Je to kýčovité, neoriginální, pozérské, nudné a trapné... Nevím, co od toho lidé slibují, když pověsí kamsi zámek. Aby za některými lidmi ještě chodily maminky, který za ně všechno budou dělat... Neodhazuj odpadky; seber si, co si hodil mimo koš; ukliď si po svém mazlíčkovi i po sobě. Není to třeba výchovou?

Podle Občanského zákoníku jde potomka vydědit, ale právně se to dá rozporovat a není to na 100proc. a nepomůže ani závěť. Vyživovací povinost je oboustraná po celou dobu života rodiče - dítěte. 🤔 Zastaralý zákony, které neodráží potřeby společnosti. Není málo lidí, kteří mají problémovou rodinu a řekla bych, že jich je víc a víc.

Kdybych věděla, co vím teď, tak uteču z "domova" už v 15 letech😁

Jo, rodič mě naučil si po sobě uklízet.👏

Pokud si pořídíte cokoliv, tak se předpokládá, že se o to budete starat. Respekt a úcta rodiče nevychází z morální nadřazenosti, síly, řevu a ponižování dítěte... a nemá k tomu právo ani když zajistí bydlení a ostatní potřeby.

I když opustíte lidi, kteří si Vás neváží a opovrhují Vámi, tak minulost tím nevymažete a štěstí Vám to také nepřinese.

😊Připadám Vám nevychovaná? Otce jsem vídala formou složenky s alimenty a matka makala a vydělávala, aby si mohla 2x ročně odpočinout na týdenní dovolené u moře. Vždyť musela držet tempo s kamarádkami.

Moji rodiče asi ještě žijí. O otci nevím nic 30let, o matce nevím nic 10let. A měnit to nechci. Manželovi rodiče už jsou mrtví. Nikoho jiného nemáme. Žijeme si sami pro sebe a kvůli sobě. Nechápu jak bych měla po právní stránce něco mít s takovými rodiči společného (vyživovací povinost, dědictví...), když ty lidi ani neznám.

Tak se stipendii a brigádou by se to dalo zvládat... jenže čas, který ztratíte na brigádě Vám sebere čas na studium, kterého je v 1. roce hodně moc. Ono bez peněg na studiu musí člověk dělat ne co ho baví, ale co ho míň štve. A co se týká organizačního uspořádání jsou si SŠ a ZŠ daleko více podobné než VŠ. Než si prvňáček uvědomí kde je, tak zapomene čí je 😉

Opravdu by mne ohromilo, kdybyste napsal: nikdo z naší rodiny a okruhu známých nemá VŠ jenom já, ale takto...?

Může být člověk třeba se základním vzdělání LEPŠÍ než člověk s vysokoškolským diplomem? Vůbec nezáleží na tom jesli máte nějaký kus papíru, ale na tom zda se sám chcete učit nebo ne. A k tomu někdy podmínky jsou a někdy nejsou.

Sice rodiče tlačí svá dítka k vysokým školám, ale trochu pozapomínají na to, že čím vyšší máte vzdělání tím vyšší máte peníze, ale i zodpovědnost a stres.

Maturita je důležitá hlavně pro pocit, že jsme něčeho v životě dosáhli. Někdy ani ta práce za Maturitní vysvědčení nestojí.

Ano s pár věcmi s Vámi také souhlasím. S tím příkladem jsem to přehnala: s chemií, fyzikou aj. obory se setkává člověk od pradávna, jen pomalu dává názvy a pojmenovává jevy nebo chápe v souvislostech. 2 hodiny tělocviku týdně z Vás taky neudělají atleta.

To je krásná idea! Ale zapomínáte na nejdůležitější faktor: RODINNÉ ZÁZEMÍ. Pokud student bude sebenadějnější v jakém koliv oboru (třeba i budoucí lékař), podívejte se na jeho rodinu: má rodina prostředky a zázemí k tomu, aby mohl pokračovat na VŠ? Neschází peníze (dojíždění, ubytování, stravování)? Má někoho ve svém okolí, kdo má VŠ? Nebo si opravdu myslíte, že z brigádiček si může student zaplatit životní potřeby a ještě studovat. Nemyslím si, že by mnoho matek samoživitelek vychovávalo budoucí vysokoškoláky.

Pak je tu ještě nepodstatný fakt: může se dítko naučit všechny potřebné termíny a udělat všechny zkoušky, ale nebude nápadité (sochař), nebude mít respekt (manažer), nebude empatické (lékař)... ne všechno se ve škole naučí.

Bude mít maturitu, ale nebude chtít mluvit cizím jazykem, nebo si nebude chtít udělat řidičák, nebo se neuchytí na dalším studiu, nebo nebude chtít denně dojíždět do práce, nebo nebude chtít pracovat v kolektivu...

