Zdravím 👋 Jednou jsem zveřejnila úsměvnou chvilku na sociálních sítích, kde můj závažně nemocný syn drží v ruce telefon a já ho krmím.... Není to u nás standard, ale prostě to bylo úsměvné. Syn čelí mnoha diagnózám - vzácné, závažné i přidružené včetně těžké mentální retardace i extrémních poruch chování a neudržitelnou pozorností atd...v důsledku dg. nikoliv v důsledku techniky. Krmen je běžně, jelikož se netrefí do úst nebo rukama nerve co jde do pusy - riziko dušení.
No a těch heitů i vulgárních, obvinění jak jsem špatná matka, jak je syn rozmazlený, nabádání k násilí a ničení toho telefonu.... co se nám tam objevilo... Kdyby ti heitři četli popisek, tak by možná pochopili, ale číst ke pro některé lidské jedince prostě těžké.
Osobně souhlasím, že zacházet s mobily, tablety a počítači je v dnešní době nutné děti učit, ale nic se nemá přehánět a vše by mělo být v souladu s věkem a aktuální mentální kondicí. Je totiž rozdíl mezi učením a degenerací
Děkuji za článek, je fajn vědět, že zase taaaaaak hrozná matka nejsem, když synovi umožňuji PC, tablet nebo mobil😉
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím 👋
Nejsem na MD, ale jsem "neviditelná" pečující.
Toho tématu se dotýká můj e-Book: "Jak začít od nuly". Ano jsem v MLM a Affilate i emailing, a také bude maličký obchůdek, ale dělám si to prostě po svém. 😉 Vymývání mozku na mě neplatí, jelikož zkrátka nejsem ten typ.
Za mě MLM je prostě obchod a nic jiného.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
PS: Nevím, jestli můžu dát odkaz, čistě pro informativní účely. Ale tak zkusím... kdyžtak mě prostě zablokují 🫣 a předem se omlouvám.
Zdravím 👋
Tak neměli bychom se mezi sebou soudit, ženy.
Každá žena je individuální a takový je i její přístup. Zatímco pro jednu je stres jen když se dítko ozve, druhá je úplně v klidu i když se dítko pláčem div nedusí. Každá z nás má trošku jiné hranice svých fyzických i psychických sil a také naše žebříčky priorit jsou individuální.
Místo té diskuze o tom jak to bylo dříve a jak dnes, kdo to měl a má jak těžké, by neuškodilo trochu se podpořit navzájem...třeba jen tím, že nebudeme útočně obhajovat to své.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Trojnásobná matka, které se životem prohnalo mnoho bouřek a jedno katastrofální tornádo, neviditelná pečující 24/7 (odlehčovací služby apod. nevyužívám, syn závažně onemocněl v pěti a půl letech, nic děděné), nemám myčku nádobí a ani babičky na hlídání, za to mám tedy dva pacienty doma a dvě úžasné dospívající dcery, jednu super kamarádku na telefonu a začínám podnikat. Mám to těžké? Jo, někdy ano, ale tu cestu jsem si vybrala a dokud to půjde, tak jedu dál 😉🫶🪽✨🍀
Zdravím 👋 Přestala jsem číst u věty: "Že do školky se byť jen s podezřením na předrýmu nesmí ani vkročit. "... Jelikož všichni dobře víme, že to tak v praxi prostě nefunguje. Nemyslím to ve zlém. Ale má praxe ze školství je jiná, byť je možné, že za posledních šest let (co jsem pečující) se to změnilo.🤔
Je třeba to brát rozumě, zodpovědně s ohleduplností, jak je vlastní "normálnímu" lidskému jedinci. Viry tu byly, jsou a budou. Nikam neutečou, neztratí se a rodiče zkrátka do práce chodit musí. Jenže není soplík jako soplík. Některé "soplíky" dokáží odstartovat pořádné tornádo životem, které způsobí třeba i nevratné škody, odemkne pomyslné zámečky mikroodchylek (které má v podstatě drtivá většina populace) ... No a je to...
Ano, je to ojedinělé, je to vzácné, je to výjimečné, ale prostě se to tak někdy stává...
Opatrujte své děti a nepodceňujte soplíky, berte to s nadhledem a rozumně, dejte na svou intuici (nám to všechno sice nepomohlo, ale jsme právě ta výjimka).
S přáním všeho dobrého Alice a Alexík 🍀
PS: Alexík nemá nic děděného.
Zdravím 👋
Většina komentářů je o tom, že dřív nebyly mobily, bylo jiné školství, socializace probíhala přirozeně, lítalo se venku od nevidím do nevidím....
