Okay, vypuklo tady zbytečně vyhrocené nadávání na studenty. Jako student Vám podám pár informací zevnitř.
1) Je to digitalizace napůl.
Na vstup na koleje potřebuje plastovou kartičku, na menzu a univerzitní bistro potřebuje hotovost nebo kartičku, na knihovnu zatím taky kartičku, na vydání povlečení potřebujete kartičku, na tisk v knihovně potřebuje kartičku. Takže vlastnictví a nošení kartičky se prostě nevyhnete.
2) AliveApp trvá strašně dlouho na načítání. Nevím proč, telefon mám 2021, paměť volnou, s ničím jiným nemám problém + nejede bez připojení. Děsím se momentu kdy budu ukazovat apku Můj vlak s jízdenkou a přepínat na ISIC a budu nebohou průvodčí zdržovat. Uplatnění ostatních slev jsem apkou ještě nezkoušela, tak nemůžu říct jak to funguje nebo nefunguje.
3) Cena zůstala stejná jako při vydání samolepky. Měli s tím méně práce, netiskli, neposílali, nelepili, nepotřebovali poslat zaměstnance na vydání. A cena je pořád stejná jako kdyby vydávali samolepky...
4) Nikdo se nás neptal. Nebyl žádný průzkum, anketa, nic. V polovině srpna se prostě tiše objevil článek, že změna. A já se o tom dozvěděla až když jsem validaci platila. Přišel jeden email o změně smluvních podmínek a smůla 🤷♀.
5) Vydání nové kartičky je s příplatek snad 200 korun. Což cenu ISICu na rok činí - jestli si pamatuju správě - 550 Kč.
Jasně, většina z nás si prostě zvykne, ale na mě to působí jako rychle a především polovičatě udělaný na sběr dat, a ještě s netransparentní komunikací.
Zažila jsem to stejné na základní škole. V pozici šikanováné. Krásný roky... Akorát, že vůbec. Učitelům je to jedno - schválně nic nevidí, neslyší a neřeší. Není z toho cesty ven. Je to obrovská systémová chyba. Jestli můžete dejte dítko do jiné školy, přerušte všechny kontakty s původní institucí a ptejte se dítka jestli nechce odbornou pomoc. Ať z toho nemá trauma a poznamenání do konce života jako já. Není to sranda.
Ne. Jako brigádník za kasou naučte svoje děti nejíst a nepít dokud to nebude zaplacené, prosím. Je mi vyloženě proti srsti šahat na ulepenou, poslintanou dětskou kapsičku. A když je to pečivo stačí mi ho ukázat, fakt mi ho nemusíte tlačit do ruky. Je to nechutné, nehygienické pro mě, dítko i všechno ostatní zboží, na které potom sáhnu.
Tak řeknu Vám lidi, my jsme jako společnost opravdu na dně. Jelikož Pod svícnem poslouchám, tak Vám sem hodím pár faktů, abyste se snad aspoň na chvíli zamysleli.
1) Ex se dlouhé roky choval normálně. A je to vystudovaný doktor, mimochodem.
2) Maminka je hrdinka, protože přežila, mluví o tom a teď bojuje o svoje děti. Hrdinové domácího násilí potřebují podporu, ne je ještě ubíjet slovem oběť nebo se dopouštět sekundární viktimizace. Což se tady dělá ukázkově.
3) Maminka pustila děti do Dubaje na dovolenou na dva týdny.
4) V Izraeli jsou nelegálně. Překročili hranici s pašeráky na černo, nejsou nikde evidované a do školy nechodí.
4) Děti, nejspíše, mají české občanství. Jsou občany naší republiky a úřady na ně házíme velký bobek.
5) Gaze je teď regulární válečná zóna. Izraelské jednotky to tam cupují na kousky, je tam skutečná válka se skutečnými zbraněmi a skutečnými obětmi - když už nemáte soucit pro maminku, tak aspoň pro ty děti, co jsou v tom nevinně a nemůžou si pomoct, protože to jsou malé děti.
6) Diskutují tady jsou zřejmě nikdy nechybovali a jsou úplně perfektní, že vynáší tak rychlé rozsudky a vinu hází na maminku. Proberte se. Udělejte si chvíli času a poslechněte si podcast Pod lamou. Ať aspoň trošku pocítíte kontakt s realitou.
