Aha, tak já jedu v jisté americké značce začínající na “M” a tam si vyberu, příjde mi, že jejich boty jsou i pestré. Ale nejsem žena, pro mne je to pořád “teniska” a nejdůležitější pro mne je, zda v nich kráčím nebo dusám.

Outdoorové "tenisky" nosím proto, že jsou naprosto geniálně odpružené, poskytují oporu kotníku a zlepšují chůzi. Plus "zubatá" podrážka je naprosto ideální na nerovnou, hrbatou, někdy vpravdě terénní pražskou dlažbu. Takže to co je ve vyasfaltovaném NYC nebo L. A. jen módní libůstka má v naší stověžaté matičce s jejím typickým povrchem ulice své opodstatnění.... Pokud má někdo i hřmotnější a hmotnějši postavu, tomu dobře odpružená bota pomůže v jistějším a rychlejším pěším pohybu po městě. Praha má totiž tendenci po dešti se špatnou podrážkou pěkně klouzat, kdyžto outdorky vás se svou "tankovou" podrážkou podrží...

Hihi.... Tak sem se zase nedávno se svým kresleným vtipem (skoro) trefil.....

Odkaz 1  

Jestliže jsou místa pozitivní (svatá), tak jsou i místa negativní (klatá čili prokletá). Svatých míst máte po celé naší republice stovky a po světě tisíce. Stejně tak jsou i známá prokletá místa, jiná patří mezi zapomenutá nebo neznámá. Jsou i místa, kterým negativní pověst stvořil až internet. Mrtvý kus přírody, kde proti všem předpokladům vládne nepřirozený klid, není nic, co bych si vymyslel.

Tak buďte rád. Nicméně setkat se s nadpřirozenem může každý. I během procházky krajinou. Vnímejte okolí... Pokud se ocitnete někde, kde je ticho a nic než ticho, tráva ni větve stromů neševelí, ptáci nezpívají... Obraťte se a jděte ihned pryč... Může to být znamení, že jste na klatém místě... Neb jsou místa svatá a klatá...

Samozřejmě, že duchové a démoni existují! Nejen, že je vyháněl Kristus i apoštolové a jiní, ale na nadpřirozené bytosti věří v tak vysoce technologicky vyspělých zemích jako je Japonsko nebo Jižní Korea. Existuji i andělé a další nadpřirozené entity. Vždycky platí, člověk by si neměl z naivity, neznalosti, recese, hlouposti nebo dokonce vědomně zahrávat s něčím, co není z naši reality, experimentovat s tím a pokoušet něco, co není schopen objasnit rozumem. To neumí ani věda. Proto je nebezpečně vyvolávat duchy, zkoušet magii atd... Nejsou to jen bubáci na Halloween, ale něco skutečného a proto je lepší to nekonfrontovat. Co má zůstat tabu, at jim jest.

V Československu bída fyzická nebyla. V Sovětském Svazu, za Stalina, na Ukrajině byla, i za Kimů v KLDR byla a je. Ale jako v každé totalitě tu byla bída duchovní a duševní. A hlavně - všichni, do jednoho jsme byli nevolníky. Vždyť existoval paragraf na trestný čin Opuštění Republiky. Ale to, že můžete svobodné opustit svou vlast a zase se do ní vrátit je základní lidské právo. Nikdo jej nesmí omezovat (jen soud a to tehdy pokud je člověk obviněn ze zvlášť závažného TČ jako je vražda apod.)Jenže přesně tohle režim dělal, proto tu byly dráty, vojáci, psi. Proto jste museli žadonit o výjezdní doložky, devizové přísliby… Jenže přesně toto je symbol otroctví, poddanství a nevolnictví. Jen otrok nebo nevolník prosí svého pána aby mohl odejít.Svobodný člověk vezme pas, valuty nebo dnes spíš kartu a jde na letiště a kam jej srdce táhne. Valná většina lidí co znám byla v USA. Mnozí X-krát. Ale za socialismu pokud byl někdo třeba v Paříži, tak to nebylo jen tak a byl to i předmět závisti. Je to i v tom vrchní prchni, kde se ex spolužáci navzájem chlubí kde všude byli.., Dnes je to dílem k smíchu, dílem z toho mrazí.

