Už se mi jednou stalo, že jsem se vracela, protože jsem si až venku uvědomila, že jsem ten pitomý rohlík zapomněla nahlásit. Takže od té doby to dělám tak, že když mám s sebou malé dítě, které se fakt chystá udělat scénu, ulomím z rohlíku špičku, tu mu dám, počet rohlíků v pytlíku pak souhlasí a žádné zmatky nenastanou. Ale teda snažím se dětem vysvětlit, že až po zaplacení, jenže vnoučata už jsou někdy zvyklá od rodičů a pak se to těžko vysvětluje, že s tátou může a se mnou ne.
Digitalizace nejde tak hladce, jak se čekalo, ale jde a problémy se řeší. Lipavský je nejlepší ministr zahraničí, jakého jsme kdy měli. Šalomoun šetři miliardy vychytáváním chyb v legislativě. Pirátští poslanci makaji jak šrouby a požadavek na již domluvené peníze na rozvoj bydlení je naprosto legitimní. Ale zrovna piráty se furt někdo snaží vyhnat z vlády.
Ach jo, myslela jsem, že jasněji už jste to vysvětlit nemohla, ale jak koukám na diskusi, zas většina nechápe. Tak já to zkusím ještě jednou a naposled: kouknout se je normální. Pokusit se o navázání očního kontaktu s osobou, která se vám líbí, je taky normální. A teď teprve přijde ten rozhodující moment: dotyčná osoba pohled opětuje, usměje se... fajn, můžete pokračovat. Pokud uhne, zatváří se znechuceně apod.,= nemá zájem, nechte ji být.
Soustavné dlouhé zírání na někoho je skutečně velmi obtěžující. Oběť vůbec nemusí být atraktivní, excentricky oblečená či jinak zajímavá, obvykle ani není, protože takový zírač si radši vybere oběť velmi mladou, nesmělou, osamělou, a zírá na ni, protože ji chce vynervovat a chce, aby se ho bála.
Plakátky v takovém obtěžování nezabrání jemu. Je to návod pro ostatní cestující, aby si všímali a případně pomohli. Obvykle úplně stačí začít mluvit na oběť. "Slečno, nechcete jít sem, je tu lepší místo", "je všechno v pořádku?", etc. Nebo se postavit tak, abyste zírači zakryli výhled. On pak vidí, že oběť není sama, a nechá toho.
Starší člověk prostě hůř drží rovnováhu a případný pád pro něj může mít horší následky než u mladého. Tak to je ten důvod. Stejný důvod platí pro rodiče, který nese nebo vede malé dítě. U nás v autobuse vídám adolescenty, kteří velmi ochotně vstávají a zdvořile místo nabízejí, což je moc dobře, na druhé straně mají právo na zdvořilé poděkování, případně na zdvořilou prosbu o uvolnění místa, pokud si sami nevšimnou. Chovat se k mladým neurvale, jen protože jsou mladší, je stejně hnusné jako nechat vetchou babičku povlávat na tyči.
Viděla jsem to minulý týden a vlastně pořád nevím, co si o tom mám myslet. Herci se mi líbili, Edmond Dantes je charismatický, občas jsem se chytala za hlavu (historie a nalezení pokladu, zkřížení těch soudů, finální souboj), ale jiné nápady mi nepřišly špatné, třeba ten tým, co si tam vytvořil, nebo přidaná zápletka s Albertem, to bylo docela povedené. U mě málokterá adaptace obstojí a tuhle bych asi opravdu řadila k těm lepším.
Vy tu digitalizaci asi nechcete a řešit byty taky ne, že jo. No jestli si někdo myslí, že ODS v tom bude lepší a že teatrální bouchání dveřmi to vyřeší, tak to bych neřekla. Já doufám, že piráti zůstanou a dotáhnou, co rozjeli. Mimochodem ten ministr Šalomoun, co si z něj celý seznam tak rád dělá srandu, už ušetřil miliardy, které by šly pánubohu do oken za různé pokuty, penále a zbytečné platby. Ale to není sexy, jasně, a systematická práce taky není sexy, mávat vlaječkou na náměstí a tancovat na tiktoku je vždycky lepší
Germanismy z hovorové češtiny prostě mizí, nahradily je anglicismy, ale to je normální a přirozený vývoj jazyka. Čtvrtkova čeština je velmi svérázná a je potřeba s tím počítat a při čtení vysvětlovat. A taky je potřeba počítat s tím, že děti tyhle příběhy třeba nebaví - případ mého vnuka, přečetli jsme kde co, ale Rumcajs ho prostě nechytil. A taky je dobré počítat s tím, že mnohé rodiny nemají televizi, takže ani pravidelné sledování večerníčků.
Nemyslím, že by koalice měla pořád jen zdvořile čekat, až ji opozice na chvíli pustí ke slovu. Pak se jim zas vyčítá, že místo aby sami nastolovali agendu, tak jen reagují a brání se různým nařčením, což je taky špatně. Když máme jednoznačně destruktivní opozici, které jde jen o zájmy nejvyššího šéfa, tak nezbývá, než občas bouchnout do stolu, jako to udělal Michálek. Mimochodem, v tom závěrečném usnesení nebylo ani slovo, se kterým by slušný člověk neměl souhlasit, nicméně ANO se zdrželo a dva byli dokonce proti společně s celou SPD. Takže tím je asi jasné, kdo kde stojí, sám Jindřich Šidlo tvrdí, že nezáleží na tom, co kdo kecá, ale jak hlasuje. Tak to jsme viděli.
Ten díl se Stejskalem u pumpy (a tou novinářkou, která skončila v nějakém baru) se ale taky natočil. Já jsem to určitě kdysi viděla, úplně tu scénu vidím, pršelo tam, zahořklej Stejskal a Zeman chytrej jak rádio. Ale když to potom opakovali, tak jsem zjistila, že tam nic takového nikde není. Dodnes mi to vrtá hlavou, jestli existuje ještě jeden film extra nebo jestli udělali novou verzi a tamto stáhli.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Co mrzí mě, že zmizely takové ty tradiční mlíčňáky, kde byly chlebíčky, saláty, kakao, mléčné koktejly (kdo neochutnal jahodový, jako by nežil). Nevím, proč už nejsou, neuživily by se? Z turistů možná ne, ale místní jsou taky lidi a myslím, že by tam chodili. Nebo už je to tak přežité, že by se tradice neobnovila?
1 odpověď