S věkem se neztrácí jen fyzická zdatnost. Ale i schopnost emocí. Zůstávají skoro už jen pocity nespokojenosti. Smát jste ji asi neviděla hodně dlouho že. Neberte si to osobně. Vaše roztrpčené, ublížené a nesouhlasné výrazy ničemu nepomůžou. Na každého zabírá něco jiného. Někdy se zeptat, bolí tě něco, chtela bys prášek, jindy ochutnat a jíst tu buchtu s ní, že vám chutná, a možná poznamenat s úsměvem, no jo ty jsi vlastně byla vždycky velký labužník, tak já to příště osladím trochu víc. Zeptat se jestli má někde napsaný recept, jak dělávala ona. Není jistota, že se přestane mračit. Ono když máte chronické bolesti, být milý není nic lehkého ani pro mladého člověka. Často i dělám, jako že jsem nic neslyšela a dál pokračuju ve vyprávění, co jsem dělala od minulé návštěvy.
No, na naučení se hodnoty peněz myslím letní brigády stačí. Já pocházím z docela chudých poměrů. Pracovat při škole jsem musela. Jinak bych nikdy nešla ani do kina. Naši mi nedali nikdy ani korunu. Máš co jíst, nahatá taky nechodíš, tak co bys ještě chtěla. Pravda neměli moc z čeho dávat. Táta na traťovce a máma nepracovala, měla jen částečný invalidní důchod. od 16ti jsem měla stálou víkendovou brigádu, od osmnácti si už o příspěvek na dítě a dojíždění do školy žádala na úřadě sama a chodil přímo mně. A viděla ten nesouhlas, že jsem je o tyto peníze připravila. Ve dvaceti začala bydlet s přítelem, který pracoval, ale normální dělník. Bylo mi trapné se nechat od něho živit. Víc hodin týdně strávila na brigadách než na přednáškách. A jak myslíte, že to dopadlo. Čím dál tím víc problémů ve škole, každá druhá zkouška na až druhý pokus, a i dohady s přítelem kvůli penězům, málem jsem začla chlapovi, co makal rukama, vyčítat to množství jídla, co sežere... Přehodnotila priority a na studium se vykašlala, že tohle stejně dělat nechci. Udělala později jinou vejšku dálkově při práci a ještě zaplatila nemalý peníz za překročení standartní doby studia, protože se to předchozí nedokončené studium se započítalo. Podle mne by mu klidně mohli dávat 10.000 měsíčně kapesné, když na to mají, aby pracovat nemusel a mohl se na plno věnovat studiu. Třeba s podmínkou, že pokud bude opakovat ročník, kapesné mu zarazí... Na velké užívání to není, ale aby bez obav mohl pozvat holku 1x týdně na večeři, to v pohodě vydá. Nestačí li mu, ať jde i pracovat. Ale ne na úkor školy.
No mě docela překvapilo to poslední číslo. 46,8 procent dětí se narodilo mimo manželský svazek. Tolik hloupých žen? V době tolika druhů antikoncepce snad nejde o nečekané náhody. Nebo je potřeba svobody u nás velmi silná už i u žen? Spíš jde ale asi jen o prachy. Možná je svatba považovaná za vyhození peněz. Pak možná za deset let, budou-li ještě spolu, až budou chtít hypotéku, tak se teda vezmou.
Remcání nad současnými poměry v našich končinách je skoro dobrý mrav. Říct nahlas, že se máme dobře je pomalu o přeshubu. A tak, kdo chce s vlky....atd. často tento ,,dobrý mrav,, převezme i když sám se s žádnými nedostatky nepotýká a ani osobně nikoho takového vlastně nezná. Jen se to české rebelství za posledních pár let přesunulo z hospod na internet.Kdo to nesnese, ať, to nečte. Do hospody taky nechodili diskutovat uplně všichni. A i tam se často našel někdo, kdo musel mít za každou cenu opačný názor než všichni ostatní a tak byl utlučen v lepším případě jen argumenty. Tady anonymně si jen troufne víc lidí, protože červená jim z nosu nepoteče určitě. Ale pořád to je zábava. Tak to aspoň beru já. Často velmi vtipné výstižné poznámky a někdy dokonce přečtěte něco, co vás osloví, dostane, rozšíří obzory... co opravdu stálo za to přijít a vyslechnout i nějaké ty totální kraviny.
Autorka asi potřebovala uklidnit. Možná očekávala nadávky na neschopnost nebo co. A ono nic. Toto v dnešní době opravdu není kontroverzní téma. Užijte si svátky a luxování i za tou největší skříní si nechte klidně až na jaro. Bude méně výdajů, tak treba najdete do té doby peníze, firmu i se možná, snad, dostanete přes osobní předsudky.