Je prostě jiná doba, uspěchaná doba. Spousta rodičů se dnes honí za výdělkem, aby mohli dětem zajistit co je třeba.
Sociální sítě by snad měli být omezený věkem (osobně bych věkovou hranici ještě zvýšila). Ano, vím...v praxi to tak není. A není dobře, že se mohou schovávat za tzv. Anonymní profil - ono se jinak jedná s oči do očí. Ale... děti zrcadlí to, co vidí doma a ve svém okolí. Zase ale je třeba si uvědomit, že v dnešní době digitalizace snad úplně všeho, je třeba aby děti uměli zacházet s mobilem, tabletem, PC, programy.... Vést k odpovědnosti by je však měli vést zejména rodiče a až v druhé řadě vzdělávací instituce.
No, když se podívám z okna, jak to tam po sobě vulgárně řve, dělá neplechu, oblezá se to a veselé vyměňuje DNA orálním způsobem, tak jsem ráda, že mé děti raději vezmou knížku, něco si vyrábí, zahrajeme si nějakou hru nebo si prostě povídáme...atd. a ven tak akorát na společnou rodinou procházku. (Info: mám dvě adolescentní dcery a syna se závažným onemocněním).
Než nám syn onemocněl byla jsem ve školství a z vlastní zkušenosti vím, že je to nejen o pedagogických pracovnících, ale také o dětech, rodičích a životních situacích. Sebelepší pedagog by se mohl přetrhnout, ale těch pár hodin ve škole, nenapraví výchovu a hodnoty dané rodinou a blízkým okolím a vůbec společností od narození.
Zdravím 👋
Pitný režim je velmi důležitý, to je jasné.
Všeobecně je doporučováno 0,5 litrů na 15 kg váhy. Samozřejmě je nutno upravit individuálně dle fyzické zátěže a prostředí (vedro - chladno) a celkového zdravotního stavu.
A jasné je, že největší prospěch máme z vody. A ano, žízeň je prvotním příznakem dehydratace, to také všichni víme. Snad🤔
Jasně, voda z kohoutku je fajn, pokud ji máte "čistou". Já bych ji mohla používat jako projímadlo - nevím, asi mi vadí ten chlór a jiné "složky", nebo ty všechny bakterie posbírané v trubkách 🥴
Je však dobré, že se o potřebě dodržování pitného režimu píše 👍, zejména v těchto vedrech.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím👋 No není to jednoduché...
Bezbariérovost nebo i návrhy autorky článku jsou však dlouholetý proces.
Jistou alternativou je třeba takové to chodítko se sedátkem - člověk se přidrží nebo si i sedne, popojede... zkrátka si může odpočinout kdy potřebuje.
Bezbariérovost či vhodnost pro vozíčkáře také vždy není ideálně popsána na webech. Je sice super, že se někde pyšní bezbariérovostí, ale třeba už se nedočteme, že většina trasy je do kopce a bez elektrického pohonu téměř nepřekonatelná pro vozíčkáře natož třeba kardiaka.
Kdysi jsem takto narazila na info o turistické stezce. Samozřejmě bylo uvedeno "vhodná pro kočárky a vozíčkáře", no ale hned v první odstavci stálo: "po vystoupání kamenných schodů...." 😵💫. Zbytek trasy byl již opravdu bezbariérový, ale... Samozřejmě, to bylo opraveno během několika hodin po mém dotazu. Prostě chybička se vloudí.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím 👋 Registr přeci existuje. Ke zkouškám se jde s potvrzením o způsobilosti od lékaře. Testy jako takové nejsou úplně jednoduché.... získání ZP tedy není úplně jednoduché. Vzpomenu na vlastní zkušenost před pár lety.... písemné testy asi 12 lidí, manipulace se zbraní (rozebrání, sestavení, bezpečnost) - kdo nezvládl vypadl, a tak na vlastní střelbu jsme se dostali jen tři....no a zvládli jsme to jen dva. Už to není jako v devadesátých letech, kdy ZP zvládl snad každý kdo zvládl řidičák.
Psychotesty - nemám nic proti, ale pokud někoho chytí amok, tak je to ve většině případů prostě zkrat. Navíc psychopati apod. to většinou dokáží skrývat.
