A zdravme nahlas! Zejména děcka, snad trochu ze stydlivosti, mnohdy jen něco téměř neslyšně zakuňkají. A kdo přijde do místnosti, kde už pár lidí je, by měl pozdravit hned po vstupu, bez ohledu je-li to šéf nebo starší paní a jak mladí lidé v místnosti jsou.

Některé skrýše jsou opravdu kuriózní, ale hraničí s tím, že další osoba v domě, co o skrýši neví, daný předmět prostě vyhodí, půjčí sousedům a podobně. I s penězi nebo šperkem.

Nepotřebuji ani mixér, ani ghí - nastrouhám na struhadle, osmažím na běžném tuku a pokapu zakysanou smetanou.

Tomu jsme říkali "smasasýrky" - zkratka za smažený salám se sýrem. Už před půl stoletím.

Proč? Aby se zmocnili duše i majetku.

Je to tak 20 let zpět, jako zaměstnanec MHMP jsem byla pověřena úkolem projednat s nimi prodej pozemku, který patřil Praze a na kterém si vystavěli svůj honosný palác.

Napřed pláč a naříkání, jak jsou živi jen z milodarů, že jsou úplní žebráčci. Pak přitvrdili, vyhrožovali bohem i soudy, zatracovali mě i celou mou rodinu do horoucích pekel a slibovali mi živoření v bídě a nouzi do konce života.

Zpracovala jsem odklady a vše předala do právního odboru. Takže měli zase jiné cíle na koho házet bláto a špínu a vyhrožovat. Pokud si vzpomínám, nakonec pozemek koupili.

Soused chce bydlet, na vlastním pozemku, ve vlastním domě - to samé jako Vy. Tak mu pěkně ukažte kdo je v kraji pánem a koho bude poslouchat - že?

Senioři jsou různí a jejich potřeby také. Jsem 70+ a vloni jsem si napsala Ježíškovi o špalek na štípání dřeva. Dostala jsem ho, stojí mi na zahradě a je často užíván. Zejména mladými, už se nemají na co vymlouvat.

To abych se bála vzít si sebou na dlouhou cestu pletení ...

Tak mi někdo tuto možnost přepisování textu deaktivoval ještě než jsem si své PC pořídila. Docela by se mi to mockrát hodilo a ono nic.

Takové trochu odbyté - chtělo by to zasadit do něčeho vzhlednějšího a udělat něco s tou špičkou nahoře. Koukající drátování není nejlepší zakončení.

Jsem 70+ ale psst. - mé klouby to neví, myslí si, že mi ještě nebylo 40, tak nebolí a nebolí.

Laik těžko rozpozná hranici, kde "jen toxický" člověk přechází v člověka duševně nemocného. Kde končí špatné chování, pocity nadřazenosti, snaha vybít si svoji nespokojenost na tom druhém a začínají třeba persekuční bludy.

Tři roky mi trvalo, než se dotyčný dostal do odborné péče a pak se vše změnilo k lepšímu.

Mýdlo v síťce jsme měli na školních toaletách - bylo to praktické, protože jinak z umyvadla padalo a lítalo po celé místnosti, sem tam na něj někdo šlápnul a skončil na zemi, případně tím mýdlem po sobě děcka házela.

To je malér, poslední zub mi vytrhli už před 30 lety!

A ještě bych si pečlivě pročetla složení výrobku, jestli je to opravdu čokoláda, nebo jen nějaká náhražka.

Uvítala bych několik přesně popsaných obrázků - tohle je ta vysoká, takto vypadá ta zahradní atd., ne všechny s opakující se větou: Kromě jedlých druhů, jako je bedla vysoká, se vyskytují i bedly nejedlé.

Líbí se mi záclony až k zemi, měla jsem je, dokud jsme v každém pokoji topili kamny na uhlí. Jak jsme si zřídili centrální vytápění, přišly pod okna radiátory a záclony se musely zkrátit.

A pokud nemáte tu kachnu, alespoň si uvaříte velmi nedělní jablečné pyré. Hodí se i na svačinu.

Nesmysl, trocha červené řepy na prstech a na prkénku nikomu neublíží.

Nositelky těchto kabelek těžko denně dojíždí hromadnou dopravou s tím, že se jim do kabelky musí vejít pevné desky A4 s obsahem, svačina i láhev s pitím,