Nedíváme se, je to stále stejné a už mi vadí i krátké vstupy během dne a manželovi dokonce i znělka pořadu.. Ale je to snad jediný pořad, který ČT vyrábí, krom silně "objektivního" zpravodajství, jinak samé reprízy....už se děsím vánoc, na nové pohádky se koukat nedá a staré známe jako své boty. Štěstí, že máme bohatou knihovnu....
Před několika lety jsem chodila s přítelkyní jednou za měsíc do cukrárny na kafíčko, které nám obsluha vždy přinesla ke stolku. Majitel chtěl patrně zvýšit návštěvnost a na dveřích se objevila cedulka, že cukrárna má dětský koutek. Sedly jsme si tedy v druhé místnosti, kde koutek nebyl. Ovšem vřeštící děti byly všude a ledová káva mi přistála místo na stolku na zádech. Obsluha se omluvila, majitel byl ochotný zaplatit čistírnu. Maminka dítek dál čuměla do telefonu a dělala, že se jí to netýká. Byla to naše poslední návštěva v zařízení, kde je dětský koutek....
Před 60 lety jsem ji milovala, u nás se ovšem místo klobásy dával buřtík a říkalo se jí buřtíková. Maminku vždy zlobilo, že jsem na Boží hod vánoční nechtěla vývar s játrovými knedlíčky nebo její milovaný kaldoun, ale vždy jen buřtíkovou.... a protože jsem byla "vyžle" tatínek vždy řekl, uvař jí, co chce...ať se trochu spraví....
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Byli jsme mladí, měli malé děti, které se nemohly ježíška dočkat. Jinak jsem vystála frontu na maso, vinné klobásy, kapra. Sehnat mandarinkový či ananasový kompot bylo téměř nemožné. V mlékárně prodavačka pravila, že šlehačka už není, možná bude zítra. Manžel měl za úkol obstarat smrček, který nebude vypadat jako koště. Ještě ráno 24. prosince jsem před osmou stála frontu před hračkářstvím, protože dle zaručených zpráv mělo dojít zboží ze zahraničí. Byla jsem tenkrát šťastná jako blecha - sehnala jsem růžovou koupelnu pro panenku a vláček na klíček ...dnes už vánoce slavíme daleko klidněji, dárky si dáváme symbolické a na televizi moc nekoukáme... taky na co, vše jsme viděli snad tisíckrát