Samozřejmě, že duchové a démoni existují! Nejen, že je vyháněl Kristus i apoštolové a jiní, ale na nadpřirozené bytosti věří v tak vysoce technologicky vyspělých zemích jako je Japonsko nebo Jižní Korea. Existuji i andělé a další nadpřirozené entity. Vždycky platí, člověk by si neměl z naivity, neznalosti, recese, hlouposti nebo dokonce vědomně zahrávat s něčím, co není z naši reality, experimentovat s tím a pokoušet něco, co není schopen objasnit rozumem. To neumí ani věda. Proto je nebezpečně vyvolávat duchy, zkoušet magii atd... Nejsou to jen bubáci na Halloween, ale něco skutečného a proto je lepší to nekonfrontovat. Co má zůstat tabu, at jim jest.
Pamatuju si, jak jsem jako malý šel s maminkou pro vepřové ocásky. A když jsem začal v řeznictví "žvatlat” tak mi naznačila, že mám mlčet. Ony ty ocásky byly - podpultový.
Samozřejmě, že se vědělo, že vedoucí čehokoliv si přivydělávají stranou. Byly na to vtipy, kritizovalo se to ve filmech, seriálech - vzpomeňte si na arogantní zelinářku Stelly Zázvorkové v Nemocnici na kraji města, řezníka co je jako hrabě Juraje Kukury z Trháku, na to jak pan Novák a paní Nováková shání: fošny, tvrdý Sparty,hovězí, Plzeň, a nakonec - hadičky do ostřikovačů, ale zrovna mají jenom na Škodovku, takže do Žigulíka, co má soudruh ředitel, nepasují. V pátek není svátek, V podstatě jsme normální, Zítra to roztočíme, Drahoušku, Příště budem chytřejší staroušku, Vrchní prchni…Ano je to tzv. komunální satira, kam možná patří i historka o řezníkovi, co si “ušetřil” na Mercedes, ale pak se vyděsil, že ho zavřou a tak západní káru schoval do stodoly a vytáhl ji až po listopadu, kdy už to byl zastaralý model… Protože jsem tu dobu zažil a vnímal, byť jako malý chlapec, rád si ty filmy pro jejich z dnešního pohledu absurditu tehdejší doby pustím. I s Formanovou Hoří, má Panenko… Jen nechápu, že se po tomhle někomu opravdu stýská…
Český humor žije - musím to vědět když ho dělám…(Byť jen jako koníček)Jenže vymyslet dobrý vtip, dá práci. Pak tu tedy máme vtipy s krátkou životností ale i takové, kterým se smějeme i po desítkách let… A někdy to, co bylo ve své době humorné vyčpí, právě proto, že to bylo humorné tehdy… Ano, i vtip, lhostejno zda verbální nebo kreslený může expirovat…
Jé, to mi připomíná zápletkou jednu mojí "šuplíkovou" básničku/písničku, kterou sem napsal dva roky zpět. Ale tam sem si ten příběh vyfabuloval, vy jej máte ze života...
Škoda, že už se netočí Bakaláři, tam by se tahle zamotaná historie hodila a tipuji, že by dosáhla kultovního statusu...
Chudák tatínek.
Líbilo moc.
Rumové pralinky skončily proto,že na tu nedobrou hmotu, s cukrem a TRESTÍ nebyli už zákaznici zvědavi. Zvlášť když konkurence nabízí rumové kuličky, v echt čokoládě, s kokosem a PRAVÝM rumem. V Praze se dají koupit "nepovedené z fabriky"(tedy hrbaté, jinak jim nic není) , za 160Kč - 1Kg... To pak nahrážková pochutina nemá šanci...
