A v které lékárně to prosím mají? V té od nás nejbližší žádný glycerol nebo glycerinový roztok nevedou, jen glycerin, stojí 200,- za množství, které by podle vašeho návodu byla tak jedna dávka. Trochu drahé praní.

Tak se vrátíme k minerálním vodám ve vratném skle? Nebo si mám minerálku na výlet přelít do termosky? Je pěkné na problém upozornit, ale jak si mám já jako jedinec bez vlivu na výrobu a distribuci nápojů poradit?

Ptačí mléko? Tak to slyším poprvé a to jsem mlsala všechno možné tehdy i teď.

To je zas snůška polopravd. Nejen na silně věřící Moravě, ale i v ateistické Praze měli děti komunistů svatby v kostele a jejich rodiče veřejně přislíbili účast na nedělní brigádě - ale až přijdeme ze mše! Babička do kostela nešla jedině snad když ji bralo revma.

Kolegovi z práce emigroval bratr s celou rodinou. Pozvali si jeho a otce na StB - zpravilo to 10.000,- (což byly tehdy těžké peníze) a příslušná rodina dostala dodatečné výjezdní povolení.

Ano, byly rodiny poseroutků, které se bály i vrznutí dveří a každý její člen uctivě zdravil domovnici, protože si myslel, že donáší tajným. Na druhé straně byli i syčáci, co zneužívali svého postavení, znepříjemňovali život všem okolo, sadisté s politickou mocí a podobně. Těch i oněch ovšem byla menšina a drtivá většina obyčejných lidí mezi nimi si snadno poradila.

My, co jsme v té době vyrůstali, jsme uměli rozeznat co je pravda a co je lež, komu věřit a komu ne. Budou to umět i dnešní mladí?

Nemám zahradu, ale džungli. Co neroste samo, nemá u mě šanci. A proto potvrzuji, denivky jsou pěkné, nepečuji o ně nijak a přesto se jim u mě daří dobře.

A co ta spousta případů, kde chaty jsou jediným vlastnictvím někoho, kdo tam má již leta trvalé bydliště? Ale je to kolaudováno stále jen jako chata.

Moje lednice nemá tak vysoké poličky, aby se na ně dalo načaté mléko postavit. A ve dveřích se mi nikdy nezkazilo.

Elektrokolo pro mě není turistická pomůcka, ale dopravní prostředek. Nákup naložím na nosič a po hodině jsem zpátky doma, bez námahy a i s trochou zdravého pohybu. Vlakem by mě to trvalo nejméně 2 hodiny.

Zase si někdo honí politické body pranýřováním socialismu. Ovšem to, co je popisováno hned v prvním odstavci, existovalo už za Rakousko-Uherska a mnohem dříve, ne jen v našich zemích, ale i u protinožců.

Nic se nesmí přehánět. Plácnutí přes zadek (plácnutí, ne rána sukovicí) jasně řekne: takto ne! Je vždy lepší, než vysvětlovat, znovu a znovu tu samou věc. To lehké plácnutí pochopí i malé dítě.

Nějak jsem to prozívala. Nemám ráda filmy, kde na sebe postavy ječí, skřípou brzdy, auta metají kotrmelce a hrubé násilí je hlavním argumentem - tohle ale byl opačný extrém. Nuda. Včeličky jsou pěkná věc, ale víc propracovaný příběh by byl lepší.

Měla jsem chybně 10. bod - nosit si seznam a nákupní tašku. Obojí mám - ale:

Promyslím si doma, co budu vařit dnes, zítra a pozítří, sepíšu si to na lístek, přijedu (vlakem) k jedinému supermarketu v okolí, který je ovšem asi tak třetinový proti obdobným obchodům ve větších městech. Tam zjistím, že řadu položek ze seznamu nemají. Takže musím na místě improvizovat a sáhnout po něčem, co bych jinak nekoupila.

Samozřejmě že mám tašku na svůj nákup, to je přeci normální. Přeci nebudu všechno odnášet v náručí a ve vlaku držet na klíně, to by dost dobře nešlo. A dávat si zboží před zaplacením do tašky a pak to vysypávat na pás před pokladnou (včetně peněženky, klíčů, dokladů, kapesníku a dalších potřebných maličkostí) - to snad ne.

Takže za mě byla správná odpověď na bod 10 ta třetí - nakupovat jen online. To také dělám jak to jen jde, ale maso, pečivo a zeleninu si chci před koupí prohlédnout vlastníma očima.

Pívala jsem výhradně turka, pak jsem přešla na rozpustnou, ta mi po letech přestala chutnat, ikdyž jsem vystřídala celou řadu druhů. Takže znovu turek, do konvičky, do šálku slévám až když se usadí. Občas přidám špetku skořice.

Co nemám ráda, jsou ty druhy s pěnou nahoře - pěkně to vypadá, dobře to chutná, ale vzduch z té pěny se mi pak dlouho dere zase zpět, což ve společnosti není to pravé. Tak to musím zajídat nějakým dobrým dortíčkem. Návštěva kavárny tak leze do peněz, že se jeden nestačí divit.

Paní si nosí vajíčka z pekárny? To ta pekárna s nimi šmelí, místo aby vejce používala do těsta, tak je prodává.

Ne, tělo si nezvykne. "Pět Tibeťanů" jsem zkoušela už nejméně před 30ti lety - rotace kolem své osy vždy končila v lepším případě motolicí, v horším zvracením - 3-5 otoček a bylo zle.

Článek od někoho, kdo netuší jaký rozdíl mezi cennostmi a ceninami.

Má střecha je zastíněna od listopadu do února a to vzrostlým lesem. Před 100 lety, když předci dům stavěli, tam žádný les nebyl. Tak já si dnes pořídím soláry a budu žádat odstranění lesa? To snad ne!

Konečně něco jednoduchého a ne kýčovitého.

Moc pěkné - jsou tu zapomenuté nějaké barevné papíry, pak pár kousků zbylých samolepicích tapet - všechno použiju.

Malcao mi velice chutnalo, hned bych si ho dala i dnes.

K otázce v posledním odstavci: Jací jsme byli? Rozhodně ne tak naivní, popletení a ideologicky úplně mimo, jak se nám předvádí autorka článku.