Je mi to moc líto, byl to jeden z mých vůbec nejoblíbenějších amerických herců. A přestože velmi nerad používám "moderní", z anglicky mluvících zemí převzaté zkratky, tentokrát na jeho počest také napíšu R.I.P. ("Respice in pace" nebo-li "Odpočívej v pokoji") Třeba se to k němu nějak dostane a potěší ho to...
Když byla naše dcera ve čtvrté nebo páté třídě ZDŠ, tedy počátkem 90. let, přišla domů uplakaná a já z ní vytáhl, že ji ve škole šikanuje partička kluků (+ 1 holčička).
Druhý den jsem čekal na dcerku před školou a nechal si ukázat, kteří kluci to jsou. Bez okolků jsem k nim přišel a dal každému z nich pár poctivých facek.
Druhý den mi volal jeden z tatínků a ptal se, co to jako mělo znamenat. Řekl jsem mu, co mi sdělila dcera a on mi poděkoval, že jsem jeho kluka profackoval.
Do týdne přišla celá partička k nám domů, přinesli dceři čokoládu a omlouvali se.
Dnes by to takhle, bohužel, zařídit nešlo - přitom je to osvědčeně nejúčinější metoda.
Pamatuji si jako by to bylo včera, jak si nás s kamarádem vzal náš třídní učitel do kabinetu fyziky a ocelovým pravítkem nám seřezal zadky. Nikdy jsme na něho nežalovali, nářez si dobře zapamatovali a dodnes na toho pána vzpomínám s láskou a úctou. Byl to čestný a spravedlivý chlap.
Teda koukám jako blázen na slova, která vypustila do éteru Emma Smetana!
Tak tahle holka tedy rozhodně není prázdná plechovka, za kterou jsem ji, přiznám se, na první dobrou hloupě považoval 😘
Bravo, Emmo! Kéž by bylo víc takto odvážných mladých lidí, kteří by mohli mít kladný vliv na "prosťáčkovskou většinu" našeho národa, jež je ochotna věřit populistickým a nacionalistickým politikům 🙏
Redaktor Lukáš Vltavský je lumpík a šprýmař. Článek, který budí na první pohled zdání, že je z dílny P. R. týmu paní Pekarové Adamové a má za úkol napomoci vylepšení jejího mediálního obrazu, je ve skutečnosti pravým opakem a díky několika autorovým uštěpačným poznámkám je dokonalou nahrávkou příznivcům opozičních stran.
Stačí se mrknout na zdejší reakce a je jasno... Smutné 🙁
Článek jsem přestal číst už někde ve druhém nebo třetím odstavci, kde je napsáno, že za většinou útoků stojí zástupci tzv. bojových plemen. Není to pravda.
Když opomineme fakt, že nejvíce útoků (byť málo nebezpečných) mají na svědomí jezevčíci, pudlové, pinčové a zástupci dalších malých, ale často náramně nervózních ras, vévodí těm opravdu nebezpečným útokům s vážnými zraněními rasa jediná, u nás ovšem už od bolševických dob "hájená": ÚŽASNÝ A ODVÁŽNÝ "ŠARIK" z filmového seriálu "Čtyři z tanku a pes", prostě německý ovčák 🙁
Bylo by asi fajn, kdyby se každý, kdo se rozhodne psát o útočnosti či dobromyslnosti jednotlivých psích plemen, napřed nastudoval statistiky a fakta. A ta hovoří jasně: 7 - 8 z 10 vážných zranění člověka po útoku psa má na svědomí právě německý ovčák... Ale pšt, nesmí se to říkat ani psát!
Kdokoliv z vás, kdo si v níže (a výše) probíhající diskusi dovolí kritizovat slova pana Svěráka, je s velkou pravděpodobností trouba a nevzdělanec (to v lepším případě). A nebo bývalý - a možná i současný - komunista či stoupenec některého ze současných populistických, popř. extrémistických politických směrů.