Mnozí nemohli studovat vůbec, jiní jen něco, někteří vše. Nebyla svoboda slova a názoru. I s vírou v Boha to bylo složitější…

Té době se říkalo “normalizace” ale já ji říkám nenormalizace. Protože spoustu věcí zase “znenormalizovala.

Pamatuju si, jak jsem jako malý šel s maminkou pro vepřové ocásky. A když jsem začal v řeznictví "žvatlat” tak mi naznačila, že mám mlčet. Ony ty ocásky byly - podpultový.

Samozřejmě, že se vědělo, že vedoucí čehokoliv si přivydělávají stranou. Byly na to vtipy, kritizovalo se to ve filmech, seriálech - vzpomeňte si na arogantní zelinářku Stelly Zázvorkové v Nemocnici na kraji města, řezníka co je jako hrabě Juraje Kukury z Trháku, na to jak pan Novák a paní Nováková shání: fošny, tvrdý Sparty,hovězí, Plzeň, a nakonec - hadičky do ostřikovačů, ale zrovna mají jenom na Škodovku, takže do Žigulíka, co má soudruh ředitel, nepasují. V pátek není svátek, V podstatě jsme normální, Zítra to roztočíme, Drahoušku, Příště budem chytřejší staroušku, Vrchní prchni…Ano je to tzv. komunální satira, kam možná patří i historka o řezníkovi, co si “ušetřil” na Mercedes, ale pak se vyděsil, že ho zavřou a tak západní káru schoval do stodoly a vytáhl ji až po listopadu, kdy už to byl zastaralý model… Protože jsem tu dobu zažil a vnímal, byť jako malý chlapec, rád si ty filmy pro jejich z dnešního pohledu absurditu tehdejší doby pustím. I s Formanovou Hoří, má Panenko… Jen nechápu, že se po tomhle někomu opravdu stýská…

Jako, že to dostali za podporu pana prezidenta? Podívejte, i kdyby... Vždyť je to jedno. V USA když jste celebrita,nebo podnikatel a podpoříte vítězného kandidáta, tak se pak očekává za tuto podporu odměna. Často to je ambasadorský post. Je to naprosto normální a nikdo to neřeší... U prezidenta Zemana byl i případ, kdy pan Hůlka zpíval po zvolení hymnu, dostal medaili, pak dospěl k názoru, že už ji nechce, protože s prezidentem Zemanem rozešel názorově i lidsky a prostě ji vrátil. Nicméně zrovna pan Vetchý i pan Trojan si prostě ten metál zasloužili, herci to jsou opravdu skvělí...

A u konce Tmavomodrého světa jsem vždy dojat a rozhořčen.

Takže, já s tim problém nemám...

Že by za všechny ty krásné role? I kdyby to u Ivana Trojana bylo jen za anděla (Páně) a u Ondřeje Vetchého za Tmavomodrý svět, tak by to stálo za to.... Ale oba mají mnohem víc skvělých rolí...

Čert s hodností vraníka, teda vlka....

A s Trojanem miluju i reklamy...

Český humor žije - musím to vědět když ho dělám…(Byť jen jako koníček)Jenže vymyslet dobrý vtip, dá práci. Pak tu tedy máme vtipy s krátkou životností ale i takové, kterým se smějeme i po desítkách let… A někdy to, co bylo ve své době humorné vyčpí, právě proto, že to bylo humorné tehdy… Ano, i vtip, lhostejno zda verbální nebo kreslený může expirovat…

Jé, to mi připomíná zápletkou jednu mojí "šuplíkovou" básničku/písničku, kterou sem napsal dva roky zpět. Ale tam sem si ten příběh vyfabuloval, vy jej máte ze života...

Škoda, že už se netočí Bakaláři, tam by se tahle zamotaná historie hodila a tipuji, že by dosáhla kultovního statusu...

Chudák tatínek.

Líbilo moc.

Rumové pralinky skončily proto,že na tu nedobrou hmotu, s cukrem a TRESTÍ nebyli už zákaznici zvědavi. Zvlášť když konkurence nabízí rumové kuličky, v echt čokoládě, s kokosem a PRAVÝM rumem. V Praze se dají koupit "nepovedené z fabriky"(tedy hrbaté, jinak jim nic není) , za 160Kč - 1Kg... To pak nahrážková pochutina nemá šanci...

