Nadpis je poněkud zavádějící - on neměl "vadnou diagnózu", konečná diagnóza se stanoví až po nástupu klinických příznaků a potvrzení laboratorními a zobrazovacími metodami. Ne všem nově diagnostikovaným diabetikům se dělá CT pankreatu, pokud není podezření. Což u pana nastalo v době, kdy zežloutl. A navíc se obávám, že ty dva měsíce by mu prognózu výrazně nezlepšily 😔 Přeji mu hodně sil!!
Nesnáším vyrábění svačin! A co víc, nesnáším vymývání krabiček na svačiny. Svačiny chystám večer předem a myčku zapínáme až přes noc, takže musím krabičky večer vymýt, abych měla do čeho ty svačiny dát. A pořizovat novou sadu na střídání při třech dětech je už dost nadstandard. Takže večer vymyju, rohlíky namažu, ovoce nakrájím, drobnou sladkost přihodím, a to vše 3x a za slavnostního pokřiku Haleluja to strčím do ledničky. A další den nanovo...
Paní Šichtařová mi nikdy moc sympatická nebyla. Ekonomice nerozumím, takže její odborné názory si vůbec netroufám soudit. Ale lidsky u mě hodně klesla. Já bych tomu i věřila, že doma tyto problémy měla. Ale zůstává mi rozum stát nad tím, že i přes to plodila další a další děti, které od chování jejich otce vůbec neochránila. Pokud má její dcera ve 14 letech tak obrovské problémy s alkoholem, tak jí měla být nápomocná s jejich řešením a ne rodit další děti. Ty totiž budou mít výhledově podobné potíže, jelikož je nechala vyrůstat v tak dysharmonickém prostředí (nemám ráda nadužívané slovo "toxické", ale sem by se i hodilo). Je to k těm dětem strašně nefér.
Už dlouho jsem nečetla článek s tolika předsudky a odsudky. Že ve škole jen sedí a s kamarády s mohou bavit jen v 5 minutové přestávce? Má pisatelka vůbec nějakou zkušenost se základním školstvím? Mám 3 děti a u všech na prvním stupni se učilo hravě, bez nutnosti celodenního sezení, naopak mají spoustu aktivit venku, paní učitelky jim vymýšlejí projektové dny, pracuje se i na zemi... Takový program bych jim doma těžko vymyslela, i kdybych na to měla čas. A učit také nemůže jen ten, který sám umí číst a psát. Tak nějak je mi dítěte autorky líto.
Se svými dětmi jednám s respektem, ale určitě ne s úctou. Protože úcta je od slova uctívat a já své děti neuctívám, já je miluju a snažím se z nich vychovat slušné lidi. Nejsem jejich kamarádka, jsem jejich matka. Nebiji je, nadávám, když už překračují míru, služku ze sebe nenechám dělat. A představa, že mě hodnotí nějaká cizí ženská v herně, mi celkem vadí.
Souhlasím s tím, že možnosti pro pohybově nenadané děti jsou malé. Pro miminka jsou různá cvičení, pro seniory je cvičení, ale co s dospívajícími, kteří nemají potřebu dělat sport vrcholově a jen by jim stačilo se někde v tělocvičně "vyblbnout" a hýbat se přirozeně? Podle mě to splňuje snad jen ten Sokol, který ale není všude. Většinou jsou totiž kroužky pro tyto děti úzce zaměřené - fotbal, volejbal, hokej, florbal... Ale něco všestranného prostě chybí.
Podle popisu v článku by mi to sedělo i na frontotemporální demenci, pro ni je typické takové to společensky nevhodné chování - cituji: "jde o ztrátu sebekontroly a společenské způsobilosti v relativně mladém věku, tedy jakási „odbržděnost“, .... názorová rigidnost, nekontrolovatelná upovídanost, stereotypní a nutkavé jednání, těkavost, roztržitost, nevybíravé a společensky nevhodné způsoby, impulzivnost."
Jestli je to pravda, tak je mi pana Ondráčka a jeho rodiny fakt líto :-(
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Členění prostoru je zajímavé, ale celkově to kvůli tomu betonu působí tísnivě a neútulně.