Nesnáším vyrábění svačin! A co víc, nesnáším vymývání krabiček na svačiny. Svačiny chystám večer předem a myčku zapínáme až přes noc, takže musím krabičky večer vymýt, abych měla do čeho ty svačiny dát. A pořizovat novou sadu na střídání při třech dětech je už dost nadstandard. Takže večer vymyju, rohlíky namažu, ovoce nakrájím, drobnou sladkost přihodím, a to vše 3x a za slavnostního pokřiku Haleluja to strčím do ledničky. A další den nanovo...
Paní Šichtařová mi nikdy moc sympatická nebyla. Ekonomice nerozumím, takže její odborné názory si vůbec netroufám soudit. Ale lidsky u mě hodně klesla. Já bych tomu i věřila, že doma tyto problémy měla. Ale zůstává mi rozum stát nad tím, že i přes to plodila další a další děti, které od chování jejich otce vůbec neochránila. Pokud má její dcera ve 14 letech tak obrovské problémy s alkoholem, tak jí měla být nápomocná s jejich řešením a ne rodit další děti. Ty totiž budou mít výhledově podobné potíže, jelikož je nechala vyrůstat v tak dysharmonickém prostředí (nemám ráda nadužívané slovo "toxické", ale sem by se i hodilo). Je to k těm dětem strašně nefér.
Už dlouho jsem nečetla článek s tolika předsudky a odsudky. Že ve škole jen sedí a s kamarády s mohou bavit jen v 5 minutové přestávce? Má pisatelka vůbec nějakou zkušenost se základním školstvím? Mám 3 děti a u všech na prvním stupni se učilo hravě, bez nutnosti celodenního sezení, naopak mají spoustu aktivit venku, paní učitelky jim vymýšlejí projektové dny, pracuje se i na zemi... Takový program bych jim doma těžko vymyslela, i kdybych na to měla čas. A učit také nemůže jen ten, který sám umí číst a psát. Tak nějak je mi dítěte autorky líto.
Se svými dětmi jednám s respektem, ale určitě ne s úctou. Protože úcta je od slova uctívat a já své děti neuctívám, já je miluju a snažím se z nich vychovat slušné lidi. Nejsem jejich kamarádka, jsem jejich matka. Nebiji je, nadávám, když už překračují míru, služku ze sebe nenechám dělat. A představa, že mě hodnotí nějaká cizí ženská v herně, mi celkem vadí.
Souhlasím s tím, že možnosti pro pohybově nenadané děti jsou malé. Pro miminka jsou různá cvičení, pro seniory je cvičení, ale co s dospívajícími, kteří nemají potřebu dělat sport vrcholově a jen by jim stačilo se někde v tělocvičně "vyblbnout" a hýbat se přirozeně? Podle mě to splňuje snad jen ten Sokol, který ale není všude. Většinou jsou totiž kroužky pro tyto děti úzce zaměřené - fotbal, volejbal, hokej, florbal... Ale něco všestranného prostě chybí.
Podle popisu v článku by mi to sedělo i na frontotemporální demenci, pro ni je typické takové to společensky nevhodné chování - cituji: "jde o ztrátu sebekontroly a společenské způsobilosti v relativně mladém věku, tedy jakási „odbržděnost“, .... názorová rigidnost, nekontrolovatelná upovídanost, stereotypní a nutkavé jednání, těkavost, roztržitost, nevybíravé a společensky nevhodné způsoby, impulzivnost."
Jestli je to pravda, tak je mi pana Ondráčka a jeho rodiny fakt líto :-(
Každé dítě je jiné, každé se vyvíjí jinak rychle, každé nezapadá do tabulek. Ale tvrzení, že dítěti beru bezstarostné dětství tím, že ho učím nečurat si do kalhot před nástupem do školky, mi přijde trošku mimo. Jestli je někdo stresovaný tím, že musí myslet na čurání, tak je to spíš matka než dítě, dětem to většinou bývá úplně fuk a jsou schopní chodit i v těch mokrých kalhotech celkem bezstarostně. Neomlouvejme vlastní pohodlnost :-)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nadpis je poněkud zavádějící - on neměl "vadnou diagnózu", konečná diagnóza se stanoví až po nástupu klinických příznaků a potvrzení laboratorními a zobrazovacími metodami. Ne všem nově diagnostikovaným diabetikům se dělá CT pankreatu, pokud není podezření. Což u pana nastalo v době, kdy zežloutl. A navíc se obávám, že ty dva měsíce by mu prognózu výrazně nezlepšily 😔 Přeji mu hodně sil!!