S bohatstvím asi přichází strach až paranoia ze ztraty majetku.To si totiž myslí jen ustrašení zbohatlíci, že jim ten jejich majetek všichni závidí, jsou zlí a chtěli by jim uškodit. ke všemu, někteří, jako autor, zpupně dávají lidem okolo nevyžádané ,,dobré" rady, jak se mít taky tak dobře. Normální člověk má svých starostí dost, aby se uživil, a malicherností bohatých, co nevědí, za co ještě by ty prachy utratili, je jako koukat na poslaneckou sněmovnu. někdo se zasměje, nad jejich blbostí, někdo rozčílí, a někomu to je uplně ukradené.
U nás vždy se zpožděním aspon 20 let. Všichni brečí jak málo je dětí, ale Fialova vláda přidala učitelům. Ok, ale před 30 lety bylo ve třídách bezpochyb více dětí než teď... Už by se mělo začít přidávat sociálním pracovníkům a pečovatelkám, začít stavět domovy důchodců. To je ale chytráky, každý s desítky poradci, ani nenapadne.
Nesouhlasím s autorovým dělením na opilec amatér a profík. Tchán si udržoval nonstop hladinku alkoholu v krvi, ráno jak otevřel oči, dopil lahváče, co stál vedle postele načatý od večera a spousta lidí na něm ani nepoznala, že je opilý a to už jich měl v sobě možná deset. Měli za to, že si zrovna teď dal jedno. já piju opravdu výjimečně, když jsou obě děti na táboře. Jdeme s manželem do hospody, po 3. pivu ji mám jak z praku. Muž za stejné časobcé období vypije minimálně o 2 víc.Pletou se mi slova, rozmazané vidění. A musime jít domů, i když by si muž rád dal ještě ,,jedno". Manžel vypije 3 až 5 piv denně. Děti to na něm nepoznají. Já jo, ale jen tak, že dělá víc vtípků. Takže to není o tom že by lidé, co jsou skoro abstinti pili víc. Oni toho nevypijí víc, jen toho míň snesou a ti co chlastaj běžně, je vidí na šrot v době, kdy na ně alkohol ještě nezačal tolik působit. A smějou se jim, jak ti abstinenti chlastaj, sami v ruce taky alkohol. A už si nepřipadají horší, ale lepší.
Charismatický, zábavný partner, co vybuchne při nepohodlí...to znám, normální cholerik. A i s takovým lze mít spokojený život. Pokud jste sám stabilní a dobré vlastnosti partnera převažují nad semtam přehnaným chováním. Cílem není se vyhnout mině, vždycky nějaká přijde, ale nepřebírat emoce, nebrat si to osobně, tzn. nebýt vztahovačný nebo strašpytel a nechat mu čas, aby se uklidnil. Cholerik huláká u hokeje, u večerních zpráv a se i naplno směje u komedií. U nas typický důvod k rozčílení, jsou změny na poslední chvili. Vy si to všechno představujete strašně jednoduše!!! Když se vyřve, tak po chvíli už se s ním dá mluvit a vidí, že jet na výlet namísto na plánovaný hrad do krytého bazénu opravdu není nic, co bychom nezvládli, sbalit si navíc plavky a ručník. Jsme spolu už víc jak 25 let. Zas článek, co schvaluje, pomalu nabádá, předem hodit flintu do žita. Jednou jsem mu napsala dopis, vše tam vysvětlila, jak si to představuju udělat a nechala sem ho hodinu o samotě si to přečíst, kolikrát bude potřebovat. Chtěla jsem koupit běhací pás, ale musela se přestavět ložnice. Pás máme. Kdybych se ho bála, mám prdlačku a k tomu pocit, že mám špatného partnera.
Je i druhý extrém. Dovědět se např, že člověk zemře až třeba za 100 let, mohlo by se stát, že přestane dbát své osobní bezpečnosti, falešný pocit bezpečí přehluší chybějící informaci, jestli se dožije i v přiměřeném zdraví odpovídající věku anebo zda 99 let z těch slibovaných 100 prožije slintající na vozíčku.
Ach. Jak já bych to brala si moct celý den, a možná i dva bych vydržela, jen tak poležet s knihou a všechno hodit za hlavu. O vánocích to možná klapne na pár hodin. Posílám maminku na 2 týdny jako odlehčovačku do nemocnice. Ale i tak za ní budu určitě obden jezdit a děti už plánují bazén a kino a tam a tam všude bychom mohli vyrazit na výlet, když máte 2 týdny dovolenou a máma nebude muset jezdit každou sobotu i neděli 2x denně za babičkou, Hned ráno a pak znovu s obědem na skoro celé odpoledne. A v prac. týdnu se vracet domů z práce přes babičku až skoro v sedm, kdy za chvíli jde spát, protože vstává v půl pátý, protože před prací musí ještě obstarat babičku.