Ano! Jsem na brigádě za pokladnou a lidi kupují až tristní množství alkoholu a cigaret. Pivo berou po basách a to i více než jednu. K tomu vodečku v akci nebo lépe koblížky v akci (Božkov jak jsem zjistila). A cigára minimálně po dvou, častěji ale tři až čtyři. Nejčastěji jsou to právě tátové nebo mámy od rodiny a je to děsný pohled. Máma nakoupí dcerce knížku se Lvím králem, protože potřebuje na cíčka. Holčička to tam tenkrát oplakala. Jsou to smutné příběhy.
Uši mi dětská lékařka propíchla v pár měsících. A špatně. Celé roky bylo bolestivé nosit náušnice a nedávno jsem byla uši propichovat znova, tentokrát ve specializovaném salonu. Jsem spokojená, zatím se hojí dobře. Ale kolik bolesti to bylo, že bych byla mnohem raději, kdyby to doktorka nepokazila a já nemusela absolvovat druhé propíchnutí, co si budu pamatovat do konce života. Kdybych nebyla stydlivá, tak ze salonu prchám po první náušnici. Určitě propíchnut uši miminku. Nastřelovací náušnice jsou otázkou třiceti vteřin a dítko si stejně nebude nic pamatovat.
Malá mořská víla je neúspěšná z jiných důvodů než kvůli pleti Ariel.
1) Barvy. Je to vybledlý mix modré, modré a modré.
2) Herci. Hayle Bailey není dobrá herečka. Její mimika, dabing i pohyby jsou plytké, nudné a nezáživné. Princ Erik je zapomenutelný a Král Triton je vyloženě ve filmu jen pro prachy.
3) Zpěv Ariel. Uznávám, že Bailey má značný hlasový rozhas a poměrně dobře se poslouchá. Prožívá to ale až moc. Táhne výšky až do extrémních délek, protože nemá napsaný text, což není její chyba, ale to nic neomlouvá.
4) Zvířata. Sebastian je materiál na noční můry, Flounder a Scuttle - nic moc.
5) Změny příběhu. Erik nezabije Uršulu, protože bílý heterosexuální muž = špatný. „Girlboss" = dobrá. Pár se ani nevezme, protože založit rodinu je patriárchát. Cestovat za obchodními partnery? Lepší.
6) Změny písní. Kdokoliv kdo napsal Scuttlovu písničku zasluhuje hořet v pekle. Navždy. Jeho dabing je ostatně jako dabing Flounder a Sebestiana jeden velký úlet. A do háje může jít i ten kdo do „Kiss the Girl" propašoval volně přeleženo „polib tu dívku, jestli k tomu dá souhlas". Není náhodou celá pointa toho filmu, že Ariel nemůže mluvit? Navíc opravdu ta situace není pro někoho dost jasná?
7) Je to laciná kopie původní pohádky, která má jediný účel - vydělat prachy.
Proto to nemá úspěch.
Ale co musím jako jedinou pozitivní věc pochválit je Uršula. Jak herecky, tak zpěvem. Za mě nejlepší výkon filmu.
Domácí úkoly v rozumné míře? Ano. Ale ne to, co se děje teď. Demonstruji na sobě. Maturitní ročník, sedmnáct předmětů, směřuju na vysokou a cílem je mít jen dvojky (minulé pololetí jediná a to z matematiky). Někteří učitelé jsou zcela odtržení od reality s pocitem, že kolem jejich předmětu se točí svět a to je kámen úrazu.
ČJ: Memorovaní autorů a děl, 30-45 min.
ANJ: Slovíčka, gramatika, 1-2 hod.
Veřejná správa+cvičení: Memorovaní, 4-5 hod.
Právo: memorovaní, 1-2 hod.
Právní administrativa: memorovaní, 3-4 hod.
Správní řízení: Memorovaní, 2-3 hod.
Nematuritní:
Matematika: DÚ z každé hodiny, 10-15 komplexních příkladů, doučování třikrát týdně, příprava na písemnou práci 40 hodin. Pro mě naprostý teror.
Němčina: 30-50 slovíček, 2 hod.
ZSV, spol. kultura, psychologie, účetnictví: Test zhruba každé 2-3 týdny, příprava cca 30-45 min.
Ekonomika: Učitelka nám vyšla vstříc nechala nás zpracovat dva referáty, napsat dva testy a do konce roku máme klid.