Jiná možnost není, protože rozumný, vzdělaný nebo aspoň přirozeně inteligentní člověk dobře ví, jak nesmírně hodný, vstřícný a svými celoživotními postoji společensky úžasně přínosný pan Svěrák je...
P.S. Předem hlásím, že se nebudu pouštět do debaty s nikým, kdo bude na můj příspěvek reagovat negativním způsobem. Nestojí mi prostě za odpověď...
Jezdím na kole aktivně (= v mládí několik let závodně, dodnes každoročně 7-10 tisíc km) už 55 let, v nohách mám za ten čas už téměř 450 tisíc kilometrů. A musím poznamenat, že jsem za ta léta snad propil auťák, protože na konci každého tréninku si od svých 18 let s chutí dám aspoň dvě piva a velmi často nějaké i po cestě.
Pravda, v mládí jsme to s tréninkovými parťáky občas přehnali a domů se tak trochu "domotali", ale od časů, kdy jsem se oženil, stal se otcem a myslím si, že tím pádem víc "pobral rozum", se mi nikdy nestalo, abych se díky nízké hladině alkoholu v krvi dostal do nějaké prekérní situace nebo někoho sám ohrozil. Podle mne je to o tom, aby člověk znal své tělo, věděl jak "spaluje" a podle toho si dokázal dopřát nebo odřeknout nějaké to pivko. A tohle prostě umím...
A ještě poznámka na závěr: Každoročně jezdím s partou kamarádů koncem května do Toskánska, kde si dva týdny užíváme cyklistického ráje. A protože tam tedy nemají pivo "nic-moc", dáváme si po cestě decinky skvělého bílého vína. Často se tak stane, že za třeba stokilometrový okruh vypije každý z nás půllitr vína. Výsledek? Skvělá pohoda, vynikající trénink a NIKDY žádný problém.
Dodal bych ale: Tohle už nikomu nedoporučuji - na rozdíl od jednoho až dvou piv v průběhu tréninku v horkých dnech v Čechách...
Tak jsem sem nakouknul v předtuše, že se k velmi kvalitnímu projevu prezidenta budou vyjadřovat zejména příznivci slovenského estébáka - a nemýlil jsem se 😄 Lidičky, je mi vás opravdu srdečně líto 🙁 Co je platné, že vás teprve čas 100% přesvědčí o tom, jak jste ve své podpoře hamižného miliardáře naivní? Škody, které svým tupým a pokřiveným pohledem na svět kolem nás napácháte v přesvědčení, jak jste chytří a prozíraví, budou - bohužel - nenapravitelné...
Znám Jirku Hynka osobně více než 20 let. Měl vždycky neortodoxní způsob práce - a proto je tak dobrej novinář. Uměl vždy najít třaskavou kauzu, a pak ji důkladně proklepnout ze všech stran. A co víc - měl kolem sebe vždy spolupracovníky, kteří ho uznávali a měli ho rádi nejen jako dobrého kolegu, ale také jako parťáka do nepohody.
Kdo ho zná osobně, ten navíc dobře ví, jak skvělý je manžel a táta. Když nemohla mít jeho paní Martina dlouho vlastní dítě, adoptovali a vzorně vychovali úžasnou holčinu - a k té jim pak Pán Bůh, jakoby za odměnu, nečekaně nadělil dvě vlastní děti. S nejmladším potomkem, sportovně nadaným synkem, je Jirka každou volnou chvíli a z každé fotky, které vídám na internetu, je vidět, jak moc ho má rád...
Každý z vás, kteří ho neznáte a otíráte si zde o něj své špinavé boty, by se měl zamyslet, jestli v životě dokázal aspoň desetinu z toho, co pro nás všechny Jirka svou novinařinou vykonal. A jeho tvrdý a neústupný postoj k ruským mafiánům a jejich patolízalům a přisluhovačům byl (a já doufám, že ještě bude) zejména v této politicky neutěšené a složité době jedním slovem NEPOSTRADATELNÝ.
