Dítě znamenalo v každé době snížení životní úrovně. Jen se dřív děti zapřahaly do pomoci v domácnosti event. v pomoci s rodinným rozpočtem mnohem dříve. Dnes v některých rodinách pro jistotu vůbec.
Souhlasím s myšlenkou, že jsou dnes lidé pohodlní a sobečtí. Dítě jim za snížení komfortu nestojí. Evropské národy budou pro svou degeneraci vymírat , ale obyvatelé třetího světa náš výpadek hravě vyplní.
To, že se v jejich špatných podmínkách rodí spousta dětí a u nás je to jak noty na buben určitě není jen dostupností antikoncepce. Materiálního zázemí už vůbec ne.
No když v obchodě vidím rodiče, jak dávají dětem jídlo do košíku, aby nevřeštěly, kolikrát bych ty rodiče nejraději lískla taky. Za pár let to dělají dětičky samy, protože jim to přijde normální. Pána je mi spíš líto, docela chápu, že mu vyletěla ruka. Nejdříve se platí, potom jí. U slušných lidí tedy.
U nás ve školní jídelně také zkoušejí vařit nová zdravá jídla, ale dětem to nechutná. Sice vyzdvihují přístup, že je nenutí, jen ochutnat, ale výsledkem je hladové dítě, které v lepším případě doma vybílí ledničku, v horším vezme útokem večerku. Viděla bych kompromis k experimentům 1x týdně, nechce se mi vyhazovat peníze a řešit náhradní obědy.
Dovolím si s autorem razantně nesouhlasit. Lodičky na podpatku blbost - mokrý podpatek může sklouznout pod pedál, těžké boty také nic moc, není v nich cit. Žabky to je jako igeliťák pod nohou Lehké pevné boty prima, ale naboso je to úplně o něčem jiném. Máte kontakt s autem, jaký žádné boty neumožní a v krizové situaci si bolesti nevšimnete, protože pud sebezáchovy ho přebije. Jen je třeba uložit boty jinam, než pod sedačku.
Tak trauma z dětství tam určitě není, byla jsem nejštíhlejší z ženské poloviny naší oplácané rodiny. Jen sebekriticky vidím, že je mě víc, než bych si přála. Jenže pak se nechám dětmi ukecat k návštěvě koupaliště a cítím se jako kralovna, když se porovnám s děvčaty o dvacet let mladšími. Ne všechny, některé jsou vážně výstavní, ale velká část holek není líbivá. Ve finále je to úplně jedno, je tam tolik lidí, že se to ztratí. Ale než překonám tu nechuť jít v plavkách mezi lidi, to je vnitřní boj 😁
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Myslím, že pro člověka jako takového je důležitá potřeba věřit tomu druhému, emocionální blízkost tmelí vztah, ale jaksi je pro mne důležitější spolehlivě vědět, že v případě potřeby ten pěstní souboj podstoupí, než vědět, že dá do pračky prádlo podle barev. Asi mám tedy pořád pravěké myšlení.