Seminář z ANJ: Huh, konverzace s rodilým mluvčím. Je fajn se den, dva před hodinu podívat na téma a zjistit si slovíčka dopředu. Jinak z hodiny nic nemáte, protože on Vám nic nepřeloží.
Tělocvik a informatika bez příprav.
Vyučování od 7:45, dvakrát do 15:35, dvakrát do 14:45 a v pátek do 13:05.
Časy jsou orientační, je to ale nezbytné minimum k solidnímu prospěchu. Nezarhnula jsem čtenářské deníky, referáty, prezentace, slohové práce, přepadovky, maturitní přípravu ani přijímačky na vysokou. Nestěžuju si. Sama jsem si to vybrala, tak si to musím sama sníst. Jen by bylo fajn aspoň v nematuritní předmětech aspoň trošku zvolnit.
Když nějaká postava nesedí do světa ano lidi budou naštvaní. Nevybavuji si jedinou zmínku, pověst, legendu, báji, náznak - nic, co by potvrzovalo existenci postav s černou pletí. Problém není, že je tmavé pleti, ale že není důvod, proto aby tam byl kromě snahy zavděčit se co nejširší fanouškovské základně.
Je to stejné jako kdyby Hobita měl dva metry, protože co kdybychom se nedej Bože někoho dotkli.
Abych to shrnula: Když postava nemá důvod ve světě být (kromě toho, aby byl seriál progresivní a přátelský pro všechny) tak tam prostě nemá být. Tenhle názor mám i na ztvárnění Galadriel, mnohem raději bych ji viděla jako tu mocnou čarodějku, co zahnala samotného Saurona než jako zdatnou bojovnici s mečem, ale třeba to seriál ještě obhájí.
Nejde o toxické fanoušky - jde o to, že lidi nemají rádi, když jim někdo něco nutí. Toť vše.
Subjektivní hodnocení prostě bude vždycky i kdyby trakaře padaly. Nikdo a nic není na sto procent objektivní.
Demonstruji to na sobě. Průměr z matematiky 2,61. Závěrečný test za tři. Sedm slovních úloh , jedno cvičení byla naprosto moje chyba (zapomenuté znaménko za to bych zasloužila takovou facku, že bych druhou dostala o zem) a to poslední... Oh to poslední cvičení. Nikdy neprobrané, kostrbatě zadané - špek jako blázen. Nikdo to neměl a nikdo neměl ani tušení, o com šlo, takže chyba není na straně naší žáků. Jinak jsem všechno měla a ztratila jen tři body. Hned další den jsem šla za vyučují, jestli bych se nemohla nechat přezkoušet. Přece jenom je to blízko, já se fakt učila, snažila a zamakala (to jsem na matiku dřevo). Učitelka řekla ne.
Řekla jsem si nevadí. Co jsem mohla jsem udělala, já mám svědomí čistý a jsem si jistá, že tu dvojku jsem si zasloužila. Soce nebude vyznamenání, ale tak co. Už jsem se tak nějak smiřovala s tím, že holt se stalo, když jsem zjistila, že moje spolužačka s průměrem 2,64 tu dvojku má. Bez opravy. Tak jsem hned vletěla do kabinetu, že to je nefér a chci nějaký důvod. Učitelka mi řekla jen to, že jsou uzavřené známky, že už s tím „nemůžeme“ nic dělat...
Zanadávala jsem si, rozčílila se jak je to nefér, ale nechám to být. Protože vím, že na tu dvojku mám.
Na druhou stranu je to příprava na život. Ani tam nebude všechno úplně fér. A pak jsou to jen známky, tak co 🤷♀️.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Typické zneužití moci. On je učitel, respektovaný, obdivovaný, v pozici síly. Žákyni se dme ego, že se o ni někdo takový zajímá. Navíc v něj má důvěru. Vždycky tak hodný, tak ochotný, tak milý. Všechny tyhle faktory způsobí, že oběť nevidí hrozby. Navíc tihle predátoři si dlouho připravují půdu - dívenka dost možná ani neuvědomuje, co se to vlastně skutečně děje. Potom dorazí strach, vina a stud, který tenhle blitek podporuje. Obhajovat predátora a dopouštět se sekundární viktimizace oběti chce pořádný žaludek a žádnou páteř.
Příšerný literární počin, bez patřičných znalostí a kontextu, k čemuž se „autor“ přiznává. 👎
1 odpověď