V daný čas a za daného stavu nemusí bavit nikoho nic. Z matematematických rovnic to nezjistí stejně tak. Kolikrát jste reálně využil dějepisná data, chemické vzorečky, fyzikální poučky... vzdělání by se mělo hlavně získávat praxí a děláním chyb, a ne naučením pouček. Jenže každé dítko je vedeno, že musí být ve škole nejlepší 1 a to už je několik generací.

Jenže většina profesí chce víc než jen maturitu. Já bych klidně maturitu vyměnila za výučák od oboru, kterým bych vyráběla smysluplné věcičky k prodeji. Kdybych mohla vrátit čas a vyměnit rodiče...

Maturita je k ničemu pokud si neseženete práci, kde jí potřebujete pro nástup. Maturita vám nezaručí dobré pracovní prostředí, fajn kolektiv nebo práci v blízkosti domova. Lidé by se měli učit co je baví a rodiče by jim to měli umožnit. Bohužel většina studentů tuto možnost nemá a nechá se natlačit někam, kde to protrpí. Základka dětem neukáže jaká je nabídka práce, ale nadrtí je informacemi, které mohou uplatnit jako cvičené opičky ve vzdělávacích soutěžích. Většinu informací ze školy jsem nikdy nepoužila.

Spoleháte se sama na sebe, ALE máte kamarádku a děti. Takže když se Vám něco nedaří, tak za kým jdete? Když Vás třeba v práci vytočí, tak se jdete vypovídat komu? Dětem nebo kamarádce? Pokud nikomu, tak si nejsem jistá jestli je to úplně zdravý v sobě něco dusit. A další úhel pohledu Vás nezajímá, názory, postoje... které by Vás mohli ovlivnit?

Pokud všechno SAMA bez pomoci zvládáte a nikdy jste nepocítila ani potřebu mít při ruce dalšího člověka, tak máte můj obdiv. Sehnat firmy na drobné práce na domě je dost složitý. Ale nechtěla bych přijít domů a tam pořád jen prázdný byt i když s mazlíčky, kteří vás potřebují. Nikdy nevíte, co se vám může stát a nemusíte být v dosahu přivolání pomoci. Vím, že mě to jednou ještě čeká, ale samotu budu odkládat na hodně dlouho.

No, ale nejste úplně sama opuštěná. Jsou lidi, kteří mají hodně známých a přátel a rodiny okolo sebe, že to ani nepostřehnou, že jsou sami. Já mám jen manžela a mazlíčky. Společně žijeme bez dětí, bez rodiny, bez přátel, bez auta... Nedokážu si představit být úplně sama. O zahradu se sama postarám, ale o domácnost? Zapojit lustr, přestěhovat nábytek, vyzdít, nahodit omítku... a to jsou jenom hrubé práce, kde si často jako jedinec neporadíme (vytáhnou kotel z kotelny...). My se kvůli práci vídáme doma tak málo, že jsme skoro taky oba singl.

A ti singl jsou úplně sami? Bez rodiny, bez známých, bez přátel? Mají aspoň mazlíčky? Nedokážu si to představit. Jsou prostě práce v domácnosti, při které se třetí i čtvrtá ruka hodí, nebo další mozek. Jak je příjemné, když na vás někdo mluví nebo naopak poslouchá. 1 jediný člověk, který vás miluje a je na něj spolehnutí.

Soudy a rozvody na rodičovství nemají žádný vliv a dokonce ani to jestli se vzájemně partneři / bývalí manželé mají rádi nebo ne. Nikomu nemůžete VNUTIT zájem a starostlivost nebo naopak ZAKÁZAT péči. Bohužel se v takovýchto případech ukazuje lidská povaha a charakter 2 lidí, 2 rodičů vůči 1 společnému dítěti, kterému by měli předávat část sebe (názory, postoje, vzdělání, komunikaci...). Výhodnější je když si rodiče rozumí a vše co dělají a jak se chovají, dělají pro dítě než pro sebe, pak si nemusí stěžovat a fňukat.

Alergik se sice neudusí, pokud si k němu pes čuchne, ale ne každý člověk si musí nechat líbit obtěžování psem (stejně jako člověkem) a nevíte jestli dotyčný použije ve strachu na psa pepřák nebo jiný sprej na odehnání. Lidem, kteří psa nemají na vodítku nebo pod kontrolou je asi jejich mazlíček ukradenej.

Děti jsou největší chudáci, závislí na své "rodině". Když potřebují pomoc, tak se na ně každý vykašle. Obzvlášť bezproblémoví žáci, o ně se nezajímá ani škola. Z osobní zkušenosti: když jsem žádala sociálku o pomoc, tak mi pracovnice sdělila: "Zkuste se nějak dohodnout."- Děkuji státe, žes mě měl u pr.! Roky se s rodinou nevídám.