Jirko, drž se, všechno se v dobré obrátí!
Počítám, že do hodiny se to tady bude hemžit nenávistnými komentáři řidičů na účet cyklistů a opět se rozpřede nekonečná debata (bohužel z 90% jednostranná) na téma: "Pumpičky nemají co dělat na silnici! Za miliardy pro ně stavíme cyklostezky, tak po nich mají jezdit a nes*at se do provozu na silnici!"
Proto hned vložím svůj názor - a je mi fuk, kterej kamioňák si o mne bude otírat boty:
Jsem cyklista z kategorie "celoživotních", na kole jsem začal závodit ve svých 14 letech, takže příští rok to bude 55 let, které trávím v sedle sportovního typu kola. V nohách mám za tu dobu bezmála půl milionu kilometrů, které jsem v drtivém počtu ujel na silnici. Takže si myslím, že by moje slovo mělo mít svou váhu, když říkám: "Lidi, vůbec neřešte, jestli cyklista má či nemá jezdit po silnici. Je to účastník provozu jako každý jiný s jedním OBROVSKÝM HENDIKEPEM oproti řidičům auta: Je proti nim jako nahý v trní, fatálně zranitelný! Helma na hlavě je sice fajn, ale co je to proti polstrované kabině auta za několikanásobnou vrstvou plechu - a navíc s airbagy?
A podle toho se k cyklistům, proboha, chovejte! Vykašlete se na nadávání a nenávist, přestaňte je úmyslně omezovat v jízdě, stříkat na ně ostřikovačem nebo je dokonce atakovat tak, že při nejlepším sjedou do příkopu.
Zažívám to pravidelně a je mi z toho smutno. Zvláště když se rok co rok na své pravidelné cyklo-dovolené na jihu Evropy (Francie, Mallorca, Sardinie, Andalusie, Toskánsko...) s podobnými projevy prakticky VŮBEC nesetkávám.
Díky, pokud jste dočetli až sem a něco vám to přineslo 🙂
Autorka článku, stejně jako s textem souhlasící respondenti v diskusi, patří k těm, které já naopak nazývám uzlíčkem nervů. A že jich na našich silnicích je - o tom něco jako cyklista vím 🙁
Za volantem, pravda, už dávno nepatřím k závodníkům - ale nepatřím k nim ani v obci, jak sugestivně autorka čtenářům podbízí. Musím ale uznat, že na té "sedmdesátce" něco pravdy je a i já tak často jezdím - na okreskách mezi naším maloměstem a krajským městem vzdáleným sotva 10 km. Nevidím v tom nic špatného - závodníci mají dostatek prostoru i času na předjetí, tak kam bych se hnal? Komičtí mi naopak přijdou ti řidiči, kteří namísto aby předjeli, snaží se mne "tlačit před sebou" tím, že jedou sotva 5 metrů za mým autem. A takových je spousta - ti lidé vůbec neberou v potaz, jakého rizika se dopouštějí - stačí aby před mým autem vběhla do silnice kočka nebo zajíc a je vymalováno, že?
Závěrem bych dodal, že když jedu po silnici 1. třídy nabo po dálnici, rozhodně žádnou brzdou provozu nejsem a jedu tak, abych "splynul s davem". A někdy si dokonce "zazávodím" - řídit mne baví a mám dostatečně výkonný vůz, abych si to užil. Nicméně svého zvyku jezdit úsporně a "piánko" kolem té sedmdesátky se rozhodně nevzdám - ať si nervózové typu autorky článku trhnou nohou.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
Redaktor Jaroslav Hroch napsal skvělý komentář, odhalující v plné, kruté nahotě pravdu o současnosti. Bravo!
Dodal bych: "Jen se z toho nepos*at, přátelé..."
Byli jsme před Trumpem i Putinem, budeme i po něm. Otázka zní: "V jaké pozici?"