Přiznám se, že nechápu to množství negativních reakcí. Vždyť to byl vysokoškolský kurz pro studenty specifických oborů, s ostatky souvisejícími, nic na co by se dostala laická veřejnost. A už vůbec nechápu to rozhorčení, v zemi, která v kremacích jednoznačně vede. V zemi která miluje černý humor (jen v poslední dekádě byly natočeny dva komediální seriály s tématem krematoria), která cituje: "Jeď do Pelhřimova, prohlédni si tam krematorium, ať víš do čeho jdeš" kde vznikl spalovač mrtvol... Možná to souvisí s krizí víry, protože věřící věří, že smrt je jen brána do jiného světa a existence. Popel popelu, prach prachu. Vše co se narodí, i jednou zemře, to je koloběh života. Věřící to má snažší,ví,že bude spasen a ožije do života nového, jednou.... Zesnulé tělo je už vlastně jen tělesná schránka, s podobou člověka, to co nás dělá lidmi, každého jedinečného, duše, duch, naše osobnost už v něm není... Smrt je jediná spravedlivá věc, nikdo ji neujde. "Smrt není, zlá, co, těžké, to umírání je." Napsal před sto lety Jiři Wolker. A měl pravdu. Jest psáno: "Až půjdu údolím stínu smrti, nebudu mít strach, neboť vím, že jsi se mnou. (tzv. Davidův žalm 23). Možná to pohoršení není tedy od toho, že jde o kurz zabývajíci se-vědecky- kremací ale od toho, že je zde přítomen onen motiv smrti, konce, nekonečna. Něčeho, čeho se člověk bojí, ať věři v to, že jen přejdem jinam, nebo nikam. Možná to je i o svědomí a strachu, že to, co člověk vědomně činil zle může být na onom světě ztrestáno. Žij tedy tak, abys ses nemusel "poslední instance" bát...
Na idnes píši: Dcera měla ve třech letech těžkou autonehodu, kdy byla i v kómatu, Naštěstí z toho vyšla bez následků.
Zdroj: Odkaz 1
Rázem má ten příběh jiný ráz, což...
Nechte už prosím argumentů jó to my....Jó to za našeho mládí...
Je úplně jiná doba. Bít děti bude od příštího roku společensky nepřijatelné. Stejně jako je dávno společensky nepřijatelné bít životní partnerku, nebo zaměstnance. Kdysi mohl pán domu zmydlit děti, ženu, i čeleď. Ale byly doby kdy by byl zmydlen i on. Pamatuju se, jak jsme se kdysi učili číst švabach a četli jsme lístek, tuším z roku 1820 nebo 30 o tom jak jakási mladá žena nešla na robotu (zrušena až 1848), protože se starala o svoje novorozeně "a tak ji vzali a holí na zadnici 25 ran (v onom lístku bylo to slovo napsáno explicitněji) dali".
Mňamka co? Vždycky si vzpomenu na babičku, jak mi líčila, jak ji kdysi, žábu 4letou tatínek zbil násadou od biče, páč se vztekala. Taky ve škole byla bita, i když to zákon zakazoval. Já sám byl v '80 svědkem jak učitelka v MŠ zbila zlobivého hocha. Před všemi dětmi a na holou. Zlobil i na ZŠ, takže efekt 0%. Od jisté doby nemohu vidět filmy jako Páni kluci, bylo nás 5 nebo Vracenky s brutálními výprasky rákoskou a kabelem od žehličky. Ani číst Káju Maříka, nebo o 50 let mladšího Boříka... Vzpomínám na rozhovor s Ottou Habsburským, který vzpomínal na otce, Karla I., posledního krále, že děti nikdy nebil, ale řekl jim, podívej, to se prostě nedělá... Děti své rodiče, pokud je vše OK, totiž milují a vzhlíží k nim. Nikdo vás nebude mít tak rád, jako vaše dítě. Nechápu, jak někdo může bít někoho, kdo je kus jeho samého, působit mu bolest(často) a říkat:Je to pro tvé dobro. Dříve se totiž děti bily stále, nebyl to výjímečný trest ale "tradiční výchova".
Kdysi jsem se zuby nehty bránil indukci, na úkor plynu. Dnes už bych plyn nechtěl. Jednodušší na údržbu, stejně rychlé a mnohem bezpečnější. Plyn je pořád otevřený oheň, může unikat... Skvělé jsou i časovače, rychlovar.... Plyn prostě míří do historie. (Btw. nemluvím o elektrické plotýnce, ta je na dvě věci a indukci ni plynu nemůže konkurovat.) Někdy není dobré být staromilec a dát šanci modernější a čistčí technologii.... A to si pamatuji i doby, kdy se jelo v kuchyni na propanbutan, který byl dodáván v "bombách" které vozili "plyňáci".
Stále se divím, jak tu někdo mluví o "výchovném plácnutí na zadek". Tohle je zákon proti výpraskům. Pokud někdo neví co to je, nechť si pustí Pány kluky nebo Bylo nás pět. Kvůli explicitním výpraskovým scénám na tyhle filmy nemůžu koukat...