Osobně bych uvítala zpřísnění ohledně plynových zbraní (vypadají na pohled stejně), vzduchovek (které si může koupit každý) a nebo i těch kuličkových pistolek a pušek (některé mají celkem sílu, na hraní přeci stačí ty s pěnovými náboji, že), no a taktické nože nebo mačety apod.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím. No, osahávání pečiva v obchodech je šílené. Nejhorší jsou ti, co se vysmrkají a pak těma rukama osahávají nejen pečivo, ale vlastně vše co jde. A tací klidně strčí ruku i do toho otvoru a klidně namáčknou obličej na to plexisklo. Že jsou někde poblíž rukavice nebo alespoň použít sáček je nezajímá.
Osobně si raději čekám na dosypání neohmataného pečiva, a nestydím se zeptat obsluhy kdy bude dosypáno. Ale to nejde všude a vždy, že.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím. Otevřít diskuzi, jak píše autor článku, je takové ošemetné. Ona by se pak musela otevřít diskuze i kolem jiných návykových neřestí. Např. Alkohol, Fast food, psychofarmaka, workoholismus....drogy.
Kouření škodí zdraví, ano, ale nedělají to i výše zmíněné?
V důsledku kouření obyčejných cigaret, narozdíl od konzumace alkoholu, drog a psychofarmak* asi nezpůsobíte třeba bouračku, bitku, neskočite pod vlak ani Vás nechytne amok v jehož důsledku zmaříte životy ostatních. Alespoň jsem o ničem takovém ještě neslyšela.
*Psychofarmaka většinou pomáhají, ale mají také vedlejší účinky. Ostatně jako vše.
Kuřáci zakoupením cigaret odvádí celkem slušné sumy, narozdíl od alkoholu apod.
Zvýšené zdravotní pojištění pro kuřáky, nemám nic proti, ale nebylo by pak na místě zvýšit to pojistné i u ostatních neřestí? Individuální posuzování?
To máte těžké, někdo zarytě brojí proti kouření, jiní třeba i proti očkování a k tomu přimíchejme ještě politiku a diskuze, která dělí společnost a nikam nevede je na světě. Tato diskuze plodí stres, vzbuzuje negativní až agresivní postoje... a to pro zdraví jedince také není zrovna přínosem.
Nemoci nám vstupují do života a nezáleží pouze na našem životním stylu, záleží na mnoha faktorech už od prenatálního období našeho života, geneticky daných predispozicí až po prostředí a společnost ve které žijeme.
K zamyšlení 🤔Ze zdroje autora článku: „Kouření je příčinou zhruba pětiny nemocí srdce a cév a třetiny nádorových onemocnění."
A co jsou příčiny zbylých 4/5 onemocnění srdce a cév a zbylých 2/3 nádorových onemocnění?
S přáním všeho dobrého A🍀
Zdravím. Dotace, nedotace... neřeší to bytovou situaci. Bytů nebo domů k pronájmu je hrozně málo a světe div se, ne každý má možnost koupit. Já třeba na našem malém městě a okolí hledám vhodný pronájem čtvrtým rokem, a nic. Když už se něco objeví, tak nájemné je jak ve velkoměstě. Copak o to, ze zoufalství by to člověk i akceptoval, a raději živořil jen aby praktičtěji bydlel, jenže pak přijde tvrdá realita... Je asi jen minimum pronajímatelů, kteří jsou ochotni pronajmout 5-ti členné rodině s handicapovaným, vzácně a závažně nemocným dítětem (chápu - invalidní vozík, zvedák, domácí tělocvična se spoustou pomůcek vč. žebřin, atd....), zejména pokud je ještě navíc nemocen i otec dítěte. Najednou je tu obava, že ta matka prostě nebude zvládat starat se o potřebnou údržbu... a jak to tedy asi zvládá ve stávajícím bydlení? A je to problém pro spoustu pečujících, sehnat bydlení.
Nebylo to tak vždy, ještě před pár lety jsme byli celkem úspěšní a zajištění, a ještě před šesti lety jsme byli šťastná rodinka, než se nám přehnalo životem tornádo, které zanechalo následky v podobě onemocnění našeho synka (onemocněl až v pěti a půl letech).
Asi si říkáte, proč nejdete žádat o městský být? No, byla jsem, ale byla jsem vyrozuměna, že městské byty jsou stejně maličké a že bude lepší, když si dám inzerát.
No a tak dál bydlíme v 2. patře stoletého domu v centru, s vrzající podlahou a mini koupelnou, a pod okny nám denně poskytují masáž nervů teenagery svým halekáním. (Když jsme se sem stěhovali, syn byl ještě zdravý, byt na oko v pohodě a pod okny klid.)