To máte pravdu není. Duše mizí jinam... Do jiné formy existence. Tedy toho, čemu se zjednodušeně říká posmrtný život.

Uctívali tam antické Bohy. Nejen Olympany. Ty, přejmenované úctívali i v Římě, galové měli své, germáni, slovani, seveřané, o Egyptu nemluvě. Bylo mnoho božstev.

Vidíte - a přece věříte - že duše jde někam “na lepší místo” kde je klid a mír. Každá kultura má o tom místě jinou představu. Dokonce i ateisté. A jistě, svou další existenci mají lidé i v potomcích, to je čemu říkám “princip kontinuity”. Ale to by znamenalo, že dál budou žít jen lidé co mají děti a pozor -jejichž děti mají děti.Jak někdy říkám- umřít může člověk spokojeně v době, kdy má vnoučata a pravnoučata. To pak je ta “nesmrtelnost skrze geny” blízko. Ale víra posmrtného života je tu i proto, že doufáme, že ti co jsme milovali a v tragédii to mohou být nejen předkové ale i předčasně zesnulí potomci na nás někde čekajî a my je zase potkáme. Tohle tajemství ale znají jen ti co vešli branou smrti do údolí stínů…a došli nakonec…Svým způsobem jest lidský život krátký… v porovnání s věčností…

Zákaz kremací souvisel s představou, že pokud věřící bude spálen, nevstane na poslední soud z mrtvých. Na základě vašeho příspěvku jsem si dohledal, že například v Řecku se pohřbívalo výhradně do země a to až do roku 2019! Pravoslavní nemají ke kremaci pozitivní vztah. Evangelíci s tím problém nemají a katolíci s výhradami. V ČR však pohřeb žehem jednoznačně převažuje. Stačí se podívat na pohřeb slavných - většinou bývá poslední rozloučení v krematoriu. Takže staří pohané by z toho měli jistě radost…Na druhou stranu, kdyby spalovali všichni, tak archeologové v budoucnu nic nenaleznou… Z toho důvodu takový tradiční pohřeb do země má svoje. Ale vesměs našinec skončí “na plíšku”. Jestli je to dobře nebo ne, posuď každý sám…

Kremace zakázal Karel Veliký. 789. Ne Ježíš.

Judaismus je odmítá, stejně tak islám.

V Evropě (a tedy křesťanství) se spaluje od 70.let 19.stol. Pricemz prvni zeme byly Anglie a kupodivu - Itálie (zakon schvalen jiz 1874). A od 80.let 19.stol se spalovalo i v Nemecku.

U nás byly první kremace povoleny od roku 1919 (Lex Kvapil),ale prvni dve byly provedeny jeste nelegalne v roce 1918.(za monarchie). Prvni krematorium (Liberec) 1913.

Tedy pres 120 let.

Krestanstvi ve vsech smerech pres 1000 let formovalo identitu teto zeme a naroda. V soucasnosti se oficialne k vire hlasi cca 1000 000lidi,tedy,10%

Jejich profese prostě s pohřbívánim souvisi... Nu a u nás, jak jsem již psal,je pravděpodobnější pohřeb žehem, než v rakvi do země... Pohřeb kremací převažuje. Možná na to je nějaká studie proč, ale hledat ji nebudu.

V Písmu, starém i novém Zákoně je přesně popsáno jak se chovat, aby člověk nakonec obstál. Ale je tam i určeno, kdo nakonec skončí definitivně špatně. Suma sumárum, kdo žil morálně (což je tak nějak samozřejmé) ten se nemusí bát. Není to jen v křesťanství, i jiné víry, včetně starověkých to tak mají... S oním světem... Dobro najde cestu, zlo neujde trestu. A s tím ateismem... Mám takovou prupovídku - je jedno, zda se zajímáte o Peklo.... Ale Peklo se bude vždy zajímat o vás... I tak nějak platí... "Memento Mori". Což není Pamatuj na smrt, ale pamatuj, že umřeš... Na světě je tolikero prapodivných věcí, vědou neobjasnitelných, že je spíše jasno, že něco mimo nás je, než že není nic...