A proto děti nepatří do ústavů. Děti patří do rodiny. A pokud nemůžou být ve své, mají být v náhradní.
My pořád řešíme následky, ale neřešíme příčiny. Posílit by se měla pomoc (teď opravdu nemyslím finanční) v původní rodině, aby se u nás neodebíralo tolik dětí. Tato pomoc vychází zdaleka nejlevněji a ještě navíc dětem nejvíc prospívá. Ale znamená to nejvíc práce pro zodpovědné úředníky. Pokud ale posílíme sanaci rodiny, ubyde v ústavech dětí a bude dost pěstounů pro ty, co opravdu ve své rodině žít nemohou, a ústavy budeme moci postupně zavřít. Bohužel, šoupnout dítě do ústavu je varianta úplně nejdražší, pro děti nejškodlivější, ale pro úředníky ta úplně nejjednodušší.
Šli jsme do pěstounství, abychom "zachránili" nějaké děti, které nemůžou žít ve své rodině. třeba pro těžké zanedbávání nebo týrání. Ve výsledku jsem zjistila, že takových dětí je v systému asi 10%. Zbytek jsou děti, co ze své rodiny nikdy neměly odejít, kdyby úředníci pořádně dělali svoji práci, a s rodinami pracovali.
Takže dvě z našich přijatých dětí už jsou 3 roky zpátky ve své biologické rodině, odkud nikdy neměly odejít. Doma máme další dvě děti, o které na začátku měla širší rodina zájem, ale soudružka úřednice s nimi odmítla spolupracovat. Že jsou pro ni "cizí". Dnes už jsou děti 2 roky v pěstounské péči a asi už není v jejich zájmu zase měnit prostředí.
Takže jsem dospěla k názoru, že chudoba a neúspěch se u nás trestá odebráním dětí. Což prostě není v pořádku. A dokud to nepochopí i zodpovědné úřednice, bude systém přeplněné chtěnými, netýranými dětmi chudých a v systému se neorientujících rodičů a bude málo pěstounů.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Co za nadržené individuum ve článku několikrát zmíní jako zaměstnanecký benefit "přízeň turistek"?
1 odpověď