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím. Tak předně je nutno uvést, že jsou matky a matky. Některé z nás mají tu intuici v důsledku jakéhosi vyššího (tedy mateřského) propojení s dítětem, nebo třeba samostudiem a některé zkrátka nikoliv. Stejně je to s pediatričkami, některé jsou skvělé, průběžně se vzdělávají a berou v úvahu mateřské obavy i všelijaké možnosti. Některé zkrátka ne, jsou obrněné a leckdy zlehčují (viz. některé komentáře zde).
Nelze tedy odpovědět, zda je víc matka či pediatrička. Je to individuální.
Osobně se vždy řídím radami lékařů, pokud mi intuice říká něco jiného, tak se zkrátka zeptám - konzultuji, požádám o možnost vyloučení toho či onoho. Lékaře je třeba respektovat a mít k nim úctu, ale také je třeba brát ohled na to, že to jsou také lidé a při tolika pacientech a hlavně nepřeberném množství onemocnění mohou zkrátka symptomy (které jsou mnohdy nejednoznačné a shodné u několika onemocnění) vyhodnotit jinak.
Když se nám před pěti lety prohnalo životem tornádo a náš Alexík onemocněl, v našem neštěstí jsme měli štěstí na lékaře. Nenechali nás v tom a pátrali, jsou nám oporou.
Alexíkův příběh si můžete přečíst na našem blogu.
Jsem naším lékařům a lékařkám vděčná, o to více, protože vím, že ne všichni co mají MUDr. před jménem jsou ti správní lékaři/lékařky. Stejně jako přivedení dítka na svět nedělá matky vševědoucí v oblasti medicíny.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím. V článku není uvedeno o jaké mitochondriální onemocnění se jedná. Škoda. Náš Alexík má také vzácná mitochodrialní onemocnění.
Prosím, ať se maminka podívá na náš blog, jestli náhodou nemáme obdobné dg.
Klidně mě maminka může kontaktovat, třeba nalezne další pacienty v zahraničních pacientských organizacích, se kterými jsem v kontaktu.
S přáním všeho dobrého Alice a Alexík 🍀
Zdravím.
HHC by vůbec nemělo být takto volně dostupné dětem a ještě zákeřně zabaleno do cukrovinek.
Mělo by to být regulováno alespoň jako cigarety nebo alkohol.
HHC má obdobné účinky jako THC, jen je legální. O účincích HHC, ať už pozitivních nebo negativních, nejsou žádné studie, nejsou podloženy vědecky, nejsou popsané kontraindikace natož důsledky dlouhodobého užívání. HHC se přirozeně v konopí nevyskytuje, je syntetické.
Jen to vrhá špatné světlo na prospěšné CBD, CBG a konopné doplňky stravy či všeobecně konopné produkty u kterých jsou studie dostupné.
Chápu, že HHC někomu pomáhá, a když pomáhá, tak proč ne. Ale každý rozumný konzument by sám řekl, že pro zdravé děti to rozhodně není.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
Zdravím. Předpokládám, že autor článku, jakožto adiktolog ví, že obezita nebo diabetes nemusejí být nutně v důsledku životního stylu, ale mohou být i geneticky podmíněné. Tedy člověk může ve své DNA nést zděděné dispozice k těmto a spoustě jiných onemocnění a věřte nebo ne, tyto dispozice mohou vzniknout i nově.
Lidé jsou různí, někteří se opravdu snaží svůj zdravotní stav i životní styl nějak dostat pod kontrolu, ale zkrátka jim to nejde. Jiní na to ... z vysoka. A nezapomínejme na psychiku, která stojí za spoustou fyziologických reakcí způsobující mnohé neduhy. (I ten alkoholik nějak začal pít, že) Nelze všechny strkat do jednoho pytle. Přijde mi povrchní, soudit dle motá: " ty jsi tlustý / máš špatné návyky / nezdravý životní styl / piješ / kouříš ....atd., tak plať! Že máš šrámy na duši, které tě k tomu všemu vedou? To nikoho nezajímá, za to si můžeš sám...
Pomoženo by mělo být každému člověku bez rozdílů. Ukázat cestu mu můžeme, ale zdá se vydá správným směrem, to už je na něm.
S přáním všeho dobrého a hlavně pevného zdraví Alice🍀
PS: nejsem obézní ani neholduji alkoholu a ano jsem kuřák. Chodím pouze na preventivní prohlídky, jelikož jinak nemám důvod. U lékařů jsem však velmi často se synem, který je vzácně a závazně nemocem (de novo, nic děděné).Ano, jsem pečující a pohybu mám dost.
