měsíc. Minimální mzda (za kterou tu ovšem pracují skutečně jen studenti na půl úvazku, maminy od dětí a naprostí ztroskotanci) činí 170 Kč za hodinu. Na druhou stranu, nejlevnější nájem, který jsem tu našel, byl jen 26 000 jenů (4 000 Kč), a to jsem si radši rovnou i vyfotil. Bylo to teď v neděli, takže o zastaralé informace nejde. Pravda je, že to byla ošklivá stará garsonka... ale v Tokiu. Kde v Praze najdete byt za 4 000 Kč?

Mimochodem, v Japonsku jsou neuvěřitelně levné nemovitosti i nájmy. Za třípokojový byt v Tokiu o bezmála 70 m2 platíme 100 000 jenů za měsíc, tj. 15 500 Kč.

Nevím, jestli má opravdu tolik lidí problém s porozuměním textu reportáže. Jde pouze o státní zaměstnance, pouze v Tokiu a to volno je NEPLACENÉ. Regulérně si tím zkrátíte úvazek na 0,8.

Radši tisíc Japonců, než Vás.

Jako sice jo, ale to jdete tak čtyři roky s křížkem po funuse.

Žiju v Japonsku. Na seriál jsem se ptal mnoha Japonců, včetně mé manželky (ročník 77, takže seriál mohla teoreticky vzato vidět v televizi). Nezná ho nikdo.

Po nějaké době tady jsem si uvědomil, proč. Japonsko už tehdy bylo filmovou velmocí, podobně jako třeba Spojené státy. Televize měla desítky kanálů a podobných seriálů se točily přehršle. To, co pro nás byla unikátní podívaná, je pro Japonce jen jeden ze stovek dávno zapomenutých seriálů.

Škoda. Nezbývá mi, než se zamyslet, kolik podobných děl skončilo v propadlišti dějin.

Kdybych si měl tipnout, řekl bych, že si to prostě zjednodušila.

Zakroutit andulce krkem je bezpochyby daleko milosrdnější, ale chce to trochu otrlou povahu. Hodit ji do lázně ze Sava v lednici a zapomenout na ni je "snazší". Jistě, v prvním případě to má zvíře za sebou během dvou vteřin a ve druhém umírá hodiny, ale co oči nevidí, to srdce nebolí.

Tohle byl pravděpodobně dost blbý článek i v angličtině, a překlad beze snahy o zasazení do českých reálií mu rozhodně nepomohl.

Tři sestry - Fyzické osoby

Dohodly se dvě fyzické osoby,

že vztahy pohlavním stykem ozdobí.

Bez dohody jsou tu totiž rizika,

zapůsobí chemie i fyzika.

Zapíše se, kdo má dáti a kdo dal,

a zda kdo dal, námitky už nepodal.

A jak zpíval Werich, než jel za moře,

jednou jsi dole, jednou nahoře.

Osoby se tedy přesně dohodly,

aby měla každá svoje pohodlí.

Smlouva byla jasná v každém ohledu,

dohodli se na notářském dohledu.

Styk se ale stejně nikdy nekonal,

ačkoliv je všechno podle zákona.

Jedné osoby se zmocní panika,

když ta druhá nečekaně zaniká.