Jj, opět až s křížkem po funuse. Ti co byli z politických důvodů perzekuováni v 70tých letech, dosáhli důchodového věku už před rokem 2000 . Moje profesorka z gymplu, kvůli podpisu charty až do revoluce nesměla učit, doma místo toho doma navlékala celý dny korále a vydělala si sotva polovinu, co by měla, kdyby učila. Počítám, že naše vláda začne navyšovat kapacitu v důchoďácích až tak v roce 2077. Kdy už to ta silná generace husákových dětí nezažije, až na pár stoletých vyjimek.
Jen to ne! Západní firmy se přesunou na Slovensko a do Polska a těch pár českých zkrachuje. Uprchlíci, kteří doposud námi jen proběhli, budou chtít sem. A čecháček si sice bude moc přečíst, že je průměrná mzda 100.000, ale bude nezaměstnaný a ještě
I ve strachu o dcery a manželky. Já jsem spokojená, oba pracujeme za v průměru 36 hrubého každý, na živobytí nám to stačí, neživoříme, dva purťáci taky nebrečí, že jsou ve škole za chudáky i kdyz nemají značkové hadry. Jasně nemůžeme si dovolit vše, co se nám reklama snaží vnutit, že bez toho nemůžeme žít. A v důchodu asi budem pracovat, pokud bude i nadále nedostatek zaměstnanců, na velké spoření na důchod nám nezbývá, zas ale ubude živení děťí, tak by nam to mohlo třeba i stačit. Copak jsme jediní, kdo si uvědomuje, že mít bohatší sousedy má svá pozitiva?
Moc pěkně sepsáno. Díky. Váš text je povedený fejeton, jehož čtení jsem si opravdu užila, ač mně osobně měření svalů a překonávání zvednuté váhy nic neříká. Cvičím si doma, protahovačky a nějaké to lehké posilování, protože celý den jen sedím před pc a bez toho bych byla samá rehabilitace. Jsem ta matka, co dětem samozřejmě zaplatí každý kroužek na který si vzpomenou. Letos obě začaly nově s capoeirou, 2500 za pololetí a dítě, ale na sobě šetřím. A mají oba skauta, kluk i hasiče a kytaru a holka výtvarný obor. Asi by na to peníze i byly, ale prostě něco ve mně mi prostě brání utrácet z rodinného rozpočtu na svou zálibu a vím, že chodit do fitka by mne bavilo. No nic, konec vysedávání, jdu se protáhnout.
V článku je odpověď. Tedy že aktivní kuřáci mají vyšší riziko předčasného úmrtí než bývalí s nadváhou. Sice, když vás postihne choroba, tak přestat kouřit jde skoro ze dne na den. Ale ze dne na den rozhodně nezhubnete. Ovšem rakovina plic je nevyléčitelná, a je to tichý zabiják, příjde se na ni, až když je pozdě. S diabetem můžete žít xdesetiletí a rakovina v trávicích oblastech, na ni bolest upozorní brzy a tak nějaká naděje na prodloužení života ještě je. Navíc tato rakovina nesouvisí s nadváhou, ale se skladbou stravy, to může postihnout i štíhlého. To že je někdo obézní neznamená automaticky, že se špatně stravuje. Já jsem obezita, protože rodinná dispozice a sedavé povolání. Na mateřské jsem zhubla jak jsem chodila denně s dětmi ven, a po návratu do práce zas přibrala. Nepiju ani alkohol ani slazené nápoje, nepřejídám se, nejím tučné, občas si teda dám nějakou sladkost nebo slanou pochutinu, ale ne denně a i tak jsem tlustá. Tak jestli se dožiju důchodu, snad zas zhubnu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Myslím, že vaše teta vám o svém důchodu neříká pravdu. Moje máma sice pracovala od 16ti. Ale za velmi nízkou mzdu jako pradlena. Prodavačky oproti ní se měly skvěle. O dřině ani nemluvě. To nebylo jako dnes...poloprázdné regály, popř. plné octů, tak dlouho až na ně prach usedl...Od padesáti byla v invalidním důchodu a už nepracovala. Na starobní jí to překlenuli, když dovršila věk. Kdybych odečetla vdovský po tátovi a 1000 Kč výchovné za děti, tak by její důchod byl asi 15.000. To by vaší tetě muselo být už skoro devadesát, aby měla méně než moje máma.