Stejně jako už neotevřu nikdy Steklačovy Boříky & spol., nebo Káju Maříka... V Bořících je popsáno jak Mirek dostal, protože nechtěl jíst nudle s mákem. Káju zase bijou kvůli tomu, že usnul u modlitbičky.
Mimochodem, to nucení do jidla, byť bez bití, jsem zažil kdysi na škole v přírodě... Dodnes vidím to hnusný smrdutý bledý kuřecí stehno přelitý žluklým máslem a kuchařku s paní učitelkou, co se mne to snaží donutit sníst...
Ale už vůbec nevím proč jsem tehdy nejedl, což je k mé dnešní tělesné konstituci, kterou by mnozí mohli přisoudit metru piv a porcím guláše s deseti, ač knedlíkům neholdujil a vypít metr piv nejspíš zesnu) opravdu neuvěřitelné. (Ale kuřecí stehna nemám v podstatě rád dodnes, to maso opravdu divně páchne.)
Komunistická ideologie je ZLO. Vždyť má za prostředek krádež (znárodnění), nenávist založenou na závisti (tzv. třídní) a v důsledku toho třídní boj (tedy násilí, válku, konflikt). Komunismus (neexistují peníze a lidé, pardon, pracující si berou vše dle svých potřeb - nikde v masovém měřítku na úrovni státu - NENÍ.) Je to blud. Nesmysl. Mnohdy se ptám, co vede lidi k (n) ostalgii. Jednou z teorii je, že lidé dostali od režimu byt - A POTÉ - kdy režim padl - ho zprivatizovali "za hubana". Tohle v nich ukotvilo ostalgii, tak že zapimněli na to jak muži museli na 2 roky na vojnu, kde byl šikan, bez svolení strany a vlády nemohli cestovat do ciziny, držet cizí měnu, podnikat... Nedochází jim, že byli nevolníky/otroky, protože jen nevolník/otrok musí žádat vrchnost o svolení cestovat a o peníze na cestu. Náboženství vystřídal marx-leninský kult. Pojem občan - pracující. A bohoslužby/mše - schůze. Církve byly podezřelé a sledované. Vznikl pojem socialistická morálka. Papouškuj, co chce strana a vláda. A bacha, pokud budeš moc rebelovat, zaplatíš za to nejen ty, ale i rodina, blízká i širší... O tom jak budeš žít a myslit nerozhoduješ ty, ale stát. Už od mala. Proto se už ve školce dozvíš kdo to byl soudruh Lenin... (Ne, nepsaly se '50.... Byla polovina' 80...)Jo, a taky je tu armáda,, prej bratrská a dočasně. (čti - okupanti) Na jeden "furt"...
Nikdy nepochopím ostalgii... Protože jsem tu dobu zažil, vnímal a čim jsem starší,tím jsem vúči ní kritický... Rok od roku víc.
Největší zvěrstvo je oslovovat princeznu z Wallesu Kate Middleton. Už od roku 2011 to žádná Kate Middleton není....Ovšem britský plebejský bulvár v tomhle nesmyslném úzu setrvává a Catherine, Princess of Walles mu nejde přes - klávesnici. A Kate? No to je přece po česku Katka, Kačka, po moravsku Kača... Katka Middletonovic - takhle bulvár tituluje prý nejoblíbenější členku král. rodiny... Kateřina, korunní princezna, pcheee. Je to Kačka a hotovo...
Pokaždé když to vidím, jež se mi chlupy... Je to k Její královské výsosti Catherine neuctivé...
Princeznu Dianu nikdo netituloval Diana Spencer(ová)... Buď princezna Diana nebo řidčeji Lady Di...
Tak proč je manželka jejího syna titulována jako Kačka Middletonovic?
Fuj fuj fuj...
Btw: titul kníže Walleské, nebo kněžna Walleská jsem nikdy nečetl v žádné odborné publikaci...
Jééé, přesně to samé jako mému mladému islandskému jmenovci se stalo i mě. Dokonce mi bylo asi o rok, ne li dva méně. Akorát to nebylo letadlo, ale autobus, nebyl to šermířský zápas,ale exkurze-na - ehm skládku a nebylo to v Římě ale někde v okrajové části Prahy. Řidič mne vyhodil z autobusu, protože sem měl urousaný nohavice. A já jen nešťasten zíral jak se mi autobus aj se zbytkem třídy a divoce gestikulující učitelkou vzdaluje....Podotýkám, že to byli v době předmobilové... Ještě větší terno bylo, když mne zapoměli v předmaturitním ročníků v Táboře a na to, že jim chybím, přišli až v Chýnovských jeskyních... Mám tu o tom fejeton "Veselý výlet vlastivědný, aneb kdož jsů Boží bojovníci..." Ony tyhle výpravy v době předmobilní byly vždy lehce rizikové...
Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy,
poslové noci, která do zad bodá dýku,
tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi,
však ne tak jako včera, dnes už bez šeříků,
však díky za železné holubičky míru
a díky za polibky s chutí hořkých mandlí,
v krajině přelíbezné zavraždili víru,
na cestě rudé šípky jako pomník padlých.
Vám poděkování a vřelá objetí
za provokování a střelbu do dětí,
a naše domovy nechť jsou vám domovem,
svědky jsou hřbitovy páchnoucí olovem.
Vím, byla by to chyba - plivat na pomníky,
nám zbývá naděje, my byli jsme a budem,
boľšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,
spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm,
nikogda nězabuděm!
Zítra je opět výročí, té noci, co do zad bodá dýku...
Kdybych chtěl mluvit s Martinou,
plet bych si bukvy s latinou
a knutu s žezlem.
Měnil bych pravdu ve lhaní,
v častušku hudbu varhanní,
plet dobro se zlem!
Dbal místo snění konzumu,
nabádal děti k rozumu,
z prospěchu podlý.
Žil pěkně vprostřed ohrady
a zdobil okna, výklady
a vzýval modly.
Karel Kryl
"Odjížděl jsem jako Slovan. (do carského Ruska). Vrátil jsem se jako Čech..."
Karel Havlíček Borovský"
Jsem podobného věku a pohodovou vrstevnici bych bral všemi 10. V podstatě třeba já hledám veselou, ukecanou umění milovnou vzdělanou nekuřačku se smyslem pro humor. A když by uměla zpívat tím líp. Kromě partnerky i parťačky hledám i můzu... Takže ne, 40 fakt nechtěj 60... A nemusí umět vařit, bo vařim sám, ale pokud ano, tak budem vařit dva 🙂. Sám miluju humor, historii, Prahu,dobré jidlo a pití, jsem kreativní, upovídaný knihomol. Pouze jsem při těle, ale na tom aby byla dáma štihlá nebazíruji. Miluji totiž křivky a to i barokní, Rubensovské... A ano jsou i pohledné dámy co mají "cent" i lehce nad... A kdyby byla i "stará duše"... Jejej... Ideál.... Takže ne, není přebráno a vždy platí, žena, chce li, má nad mužem navrch... Ony ty mé vrstevnice mají prostě kouzlo... Ale nelžeme si, mnohdy zralé krásky loví "zajdy". Proč? Protože mohou... Jestli ono nakonec nebude víc osamělých "42yrs" mužů, než" 42yrs" osamělých dam... Tip bych si, že ano.
To ale nejsou šaty oouze dojiček, řekl bych. Imho to je selský oděv z konce 18.stol. do doby kolem poloviny 19.stol,který ale nosily i městské služtičky a komorné. V podstatě to můžete vidět v každé lepší pohádce nebo filmu odehráhavajcího se za vlády Ludvíka XV. a XVI.,či francouzské revoluce. A opravdu se to uchovalo dodnes v Bavorsku a Rakousku jako dirndl. Teda, řekl bych spodní součást, bo leckde ještě k tomu patří živůtek. Rammsteini použili tyhle šatky,respektive ženy v nich v klipu s všeřikajícím názvem Di... TI... Není se co divit, jsou svůdné... I když zcela jistě ne prvoplánově...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Outdoorové "tenisky" nosím proto, že jsou naprosto geniálně odpružené, poskytují oporu kotníku a zlepšují chůzi. Plus "zubatá" podrážka je naprosto ideální na nerovnou, hrbatou, někdy vpravdě terénní pražskou dlažbu. Takže to co je ve vyasfaltovaném NYC nebo L. A. jen módní libůstka má v naší stověžaté matičce s jejím typickým povrchem ulice své opodstatnění.... Pokud má někdo i hřmotnější a hmotnějši postavu, tomu dobře odpružená bota pomůže v jistějším a rychlejším pěším pohybu po městě. Praha má totiž tendenci po dešti se špatnou podrážkou pěkně klouzat, kdyžto outdorky vás se svou "tankovou" podrážkou podrží...
1 odpověď