Zdravím. Toto téma nás rodiče bude rozdělovat vždy. Na jednu stranu chápu rodiče, kteří dají do kolektivu nachlazené/nemocné dítko, když nemají jinou možnost a musí do práce, ale na druhou stranu si také myslím, že je to bezohledné nejen vůči dítku samotnému ale i ostatním dětem.
Pro někoho může vir znamenat fatální následky, tak jako pro mého syna.
Byl zdravý do pěti a půl, než chytil chřipkový vir ve školce i přes včasné zahájení léčby se vir dostal kam neměl... imunitní systém se zbláznil, přišel zánět mozku a v jeho důsledku velký epileptický záchvat....po více než měsíci v umělém spánku se nám probudil jako velké miminko a učil se vše od začátku. Jakoby nestačil poškozený mozek, spustila se mitochondriální vzácná onemocnění...ano, možná by se projevila v důsledku jiného infektu někdy později, možná by se projevila až ve stáří a možná by se neprojevila vůbec. Různé micro odchylky v DNA nebo mtDNA máme téměř všichni a někdy stačí infekt aby se onemocnění rozvinulo. A ano, stává se to velmi vzácně, ale kde se bere jistota, že právě Vaše dítě nic takového nepostihne.
Syn nemá nic děděného, veškerá onemocnění jsou de novo - tedy nově vzniklá.
Dalším příkladem může být např. Gullie Barré syndrom, který přichází v důsledku celkem běžné virové infekce, nebo různé záněty mozku s následky a mnoho dalších.
Pro některé z nás, může být infekt fatální i přes to, že jsme zdraví a i přesto, že jsme ho již nesčetněkrát prodělali.
Virům neutečeme, viry nezmizí....je to ale o ohleduplnosti. Nemusíme vědomě infekt šířit.
Díky všem ohleduplnými rodičům.
S přáním všeho dobrého Alice
Zdravím. Chápu na co článek poukazuje, možná proto, že mám v podstatě to samé doma. Mám synka na vozíčku, mentální retardace, silné poruchy chování vč. záchvatů agrese, extrémně závislý na mé osobě - matce, bez mé přítomnosti je nezvladatelný. Jen té autismus diagnostikovány nemáme, zatím. Syn se mi narodil zdravý, onemocněl v pěti a půl letech. Dnes je mu deset a víme, že čelíme řadě onemocnění... vzácných, závažných i přidružených. Nic nemá děděné. A ano, také čelíme divným pohledům a kroucením hlavy i očím v sloup od okolí, ale beru to tak nějak sportovně a s humorem, jelikož jsem vděčná za to, že je syn takový bojovník jaký je. Je to těžké lidé soudí a vytrácí se tak nějak lidskost, ale na druhou stranu jsou i lidé chápaví a dokonce existují spolky a organizace, které nabízejí pomoc např. Děti úplňku. Člověk se s tím musí naučit žít. S přáním všeho dobrého Alice 🍀
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zdravím 👋 Pokaždé když se objeví článek na téma chřipka, covid či jiné respirační infekty, tak je najednou tolik odborníků, kteří nejen že popírají existenci respiračních (i jiných) virů, ale ještě banalizují a zlehčují respirační onemocnění, která pro některé z nás měla či má dlouhodobé či trvalé následky.
A to nemluvím o tématu očkování - Je přeci věcí každého z nás, zda se očkujeme či ne (všichni máme přístup k informacím a můžeme se svobodně rozhodnout).
Je dnes již známo, že některé viry jsou spojovány (a oficiálními studiemi je potvrzeno) jsou spouštěcí faktor závažných onemocnění. Např. Gulli Barré syndrom, RS, jiná neurologická, gastroenterologická či kardiovaskulární onemocnění ...
Ano, jsou i případy úmrtí či následků v důsledku virových infektů... A ano, jsou ojediněle případy, kdy se prostě vir dostane kam nemá a odemkne pomyslné zámečky v naší DNA nebo mtDNA, jako to bylo u mého synka (nic nemá děděné). Je to ojedinělé, ale mikroodchylky má v podstatě každý z nás. Většinou zůstávají uzamčeny po celý život, případně se projeví nějakými obtížemi během života nebo třeba až ve stáří...
Někdo prostě projde infektem bez komplikací, ale pro někoho může infekt znamenat fatální následky.
Musíme se prostě smířit a tím, že viry tu byly, jsou a budou, a vyvíjí se resp. mutují, tak jako v podstatě vše kolem nás.
S přáním všeho dobrého Alice 🍀
2 odpovědi