A co právo občana neužívat výpočetní techniku, jednat s úřadem osobně, nesdělovat své potřeby do prostředí, kde mohou být nekontrolovaně zneužívané?

Nejenom hudebníci - i jiné skupiny mají problémy s letem - viz naši střelci na OH v Paříži. A zajištění letecké přepravy našich špičkových paralukostřelců, kteří kromě své výzbroje přepravují najednou i několik invalidních vozíků, rovněž není jednoduchá záležitost.

Tak já tu pověru znám jinak: na štědrovečerní stůl se prostře o jeden talíř víc, aby bylo jasno, že jsme přátelští, štědří a náhodný pocestný, který zaklepe na naše dveře, bude uvítán a pohoštěn. Že nemáme nouzi o pár soust a proto to tak bude celý další rok.

Zakázat maso? A co mléko, sýry, tvarohy, smetany a další a další .... to budeme dovážet z Číny a z jižní Ameriky?

To je přeci v rodinách běžné - nejen v těch královských.

Včera večer kolem 7 hodiny jsem si došla do zásilkovny pro balíček. U nás ve vsi je zásilkovna v místní hospodě - byla tam paní výčepní a jeden jediný host - možná jako ochranka, aby se tam sama nebála.

Nejbližší obchod máme 8 km daleko - když už se tam někdo vypraví, tak toho nakoupí na celý týden, čili plný koš - ona i ta cesta nás něco stojí, nemluvě o času. A automat na kafe tu nemáme ani na nádraží.

U nás by autor dost rychle změnil zvyky i názor.

V obcích nad 300 obyvatel bude zřízeno odběrné místo na výkup - kde? Jsme taková obec, není tu žádná prodejna, obecní úřad má otevřeno jen jeden den v týdnu večer, tak u hospody? Ale jsou takové obce, kde hospoda otvírá jen pá-so-ne. Minerálky v plastu kupuji - vozí mi je dovozce potravin, bude ten mít povinnost brát zpět prázdné obaly? Je toho k dořešení ještě hodně.

Cože? Jsem 70+ a nestačím se divit. Karobový prášek - co to je? O tom jsem nikdy neslyšela. Másla bylo vždycky dost, tak proč nějaké margarínové náhražky? Ořechy jsme si nasbírali při podzimních výletech do přírody. Marmeláda z domácích zásob - ano, malin, ostružin nebo borůvek jsme si v lese také natrhali dost. A vánoční kolekce, tak ty byly opravdu čokoládové, ne předražené cosi jako dneska. A mohli bychom být rádi, kdyby se v každé rodině z těch dob přeneslo do dneška, že se u předvánoční pohody pečení cukroví sejde celá rodina.

Mám umělý stromeček - kocoura nikdy nezajímal, ani ozdoby na něm. Asi proto, že běhal ven, kdykoliv si řekl a na zahradě těch stromků a různých jiných rostlin viděl až dost.

Až bude šéfkuchař někdo jiný, budou se dělat vajíčka zase úplně jinak? Sto lidí, sto chutí, sto receptů na to samé.

Chodím na samoobslužnou pokladnu, protože mívám jen pár věcí a je to tak rychlejší. Včera jsem měla v košíku 4 kousky, jedu kolem normálních pokladen, ejhle - prázdno - tak jsem tam zamířila, vyložila věci na pás, z druhé strany složila zpět do košíku, po zaplacení mrknu na účet - a hrome, já přeci nemám chleba za 48,- Kč, ale za 27,- !

pěkné

A zdravme nahlas! Zejména děcka, snad trochu ze stydlivosti, mnohdy jen něco téměř neslyšně zakuňkají. A kdo přijde do místnosti, kde už pár lidí je, by měl pozdravit hned po vstupu, bez ohledu je-li to šéf nebo starší paní a jak mladí lidé v místnosti jsou.

Některé skrýše jsou opravdu kuriózní, ale hraničí s tím, že další osoba v domě, co o skrýši neví, daný předmět prostě vyhodí, půjčí sousedům a podobně. I s penězi nebo šperkem.

Nepotřebuji ani mixér, ani ghí - nastrouhám na struhadle, osmažím na běžném tuku a pokapu zakysanou smetanou.

Tomu jsme říkali "smasasýrky" - zkratka za smažený salám se sýrem. Už před půl stoletím.

Proč? Aby se zmocnili duše i majetku.

Je to tak 20 let zpět, jako zaměstnanec MHMP jsem byla pověřena úkolem projednat s nimi prodej pozemku, který patřil Praze a na kterém si vystavěli svůj honosný palác.

Napřed pláč a naříkání, jak jsou živi jen z milodarů, že jsou úplní žebráčci. Pak přitvrdili, vyhrožovali bohem i soudy, zatracovali mě i celou mou rodinu do horoucích pekel a slibovali mi živoření v bídě a nouzi do konce života.

Zpracovala jsem odklady a vše předala do právního odboru. Takže měli zase jiné cíle na koho házet bláto a špínu a vyhrožovat. Pokud si vzpomínám, nakonec pozemek koupili.

Soused chce bydlet, na vlastním pozemku, ve vlastním domě - to samé jako Vy. Tak mu pěkně ukažte kdo je v kraji pánem a koho bude poslouchat - že?

Senioři jsou různí a jejich potřeby také. Jsem 70+ a vloni jsem si napsala Ježíškovi o špalek na štípání dřeva. Dostala jsem ho, stojí mi na zahradě a je často užíván. Zejména mladými, už se nemají na co vymlouvat.

To abych se bála vzít si sebou na dlouhou cestu pletení ...